Prohledat tento blog

sobota 30. listopadu 2019

Adventní kalendář 2019

Letos jsem pro vás připravila podobný obrázkový adventní kalendář jako před dvěma lety...
Tenhle ale bude zvláštní ještě něčím.

Po vytištění (nejlépe na čtvrtku) a naříznutí čtverečků na svrchní čtvrtce, a následném slepení v krajích (prostě spodní čtvrtku objeďte po obvodu lepidlem a svrchní čtvrtku položte navrch a trochu přitlačte) si ho vesele můžete otvírat s dětmi... 

A krom toho budu mít každý den překvapení především pro ty z vás, které šijete.
Obrázky, které v kalendáři budete otvírat jsou totiž inspirované některými ze šablon, které jsem si za ty roky vytvořila pro nejrůznější našívané aplikace na trička, bodýčka, hrací kostky, vlaječkovou abecedu...
Každý den pro vás budu mít pédéefko s jednou šablonou, kterou můžete následně využít pro svoje tvoření.

Získat ho můžete dvěma různými způsoby:
a) Pokud jste tak dosud neučinily, vstupte do mojí facebookové skupiny Šijeme se čtyřmatkou, kam jednotlivá pédéefka budu postupně vkládat do souborů.
b) Napište mi na můj mejl (P.Janka@seznam.cz), že o pédéefka s šablonkami máte zájem, a já vám je budu posílat na váš mejl.
Pokud jste mi snad nestihli napsat hned prvního, nebojte se napsat třebas i dvacátýho... Pošlu vám je klidně zpětně... 
Ve skupině taky zůstanou k dohledání ;-)



Obrázky k vytištění a sestavení adventního kalendáře najdete tady a tady.

První adventní obrázek k vybarvení - dárek pro vás ke stažení

Stihla jsem to ;-)
Zítra začíná advent, na adventním věnci zapálíme první svíčku... a já pro vás mám první adventní omalovánku, stejně jako loni a předloni.
Něco pro tématické zabavení dětí, aby jste měli chvilku... na cokoli jí zrovna potřebujete ;-)

Pokud jste ty z minulých let prošvihli, najdete je všechny tady.

 Obrázek si můžete stáhnout tady.

pátek 29. listopadu 2019

Adventní seznam 2019

Konečně jsem se dostala k tomu, abych sepsala adventní seznam na letošek.
Nějak při všem tom domácím učení a pokusům o podnikání mám co dělat, abych stíhala...
Ale stíhám... těsně ;-) 
Zítra to ještě opět rozepíšu na svitečky a naskládám do toho našeho kalendáře z "pozlacenejch" ruliček od toaleťáku.
Původně jsem tedy měla v hlavě ještě něco dalšího, ale času je už málo... a tohle se osvědčilo... tak si ten nápad schovám na příště ;)

A vám se třeba tahle inspirace na poslední chvíli hodí ;-)



O adventní obrázky zmiňovaný v seznamu se s váma podělím vždy před příslušnou nedělí.
Na první se tudíž můžete těšit během zítřka...
Snad po těch z předchozích let zvládnu ještě něco dalšího vymyslet ;-)

neděle 24. listopadu 2019

Vzpomínky na babičku... vlastně na babičky...

Pamatujete si na svoji babičku?
Nebo máte to štěstí, že se s ní dosud vídáte?
Já na tu svoji budu už jen vzpomínat...
A to už na druhou...


Ta první, z tátovi strany, umřela na moje dvaadvacáté narozeniny...
Vzpomínám si jak jsem tenkrát šla chodbou kolem telefonu, zrovna když zazvonil...
Obvykle jsem v takový situaci fofrem vzala roha... Jen ať to probůh zvedne někdo jinej!
I tehdy jsem v první půlvteřině začala zrychlovat, než mi hlavou proběhlo, že mám vlastně narozeniny,... a že to tedy nejspíš bude babička, neb mi o narozeninách vždycky volala, a tudíž to beztak bude pro mne...
A tak jsem to zvedla...
Jenže to už  nebyla babička, ale strejda...

Mimochodem, moje nejoblíbenější vzpomínka na babičku z tátovy strany je, kterak jsme si kdysi se sourozenci na chalupě v Jestřebicích hráli na demonstraci...
Chodili jsme v řadě do osmičky kolem starýho kýble a převrácenýho kolečka a skandovali: "Zachovejte paniku! Zachovejte paniku!"
Pak se najednou otevřely dveře na balkon a vyšla z nich babička.
Maličko jsem uvnitř zatuhla, že nám jde vynadat, ať tolik neřveme...
Ale babička se opřela o zábradlí, pobaveně na nás shlídla, zvedla nad hlavu ruku zatnutou v pěst, a spustila: "Zachovejte paniku! Zachovejte paniku!"
A my se zastavili, tleskali a volali: "HURÁÁÁ!"
A babička nám z balkonu kynula, majestátně... jak anglická královna...
(No,... asi máme to blbnutí v genech ;-)...)

To už je víc, jak čtvrt století...


A od minulého úterka mi nezbývá, než si podobně hýčkat i vzpomínky na babičku ze strany maminčiny...

Na to, jak jsem s ní jednou po obědě (jako asi šestiletá) ležela na gauči, a najednou na mne babička mrkla a povídá: "Pššt, budeme dělat, že spíme...
A tak jsem dělaly, že spíme...
Do pokoje přišel strejda. Chvíli koukal. A pak zas potichu odešel...
A my se spolu spiklenecky chichotaly, jak dvě malý holky...

Na to, jak skvěle vařila a pekla...
A taky to pak všechno patřičně ráda jedla...
Později bohužel i přes zákaz.
Teta, která se o ní posledních třináct let starala si čas od času postěžovala, jak před ní všechno musí zamykat...
A že stejně zase něco někde našla...
A zase už jí odvezli se žlučníkovym záchvatem...

Na to, jak k nám jednou před Vánoci přijela na sestřiny šestý (nebo sedmý) narozeniny, koupila se mnou moje první formičky na cukroví a učila mne píct.

Na to, jak o nějakejch patnáct let později, jednou seděla u stolu ve svý kuchyni, a najednou mne poslala do špajzky, a ať hledám tam a tam, že tam jsou někde kovový trubičky na kremrole... a: "Vem si je. Ty je nejlíp užiješ..." zahřálo mne tehdy od ní.

Na to, jak mne učila stlát... A jak se vždycky rozčilovala, když někdo sebemíň přes den zvalchoval přehoz na posteli...
Vzpomenu si na to pokaždý, když za totéž peskuju ty svoje obludy...
Ne že by to peskování mělo nějakej efekt...

Na to, jak se vždycky ráda hezky oblíkla, když šla kamkoli ven.

Na to, jak nade mnou nešťastně kroutila hlavou, když jsem v nějakejch šesti, sedmi, či osmi letech měla takový krásný červený látkový sandálky s mašličkou... A tak vytrvale jsem v nich, i přes její napomínání, chodila zásadně zhoupnutim z paty na špičku, až se mi po pár dnech zdeformovaly úúúplně do oblouku...

Na to, jak se na mne zlobila, když mne jednou donutila hrát si v kuchyni, aby na mne při vaření viděla...
A zatímco ona vařila, rozhodla jsem se já, že uprchnu z "vězení"... a jala jsem se provrtávat zeď skládací kremelskou věží...
Ten ďolík tam pak byl víc než dobře patrnej ještě několik let...

Na to, jak jsem ji v nějakejch jeden a dvaceti nechtíc vyděsila, když jsem zazvonila u dveří... sandálky v ruce a kopretiny ve vlasech...
Babička otevřela, vytřeštila oči, překřižovala se a v rodné slovenštině roztřeseně spustila: "Bože moj! To som sa zlakla! Ja myslela, že sa Anička vrátila..."
A tak jsem se dozvěděla, že její starší sestra, která kdysi ještě před dvacítkou tragicky zahynula, taky ráda nosívala kytky ve vlasech...

Na to, jak jsem s ní kdysi v létě po třetí třídě byla na Slovensku v místech jejího mládí, ve Zvolenu a Sliači nad Hronom...
Myslim, že bych možná ještě dnes našla to místo, kde jsem dle jejích instrukcí schovala pod kámen poupátko růžičky s tím, že až přijedu příště bude na mne čekat obalená kovem...
No... nevim, jak by dnes vypadala... Je to už přes třicet let...

Na to, jak jsme v rámci toho pobytu jeli i na jednodenní zájezd do Budapešti, a koupili tam takový hezký malý čokolády, že všem přivezem domu něco, co tady vůbec nemáme... a pak jsme doma zjistili, že na nich drobnym písmem stojí, že jsou vyrobený v Československu.

Na to, jak mi vyprávěla, kterak jako malí kradli se sourozenci cukr a sypali si ho na chleba... suchej... neb na máslo neměli..

Na to, jak vyprávěla o tom, jak nějaká z jejích dvou starších sester strašně dostala za to, že místo mouky, pro kterou jí poslali, si za ty peníze koupila látku na šaty.

Na to, jak vzpomínala, jak si se sestrama šily šaty a chodily tancovat...
Mimochodem, v několika babičkou ušitejch šatech jsem chodila do tanečních ještě já.
Dvoje z nich šila až mojí mamince... ale minimálně ty černopruhovaný ze starorůžový organzy střihem jasně prozrazovaly, že byly ještě z padesátejch let...
Ty jsem měla nejradši... Vypasovaný se širokou sukní a se spodničkou...
A abych nezapomněla,... to její šití zdaleka nebylo jen tak nějaký běžně amatérský...
Když jsem se pak na střední učila šít já, zjistila jsem z rubů jí ušitejch šatů, že znala velice dobře správný krejčovský postupy... A to i ty složitější, běžně ne moc používaný...
Třeba nad takovym staženim rukávový hlavice řetízkovym stehem jsem tenkrát jen uznale pokyvovala hlavou...
Netušim, kde se to všechno naučila... ale uměla to...

Na to, jak vzpomínala, že když je na konci druhý světový osvobodila ruská armáda, tak ti vojáci byly celí hotoví z toho, že se jmenuje Jolka!, jak se jim tehdy coby Jolana představila, neb jí tak všichni říkali...

Na to, jak jsem za ní párkrát byla v práci, kde se vázaly knihy...
Dokonce jsem od ní nejednou dostala nějakej ten krásnej bloček, jeden i se zlatě vyraženym jménem...
I deník, co jsem si v pubertě psala, jsem psala na stránky, které pro mne svázala babička.

Na to, že krátce před sedmdesátkou byla pořád natolik vitální, že vzala brigádu v jednom obchůdku s látkama...
Tenkrát jsem využila slevu, kterou tam měla, a koupila si na dvoje letní šaty... V jedněch jsem pak o rok později běhala po Paříži... A oboje je ještě mám ve skříni... ač už trochu spravovaný...

Na to, jak chudák lomila rukama "co tomu jen řeknou sousedi"... když se jednou v létě moje máti svlíkla do plavek a vyběhla ven před barák do toho slejváku, co tam zrovna byl...
My se sestrou seděly v okně a tlemily se a babička šla pro tátu, ať prý tý svý ženě domluví...
A on se jen kouknul ven a povídá: "Chceš hodit mejdlo? Že už by ses večer nemusela mejt..."
A nakonec k babiččině úlevě dodal: "Pojď, stačilo, než kvůli tobě někdo vybourá..."

Na to, jak se za náma přijela podívat, aby viděla svýho prvního pravnuka...

Na to, jak si mne na svatbě sestry, měsíc před mym třetim porodem, podezřívavě měřila, a ptala se: "Nejsou tam dvě?"
A moje vysmáté "ne" mi tenkrát evidentně moc nevěřila...

Na to, jak jsem se během oslavy jejích pět a osmdesátin nachomýtla k tomu, když jí moje sestra oznamovala, že čekaj druhý dítě...
"Jo? čekáte druhý? Na duben?" ptala jsem se nadšeně...
A babička si mne změřila a povídá: "Ty doufám nejsi těhotná?!?"
"Néééééé."
"No proto! Vy už si dejte pokoj. Tři děti jsou až až..."
Dva nebo tři dny na to jsem řešila: "Ty jo, vždyť už jsem to měla dostat..."

Nebo na to, jak jsme spolu se všema čtyřma dětma mluvili s babičkou přes videochat...
Tehdy už byla viditelně pohublá...


Teď už ke všem těm vzpomínkám žádný další nepřibudou...

Když jsme se v pátek večer vrátily s holkama z pohřbu domů k mužské části naší rodiny, sdělovaly holky jedna přes druhou tátovi: "My jsme zahabali pababičku Jolanku kytkama!... Ale ona už tam neni!... To je jen tělo... Ona už je v nebi!... Jak jsme se modlili, aby tefila!... Víííš?..."

Tak snad trefila...

💟💜♡

pondělí 11. listopadu 2019

Oreo řezy


To jsme tak minulý týden seděli s klukama u Burger kinga... (po té, co jsem s jejich asistencí navštívila příslušné úřady vydávající nové občanky, neb mne v pondělí manžel upozornil, že nám v létě jaksi propadly... Na poště si teda během září a října kupodivu nevšimli... asi třikrát nebo čtyřikrát... :-D)

No, a  u toho Burger Kinga druhorozeňáka na fotce v nabídce velice zaujaly Oreo řezy.
Musim uznat, že jsem je taky zvažovala, ale přesvědčila jsem jeho i sebe, že si jich doma uděláme celej plech, a tam si koupíme spíš něco slanýho...

A tak jsme včera pekli.
Hlavně s třetí a druhorozeňákem.
A výsledek je naprostá mňamka... akorát mi teď vrtá hlavou, jak asi chutnaj ty Oreo řezy v Burger king... 
Ty naše jsou teda absolutně božský... taková ta věc, co jíte a pořádně nemůžete přestat ;-)

Při pečení jsme se inspirovali čistě obrázkem, z kterýho bylo jasný, že to má mít tmavej korpus, bílej krém... a navrchu maj být (jak jinak) rozlámaný Oreo sušenky...
A co se týče receptu, tohle nám z toho vyšlo:

 Na korpus budete potřebovat:
6 vajec
200 g cukru krupice
100 g polohrubé mouky
100 g kakaa holandského typu
2 lžičky prášku do pečiva
půl deci mléka a
150 g rozpuštěného másla (v tom mléce)

Vejce ušlehejte s cukrem ve šlehači do pěny takřka sněhové konzistence.
Máslo si mezitím rozpusťte v mléce.
Mouku, kakao a prášek do pečiva promíchejte... a pak přišlehejte do vajec s cukrem a následně přilévejte rozpuštěné máslo s mlékem a taky zašlehejte.

Vetřete do plechu vyloženého pečícím papírem a pečte v předehřáté troubě na 180°C asi půl hodiny.

Nechte úplně vychladnout.

Pak v míse ušlehejte:
600 ml smetany ke šlehání
180 g moučkového cukru a
1 balíček stužovače šlehačky, následně přišlehejte
1 kelímek kysané smetany

Šlehačkovým krémem potřete celý korpus.
Pak rozlámejte Oreo sušenky... Já koupila dvě krabičky které inzerovaly, že jsou v nich čtyři balíčky po čtyřech... a asi čtvrtinu jich děti při lámání snědly...

Zbytek ale s nadšenim naskládaly na budoucí řezy.
To už se přišel zapojit i ten nejstarší...
(Zatímco nejmladší mezitim při promítání Avengers usnula... a pak po mně večer do desíti skákala v posteli...)

  Pak jsme to nechali přes noc vychladit v lednici...

 ... a následně toho většinu snědli k snídani...

Jako... MŇAM!!!

Akorát mi teď furt leží v hlavě, jak asi chutná ten z Burger kingu?
Ví to někdo???
Stojí za to to zkoušet?