Prohledat tento blog

pátek 21. prosince 2018

Čtvrtý adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení.

Tak jsem to tentokrát stihla ještě před nedělí. Čtvrtý a poslední obrázek pro nedělní vymalování, až bude nejvíc potřeba během posledních předvánočních příprav zabavit děti ;-)

Ke stažení tady.

Jinak pro zajímavost: Loni děti na obrázcích 1) koukaly z poza okna na Mikuláše s andělem a čertem, 2) pekly perníky, 3) koukaly na kapry v kádi a 4) stály u nazdobeného stromečku s dárky.
A letos 1) vyráběly přáníčka, 2) kupovaly na trzích jmelí a trdelník, 3) pekly vánočku a 4) zdobily stromeček.
To jsem zvědává, jestli zvládnu vymyslet něco napřesrok ;-)...

A teď už mi nezbývá, než popřát vám krásný Vánoce... a přijďte si zas něco ke mně přečíst po Novym roce :-)



středa 19. prosince 2018

Vánoční poleno

Loni jsem v albert magazínu potkala recept na Vánoční poleno i s povídáním o týhle tradici. Kdy se o Vánocích v Evropě poleno zdobilo a slavnostně pálilo. A že v současnosti už v některých oblastech zůstalo tohle Vánoční poleno zachováno jen jako tradiční vánoční dort v podobě různě zdobený rolády.
Když jsme pak v únoru byly s klukama v divadle na pohádce Olaf a sněžný drak, slavily se i v té pohádce Vánoce a z jeviště zněl zpěv:
Hoř poleno vánoční,světlo v temnotě,
dej, ať slunce nesetrvá věčně v dřímotě...

A tak se mi to téma uložilo do hlavy víc a touha ho zkusit upíct vzrostla.
A v souvislosti s tím, že jsem na rodinné oslavy o minulém víkendu nestihla dopřipravit prakticky žádné cukroví (vlastně jsem měla jen perníčky a vanilkový rohlíčky), rozhodla jsem se upíct to.
Hned tedy dvakrát.

Břečťan a cesmína... a jmelí

Je to něco málo přes rok, co jsem zase jednou něco propásla. Tehdy se na blogerkách.cz objevila kreativní výzva týkající se návrhu setu tří párů ponožek. Což mne zaujalo. Velmi. Jenže jako obvykle jsem si to potřebovala rozmyslet... V tu chvíli byly pod výzvou přihlášený dvě blogerky. O pár hodin později jsem se přihlásila i já, jako šestá... následně s celkovejch asi deseti, z nichž redakce slibovala vybrat pět blogerek, kterejm zašle barvy a ponožky...
Jo. Vybraly těch prvních pět.
Být první pod čarou díky vlastní váhavosti... to zabolí...
Mimochodem v odkaze výš najdete úplně dole v diskuzi i odkazy na články s návrhama jednotlivejch blogerek. A tady přímo i vítězný návrhy.
Nicméně v těch pár hodinách, než jsem se přihlásila, už se moje představivost stihla rozjet natolik, že jsem si následně bílý ponožky zakoupila a udělala si svoje vlastní aspoň mimo soutěž.
Původně jsem teda uvažovala o břečťanu, svlačci (což jsou moje oblíbený kytky a kdysi dávno jsem si s jejich listama namalovala i hrací desku pro vrhcáby...světle zelený svlačce a tmavý břečťany... ještě určitě někde je... ale kde???...) a k tomu jsem zvažovala šípkovou růži.
Jenže jak bylo před Vánoci, nějak jsem měla pocit, že bych se měla ubírat spíš tím směrem.
A vzpomněla jsem si na jednu báseň z překrásně ilustrovaný "Vánoční knihy pohádek, pověstí a koled", kde se píše: "Břečťan a cesmína k sobě lnou, jak strom ke stromu v lese korunou..."

úterý 18. prosince 2018

Mandlovo kávová zrna


Tohle je další cukroví, který i přes jeho náročnost prostě musím každej rok udělat. Je to totiž manželovo nejoblíbenější. Recept na něj tak mám celkem nepřekvapivě od manželovy sestry.

Potřebovat budete:

Minibaunty

Tak tenhle recept už vážně netušim, kde jsem k němu původně přišla, ale vim, že nějaký tři roky zpátky jsem se s nim přihlásila do vánoční soutěže na food clubu (dnes carujeme.cz), aže mi tenkrát vynesl třetí místo a dvě sladký kuchařky, kterejma ráda listuje naše třetí... tenkrát když přišly a listovala jima poprvé, hlásila na každou stránku: "Nam!"
A je to recept velmi jednoduchej, tkže kdo má rád kokos, tak vážně doporučuju ;-)

Potřebovat budete:

Kornoutky s malinovým krémem




Tenhle recept jsem původně našla někdy v roce 1997 v nějakym časopise, ale fakt už netušim jakym.
Postupem času jsem si ovšem opět trochu hrála s poměrama... 
Každopádně je to nejoblíbenější cukroví našeho nejstaršího, takže i když je to jedno z nejpracnějších cukroví, který dělám... není zbytí ;-)

Na těsto je potřeba:

Medové trubičky

Tenhle recept jsem tenkrát obdržela spolu s tím na pařížský rohlíčky. Měl tedy taky jen výčet ingrediencí, a na to čeho kolik by bylo tak nějak optimální, jsem přicházela dlouho. Teprve loni se mi trubičky na formičkách neroztekly, neb jsem konečně ubrala dostatečné množství másla.

Potřebovat budete:

Třetí adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení

Tak tentokrát jsem to nestihla, a obrázek vkládám až dodatečně...
Byli jsme totiž o víkendu na dvou vánočních oslavách. V sobotu u manželovi rodiny a v neděli u mý, a před tím bylo potřeba spoustu věcí připravit, a tak šlo ledacos stranou.
Obrázek můžete stáhnout tady.
A slibuji, že příště se polepším ;-)

čtvrtek 13. prosince 2018

Andělské zvonění - srovnání

Pamatujete, jak jsem loni psala na blogu článek o tom, kterak jsem si koupila andělské zvonění v podobě stromku?
Ne? No tak tady to bylo... Andělské zvonění...
Letos jsem obě v článku zmiňované verze, teda takzvaný "švédský vzor" (to je ten s andělíčky) i ten originální český stromek natočila na video... pro takový srovnání...
Bohužel se mi to video nepodařilo natočit v kuse. Takže jsou dvě.
Jedno je téměř osmiminutový a ten závěr pak má jen pár vteřin přes minutu...
Tak se můžete pokochat...

A jinak za mne plusy a mínusy obou variant:

Švédský vzor:
+ malá skladná krabička
+ nízká cena (nás stál lehce přes stovku)
- malá stabilita

Český zvonící stromeček:
- vyšší pořizovací cena, přibližně čtyřnásobná
- na skladování asi čtyřnásobná krabice
+ prakticky dárkové balení
+ je o poznání stabilnější

A subjektivně má podle mého stromeček hezčí zvuk... Prostě o ten zvonek bouchaj keramický korálky a ne kovový tyčky. A hlavně pak... Ta nostalgie z dětství no ;-)

sobota 8. prosince 2018

Pařížské rohlíčky

 Tohle je poslední roky moje nejoblíbenější cukroví... A nejen pro tu lahodnou chuť lískooříškovokakaového krému..
Letos ho dělám už po devátý (aktuálně jsem uložila na skříň korpusy na který pak přijde krém a poleva). Vim totiž naprosto přesně, kdy jsem ho dělala poprvé. Bylo to v pátek 17. 12., den po té, co mne po kontrole v porodnici ještě pustili domů a velice důrazně mi kladli na srdce, že mám jet jakmile se cokoli bude dít... 20. 12. se pak ve dvě ráno narodil náš druhorozeňák ;-).
Recept jsem dostala asi týden před tim od jedný pani na jistém maminkovském fóru..., ale byl dosti vágní... Byl to výčet, co do toho patří, ale jaksi bez uvedení čeho má být kolik :-D
Takže jsem rok od roku vždycky trochu měnila poměry... a myslím, že letos budou zase o něco lepší, než loni, je v nich totiž zase o něco víc oříšků a o něco míň mouky ;-)

Na těsto budete potřebovat:

Šlehačky - šlehačkové cukroví


Matně tušim, že tohle cukroví jsme taky pekly na škole... No posledních cca deset dvanáct let jsem ho nedělala, až loni... je dobrý a hlavně opravdu jednoduchý.

Na těsto je potřeba:
400 g hladké mouky
120 g másla
120 g omegy
250 ml smetany ke šlehání

Těsto rozválíme a vykrájíme z něj různé drobné tvary.
Pečeme v předehřáté troubě na 180°C... Krátce, jakmile začnou první kousky lehce zlátnout.
A pak obalíme v cukru...
Na to si smícháme do misky
150 g moučkového cukru a
1 cukr vanilkový

Linecké cukroví


I na tohle cukroví mám recept od druháku na střední... Jen postupem času jsem si  zvykla místo nejrůznějších tvarů dělat pouze dva... kolečko a srdíčko... Kolečko obalené v cukru a srdíčko polomáčené v čokoládě.

Na těsto budeme potřebovat:

Druhý adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení

Tak jsem to zase stihla jen tak tak... Ale zítra co vybarvovat opět bude ;-)
Obrázek k vytisknutí můžete stáhnout tady.

A takhle vypadal loňský obrázek na druhou adventní neděli... Pokud jste loni nevybarvovali, můžete si vytisknout i ten ;-).



pátek 7. prosince 2018

Košíčky s karamelovým krémem


Recept na těsto na košíčky jsem taky získala na střední, tenkrát jsme je plnily buď světlým máslovým krémem a zdobily ovocem, anebo jsme na dno každého košíčku daly malounko marmelády, přemázly světlým krém a hvězdicovým nástavcem navrch do kroužku stříkaly na střídačku hvězdičky čokoládového a kávového krému a doprostřed nalily lžičku čokolády... JO! Ty byly přímo božsky dobrý! Ještěže jsme jich tehdy pro Maltézáky na jakousi akci udělaly víc, než požadovaných pět set... Já osobně jich z přebývajících tehdy sežrala asi dvacítku...
Ovšem na Vánoce jsem do nich dělala jakýsi ořechový krém... A poslední roky, jak jsem pak měla potřebu zkusit to s něčim jinym, než s náplní ořechovou, neb ta už je jaksi v ořeších, jsem si to zvykla dělat s jednoduchou náplní karamelovou...
A místo ořechu, jsem si to navykla zdobit lentilkou...
Výsledkem teda bejvaj na podnose košíčky bez ničeho... Naše nejmladší, která loni ochutnala vánoční cukroví poprvé, byla tenkrát usvědčena jakožto hlavní viník v kauze "chybějící lentilky na košíčcích"...

Na těsto budeme potřebovat:

Mušličky s citrónovým krémem


Tohle cukroví jsem kdysi viděla na netu a řekla si, že by šlo to udělat z nějakýho podobnýho těsta, jako Ořechy... že bych mohla třeba vlašské ořechy nahradit lískovými... a tak nějak jsem tu recepturu postupně nabourala celou, je tam více cukru a méně másla a přibylo tam vejce... A taky krém jsem si říkala, že by to chtělo nějakej jemnější a delikátní... Narazila jsem tehdy na nějakej citrónovej, ale šlehat citrón s čímsi v páře jsem byla líná... a tak vzniklo tohle...
A je to tak dobrý, že ani v rámci letošního seškrtávání toho, co budu na tyhle Vánoce píct, to ze seznamu nevypadlo... Dnes jsme konečně pekli, a tohle jedno ze tří upečených cukroví, plnit ho teprve budem ;-)

Na těsto budete potřebovat:

Ořechy



Tohleto cukroví, na který mám původní recept taky ze střední, se mi v prvních letech dařilo pokaždý nějak jinak ošidit... Asi třetí nebo čtvrtý Vánoce se mi je podařilo "ošidit" tak, že byly absolutně božský... Dodnes se mi to nepovedlo zopakovat :-)...

Na těsto budete potřebovat:

středa 5. prosince 2018

Vanilkové rohlíčky



I recept na vanilkové rohlíčky jsem získala na střední škole... a od té doby jsem je nevynechala snad žádný Vánoce... což by znamenalo, že letos je budu píct už po třiadvacáté... Ovšem letos je chci poprvé zkusit píct ve formičkách na rohlíčky... takže jsem na to zvědavá.

Na těsto budete potřebovat:

Pracny - tlapky a mašličky




Pracny jsem kdysi jako holka pekla z kupovaných těst různých příchutí. Kakaového, ořechového, kokosového...
Na střední jsem pak v hodinách vaření získala na těsto recept a postupem času jsem si zvykla rozdělit ho uprostřed zpracovávání na dvě části a kakao přidat jen do jedné půlky a skořici naopak jen do druhé, a následně každé těsto cpát do formiček jiných tvarů.

Na těsto budete potřebovat:

Už zase pečeme!

No, pečeme... upekli jsme perníky. Už minulej víkend... od tý doby zatím jen ze seznamu cukroví postupně škrtám nikoli co jsem upekla, ale co už letos určitě upíct nestihnu... 
Ale mlsná už mne honí, tak snad konečně začneme i s něčím dalším. Dnes jsem konečně vyštrachala recepty a v podvečer chci namlít ořechy a udělat první tři těsta na zítra. Tak mi držte palce... jinak můžu škrtat dál ;-)
Jo, a abych nezapomněla, chtěla jsem se s vámi letos podělit na blogu o nějaký ty svý recepty, takže i s tim je nejvyšší čas začít.
Loni jsem se podělila jen o ten na perníky. Letos sem toho chci stihnout dát víc ;-)

úterý 4. prosince 2018

Adventní kalendář pro maminky

Letos... letos u nás nemaj adventní kalendáře jen děti... Letos je máme i my dospělí.
Minulý týden se totiž manžel z vycházky s nejstarším synem vrátil s kalendářem z dmka plnym přírodní kosmetiky značky alverde... 
Čímž mne nakopl k tomu, abych přece jenom zrealizovala plán, od něhož jsem v tu dobu už pomalu začínala upouštět... A tak jsem zbytek týdne tahala na hřbetě krom standardního rodinnýho nákupu postupně i čtyřiadvacet různejch lahví piva a ciderů... ;-)

Musim teda říct, že ten kalendář, co mi muž dal (asi měl při jeho nákupu nějakou tu vizi, jak mu žena zázračně omládne před očima ;-)...) se mi moc líbí i vizuálně. Za mne pastva pro oči... Tak jsem fakt zvědavá, co přesně všechno v něm vlastně najdu... No, popravdě jsem vlastně zvědavá, cože jsem to v něm už našla... ale to malinko předbíhám... Aktuálně jsem totiž rozbalila už čtyři okýnka o jejichž obsah se s váma chci podělit.

Krabice od bot

Možná jste už taky zaregistrovali, že existuje akce, kdy děti zabalí do krabice od bot hračky a další věci jako dárek pro dítě ze sociálně znevýhodněných poměrů.
Kdo netuší, najde podrobné info tady.
Já infovideo o akci potkala na facebooku už loni... a letos zas... A nápad se mi líbil, velmi... ale nějak jsem byla líná řešit logistiku. 
Až minulej týden přišli kluci s tím, že se sbírá i u nich ve škole...
A tak jsme po pročtení informačního letáku co a jak a dokdy, probírali hračky a knížky a vybírali a vybírali...
Řeknu vám, nebylo to teda zdaleka tak jednoduchý, jak jsem si to představovala, o tom jak rychle původní nadšení oba kluky opustilo nemluvě.
Ještě tak ta krabice pro miminko... Pro to jsme našli docela dost hraček v slušnym stavu, na kterejch nikdo až tak moc citově nelpěl... a dokonce jeden dosud nerozbalenej bryndáček. Ale jinak, jinak to byl problém. 
Prakticky cokoli jsem vytřídila, že to pošlem dál, mi některý z dětí ihned zase bralo s tim, že tohle nééé...
"Néééééé, to je moje oblíbený autíčko!"
"Prosimtě, vždyť tyhle autíčka už od léta ležej v bedně na chodbě a vůbec si po nich nevzdech."
No ne, nebylo zbytí... Polovinu vytříděnejch autíček si kluci zase rozebrali zpět.
A plyšáky kluci nepustili ani jednoho. Ten mladší na můj dotaz, jestli by nevybrali třeba taky nějakýho plyšáka, rozhodně prohlásil, že to teda ne. A otázal se mne, zda jsem se nezbláznila. A ten starší ten se skoro rozplakal, když říkal: "Ale to jsou všechno moji nejlepší kamarádi."
Třetí teda naopak dva plyšáky vytřídila sama i bez říkání, jakožto úplně první věc do krabice, a spolu se sestřičkou neměla problém přidat i jedny z novejch pastelek, omalovánku (to druhorozeňák naopak jednu ze dvou omalovánek z krabice pro kluka vytáhnul, že tu si chce omalovat on :-/....) a dokonce spolu vybrali i dvě hezký nový růžový gumičky s papouškama... Zato s panenkama to bylo slabší. Spolu se třetí jsme vybrali jen dvě malinký... Načež jednu z nich vytáhla nejmladší z bedny a s těžce podmračenym až výhružnym výrazem prohlásila: "To je moje!"... a bylo.
Zkrátka a dobře, ačkoli jsme prolezli úplně všechny skříňky a poličky a bedny s hračkama a celou knihovničku, málem jsme ty krabice ani nedali dohromady, jak děti najednou všechno chtěly a se všim si hrály...
A u toho, co děti byly ochotný pustit bez problémů, jsem zase obvykle seznala, že je to v absolutně nedarovatelném stavu... (Jako třeba: "Tohle puzzle určitě nepotřebujete, to máte i v dřevěný verzi, tu žábu... hm, ale koukám, tenhle dílek někdo pěkně vožužlal, tak nic... tak to rovnou vyhodíme...") No, vlastně mi dost často braly děti zpátky i ty věci, který jsem házela do krabice k vyhození... :-D
Tak nevim... na fb stránce projektu si nějaká pani chválila, jak je to krásný, čeho jsou děti ochotný se pro jiný děti vzdát... ale já teda s těma mejma obludama podobnou zkušenost neučinila... já došla k závěru, že mý děti jsou spíš pěkně majetnický ;-).
Ale jo, po dnu práce jsme tři krabice přece jenom dali!

Akorát teda nad každou tou věcí pořád zpětně trnu, zda se bude líbit... ;-)

pondělí 3. prosince 2018

Nejmilejší kalendář

Dnes pro vás mám tip na dárek. Tentokrát ovšem nikoli na dárek pro děti, ale na dárek od dětí... třeba pro babičky.
Tenhleten krásnej kalendář mi přišel od webu Familium.cz specializovaného na nejrůznější krásné dárky pro všechny členy rodiny.
A není to jen tak ledajakej kalendář. Obrázky do něj totiž nakreslej vaše děti...

sobota 1. prosince 2018

Adventní seznam

Loni jsem v článku Adventní seznam aneb Těšíme se na Vánoce sdílela nejen náš seznam adventních činností, ale třeba i to, jak a kde ho mají děti uloženej v girlandě z adventních kapsiček, a jednotlivý úkoly v nich postupně nacházej...
Tady je na poslední chvíli dopsanej náš letošní, pro všechny maminky, který stejně jako letos já absolutně nestíhaj, je to taková inspirace za pět minut dvanáct ;-)


První adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení

Tak konečně se mi podařilo nahrát první obrázek pro letošní adventní vybarvování.
Opět je inspirovanej těma našima čtyřma raubířema, stejně jako loni. 
Tady si ho můžete stáhnout a vytisknout k vybarvování ;-)

A mimochodem, takhle vypadal ten náš loňskej... kdo jste s náma loni nekreslil, můžete klidně použít i ten ;-)



pátek 23. listopadu 2018

Ohlédnutí za anketou mamablog roku 2018

No... a zase se ohlížím... ale tentokrát už ne za létem, už jsem konečně v podzimu ;-).
Pokud mne čtete, tak jste v září možná zaregistrovali, že jsem letos byla mezi nominovanými v anketě MAMAblog roku. A možná jste pro mne dokonce hlasovali, za což každé (a případně každému) z vás patří můj velký dík.
Popravdě jsem moc nevěřila v nějaký vyšší umístění, ale tak proč to nezkusit a trochu tou svou účastí blog aspoň malinko nezpopularizovat, že jo? ;-)
Což se i mírně povedlo... neb podle statistik bylo ze stránek mamablogu na můj blog kliknuto víc jak čtyřsetkrát. A jen na fb stránku blogu přibylo během září víc jak deset fanoušků... po létě, kdy jich za dva měsíce nepřibylo ani pět.
Každopádně, možná někoho z vás zajímá, jak jsem vlastně dopadla, co se umístění v anketě týče.
Na stránkách MAMAblogu roku je možný se dočíst pořadí prvních deseti blogerek v každé kategorii... A jak vidíte, tak mezi prvními deseti nejsem. Ale byla jsem tak zvědavá, kam mne ta stávající hrstka mejch věrnejch čtenářů svými hlasy dotlačila, že jsem se odhodlala k tomu, se organizátorů zeptat, jak jsem letos při své premiérové účasti dopadla. 
Odhadovala jsem něco kolem padesátého místa, a jen doufala, že jsem se umístila spíš trochu před ním, než za ním... A přišla mi odpověď, že jsem se ze 68 zůčastněných blogů v kategorii lifestyl umístila na "úžasném 32. místě"... Což jsem tedy skutečně užasla! Neb to, že se mi podaří vyhoupnout do první poloviny, jsem vážně nečekala. 
Takže ještě jednou vám všem moc díky! A doufám, že mne případně podpoříte i napřesrok ;-)

úterý 20. listopadu 2018

DDK

I dnes se budu, stejně jako předminulý čtvrtek, ohlížet za létem, zatíco za oknem už padají první sněhové vločky. Tohle je totiž jeden z článků, který mám rozepsaný už od léta.

Pamatujete se, jak jsem v červenci zmiňovala ten dobrodružně zběsilej odjezd na akci do Prahy v článku Jak jsem si na netu objednala látky a čekala na jejich doručení? Tak to se tenkrát jelo na akci z níž pochází tahle fotka... A když už svoje přání, abych o "DDK" napsala něco na ten svůj blog, podpořila hostitelka oné akce i zasláním předmětné fotografie, na který dokonce vypadám skoro normálně... No tak to by bylo, aby na to nakonec přece jenom nedošlo.
A jestli se pamatujete na článek Mateřské tlachy a potlachy... Tak i s ním tenhle článek souvisí.

To máte tak, mám kamarádku, která žije ve Švýcarsku... Za stejnou dobu, co já stihla povít čtyři děti, stihla jich ona na tenhle svět přivýst pět, a letos v zimě nádavkem ještě šestý. A na rozdíl ode mne, je tahle kamarádka celkem dost akční a společenská a dokáže skoro pokaždý, když do vlasti dorazí, uspořádat nějaký to fajn setkání, ať už v bytě jejích rodičů, a nebo za pěkného počasí na zahradě jednoho vnitrobloku Pražských Dejvic, v kterejch jsem i já strávila zatím největší část svýho života... (Neb od sedmi do sedmadvaceti let to bylo kousek přes dvacet roků, což je zatím pořád víc, než polovina mýho věku...) A já se na tahleta setkání vždycky moc ráda nechám pozvat, neb co si budeme povídat, trocha toho mateřského sdílení čas od času naživo, a né jen on-line, je prostě k nezaplacení. Neb člověk, a matka na dlouhodobý rodičovský zvlášť, občas zkrátka potřebuje setkání s nějakou tou sociálně podpůrnou skupinou...;-)
A protože na těchhle setkáních bývají i děti, a nebejvá jich málo ;-), přijdou si na svý i ty mý čtyři obludy... Zejména druhorozeňák se zařadí do tlupy vždy okamžitě a pak tam lítá, až je celej totálně splavenej.
A mezi všim tim jejich pobíháním a přibíháním a vyrušováním si toho stihnem říct tak akorát tolik, aby jsme věděly, že se prostě budeme muset sejít zas a pokusit se si něco dopovědět a něco dalšího zase nakousnout, aby opět bylo co dopovědět příště...
A že některý z těch vyprávění teda stojej za to. S vůbec nejnapínavějším tentokrát přišla sama hostitelka, která se s námi podělila o barvité dojmy ze situace, kdy jejich osmičlenou rodinku jedoucí v sedmimístném vozu zastavila německá policejní hlídka. Jaksi nestihli dostatečně včas reagovat na další přírůstek v rodině pořízením opět většího vozu.

Jo, a abych nezapomněla vysvětlit název tohohle článku... Tak za ten může bratr hostitelky těchhle fajn srazů, (sám zasloužilý otec tehdy ještě čtyř a teď už možná pěti dětí... nejsem si jistá, na kdy to pátý čekali...), kterej celou scházející se skupinu sestřinejch kamarádek nazval "Dámským dejvickým klubem".

pátek 16. listopadu 2018

Do lesa za strašidly

Dnes jsme šly spolu s nejmladší po dvou týdnech zase přes ten větší les. A jak jsem spolu s ní chtěla do něj vstoupit, vytrhla se mi a zůstala stát a podívala se na mne hrozně roztomile a trošku vyděšeně povídá: "Tam sou tašidla."
No, vysvětlila jsem jí, že v pohodě, že ve dne tam rozhodně žádný strašidla nejsou, že tam byly jenom tenkrát v noci, že se bát nemusí...
To máte tak, jednou za rok zkontrolujeme doma lampiony a vyrazíme do lesa na akci místního volnočasového střediska... za strašidlama. A letos jsem se za nima vydali právě před těma dvěma týdnama.
Šli jsme už podruhý i společně se švagrovou, mym bráchou a jejich holčičkou, která ač je jen o dva měsíce starší, než naše třetí, je větší skoro o hlavu. A byla to letos vážně sranda. Nejvíc válel druhorozeňák... A já, já jsem se teda taky vyznamenala. Hned v začátku. 
Podařilo se mi totiž si nesmyslně vsugerovat, že registrace je od osmnácti hodin do devatenácti a nikoli od sedmnácti do osmnácti. Přikráčeli jsme tam tudíž skoro deset minut po šestý hodině večerní, poněkud zmatený, že je tam tak prázdno... Ale organizátoři na nás byli hodný a na trasu nás ještě pustili. Po nás teda ještě pustili asi čtyři další skupinky, který nás pak cestou úspěšně předběhly, takže do cíle jsme dorazili s přehledem poslední... Ale to teď krapet předbíhám.

Při registraci jsme pro každý dítě vyfasovali tuhle herní kartu, a každé strašidlo, kterému jsme cestou s něčím pomohli, do ní dětem nalepilo písmeno.
První na řadě byl ženich, co nemohl najít správnej klíč od truhly, v níž měl zamčenej prsten pro nevěstu... a fakt v ní ten prsten byl.. viděli jsme ho, neb se nám truhlu otevřít podařilo.

čtvrtek 8. listopadu 2018

Ohlédnutí za létem

Uprostřed podzimu se konečně dostávám k tomuhle článku... Jo mám skluz a to kapitální ;-)
Pamatujete náš letošní letní seznam? Přiznávám, že letos se nám ho beze zbytku splnit nepodařilo ani zdaleka, jak vidíte na následujícím obrázku.
Svůj podíl na tom měl bez pochyby fakt, že kluci letos byli spolu s tatínkem poprvé na dva týdny na táboře a taky, že tři starší děti byly na samém začátku prázdnin téměř dva týdny s babičkou na Moravě, kterýžto čas jsem věnovala objednávání látek a následnému dobrodružnému čekání na ně, a hlavně malování našeho milého malého bytu,  při kterémžto počínání jsem doma našla i trezor... jak jste se na blogu mohli dočíst... Takže jsme na plnění těch bodů neměli v létě týdnů devět, ale jenom pět.

Navíc některé body jsme se sice velice pilně splnit snažili, ale zhatily nám je různé vnější okolnosti, kupříkladu počasí... Třeba kvůli zatmění měsíce jsem s holkama strašila venku skoro do půl desátý... a nic... bylo pod mrakem. A když se mraky roztrhly bylo skoro jedenáct, ale z našich oken na měsíc vidět nebylo... ten byl od nás z balkónu vidět až po půlnoci a to už zatmělej nebyl... 
Kluci byli v tý době na zmíňeném táboře a manžel mi pak do telefonu říkal, že u nich bylo taky pod mrakem... takže jsme zatmělej měsíc neviděli nikdo. 
S Perseidama to nedopadlo o nic slavněji... 

úterý 6. listopadu 2018

Nabité dny na zabití

To jsem tak měla předpředminulej týden zase jednou nabitej. K prasknutí. Hlavy tedy určitě ;-).
A fakt, že tenhle článek píšu už dva týdny, a postupně před slovo "minulej" přidávám ono "před", taky o něčem svědčí ;-)

V pondělí jsem tehdy vyrazila se třema mladšíma dětma k zubařům do Prahy. Ti dva prostřední měli poslední kontrolu po loňskym zubařskym zákroku... jak jsem o tom psala tady a tady.
Autobus ovšem přijel už s patnácti minutovym zpožděnim. No co, říkala jsem si, máme rezervu.
Dalších deset minut nabral cestou kolem letiště... No, pořád ještě bysme to mohli stihnout... Musíme bejt rychlý. To dáme... Hecovala jsem se...
A pak jsme z metra místo uprostřed Václaváku vylezli nedopatřením dole na Můstku...
Nezbylo, než volat a omlouvat se, že budem mít cca sedm minut zpoždění.
Pani z recepce, že v pohodě, a nehoňte se... No, stejně jsem se s nejmladší, která cestou chtěla třikrát čůrat (neproměnila ani jednou), hnala ulicí vzhůru v náručí a chvílema popoháněla ty zbylý, který naštěstí od metra vedla babička, jinak by třetí skončila zaseklá bůhví kde... a k zubařům jsem dorazila s jazykem na totálně propocenym svetru.
Druhorozeňák byl na kontrole v pohodě. Napsali mu do výstupní zprávy poznámku, že spolupráce dobrá, jen breptá a vrtí se.
A třetí? No to BYLO zase dlouhý přemlouvání... delší než minule... Ale nakonec jí ty zuby přece jen prohlídla.

Následně jsme šli společně vybrat dárky pro křtěňátko, neb na sobotu byly náplanovaný křtiny třetího syna mý sestry, na nichž všechno moc hezky klaplo.
Takže jsme vybraly za stálého sundavání nejmladší z takovýho toho "schůdku", co je u některejch prodejních pultů na odložení tašky, a z kterýho se velmi briskně a úspěšně sápala po vystaveném zboží, křestní roušku, krásnou svíci, přívěsek s modlícím se andělíčkem a k němu i řetízek a krabičku a taky Misálek pro děti... a když jsem to všechno platila, tak mi začal vyzvánět telefon...

středa 31. října 2018

Dušičkový dort


Loni jsme pekli dušičkový muffiny, a letos... letos pro změnu  dušičkovej dort.
Tentokrát do těsta nepřišla dýně, neb z tý byla polívka už před týdnem, jak už jsem psala včera v tom článečku o dýni. 

Těsto, ač dortový, bylo malinko jiný, než to klasický piškotový.
Ušlehala jsem 5 vajec s cca 150 g cukru a v závěr, když už to mělo konzistenci hustý pěny, jsem do toho přišlehala 100 g rozpuštěnýho másla, který jsem předtím zchladila asi třemi lžícemi mléka. Pak jsem přišlehala ještě 200 g polohrubé mouky a šup s tím do vymazaný a vysypaný formy a do předehřátý trouby na 180°C na cc 40 až 45 minut.

Na krém jsem ušlehala 400 ml smetany s pěti lžícema moučkového cukru a přidala jednu smetanu kysanou, malou... ale nějak to bylo řídký, takže jsem ještě v rychlosti vytáhla pytlíček želatiny v prášku, nechala s troškou vody nabobtnat, rozpustila, trochu schladila a fofrem přišlehala do krému.

Korpus jsem překrojila na tři pláty a promazala za asistence naší třetí nejen krémem, ale i jahodovou marmeládou.
Pak jsem rozpustila 200 g čokolády na vaření s kouskem másla a přelila jím dort.

Šablonu na dušičku jsem si vystříhla z papíru a  zatímco jsem jí vysypávala bílým sypáním, tak se mi na tu čokoládu ten papír krásně přilepil a třetinu polevy vzal s sebou... Takže jsem jí z toho papíru seškrabávala stěrkou a vracela zpět na dort...
Ale stihla jsem ho k odpolední svačině podávat dřív, než ségra se svejma třema klukama musela zdrhat na vlak ;-)...

úterý 30. října 2018

Dýně a duchové

Nejvyšší čas podělit se o jeden... no vlastně hned dva z bodů našeho podzimního seznamu.
Dýni jsme letos nakonec měli jen malou. A v rychlosti jsme jí vyřezali už před týdnem, protože na prodlouženej víkend jsme následně jeli s dětma pryč.
To loni jsme si dali víc záležet, to jsme dělali i lucerničky.

Přiznávám, že letos jsme to celkově trochu odflákli... Loni jsme navíc jakožto recept z dýně s dětma pekly muffiny s dušičkama a letos jsme pokrm z dýně odbyli "jen" dýňovou polévkou. Ale i ta byla výborná...
Osobně jen uvařim pokrájenou dužinu ve vodě s trochou soli, přidám kus másla a smetanu, nastrouhám trochu muškátovýho oříšku, rozmixuju tyčovym mixérem a podávám z pokrájenym a opečenym chlebem a troškou nasekaný jarní cibulky ;-).

Jo, a tu dýni jsem letos pojala opravdu hodně jednoduše... Ani jsem nehledala rydla... Druhorozeňák, jak viděl, že beru nůž a řežu přes náčrt fixou jím, tak se divil, že: "NOŽEM?!?!?" :-D

Jo! Nožem... Fofrem jednoho netopýra a šup s tim všim na balkon :-)...

čtvrtek 18. října 2018

Podzimní seznam 2018

Letní seznam už si píšeme dýl, ale loni jsme poprvé měli i svůj podzimní... A dnes, dnes tu chci představit náš letošní.


Některý body jsou stejný jako loni a pár se jich trochu pozměnilo.
Něco už jsme stihli i splnit, jak vidíte podle vybarvenejch listů... Třeba panáčci z kaštanů nám stály na parapetu už od půlky září a předvčírem je značně rozpadlý stihnul manžel už i vyhodit.
Taky se nám na podzim přesunul ten výlet na rozhlednu, co ho tradičně podnikáme v létě, ale letos jsme ho jaksi nestihli... Kluci ho jeli na koloběžkách a holky na odrážedlech... A třetí se pak o den později večer ze spánku rozkokrhala... Takže jsme tak nějak nad plán stihli i první laryngitidu letošní sezóny.
Ten teplej štrúdl už jsem taky letos stihli. Dokonce dvakrát.

Bezinkový víno už taky zraje v komoře... Snad se k němu do Vánoc dostanem...
Kluci totiž někam schovali klíč... a nevědi kam...
Jo! Jasně! Měla jsem ho sebrat, jak jsem ho zahlídla ležet na podlaze v opačnym rohu předsíně, kam prostě evidentně nepatřil. Jenže já měla zrovna plný ruce... a o dva metry dál už jsem na klíč ležící na podlaze zapomněla jako na smrt... Až když ten klíč o den později začal shánět manžel, vzpomněla jsem si, že jsem ho viděla někde, kde být viděn vůbec neměl... A kluci se vzápětí přiznali, že hráli hru, že ho vždycky jeden někam schoval, a druhej ho hledal...
Prošli asi deset míst, který si pamatovali, že tam jima schovanej v průběhu hry byl a nic...
Klíč je zatím stále nezvěstný, fakt jsem zvědavá kdy a kde vyplave... Pomalu si začínám pohrávat s myšlenkou dostat se za ty dveře pomocí násilí...

Další co jsme ze seznamu stihli, je nasušení spousty křížal, na který nám dovezl kotel jablek manželův strejda...
Třetí takhle přišla minulej týden do školky, a nesla si s sebou v krabičce zbytek vánočky od snídaně a asi tři křížaly... Učitelka se smála, že to má už vánoční menu... No, jak vidim naše děti, jak jim všem ty křížaly jedou, tak do Vánoc nejspíš nezůstane ani jediná.
A ty další body v seznamu snad stihneme taky...
Letos doufejme, na rozdíl od loňska, i to pouštění draků :-)

čtvrtek 11. října 2018

Osminozí kamarádi - blízká setkání nepříjemného druhu

Před prázdninama jsem napsala několik článků o strachu...
O strachu ze ztráty dětí, o strachu z něčeho, co se ve skutečnosti vůbec nemůže stát, ale jako pětiletýmu dítěti vám to prostě nedochází... a taky o tom ze strašidel...
Ale je ještě jeden strach, o kterym jsem do prázdnin napsat nestihla, ač jsem to měla v plánu.
Dnes to tudíž bude taky o strachu, tentokrát takovym, kterej sice není až tak úplně absurdní z hlediska toho, co je jeho příčinou, ale kterej dělá absurdním teprve až jeho míra.
Znáte to, řeč je..., no jasně, ...o fóbiích!
A konkrétně o té snad úplně nejrozšířenejší, kterou zcela obligátně už léta trpím i já.
Už jsem se o ní i v několika článcích zmínila. Třeba v tom o pasování na školáka, v tom o našem prvňákovi, a nebo naposledy v tom o nečekaném hloubkovém úklidu... 
A právě živá diskuze, která se na facebookové stránce mýho blogu (dneska je to samej odkaz :-D ) rozběhla pod odkazem na poslední zmíněnej článek je příčinou toho, proč teď do PC ťukám svůj první článek psanej de facto na přání čtenářek...

Popravdě si nemůžu vzpomenout KDY jsem se přesně začala pavouků bát. Jestli můžu tvrdit, že je v mym případě ta fobie vážně vrozená, nebo zda jsem se k ní dopracovala naopak až časem. Nepamatuju se totiž jestli jsem se jich bála už jako malá, ale určitě jsem se jich bála v době kdy jsem chodila na základku.
Vybavuju si ale jednu bezva situaci, která by možná u zrodu tý správný arachnofobie u mne stát mohla.
Bylo to v hodině baletu, v době kdy jsem navštěvovala druhou třídu. Tenkrát se na naše tanečky přišel podívat jistej sekáč.

čtvrtek 4. října 2018

Ztracené princezny... pátrání

Tak ta naše nejmladší opice oslavila před čtyřmi měsíci druhý narozeniny a dostala fakt krásný dárky... Především dvě moc pěkný krabice Lega Dupla.
V Duplu jedeme už dlouho. To první dostal náš nejstarší v srpnu 2010 k druhejm narozkám... Tuším, že tenkrát to byla ZOO... A pak už to jelo... farma, stáje, policejní stanice, traktor, hasič, policajt na motorce, policejní dodávka, popelář, sanitka, pošťák, počítací vláček, polární ZOO, nemocnice, červený letadýlko, velký nákladní zelený letadlo... A naše třetí, coby první holčička k tomu pak přidala ještě cukrárnu a pizzérii, box s hamburgrama a zmrzlinou a hlavně Růženku, Sněhurku a Popelku se zámkem... A protože vznikaj stále další krásný nový sety, nepřišla zkrátka ani ta nejmladší...
K prvním narozeninám dostala Lego Duplo Moje první zahrádka, a k těm druhým pak od babičky Bellin čajový dýchánek a od tatínka Lociku s věží...
Tady máte oba sety v plné kráse... No v plné... Něco jim jaksi chybí. Něco dost podstatného... 

úterý 2. října 2018

Domácí zmrzlina... a taky štrúdl


Pamatujete se na ten náš letní seznam... Byl v něm i bod o vyrábění zmrzliny... 
Nakonec je to ovšem jeden z bodů, který jsme v létě s dětma nestihly... I když jednu skoro domácí zmrzlinu jsme v průběhu léta z mrazáku vytáhly... Ale tu jsme vyráběly už někdy v půli června, a pak jsme měli pořád plnej mrazák tý kupovaný a spoustu jinejch akcí a aktivit... a na další domácí a polodomácí zmrzlinu došlo až na konci září.

čtvrtek 27. září 2018

O chybách z nepozornosti a jedný hře

Znáte to? Věčnej stres a zmatky, pozornost z nezbytí roztříštěná několika směry... a pak snadno dojde k nějaký tý chybě, neb člověk kolikrát pořádně ani neví, co mu ruce dělaj, když zároveň očima čekuje dvě tři různý místa...
Mě se jedna taková chyba povedla zrovna dnes.
Víte o tý akci, co teď má Albert? Na tu hru "Naše století"? Jo, sbíráme. My obecně body z Albertu sbíráme. Máme ho totiž nejlíp při cestě ze školy i ze školky. Takže se nám při tom množství strávníků, co nás doma je, body sbíraj skoro samy, a pokud věci za bodíky nedojdou už v polovině kampaně, což se bohužel občas stává, tak nemíváme příliš velkej problém zkompletovat třeba celou sbírku knížek či pohádkovejch DVD.
Tentokrát jsme si hru přinesli domů už předevčírem a kluci jí s tátou hned prubli. A protože mu celkem logicky příliš nestačili, bylo tak nějak hodně jasný, že první dvě rozšíření, který ke hře berem, budou ty Junior 5+ a Junior 8+.
A díky tomu, že teď maj v akci různý (nám zrovna docházející) křupinky, za který jsou krom toho i body navíc, nasbírali jsme na první rozšíření už dnes. Jenže...

pondělí 24. září 2018

Jak jsme s dětmi pekli pizzu

Možná si vzpomínáte, že jsem na léto měla s dětma takovej seznam, co všechno chceme o prázdninách stihnout... No letos jsme nakonec všechno nestihli, ale k tomu se možná ještě dostanu někdy příště... Ovšem upíct si spolu s dětmi doma vlastní Pizzu jsme asi týden před koncem prázdnin stihli! :-)

úterý 18. září 2018

Žraloci a sněhuláci

Když má člověk děti, otevírá mu to často přímo netušené obzory.
Třeba před pár dny jsme při obědě měli s dětma takovou velice obohacující, obzory rozšiřující a vůbec veskrze plodnou diskuzi.
Dozvěděla jsem se například to,

neděle 16. září 2018

Dvanáct let svoji

Tak je to dnes už dvanáct let... Dvanáct let, co jsme začali společnou cestu životem jako manželé.
Přijde mi úplně neuvěřitelný, že už je to tak dlouho...  Zdá se to jako chvilka... 
Ale na druhou stranu se toho od tý doby už tolik událo... Jenom těch dětí, co jsme stihli přivýst na tenhle svět, že ano 💗...  I když znám i větší přeborníky... ;-)

středa 12. září 2018

Naše domácí odvšivovací wellness a další radosti

Tak jsem si slibovala, jak v září, když budou děti ve škole a školce a doma budu mít jen tu nejmladší, jak budu konečně zase víc psát... Jak dopíšu ten tucet rozepsanejch článků a k tomu určitě napíšu aspoň půl tuctu z těch, co jsem přes léto rozepsala jen v hlavě... A nějak to teda vůbec nedávám... Ale to já tak mám vždycky, takový velký voči a představu co všechno je možný stihnout... a ono to prostě nějak možný neni...

To máte furt něco... Vybavit výtvarný kufříky. Koupit všem bačkory a

čtvrtek 6. září 2018

Mamablog roku 2018

Možná jste už v pravém horním rohu mýho blogu zaregistrovali ikonku týhletý ankety. Je to tak, po roce a pěti měsících fungování blogu jsem se dostala mezi nominované mamablogerky.

úterý 4. září 2018

Na co koukám po nocích, když děti spí...

... Popravdě občas to nedokoukám a pak se snažím prospaný díl dohnat ve víkendové repríze. A teď mi jeden díl utekl docela...
Utekl mi už před prázdninami, když jsem to celý sledovala prvně, (zhruba od půlky první série) takže jsem na něj čekala a hlídala si ho... celá natěšená... A nakonec jsem
po tom včerejšim vyčerpávajícím prvním školním dnu

pátek 31. srpna 2018

Vafle


Tak jsme si před pár dny udělali s dětma fakt dobrou snídani... vafle :-)
A tentokrát byly zase o něco lepší než posledně. Zkombinovala jsem náš starej recept s nějakym novym, kde byla místo hladký mouky polohrubá... různě věci zaměňovala, přidávala a tak... a vyšlo mi něco, co jsem musela v rychlosti zapsat, abych to pak dokázala zopakovat :-)

středa 29. srpna 2018

Dort k desátým narozeninám našeho nejstaršího


Že náš nejstarší před pár dny oslavil první kulatiny jste možná na blogu postřehli. A k narozeninám patří dort... ideálně podle vkusu oslavence... a proto jsem spáchala, co jsem spáchala ;-)

úterý 28. srpna 2018

A ještě jeden letní výlet - Muzeum Českých Drah Lužná u Rakovníka



Už nějaký tři roky, tedy vždycky když jedem přes Rakovník k manželovu strýci na chalupu, si říkáme, že SEM rozhodně někdy musíme s dětma zajít.
A tenhle pátek se nám to konečně podařilo... Výlet za mašinkama do Lužný u Rakovníka! 

Z Prahy je to vlakem něco přes hodinu, takže pro nás
byla cesta ještě kratší. Akorát jsme stihli ve vlaku sníst svačinu a už jsme se chystali k výstupu.
Od nádraží vás k areálu muzea navedou cedule. Nicméně pokud přijedete ze směru od Prahy jako my, uvidíte už z vlaku celkem jasně kterým směrem se vydat, neb vystavené historické mašiny stojí z části pod širým nebem jen kousek od trati... A právě ty jsme vždycky cestou ke strýci viděli... a proto nás návštěva muzea lákala.
A rozhodně jsme nebyli zklamáni... Děti tedy měly tendenci mezi vlaky různě pobíhat... 

A ani na focení nezvládly

neděle 26. srpna 2018

Sežeňte ovečky... Na Cibulce


Pokud nás sledujete, víte že pomáháme déčku sehnat ovečky. Taky víte, že prvních pár naše děti sehnaly čirou náhodou, když jim ujel spoj v Uherskym brodě, a musely s tátou a babičkou čekat víc jak hodinu na další, a taky že několik dalších pak našly ve Stromovce... a taky víte to, že ovečky nebyly to jediný, na co při tom výletě narazily.
Dnešní článek bude o naší třetí a poslední výpravě za ovečkama.

Protože v přírodě, to máme tak nějak radši...

čtvrtek 23. srpna 2018

Kdo mne v noci budí?

Dnes si sem na blog nutně musím odložit status, kterej jsem napsala před dvěma lety na facebook, a kterej na mne dnes ve vzpomínkách vyskočil. To byla tenkrát totiž moc pěkná příhoda ;-).
Psala jsem tehdy:

Musim se podělit o zážitek z dnešní noci 
Pět minut po půlnoci mne vzbudil mobil. Chvíli mi teda trvalo, než jsem se vzbudila, než mi došlo, že to co mne budí je mobil, můj, než jsem ho našla... a pak jsem na něj ještě chvilku nevěřícně zírala, že mi fakt někdo volá?!? Nějaký neznámý číslo... Do toho se netrpělivě ozval muž, ať už to proboha zvednu... a já se potmě nemohla trefit na to zvedací tlačítko 
Konečně jsem to zvedla a pronesla do telefonu značně nedůvěřivé "Ano?" jako ostatně vždycky, když mi volá neznámé číslo....
A stvoření na druhé straně spokojeně (skoro až nadšeně) spustilo nějakou uvítací frázi... 

středa 22. srpna 2018

Vzpomínky na porod aneb Jak to bylo poprvé

Dnes peču dort... Pro našeho nejstaršího. Večer, krátce podeváté hodině, to totiž bude už přesně deset let, co jsem se stala matkou. Utíká to neskutečně a čím dál rychleji...

Tenkrát to bylo vůbec celý zajímavý. Když jsem byla přesně 26tt, poslala mne ze dne na den doktorka na rizikový a nařídila co největší klid na lůžku... A já ležela velice poctivě, neb sem se fakt bála, že porodim příliš brzy.
Dlouho jsem ani nic nezařizovala a nenakupovala, jen všechno okukovala na netu.
Někdy v 36tt se nás pak tchýně ptala do čeho to dítě zabalíme, až se narodí... měli jsme tenkrát jen jednu soupravičku,co jsme koupili kolem dvacátýho týdne těhotenství a sadu sedmi bodýček, která nás asi o měsíc později zaujala v tescu... a můj muž v odpověď svý matce žertoval, že teď vyfasoval v práci hodně ponožek, tak to kdyžtak miminu dáme na nohy i na ruce a bude... :-D

Nicméně jsme se tenkrát

pondělí 20. srpna 2018

Borůvkový dortík podruhé

Tak jsem se letos díky manželovu strýci přece jen dočkala borůvek.
A tak nějak z hlavy jsem zopakovala loňskej recept,  a zjistila, že jsem to vlastně udělala zase jinak... ;-)

neděle 12. srpna 2018

"Hymna pro týrané matky"

Pamatujete se na ten textík, kterej jsem zveřejnila na konci článku O špatnym sluchu, mizerný dikci a týranejch matkách?
Byla jsem tenkrát jednou ze čtenářek dotázána na melodii... A tak jsem si čas od času říkala, že teda bych se o ten nápěv, neb je to spíše nápěv, než melodie... melodie mi přijde v tomto případě nemístně vznosný slovo ;-),... tedy, že bych se o ten nápěv nějak podělila...
Včera se mi podařilo urvat chvilku klidu na jednom lesním hřišti a namalovat si k písničce pár ilustračních obrázků... A dnes se mi po několika dětmi narušených pokusech podařilo natočit video, na kterém mi neasistuje ani jedno z dětí...
Můžete se na něj podívat tady ;-)

čtvrtek 9. srpna 2018

Sežeňte ovečky... ve Stromovce


Pokud máte z úvodní fotky pocit, že jste nějak zapomněli počítat do čtyř, nebojte se, nezapomněli. Skutečně tam jedno dítě navíc je ;-)

Vlastně se tohohle výletu za ovečkama zúčastnilo ještě víc dětí, jak prozrazuje tahle fotka u důležitého orientačního bodu, jímž je fontána ve Stromovce pod letohrádkem...
A ještě jedno další dítě chybí i na týhle fotce. To totiž právě kýženě usnulo v kočárku, neb mu v době výletu bylo jen šestnáct dní.

úterý 7. srpna 2018

Jak jsem malovala byt... s asistencí aneb Máme doma trezor ;-)


Tak jsme chtěli malovat loni... a taky předloni... A letos, letos to konečně vyšlo.
Celý to teda zabralo asi tak třikrát tolik času, než jsem si původně představovala... Takže vlastně nic výjimečnýho, neb mně všecko trvá zhruba třikrát tak dlouho, než kolik času tomu původně plánuju věnovat... Nějak mám na tohle prostě blbej odhad, no :-).

Takže za dobu pobytu tří starších dětí

úterý 31. července 2018

Dopis z tábora

Tak mám kluky už týden na jejich prvním táboře... Taková zvláštní směs strachu, radosti, vzrušení i nostalgie ohledně vlastních kdysi prožitejch táborů... a že jich nebylo málo... Kdysi dávno po třetí třídě jeden ještě od ROH, a pak další roky v našem holčičim oddíle, sedm let jakožto řadovej účastník a dalších sedm pak jako vedoucí. Milovala jsem to.. Byl to úžasnej kus mýho života.
Nepřeberno zážitků... z bezvadnou partou, daleko od domova, pod stanem na louce mezi lesy... koupání v potoce...
Dnes už jsem tak zpohodlněla, že když jsem před pár dny viděla fotky, které naše bývalá vedoucí po letech dala na net, úplně mi zatrnulo po jakym žebříku jsme přes ten poněkud podemletej břeh suverénně lezly do studenýho Mastníku...
Z těch táborů jsem kdysi domů psávala sáhodlouhé dopisy... psala jsem sice jen tak tři až čtyři za celej tábor, ale vždycky v tý obálce byly tak tři až čtyři oboustraně popsaný listy... A jak jsem kdysi z tábora psávala domů já, ocitla jsem se po letech na druhé straně týhletý dopisní komunikace...
Včera mi totiž přišel první dopis z tábora... na obálce stálo něco jako 2v1... To zřejmě proto, že v obálce byly hned dva dopisy, od každýho z kluků jeden.


Ten vlevo je od

sobota 28. července 2018

Švestkový koláč s mákem a drobenkou

Váháte, co odpoledne upíct na nedělní snídani? Třeba to, co jsme minulou sobotu pekly my s holkama ;-).

 Švestky a mák jsou jednou z mejch oblíbenejch kombinací... úplně mám chuť ho upíct znovu ;-)

čtvrtek 26. července 2018

Jak jsem si na netu objednala látky a čekala na jejich doručení...

Látky, to je taková moje obsese... Kupuju je i když z nich pak pořádně nestíhám šít... Ale vždycky, když nějakou kupuju, tak přesně vim, co z ní bude... I když se občas tahle moje jasná představa u některejch z nich třikrát čtyřikrát (a někdy i dost zásadně) změní, než se skutečně za rok, dva, tři... šest sedm... dostanu k tomu, abych z nich konečně něco ušila...
A protože máme malý byt a finančně bych taky rodinu zruinovat nemusela, snažím se v tomto směru držet trochu zkrátka... Čímžto jsem teď už rok žádnou látku nekoupila, ač teda nejrůznější stránky látky nabízející přes net okukuju často... a někdy je vážně těžký se udržet, člověk kolikrát až dech ztrácí nad tou nádherou, co v internetovejch prodejnách s látkama vidí... Chápete? ROK! To je docela slušná doba abstinence, no ne?... A jak začátkem prázdnin odjely tři starší děti i s manželem a babičkou na Moravu... tak se "ucho utrhlo"... A já po dvou dnech virtuálního osahávání látek nakoupila... A hned ve dvou obchodech... Krásně se to bude kombinovat dohromady ;-)



No a pak jsem čekala na balíky...
Nejdřív mi volali z Primavery, že