Prohledat tento blog

pátek 31. července 2020

Jídelní lístek pro malé restauratéry

V prvním článku tohoto roku jsem se mimo jiné zmínila o tom, že k nám Ježíšek přinesl kuchyňku...


Musím konstatovat, že úspěch jsem očekávala, neb třetí se vrhala vždycky ke každý kuchyňce, kterou  kdy kde potkala... a ty dětský vystavený v Ikee, tak ty musela vždycky všechny přerovnat, tak jak to podle ní je správně...
Takže přesně dle očekávání je u nás ikeácká kuchyňka velmi hranou záležitostí... 
V provozu je prakticky denně...
Zejména třetí se nás neustále ptá, co si dáme ;-)
Už nějaký čas tedy stále urgentněji vyvstávala potřeba odpovídajícího jídelního lístku...
A nějakých deset dní zpátky jsem se konečně dostala k tomu, si s ním pořádně vyhrát...
Samozřejmě mi u toho musela důkladně asistovat třetí, to abych nějakou důležitou položku do meníčka náhodou nezapomněla zapsat... 
Jako... vyhrály jsme si obě do sytosti...
Hlavně v těch zmrzlinách a pohárech na závěr, u těch už asistovaly všechny čtyři děti ;-)

Tady vidíte pouze první list z obou stran...


Každý se totiž přeloží na půl, následně se ideálně zalaminuje, aby vydržel dětský hraní, v kraji se proděraví děrovačkou, a nakonec sváže.

Celkově je těch listů pět...
Na každé polovině listu je pět až šest položek...
A rozhodně tam nechybí hamburger, špagety, párek v rohlíku, salát, vafle, palačinky, káva, čaj, malinovka, nebo již zmiňované zmrzliny a poháry... ;-)

Kdo chce, tomu ráda zašlu pdfko k vytištění ;-)
Stačí mi napsat buď dolů do komentářů, nebo na e-mail p.janka@seznam.cz svůj mejl, a já co nejdřív pošlu pdfko s jídelním lístkem ;-)
A pak už vám to vaše dítka můžou vesele všechno uvařit ;-)


 Tady vidíte, jak jsem jídelní lístky svázala já (ano, rovnou dvakrát, aby se dalo nabízet oběma rodičům naráz ;-) a taky aby každá holčička mohla důležitě přijít s jednim ;-)...)

 Pro bližší představu jsem vám jídelním lístkem ještě prolistovala, abyste věděli, o co si píšete ;-)

čtvrtek 30. července 2020

Zmrzlinové muffiny



Minulej týden byli kluci s tátou na vodě... takže jsme měly s holkama dámskou jízdu... Stáhly jsme si Legendu o Mulan (jednu z posledních disneyovskejch princezen, kterou jsme ještě neviděly), objednaly si na netu pizzu domu, hezky s dovozem (pro mne premiéra stejně jako pro ně)... a tak různě...
A taky jsme udělaly tyhle zmrzlinový muffiny, jako překvápko pro kluky, až se vrátěj...
(Pamatujete na ten příspěvek na fb zmiňující borůvky v peřinách?... Jojo... tak to bylo tehdy ;-)... )


Ale tenhle článek má za cíl být hlavně receptem...

Takže, jestli chcete podobný zmrzlinky vyzkoušet budete potřebovat:
- Velkej kelímek smetany ke šlehání, tušim má 375 ml, nebo nějak podobně
- vaničku tučnýho tvarohu (takže 250 g)
- asi 5 až 7 lžic moučkovýho cukru (dle chuti)
- a nějaký ovoce, nejlépe lesní... (My použily ony borůvky, myslela jsem teda že máme v mrazáku ještě nějaký maliny a ostružiny, a budem to mít i s nima... ale houbelajs... budeme muset zase nasbírat ;-)...)

Smetanu s cukrem ušleháte do tuha, pak přišleháte tvaroh (určitě by šla i kysaná smetana ;-)...)
Rozdělíte do silikonovejch košíčků, nebo formy.
Dozdobíte ovocem.


 Pak to strčíte do mrazáku a necháte to tam přes noc.



Krásně zmrznout :-)

Před podávánim to nechte tak deset minut stát na lince, a vydloubněte příborovym nožem.



Jsem si na focení "postříkala" talíř trochou s cukrem mixovanejch a mraženejch borůvek ;-)


Oškrábala jsem to zmrzlý z vrchu lžící... a ono to pak na talíři takhle roztálo ;-)



Dobrý to bylo ;-)


 Tak se pochlubte, jak vám to vyšlo, a co jste do toho zkusili dát za ovoce ;-)

úterý 14. července 2020

Pořádně podařený pátek

Měla jsem v posledních týdnech náročnější období na nejrůznější zařizování... a bohužel to stále ještě není plně za mnou.
I když teď v pátek se podařilo alespoň něco dost zásadně posunout.
Měla jsem sraz s ředitelem školy, do který snad od září nastoupí náš nejstarší...
Na tom sraze jsem ovšem byla se všemi čtyřmi ratolestmi... a všechny byly, abych tak řekla, v plné ráži...
Nádherně se předvedly...
Vážně...

Druhorozeňák byl bezchybně klackovitej, zpruzenej a drzej... nezaváhal snad ani na chvíli...
Nejstarší se spontánně jal prohlížet zařízení ředitelny... rukama...
Třetí se nejdřív strašně styděla, když se jí pan ředitel ptal, jak se těší do první třídy... a pak, když už na nic tázána nebyla, tak do všeho furt něco nesrozumitelně žvatlala...
Nejmladší se předvedla jako těžkej suverén... zvědavej, objevitelskej a nebojácnej...
Nejlepší to bylo úplně v závěru, kdy tam lezla nad schodama u vchodu po zábradlí, až se pan ředitel, bál že spadne na kachličky...
Nevim, nevim, jak si vyložil moje klidný: "Né, ona většinou nespadne." a "Já už jsem zvyklá, ale babičky se občas cestou kolem hřiště křižujou, když jí viděj houpat se ve stoje."

Pan ředitel, když od dětí zvěděl, že pak jdeme na koupaliště, je teda omlouval: "No jo, oni už se nemůžou dočkat."... ale teda nevim, nevim... no... (Chybí mi tu ta opice z facebooku... ta jak si zakrývá oči ;-)...)

Jo... a to koupaliště jsme si báječně užily...
Hlavně tu poslední hodinu, kdy při prvním deštíku před avízovanou bouří utekly tři čtvrtiny návštěvníků, a já jsem se v skoro prázdném brouzdališti konečně nějak víc odvázala, a klouzala se tam s dětmi po těch klouzacích stěnách jak šílená, a všichni jsme se chechtaly jak banda bláznů...
Dokud nebyl čas jít...
To pak ta nejmenší řvala... celý převlíkání a celou cestu k autobusu...

Ale tohle neni to, o čem jsem sem dnes chtěla psát...
Ne, ne...
To nejlepší se totiž dělo už před tím vším...

Do tý školy jsme totiž dorazily splavený a dost na poslední chvíli...

Vyrazily jsme sice s předstihem, jenže jsem ještě potřebovala hodit na zásilkovnu balíček s látkama...
Večer jsme si ho stihla jen připravit, a poslat muži do práce štítek k vytištění, neb naše tiskárna už dobrej měsíc odmítá tisknout... takže teď v podstatě máme jen skener :-/

Doma ráno na dobalení nebyla vhodná chvilka... Muž už chtěl spát po noční a já se snažila vykopat děti z domu...
A tak jsem si do batohu ke všem těm ručníkům, plavkám, opalovákům, papírům do školy a nedobalenýmu balíčku přihodila krom vytištěnýho štítku i nůžky a lepící pásku.
Cestou jsem si vyhlídla kousek pěknýho trávníku... Shodila na zem tašku i batoh...
A zatímco děti pobíhaly a halekaly kolem, tak jsem v kleče v rychlosti stříhala a lepila štítek na obálku... peskujíc mezitím děti, jestli by aspoň chvilku nemohly bejt klidnější, že by bylo fakt moc fajn, moct se na to trochu soustředit, aby to přelepení vypadalo jako od člověka...
A pak...
Pak to přišlo...
Obálka vylepená a zalepená, nůžky a lepící páska uklizený...
A já vstala...
A v tu chvíli jsem to cítila...
Na koleni zvláštní vlhko...
A taky ten smrad...
Pohled dolů na bílý šaty to jen potvrdil...

Nevim, co přesně jsem v tu chvíli řekla... ale obávám se, že slušný to vážně nebylo...
A pak jsem se rozbrečela...
Děti zmlkly a zastavily se...
Zaslechla jsem, jak se jedno z nich potichu ptá: "Co se stalo?"
A další mu polohlasem odpovídá: "Máma si klekla do hovínka."
A pak jsem je přes slzy viděla, jak najednou úplně tiše stojej a vykuleně koukaj na nešťastnou mámu v bílejch šatech s velkym smradlavym hnědym flekem na koleni...
To je taková ta chvíle, kdy každá máma ví, že se prostě hroutit nemůže... nikdy... ani když má za tři čtvrtě hodiny mít sraz s ředitelem v pět a dvacet minut vzdálený škole, a na šatech má obrovskej flek od hovna...

Takže nezbylo, než se fofrem přepnout do módu krizovýho velitele...
Nejstaršímu jsem vrazila balíček, a vyslala ho vedle do zásilkovny...
Druhorozeňákovi jsem svěřila tašku s věcma na plavání, a v rychlosti zosnovala plán...
Když se nejstarší po chvilce vrátil, vydaly se děti na nejbližší hřiště, kam naštěstí pro můj klid došly i bez přecházení, s pokynem složit všechno na jednu lavičku, a hlídat hlavně tu nejmladší, že za chvíli přijdu...
A já se běžela proplížit domu, aniž bych pokud možno vzbudila manžela...
(Tak mne napadá... on o tom možná doteď neví... :-D...)
Lízt do pokoje, tak nepřicházelo v úvahu... neb on má vážně strašně lehký spaní...
V koupelně, kde jsem se svlíkla, na sušáku ani v koši s čistym prádlem žádný moje šaty nebyly, takže jsem v rychlosti důkladně prala ony bílý, utěšujíc se, že je dneska takový vedro, že než tam dojdem, tak to možná i uschne...
A pak jsem letěla fofrem pro děti na hřiště, poněkud nervózní, neb pro obě holky to byla bez rodičů na hřišti premiéra...
No... než jsme dorazily do školy, tak to sice nedoschlo... ale v tom vedru jsme byli po cestě splavený tak, že to ani nebylo znát...


Mimochodem... ty šaty mi bílý do večera samozřejmě nevydržely...
Nejmladší si totiž na ně na koupališti odložila čokoládovou zmrzlinu...
Prý: "Mami, poším učít luce!"
"Ty už si to snědla???... Jo... Aha..."... hluboký povzdech... a pak už jen lehce hysterický smích...

No co... čokoládová zmrzlina aspoň nesmrdí ;-)

neděle 12. července 2020

Jak dopadla anketa maminka roku 2020...?

Tedy, jak dopadne finále je zatím ve hvězdách...
Ovšem pro mne soutěž skončila už dnes v poledne.
Pozor, to neni povzdech, jak by se snad mohlo zdát ;-)
Jen je zkrátka čas vám všem napsat velký poděkování za všechny hlasy, a hlavně za tu notnou dávku času, který jste mi svým hlasováním věnovali...

Vážně jste byli všichni úžasní.
Velký dík patří v první řadě mojí tetě, která zformovala už v počátku soutěže hlavní hlasující jádro, které mne odlepilo z poslední příčky, a během asi dvou nebo tří týdnů mne postupně vystrkalo až na neuvěřitelné páté místo, kde mne pak nejmíň měsíc vytrvale drželo...
A za závěrečnej ohromnej hlasovací sprint, k němuž vybičovala svojí komunitu kolem stránky Zpátky na podpatky, musim poděkovat Eli Ali... neb bez pomoci týhle party bych se v závěru propadla minimálně na sedmý, a možná i na osmý místo, protože fanoušci dalších tří soutěžících pode mnou se do toho v posledním týdnu vážně tvrdě opřeli...
Takhle jste mne na chvíli dostali dokonce na úplně neuvěřitelný čtvrtý místo!
Všem vám moc děkuju za podporu, jste úplně neskutečný, vážně...!

Teď vám něco prozradim...
Něco, co bezezbytku potvrdí moje slova o tom, jak jste úžasný ;-)
Ze začátku soutěže jsem okoukla blogy, fb stránky a instagramy ostatních devíti soutěžících blogerek...
A víte co?
Zatímco já mám na facebookový stránce blogu čtyři stovky fanoušků, ostatní jich na svejch "sockách" měli od jednoho tisíce až do dvanácti a půl!!!
(Jo, i některý z těch pod mnou... jedna z nich je teď dokonce na třinácti a půl tisíci fanoušků.)
Takže jsem od začátku jela v módu, že když nebudu úplně poslední, tak to bude vážně velkej úspěch...
Jenže já jsem pátá!!!
Díky vám!
Jste zkrátka skutečně absolutně neskutečný!
Díky moc!!!


 (Jedna z mála fotek, který nebyly v tom článku na konci května... Asi proto, že na ní přicházim o oko :-D...)



P.S.: Během úterka vám za tu vaši skvělou podporu napíšu článek o tom, co bezvadnýho se mi povedlo v pátek... ;-)
Já se teda v jednu chvíli regulérně rozbrečela,... ale už o hodinu později mi bylo jasný, že z toho bude vděčnej zážitek, o kterej se budu muset podělit ;-)

A pak chystám něco pro ty z vás, jejichž děti milujou vaření v kuchyňce, a věčně se vás choděj ptát, co si dáte... Jako naše třetí... ;-)

neděle 5. července 2020

Náš letní seznam

Konečně jsem dala dohromady náš letní seznam na letošek...
Tentokrát jsem si vyhrála s grafickym prográmkem, a tak je seznam ke stažení v krásnym pdf formátu ;-)

U každý činnosti je lodička, na který si po splnění vybarvíme plachtu ;-)
A takhle krásně celej seznam vypadá:

A stáhnout si ho můžete tady ;-)

A pokud máte doma kluky a radši by jste seznam v modrý barvě, najdete ho tady ;-)