Prohledat tento blog

středa 31. července 2019

Rozbzuč déčko - v Rakovníku

To jsme tak nečekaně získali další heslo do letošní prázdninové hry s déčkem...
Tedy, nečekaně...
Nečekaně hlavně pro mne.
Získali jsme ho totiž zcela bez mého plánování...
Prostě najednou slyším, jak cestou domů z prodlouženého víkendu u manželova strýce, vykládá ve vlaku na Rakovník ten nejstarší manželovi, že v Rakovníku je taky hmyzák, červenej...
A už to spolu punktovali...
Kde že tam je...?
Jak tam dojdou...?
A jak jedou pak vlaky dál, když teda nepřestoupíme hned, ale budem se mezitim courat hodinu dvě po městě....
A že by jsme tam rovnou mohli někde zajít na oběd, když bude za chvíli poledne...
Tak kde že jsou tam jaký restaurace...

O nějakou čtvrt hodinku později už jsme vesele ťapali Rakovníkem.
No, vesele ťapali... spíš jsme se v tom vedru, a s těma báglama na zádech, čím dál tím víc ploužili.
Ale doploužili jsme se hrdinně až na náměstí...
Nakráčela jsem s dětma na informace, kde si ten nejstarší suverénně vyžádal papír s heslem pro sebe i všechny sourozence... (dostali k tomu i hmyzí tetovačky, který pak doma hned likvidovali, a taky badatelský list s vodníma broukama, kterej nám prozradil, že to, co jsme si v sobotu napustili ze studny do bazénu, nebyl potápník, ale znakoplavka)...



A následně pak syn (ten starší) chudáka pána poněkud zmátl dotazem na v mobilu mu nefungující apku... Pán se mu skoro omlouval, že to opravdu netuší, a já mu rychle spěchala na pomoc s "miláčku, prosimtě, s tim ti pak poradí tatínek..." (Což jsem samozřejmně pronesla směrem k synovi, pánovi patřil jen omluvný úsměv...)

Tatínek ovšem ponejprv vyrazil obhlédnout nejbližší vytipované restaurace...
V obou bylo plno, a tak jsme s batohama vyrazili směrem zpět, aby jsme zjistili, že další restaurace je kavárna, kde se fakt nevaří, a další pak bar...
"Restaurace je z druhý strany, musíte to obejít..." dostalo se nám spolu s úsměvem informace hned u dveří...
A hurá! Divadelní restaurace byla kolem jedný asi ze třetiny prázdná, a postupně se během naší návštěvy vyprazdňovala dál... A ne, fakt jsme za to nemohli my, jak by snad někoho mohlo napadnout... ;-) ...i když přiznávám, že se naše děti chvílema docela snažily,... prostě už jen končil čas obědů.
Každopádně jsme si tam dokonale nacpali břicha dobrou krmí... a ani obsluha se na naší početnou drobotinu nijak nešklebila... Takže pokud se někdy budete v době oběda vyskytovat bez jídla v Rakovníku... můžu s klidem doporučit... ;-)

Domů jsme nakonec dorazili o ty dvě hodiny později, než bylo v plánu ještě nějaký čtyři hodiny před tím...
A máme pozadávaný další hesla, a děti můžou tvořit další druhy hmyzáků, neb se jim díky tomu otevřely v hmyzolabu další typy tykadel, hlaviček, tělíček, nožiček, křídel, věcí do "rukou"... A každýmu trochu jiný...
Schválně, kdo z vás taky hraje?
A kdo z vás otevřel třeba: tenisovou raketu, klíč, kytku, nebo kytaru...?

čtvrtek 25. července 2019

Salát s "ízátkem" a další ňamky

Vy, co čtete facebookovou stránku blogu, si možná vzpomínáte, jak si naše třetí chtěla dát k salátu místo nabízený  housky... ízátko...
No,... neni jediná z mejch dětí, co má poněkud zvláštní chutě...

Další bezva rozhovor na tohle téma jsem měla zrovna nedávno s nejstaršim...
"Hele, kroť se v tom ujídání. Nažereš se těchhle, a nebudeš pak mít místo na ty s marmeládou."
"Já bych chtěl s hořčicí..." povídá on s takovym tim gurmánskym zasněnim...
A já na něj půl vteřiny nevěřícně zírala, než ze mne vypadlo: "S HOŘČICÍ??? Ty vole, dyť je to sladký?!?"
Jo, smažila jsem palačinky...
A nevim jak vy,... ale já to těsto sladim ;-)

Před časem jsem zas dokončovala k obědu segedín...
"Budeme mít knedlíčky a masíčko se zelim," povídám tý nejmladší, která přišla zvědavě do kuchyně a hlásila, že má hlad.
"Jéééé, NAM!" povídá na to ona,  a pak se bezelstně zeptala: "A budou k tomu taky entijky?"

A jen den předtím jsme spolu měly taky zajímavej rozhovor...
"Proč jíš ten papír?" ptala jsem se jí, když jsem si všimla, že se krmí papírovym kapesníčkem.
"Já mám háááád!"
"Chceš radši housku?"*
"NE!!!"

Chuťový preference mejch dětí mne nepřestávaj fascinovat...

Jo, zeleninový salát s lízátkem, sladké palačinky s hořčicí, segedín s lentilkama... a v mezičase mlsat papírový kapesníčky...
Prostě menu pro pravý gurmány...



* POZOR! Zásadně se s mužem od jistý doby neptáme dětí záporem... Z toho nás vyléčil už ten nejstarší, v době kdy mu byly necelý tři...
"Nechceš čurat?"
"Ne."
O pět minut později úúúúžasná kaluž uprostřed krámu...
Tak bacha na to ;-)

úterý 23. července 2019

Rozbzuč déčko - na Cibulce

Stejně jako loni, i letos hrajem prázdninovou hru s déčkem... 
Kluci hlásili už někdy v půlce června, že se na déčku něco chystá... že tam nějak zase mizej barvy... že je všechno nějaký hnědý...
A hned prvního skenovali mapu, kam se letos vydáme...

Nakonec jsme začali tam, kde jsme loni skončili... Na cibulce...
Letos ovšem cesta probíhala hladce, žádnej vlak neměl zpoždění a pokladny na nádraží fungovaly... A navíc o moc líp, než ta předtím v krámě, kde jsme před odjezdem na nádraží ještě kupovali svačinu a pani se zjevně rozhodla, že teď prostě fakt rychlá nebude... takže po deseti minutách v dvoučlenný frontě jsem už byla docela nervózní, jestli ten autobus stihneme... 
Pak jsme ho dobíhali, až nejmladší upadla... a on jel o dvě minuty později, než jsem myslela... 
Už neumim ani správně opsat údaj z jízdního řádu :-D

Přestup z vlaku na vlak taky dobrý a pak už jsme ťapkali domkama od nádraží do lesíka...
A stejně jako loni jsme u první lavičky museli dát sváču...

...a někteří jí dojídali ještě cestou k umělý zřícenině...

Po nějakejch těch manévrech se mi podařilo dostat děti jakžtakž všechny do záběru...

"Chá chá... jsem ti dělal paroháče..."
"Mami, on mi dělal paroháče???"
"Buď v klidu brouku, to že ti dělal paroháče nevypovídá o tobě absolutně nic... Zato to bohužel vypovídá hodně o něm..."
(Následoval spokojenej úsměv toho nejstaršího ;-)...)


Jako... pěkný ;-)

Nějaká nová socha...

... trochu neposedná socha...

"Kuk!"

A ještě jeden pohled...

Mimochodem... o trochu později a kus dál směrem dolu, mi došlo, jak mi to "učitelství" leze krapet na mozek...
Aneb: "Kdo ví, co je tohle za stavbu?"
Po návrzích "týpí", "srub" a "oltánek", jsme se dobrali k tomu, že jde o altán či altánek.
"Hele, schválně, kdo ví, od čeho je tohle, co takovouhle zvláštní stopu dělá?"
 Po spoustě návrhů jsme zúžili výběr na: motorku, kolo, oheň, vodu, hada a ještě něco... a po rozřešení druhorozeňák upřímně žasnul: "Cožééé? VODA??? FAKT??? Tý jo... To je teda silná ta voda..."
:-D
Ba ne,... neleze,... já se jich takhle vyptávala vždycky :-D

Nakonec jsme došli i k čínskýmu pavilonu, za kterym byl úkryt v loňský hře... 
Letos je pavilon pod lešenim... Tak třeba se jim ho fakt podaří zachránit... 
Škoda by ho byla...

A o kus dál po dlouhý cestě lesem do kopce... (kdybych jí šla sama, tak je to kousek... ;-)...), kdy se nejmladší nejdřív zlobila na třetí, prootže jí srazila, když zakopla, a pak zas na druhorozeňáka, protože mával lahví kolem sebe takovym způsobem, že jí vyrazil z ruky jabko... a kdy jsme museli prozkoumat asi tři starý duby, jestli v nich nebydlí strašidlo...  jsme konečně dorazili k poustevně... kde je úkryt letošní hry s déčkem... "Rozbzuč déčko"...

Pojďte, sedněte si, já vás s tim vyfotim...

Hezky mi to ukažte...

A pak jsme přidala zdánlivě jednoduchej povel: "Koukněte na mne..."
Kouknul jen nejstarší, a i ten jen na chvíli. 
Druhorozeňák dál zkoumal krabičku. 
Nejmladší dál pila jak duha... 
A třetí můj požadavek rozlítil, zařvala napučeně: "Ne!" a flákla lahví... 
Jo, no... Tak to bysme měli ;-)

A tatáž scéna asi o dvě, tři vteřiny později...
Třetí pohled na odlétající láhev evidentně uspokojil... 
Jo, neni nad to vybít negativní emoce akcí ;-)

Následující hodinu a půl jsme strávili na lesnim hřišti... letos dost plnym... 
Druhorozeňák asi třikrát letěl zpátky k poustevně, jakmile viděl, že někdo tahá krabičku z heslem z úkrytu...
A nejstarší chodil mezi cizíma maminkama a říkal jim: "Rozzzbzzzuč déčko. Rozzzzbzzzuč déčko."
A bylo mu jedno, že zrovna telefonujou a vůbec nechápou, co jim to jako ten cizí kluk říká... :-D

A pak hurá na vlak... se stížnostma na žízeň, neb jsme všechno vypili už na hřišti... (a s tim související bezva epizodkou "Mě bolí na srdci!" Ukaž, kde tě bolí na srdci?" "Tady!" "Jo, tak tam jsou, brouku, játra." "CO?!? My jsme se učili, že je tam srdce!" "Hm. Můžeš se kouknout doma do knížky.")...
Pak ještě s trochou zmatků při přestupu, kterej že vlak je ten náš... aby jsme neodjeli někam do pryč, že ano...
Ale všechno klaplo krásně...
Ještě jsem doma před příchodem živitele stihla ostříhat druhorozeňáka, kterej si celej vejlet stěžoval, že už to má dlouhý, že se v tom potí, že ho to svědí... Tak už je zase úúúplně nakrátko ;-)

A děti už dnes v hmyzolabu stavěli na déčku brouky ;-)

neděle 21. července 2019

Dinosauři v ledu

Dneska mám pro vás malej tip na príma letní činnost s dětmi... ideálně na zahradu... až nebude bouřka, jako zrovna dnes... ;-)
Tenhle nápad jsem chtěla vyzkoušet už nějaký tři roky, co jsem ho prve kdesi, asi na pinterestu(?), zahlídla...
Ale nakonec jsme si to vyzkoušeli až teď na přelomu května a června, na naší druhé "škole v přírodě" na chalupě u manželova strýce, protože zahrada, je prostě na tyhle "mokrodělající činnosti" poněkud příhodnější...
V tomhle byla naše dvouměsíční zkušenost s domácí školou úžasná... najednou byl čas i na podobný věci, různý pokusy a zkoumání... a hlavně bylo možný odjet i na dvanáct dní pryč a učit se s dětmi venku na terase... 
Navíc nás při tom druhém pobytu zastihla vlna veder, kterou bysme doma v paneláku a ve škole zvládali nepochybně hůř... I tak jsme se při kutání dinosarů zamrzlejch v ledu zároveň rádi příjemně ochladili...

Původně jsem chtěla partu dinosaurů zamrazit jednotlivě uvnitř balónků,... ale nepodařilo se mi je naplnit vodou.
Tak jsem vodou úplně jednoduše naplnila dvě krabičky od zmrzliny, a dinosaury prachsprostě hodila po dvou zmrznout do nich... pěkně přes noc do mrazáku.

 Druhej den odpoledne jsem pak před děti vyklopila do trávy tyhle dvě cihly...

čtvrtek 18. července 2019

"My to uklidíme včera..."

Jo, přesně tohle pronesla před pár dny...
"My to uklidíme včera..."
A neni to její jediná hláška tohohle typu za poslední dobu.
Další taková, a ještě oblíbenější je: "Já jsem se myla zítra!"
A nebo naopak: "Já se budu mít včera!"

Jojo, nějak se posledního cca čtvrt roku nerada koupe...

Podobně jako jeden chlapeček v jistý sci-fi, kterou jsem kdysi četla... a kterou mi tim svym volánim vždycky připomene...
Křičel totiž jednu z těch dvou vět, co používá o mytí ona...
... A pomohl tím vyřešit svýmu otci těžkou záhadu...
V Oldově lomu se totiž našla tisíce let stará lebka, v který byla díra... jak od laseru...  (nebo čeho... ono je to už přes dvacet let, co jsem to četla ;-)...), a která měla navíc zuby spravený takovou technologií, která neexistovala ani v současnosti...
... Podivuhodný nález z Oldova lomu...
... Jo...
...Vražda, která se stala zítra...! ;-)

Jak vidno, občas můžou bejt podobně nesmyslný výroky dětí i zásadně přínosný...
Občas nám zprostředkujou zcela nečekanej vhled, či úhel pohledu, chcete-li...

Občas...

Většinou je ale rodičovská mysl unavená a zavřená...
Ta moje určitě ;-)

Možná bych na tom měla cíleně zapracovat...
Kdo ví, kam by mne přívětivější vnímání, a následně lepší pochopení, toho co děti říkaj, zavedlo ;-)...

Každopádně... ono "včera" z úvodního výroku ještě nenastalo... :-D

pondělí 15. července 2019

neděle 7. července 2019

Knížka pro vílu - Báječný den víly B

Konečně má svoji knížku od Originálních knih i ta naše nejmladší... 
Posledních pár měsíců se už po ní i ptala... "De mám já? De mám já nížku?"
Takže byl nejvyšší čas objednat jí ji k třetím narozeninám... 
A ta radost... 💜 

Teď v ní skoro denně listuje a volně si s patřičnou důležitostí převypravuje pořád dokola ten příběh...

Naše malá víla totiž stylově dostala...

... knížku o víle!!!
Je to knížka s krásnejma obrázkama od Petry Šolcový, která ilustrovala i ty knížky, co má náš druhorozeňák a naše třetí.

úterý 2. července 2019

Ubrusy... polité, pokecané, pobryndané... poblité...

Který z dětí mi nejvíc, jednoznačně nejvíc, ale absolutně jednoznačně nejvíc, likviduje ubrusy?
Který dítě na novej ubrus už druhý den vylilo omáčku z kalíšku, když jsme si koupili čínu?
Který z dětí zvládlo na den starej ubrus vyšoupnout z misky polovinu obsahu, kterej tvořila ve vedru rychle roztávající čokoládová zmrzlina?
Který z dětí posouvá misku s polévkou po ubruse tak, že jí skoro všechnu vyšplouchne na stůl pokrytý čistym ubrusem pouhou půlhodinu předtím...!!!?
Který?
Schválně?
Co myslíte?


No ano...!

Je to přesně to dítě, který v pololetí vyzdobilo ubrus, těsně před příchodem tchýně, svými zvratky...!
To nejstarší!!!

Je teda pravda, že hlavně ta nejmladší mu občas dost šlape na paty... 

Fakt se snaží bráchu dohnat... 
Tuhle začala na jeden čmárat propiskou asi deset minut po prostření... ale pořád na něj nemá...
Kdyby se ještě hrálo na přídomky, on by nepochybně proslul jako "Xxx, ničitel ubrusů" :-D
Kdyby jsme byli u indiánů, jeho jméno by nejspíš znělo "Ten, který ničí ubrusy"...
Ovšem u indiánů se ubrusy nenosej... 
Chm... 
Jak prozíravé!


Až jednou pořídíme novej stůl, zrušim ubrusy...
Jo!

Tenhle, kterej jsme po komsi podědili před deseti lety, vypadá bez ubrusu skoro stejně hnusně, jako s ubrusem poblitym, a hnusněji, než s ubrusem pobryndanym...
Jako fakt...
Nekecám...
Zcela vážně...

Koupíme novej stůl, a zrušíme ubrusy...
... 
Akorát, že přesně tohle mám v plánu už deset let...
Chm...