Možná jste už taky zaregistrovali, že existuje akce, kdy děti zabalí do krabice od bot hračky a další věci jako dárek pro dítě ze sociálně znevýhodněných poměrů.
Kdo netuší, najde podrobné info
tady.
Já infovideo o akci potkala na facebooku už loni... a letos zas... A nápad se mi líbil, velmi... ale nějak jsem byla líná řešit logistiku.
Až minulej týden přišli kluci s tím, že se sbírá i u nich ve škole...
A tak jsme po pročtení informačního letáku co a jak a dokdy, probírali hračky a knížky a vybírali a vybírali...
Řeknu vám, nebylo to teda zdaleka tak jednoduchý, jak jsem si to představovala, o tom jak rychle původní nadšení oba kluky opustilo nemluvě.
Ještě tak ta krabice pro miminko... Pro to jsme našli docela dost hraček v slušnym stavu, na kterejch nikdo až tak moc citově nelpěl... a dokonce jeden dosud nerozbalenej bryndáček. Ale jinak, jinak to byl problém.
Prakticky cokoli jsem vytřídila, že to pošlem dál, mi některý z dětí ihned zase bralo s tim, že tohle nééé...
"Néééééé, to je moje oblíbený autíčko!"
"Prosimtě, vždyť tyhle autíčka už od léta ležej v bedně na chodbě a vůbec si po nich nevzdech."
No ne, nebylo zbytí... Polovinu vytříděnejch autíček si kluci zase rozebrali zpět.
A plyšáky kluci nepustili ani jednoho. Ten mladší na můj dotaz, jestli by nevybrali třeba taky nějakýho plyšáka, rozhodně prohlásil, že to teda ne. A otázal se mne, zda jsem se nezbláznila. A ten starší ten se skoro rozplakal, když říkal: "Ale to jsou všechno moji nejlepší kamarádi."
Třetí teda naopak dva plyšáky vytřídila sama i bez říkání, jakožto úplně první věc do krabice, a spolu se sestřičkou neměla problém přidat i jedny z novejch pastelek, omalovánku (to druhorozeňák naopak jednu ze dvou omalovánek z krabice pro kluka vytáhnul, že tu si chce omalovat on :-/....) a dokonce spolu vybrali i dvě hezký nový růžový gumičky s papouškama... Zato s panenkama to bylo slabší. Spolu se třetí jsme vybrali jen dvě malinký... Načež jednu z nich vytáhla nejmladší z bedny a s těžce podmračenym až výhružnym výrazem prohlásila: "To je moje!"... a bylo.
Zkrátka a dobře, ačkoli jsme prolezli úplně všechny skříňky a poličky a bedny s hračkama a celou knihovničku, málem jsme ty krabice ani nedali dohromady, jak děti najednou všechno chtěly a se všim si hrály...
A u toho, co děti byly ochotný pustit bez problémů, jsem zase obvykle seznala, že je to v absolutně nedarovatelném stavu... (Jako třeba: "Tohle puzzle určitě nepotřebujete, to máte i v dřevěný verzi, tu žábu... hm, ale koukám, tenhle dílek někdo pěkně vožužlal, tak nic... tak to rovnou vyhodíme...") No, vlastně mi dost často braly děti zpátky i ty věci, který jsem házela do krabice k vyhození... :-D
Tak nevim... na fb stránce projektu si nějaká pani chválila, jak je to krásný, čeho jsou děti ochotný se pro jiný děti vzdát... ale já teda s těma mejma obludama podobnou zkušenost neučinila... já došla k závěru, že mý děti jsou spíš pěkně majetnický ;-).
Ale jo, po dnu práce jsme tři krabice přece jenom dali!
Akorát teda nad každou tou věcí pořád zpětně trnu, zda se bude líbit... ;-)
