Prohledat tento blog

úterý 27. února 2018

Návštěva divadla - Olaf a sněžný drak

Po roce a čtvrt jsme se zase jednou konečně podívali do divadla. Tenkrát v listopadu jsme tam byli celá rodina včetně naší nejmladší, který bylo tehdy půl roku, a přes moje původní obavy tam nakonec byla ze všech dětí, nejen našich, ale snad úplně všech v divadle, úplně nejtišší... uprostřed představení si zdřímla, a ani se moc nezlobila, když jí kněžna s Cipískem a ječící děti vzbudili.
Tentokrát jsme ovšem šli do divadla jen tři. Oba kluci a já. Třetí vůbec nechtěla. Posledně se na tom Cipískovi, z kterýho se vyklubalo interaktivní divadlo křížený s rockovou operou, dost bála... na její jemnou duši to prostě bylo evidentně hodně hlasitý..., zato druhorozeňákovi se to tenkrát extra líbilo. Původně tam nechtěl, že prej: "Divadlo je trapný!"... a když jsem se ho pak večer při koupání ptala, jestli to bylo trapný, tak že prej ne...
"Že to bylo pěkný, že jo?" tázala jsem se s nadšenim.
"Ne!" zněla jeho rázná odpověď, která mne poněkud vykolejila.
"Tak jaký bylo divadlo?"
"Huuuuuustý!" děl on procítěně :-D

 Ale zpátky do současnosti.
V programu divadla se psalo, že pohádka, která nás už před Vánoci tak nějak nejvíc zaujala, je

pátek 23. února 2018

Zima a Podzim

  Na podzim jsem na blogu vychválila tři knihy od německé ilustrátorky Rotraut Susanne Bernerové. Knihy Jaro, Léto a Noc.
Dnes vám s radostí představuju zbývající dvě knihy této sady, které dostaly naše holky k Vánocům.
Už je máme v zásadě prohlédnuté i když pořád nacházíme něco nového.
Díky tomu, že máme celou sadu, můžeme třeba každou otevřít na jiné straně a položením za sebe získat skoro celé město v jednom pruhu... kdyby byly knihy ještě dvě, tedy sedm místo pěti, bylo by městečko kompletní :-) ... každopádně i takhle je to bezva hra, i když máme na každé straně jiné roční období.
A nebo můžeme dát nad sebe pět knih na té stejné straně a užít si to porovnávání, co na tom kterém místě v různém čase probíhalo.
Ale hlavně! Hlavně konečně víme co se dělo v Zimě před Jarem a Létem, a co potom na Podzim a před dějově poslední vlahou letní Nocí.

čtvrtek 22. února 2018

Můj "nejšikovnější prvňáček"

Že máme letos doma (už druhého) prvňáka, většina z vás ví. O tom, jak je strašně šikovnej, chytrej, vtipnej, tvůrčí, divokej, nespoutanej a vůbec po všech stránkách pořádnej správnej raubíř jsem se na blogu už taky různě zmiňovala.
A tenhle článek bude o něm, klukovi našem druhorozenym.

Tuhle sobotu totiž byl na jedný bezvadný akci, kterou každoročně pořádá místní volnočasové středisko. Je to akce určená prvňáčkům ze všech škol v okolí. Děti plněj různý úkoly, malujou, stříhaj lepěj, běhaj, skáčou přes švihadlo, zpívaj, hrajou pantonimu, některý hrajou i na hudební nástroje, stavěj z lega a řešej různý další úkoly... a kdo získá nejvíc bodů, získá titul "nejšikovnější prvňáček"...
Ne, ten náš to celý skutečně nevyhrál... byl cca osmnáctej od konce ze čtyřiapadesáti zúčastnivších se (čímžto si vedl o něco líp, než před dvěma lety jeho brácha, kterej byl od konce cca osmej)... ale důležitý je zúčastnit se ;-) Navíc si to podle vlastních slov užil...

pondělí 19. února 2018

Mini pidi indiánci

Dnes se s vámi podělím o recept na malinový krém... a taky o to, co se mi v sobotu povedlo 
a nepovedlo.
To máte tak... Můj syn, ten starší, má ze všeho vánočního cukroví nejradši kornoutky s malinovým krémem, peču je proto ze dvou dávek. Letos jsem ovšem před Vánoci stihla naplnit jen polovinu kornoutků, s tím že druhou várku holt naplním až v lednu... Jenže jsem se k tomu dostala až teď v sobotu, tedy víc jak měsíc po tom, co první várka

čtvrtek 15. února 2018

O zahradě a O klíči

Dnes vám chci představit dvě krásný knihy, který máme doma už rok a půl.
Jsou to knihy Pavla Čecha, O zahradě a O klíči.
Tu O klíči dostal náš nejstarší za vysvědčení na konci první třídy, aby měl o prázdninách co číst, když se to ve škole tak pěkně naučil. A tu O zahradě dostal pak na konci prázdnin k osmým narozeninám. 
Jeho maminku, která mu je vybrala... tedy mne... zaujaly hlavně výtvarnou stránkou zpracování. Obrázky Pavla Čecha mne vyloženě nadchly... a textu v nich bylo právě tak akorát pro kluka, co se čtením zrovna začíná... a navíc působěj celý tak nějak krásně tajemně... příběhem i ilustracema...  a to je to, co jsem na knihách vždycky milovala i já... natož takovej kluk, zvlášť když hlavním hrdinou obou knih, je přesně takovej malej školák, že ano ;-)

středa 14. února 2018

Masky a převleky

 Dnes je popeleční středa... a končí čas karnevalů. I naše děti si je ve škole a školce užily. A já si užívám jednak jejich radost, a jednak fakt, že mi letos ty kostýmy zase daly míň práce než loni a předloni... to je prostě něco, co mámu více dětí zaručeně potěší ;-).
Naše třetí už den po loňském karnevale ve školce, na který jsem jí tenkrát dala poděděné šatičky po sestřenkách i s křidélky a do vlasů jí udělala čelenku z gumičky a bílý lemovky ve tvaru kvítků, začala s tím, že by radši šla za Minnie... a vydrželo jí to. K mojí velké radosti jsme podědily naprosto perfektní červené šaty s bílými puntíky a tak jsme vyhrabaly ještě černý legínky, černý triko a bílý rukavičky... a na mně už pak bylo jen nastříhat trochu červené látky na mašli, přimalovat potřebné puntíky, sešít to, nastříhat tlustej filc na uši, našít k nim takovej ten černej chlupatej drátek a to všechno pak naaranžovat a našít na čelenku... a dcerka v tom pak minulej týden ve školce úplně zářila štěstím ;-).
 Kluci měli ve škole karneval teprve včera. Ten starší sice hlásil už před dvěma týdny, že má mít masku... ale pořád nevěděl, za co chce jít, a nevěděl, a nevěděl... až den před k mé úlevě prohlásil cestou ze školy,

pondělí 12. února 2018

Muffinky s beruškou

Tenhle víkend jsme s holkama zase jednou pekly něco sladkýho.
Naše nejmladší navíc měla v uplynulém týdnu svátek, tak si to prostě o něco krapínek svátečnějšího přímo říkalo :-)

čtvrtek 8. února 2018

Ochutnávači

Možná by se podle názvu mohlo zdát, že tenhle článek nějak souvisí s tím nedávným o svačinách ... chutných i nechutných... ale není tomu tak. Tenhle článek je totiž o tom, co naše děti, respektive dvě z našich čtyř dětí, za ty roky ochutnaly, aniž by jim to kdokoli ochutnat dal.

Popravdě... dlouho jsem váhala, jestli tenhle článek vůbec psát... konkrétně asi tři a půl měsíce, tedy od doby, kdy došlo k poslednímu takovému ochutnání... neb si říkám, že mne tyhle historky jakožto matku nestavěj do úplně nejrůžovějšího světla. Nicméně, třeba někomu dalšímu budou k užitku a k poučení.

Nejzdatnějším ochutnávačem v rodině je jednoznačně náš nejstarší. Doufám že naše nejmladší se ho nebude snažit co do četnosti ochutnávek dohánět, a že jí to jednou stačilo.
Prostředních dětí se naopak žádná z historek přímo týkat nebude.

Příběh první

To byly našemu nejstaršímu čerstvě tři roky a druhorozenýmu něco kolem devíti měsíců. Manžel byl ten den na denní... a když jsem si tak v průběhu odpoledne konečně na chvilku sedla v klidu ke kojení, a mladší po chvilce začal usínat, přikráčel najednou do pokoje z kuchyně starší a mával mi v ústrety