Před pár dny jsem psala o strachu ze ztracení dětí...
Dnes to bude taky o strachu. Ovšem o strachu z něčeho, co se vůbec, ale opravdu vůbec stát nemůže. Nicméně přesto, že ta situace je absolutně nereálná, strach je reálný až až.
Už vám někdy děti vyprávěly o tom, že se bojí toho či onoho (třeba, že ho v noci přijdou sníst zombie... to opakovaně řešil náš nejstarší), a vy jste kroutili hlavou nad tím, jak na takovou blbost přišly...?
(Tedy zrovna u těch zombie, mám bohužel vcelku jasnou představu, jak na to syn přišel, že ano :-/...)
Posledně jsem ale moc hlavou nekroutila, když za mnou s čímsi podobným před nějakým časem zase děti přišly... Mám totiž v paměti, čeho jsem se takhle kdysi ve čtyřech letech bála já, a v tu chvíli jsem si na to velice živě vzpomněla...
A tak jsem jim při tý příležitosti, krom vysvětlení proč se toho ale opravdu bát nemusej, s pobavenim vyprávěla o tom, jak jsem se ve čtyřech letech vyděšeně rozhlížela po ulicích v Břevnově a bála se, že... považte!... potkám lamu, ta mi plivne na nohu... a noha mi uhnije!
A to jsem přitom měla jen velmi nejasnou představu, jak vlastně taková lama vypadá...
Jenže podobná nejasnost strach ještě stupňuje, že ano.
A hlavně...
Hlavně vůbec netušim odkud, od koho, a jak se ke mně dostala informace, že:
Za a) lama plive, (kteréžto tvrzení sice nerozporuji, ale ani u týhle informace mi neni jasný, kde jsem k ní tenkrát přišla), za b) s oblibou a prakticky takřka výhradně plive na lidské nohy, a za c) lamí plivnutí následně způsobí dotčené noze uhnití.
Ale!
Ale absolutně jsem tomu věřila a strach ze setkání s lamou byl v mém nitru po několik měsíců až neskutečný.
Přičemž řekněte sami? Kolikrát jste v pražských ulicích potkali jen tak se procházející lamu?
Já ani jednou... za celý roky.
Ale tenkrát... Tenkrát jsem jí tušila za každým rohem ;-)
Jo, lama v pražskejch ulicích, zákeřně plivající na nohy všem kolemjdoucím... Moc hezkej konstrukt :-D
Co vy, vzpomenete si na podobně absurdní strach, který jste zažívaly jako děti vy? Připomeňte si to... Přinese vám to větší pochopení pro strachy, který možná právě teď zažívaj ty vaše malý poklady... ;-)
Prohledat tento blog
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
V době, kdy jsem čekala naší třetí, jsem na facebookové stránce Praktické ženy (blahé paměti) potkala nádhernou tašku na miminko, panen...
-
Tak jsem tak přemýšlela, čím bysme s dětma mohly obdarovat na den otců manžela... Kdysi jsme mu třeba spolu malovaly tyhle trika , nebo pot...
-
Váháte, co odpoledne upíct na nedělní snídani? Třeba to, co jsme minulou sobotu pekly my s holkama ;-). Švestky a mák jsou jednou ...
-
Poslední srpnovej víkend byl náš nejstarší pozvanej na narozeninovou oslavu jednoho kamaráda... No, a kam vzít ostatní děti potom, co to poz...
-
Tak jsem večer konečně našla chvilku času a dokončila náš letošní úkolový kalendář. Máme ho vlastně už třetím rokem, jen úkoly vždyck...
-
Dnes se s vámi chci podělit o svoje nadšení z dalších knížek. Jde o knížky německé ilustrátorky Rotraut Susanne Bernerové. K loňs...
-
I na tohle léto máme svůj další seznam plný fajn činností, které určitě chceme během prázdnin stihnout. Pravda, většina jich je stejná jako...
-
V čem máte zdravotní průkazy svejch dětí? Ty moje na ně maj takovejhle pěknej kabátek. No, holky ho maj úplně nově, teprve od pátku...
-
Už jste všichni napsali Ježíškovi? Já ještě ne... Pro všechny opozdilce, jako jsem já, tu něco mám... Zase něco ke stažení ;-) Naše děti už...
-
Po delší době jsem se sem rozhodla dát zase něco z šití... a rovnou i s návodem. A to sice s návodem na deku do kočárku... Tedy, pokud jí ...
Žádné komentáře:
Okomentovat