Ach ten čas - článek pro všechny, kdo denně svádí marný souboj s časem... jako já ;-)

Patříte k těm lidem, co neustále něco nestíhají?
K těm, co jim takřka pravidelně ujíždí autobus před nosem?
K těm, co jsou všude na poslední chvíli,... a občas až po ní?
No...
Já bohužel jo...

Problém bude nejspíš v tom, že mívám až příliš dlouho pocit, že mám ještě spoustu času, v kterym zaručeně ještě stihnu dodělat..., dokončit..., zařídit...
A samozřejmě by byl velkej hřích ten čas nevyužít...
Jenže ono to skoro vždycky zaručeně trvá dýl, než jsem si myslela...
A pak najednou BUM!
Ten čas někam nepozorovaně vysublimuje... a najednou jdu pozdě...

Respektive JDEME pozdě.
Mám totiž za zadkem tu svoji partičku sabotérů, připravenou spolehlivě zasáhnout ve chvílích, kdy už to nějakym zázrakem vypadá, že bych snad mohla někam výjimečně přijít včas.
Takovejch těch, co nevstávaj, neoblíkaj se, nesnídaj, pak zase ještě snídaj...
Po snídani si jdou zase lehnout, a když ne do svý postele, tak se nenápadně ukliděj do mý...
Pak nemůžou najít kalhoty, mikinu, boty...
(Teď zas přijde období čepic, šál a rukavic... Už se vyloženě těšim...)
To nejmenší z dětí je navíc schopný si v nestřeženejch okamžicích všechno oblýknutý zase krásně svlíct...
A pak je tu ještě jeden bezvadnej záložní plán...
Vyložený eso v rukávu,... schovaný pro případ, že by snad hrozilo, že zvládneme vzdor všemu vyrazit včas.
Že onen plán právě přišel na řadu poznám obvykle z pronikavé hlášky: "Ci kakat!" od těch mladších... a nebo mi to dojde po zjištění, že mnou též potřebovaný záchod je obsazen některým z těch starších...

Podobný sabotérský triky pak maj děti v zásobě i v podvečer.

Kolem šestý hodiny totiž pravidelně začínám akci "Úprkem v prk* do úklidu, než dorazí živitel".
Živitel totiž obvykle doráží chvilku po sedmý, a pokud je doma jak po výbuchu a večeře v nedohlednu, bývá nejen unaven, ale i poněkud rozladěn.

A přiznávám, že někdy je docílit na čas uklizený domácnosti, připravený večeře, a ideálně i umytejch a v pyžamech převlečenej dětí, tak trošku nad mý síly...
Zvlášť když se děti rozhodnou, že spolupracovat nebudou...
Nevědi, kam patří jejich hračky...
Nemůžou najít důležitou součástku...
Zapomněly, že jdou do koupelny...
Ztratilo se jim pyžamo...

Ale teď ve středu, to šlo všechno jako po drátkách...

Hodiny na troubě ukazovaly 17:45, když jsem vypnula stroj, a vrhla jsem se s dětmi do úklidu hraček, jejich výtvarnejch počinů z průběhu odpoledne, vybírání odstřižků z koberce po mym šití, mytí nádobí, mytí dětí, přípravy večeře...

Když trouba hlásila 18:28, byli jsme na tom tak, že holčičky seděly u stolu v pyžamkách, nejstarší už taky umytý a v pyžamu ještě trochu vysával koberec, druhorozeňák drhnul vanu, aby se v ní po té umyl, a já potěšeně sledovala, jak mi to na plotně všechno hraje, chystala na stůl talíře a těšila se, jak bude manžel koukat, až za čtyřicet minut dorazí, a děti už budou kompletně v pyžamech a najedený, a zrovna si budou čistit zuby, zatímco já mu k plnému talíři předložím ještě chlazený pivo, co jsem mu ten den taky koupila...

A v tom najednou zazvoní zvonek u dveří!

Odemknu muži a vesele švitořim cosi jako: "Jé, ty jsi tu brzy, ono ti střídání přišlo dřív?"
A muž na mne chvíli podmračeně hledí, a pak pomalu povídá: "Ty si ze mne děláš srandu..."
A já na něj čumim zcela nechápavě: "Ne, proč?"
"Vždyť jsem tady skoro o dvacet minut pozdějc!" vyhrkne trochu zoufale.
"Co? Né... Teď bude půl sedmý..." trvám na svym já.
A jdu do kuchyně, kde zkoumavě prohlížím čas na troubě...
Přesně 18:30...
Otočim se a luštim ručičkový hodiny nade dveřma...
Nějak z nich nejsem úplně moudrá, tak štrachám ještě mobil...
Ten tvrdí, že je 19:30!!!

A mně pomalu začíná svítat, že jak nám odpolko vypadly pojistky, a hodiny na elektrický troubě jsem tudíž následně znovu nastavovala podle hodin nade dveřma...
Tak jsem ty ručičkový jaksi blbě přečetla...

Muž mi pak ještě říkal: "A to ti jako nebylo vůbec divný, že máš celou hodinu navíc?"
"Ne, vůbec,... já se prostě radovala, jak konečně stíhám..."

No,... mě to prostě evidentně neni přáno... :-D



*Termín "úprkem v prk" (jestli se tomu teda dá říkat termín) používal můj tatínek... On vůbec tak různě blbnul se slovama ;-)

Dobrodružství v pirátské zátoce - návod k autorskému panelu, díl 5.

Vítejte u posledního dílů pirátské výzvy. Už dnes budete mít v ruce krásný hrací set z tohoto látkového panelu.

V prvním díle výzvy jsme si všechno nastříhali a nežehlili.

V druhém jsme zhotovili všechny prstové maňásky.

V třetím díle jsme si připravili zapínání, uši na přenášení a další drobnosti.

Ve čtvrtém jsme ušili hrací prvky na vnitřní díl budoucího hracího setu.

A dnes...

Dnes to všechno zkompletujeme dohromady.

Potřebovat budete něco málo přes hodinu času.

Tohle všechno jsme měli hotovo po včerejším čtvrtém šití. 

Na hraní pro děti to ale ještě není... i když s postavičkama, loďkou, krakenem, žralokem a truhlou si ty moje hrály tak... že truhlu už úspešně ztratily... tak snad jí zase objevíme ;-)

Jeden z dílů si důkladně vyrovnáme na díl ronopastu.

Dobrodružství v pirátské zátoce - Návod k autorskému panelu, díl 4.

Vítejte u čtvrtého dílu "Pirátské výzvy", na jejímž konci budete mít v rukách místo tohohle krásného látkového panelu, ještě krásnější hrací set, a Vaše oči určitě nebudou ty jediné, které budou svítit radostí ;-).

V prvním díle výzvy jsme všechno nastříhali a nažehlili.

V druhém díle jsme pak ušili všechny prstové maňásky pirátů, pirátek, žraloka i krakena, a k tomu navíc ještě záchranný člun.

Ve třetím jsme si připravili všechny dílky na zapínání, našili jsme suché zipy, ušili jsme proužky na uši sloužící k přenášení hotového setu, našili jsme cedulku a taky jsme ušili truhlu.

 Dnes si vypracujeme všechny hrací prvky a našijeme je do vnitřní části setu.

Bude to kapsa v podobě pirátského korábu, jeho dvě plachty, a taky kapsa ve tvaru zvlněného moře.

Bude to časově nejnáročnější den výzvy.

Počítala jsem pro jistotu dvě hodiny, a raději je počítejte taky.

Já se nakonec vešla do hodiny a tři čtvrtě.

Nebýt dvojího menšího párání a přešívání, asistence nejmladší a taky menší pomoci naší třetí, která jeden z dílů otočených na líc otočila zpátky do rubu, stačila by mi jen hodina a půl ;-)

Dobrodružství v pirátské zátoce - Návod k autorskému panelu, díl 3.

Vítejte u třetího dílu "Pirátské výzvy", na jejímž konci budete mít v rukách místo tohohle krásného látkového panelu, ještě krásnější hrací set, a Vaše oči určitě nebudou ty jediné, které budou svítit radostí.

V prvním díle výzvy jsme všechno nastříhali a nažehlili.

V druhém díle jsme pak ušili všechny prstové maňásky pirátů, pirátek, žraloka i krakena, a k tomu navíc ještě záchranný člun.

Dnes nás čeká různé drobné šití a našívání, příprava různých malých, ale důležitých dílků.

Ušijeme si uši na přenášení hracího setu, i zapínání, a našijeme cedulku, truhlu, i suché zipy.

Dnes toho schválně nebude moc. Neb je to třetí den výzvy, a třetí den prý bývá kritický... 

Tak ať si v ten kritický den nenaložíme přespříliš ;-)

Měla by Vám stačit slabá hodinka času.

Pruhy na uši a proužky na zapínání jsme si krásně předžehlili už v pondělí.

Dnes to tedy všechno hezky v kraji prošijeme...

A to jak tmavě tyrkysové pruhy na uši...

Dobrodružství v pirátské zátoce - Návod k autorskému panelu, díl 2.

Vítejte u druhého dílu pětidenní Pirátské šicí výzvy, na jejímž konci budete mít z tohoto krásného látkového panelu ještě krásnější hrací set.

V prvním díle jsme si všechno připravili, nastříhali, nažehlili...  a dnes nás čeká první šití.

Po dnešním dnu budete mít v rukách něco, co rovnou můžete dát dětem na hraní, a třeba je tím trochu zabavit, aby Vás následujících dnech nechaly došít zbytek ;-).

Dnes totiž ušijeme veškeré prstové maňásky a taky malou loďku.

Budete na to potřebovat asi hodinku a půl času.

Krakena i žraloka, nažehlené s pomocí vlizelínu na vrstvu filcu, obšijeme kolem dokola. 

Můj stroj má na tyhle srandy takovejhle krásnej obšívací steh, ale obyčejnej cikcak taky poslouží.

Stejně obšijeme kolem dokola i jednotlivé postavičky... Pirátky,...

... i piráty.

Dobrodružství v pirátské zátoce - Návod k autorskému panelu, díl 1.

Dnes mám pro vás první část "Pirátské výzvy". 

V rámci ní během pěti dnů ušijete z tohoto krásného látkového panelu ještě krásnější hrací set.

Stačí, když si každý den vyšetříte hodinku až hodinku a půl času... Třeba když Vám dítě po obědě usne, pokud tedy ještě po obědě spí (ty moje obludy s odpoledním spánkem končily těsně po druhejch narozeninách ;-)...) Nebo pak večer, a nebo když se na chvíli zabaví děti spolu, jak to obvykle funguje u mne... 

Tady je Váš úkol na první den, bude Vám stačit slabá hodinka času.

Dnes totiž vlastně ještě nebudete šít.

Dnes Vás čeká spousta stříhání, žehlení a nažehlování.

Všechno si to hezky připravíte.

Kromě látkového panelu budete potřebovat: 

3x měkký bílý filc o velikosti A4 (případně dva bílé a jeden hnědý)

nažehlovací vlizelín cca 50 x 70 cm (spíš Vám bude stačit míň)

ronopast, 48 x 84 cm, nebo dvakrát 48 x 42 cm

asi 10 cm suchého zipu, nebo tři patentky

Kdyby Vám cokoli v návodu nebylo jasný, nebo jste se na něco potřebovali zeptat, neváhejte mne kontaktovat buď dolů do komentáře, nebo v mé šicí facebookové skupině Šijeme se čtyřmatkou, kam jste tímto srdečně zvány.

Pozor, panel má na fotkách ze šití často zkreslené barvy, neb moje děti už po obědě nespí a tak postup šití fotívám k večeru za umělého světla. Reálná barva je ta na úvodní fotce nahoře.

Jak už jsem zmínila výš, dnes nás čeká stříhání.

Z panelu odstřihneme první obdélník určený pro svrchní část hračky, i druhý pro vnitřní stranu. 

Linie vedoucí do středu dílů zatím nenastříháváme, ten čas přijde až v úplném závěru celého šití.

O manipulaci, jízdě na kole a smradlavejch holčičkách

Uchýlily jste se někdy ve svojí mateřský praxi k manipulaci?
Já se přiznám, že občas se mi to neplánovaně povede...
A čas od času, když jsem hodně zoufalá, to zkusim i plánovaně...
Nevim teda, jak u vás, ale u nás to teda bývá celkem bez efektu.
Za což bych teda ve výsledku měla být asi ráda... ;-)

Kdybych si na to vedla tabulku, nejspíš bych zjistila, že se úspěšnost podobnejch pokusů pohybuje někde v okolí tří čtyř procent...
Tudíž, že jde ve výsledku o snažení spíš kontraproduktivní, utvrzující dítě leda tak pevněji v protichůdném názoru...


Třeba naše třetí posledního cca a půl roku často protestuje proti koupání. (Což už jsem vlastně zmiňovala v článku My to uklidíme včera...)
Zrovna nedávno jsem na ní zkoušela:
"A ty chceš bejt smradlavá? Vždyť si s tebou nikdo nebude chtít hrát. Děti budou říkat: ´Fuj, ty smrdíš, s tebou si nehrajem!´"
A ona se na mne tak podívala, a povídá: "Ale mami, já už jsem byla smadlavá, a oni si se mnou hály, a nikdo nezíkal, že smdim."

A jednou, když jsem jí zase poučovacim tónem říkala, že když se neumyje bude smradlavá, mne odbyla ještě ráznější odpovědí...
Pevně se na mne zamračila, ruce složila na prsou... a prohlásila: "Já CI bejt smadlavá!"

Tak a máš to matko!
:-D

V tu chvíli jsem se začala smát a pro ten den to vzdala.


A pak jsem se večer v posteli oddávala úvahám o tom, jak manipulace na moje děti moc nefunguje... a že je to tak vlastně v pořádku...
A moje mysl mi následně nabídla vzpomínku...
Vzpomínku, jak jsem se kdysi učila na kole...

Indiánské léto - látkový panel na ušití hracího setu (fotonávod k šití)

Hurá, hurá!!!
Další látkový panel zdolán!
Další hrací set hotov!
Tentokrát jev něm parta indiánů a jejich vesnička.

Indiáni jsou podobně jako rytíři a princezny, prstový maňásci.

Ti bydlí v malé vesničce v jejíž blízkosti teče krásně čistá říčka...

Celou vesnici dítě snadno složí, a jako tašku si jí může vzít s sebou na cesty...

... jen nezapomenout panáčky... ;-)

Šípkový sirup - vitamín C v lahvi

Možná vzpomínáte, že loni a předloni jsme dělali víno a likér z bezinek... Letos jsme z něj dělali sirup... 

A řeknu vám, že sirup z bezinek byl proti tomuhle šípkovýmu děsně na pohodu.

Otrhat ty bezinky sice chvíli trvá, ale aspoň se jejich sběr obejde bez krve... 

Takže jsme nasbírali jen tak do trojdecky.

A pak, všechny ty šípky rozkrojit, zbavit semínek a těch píchavejch chloupků... No "práce pro vraha", jak se říká...

Pak je potřeba to tak půl hodinku povařit do měkka.

Hezky to zalejeme v hrnci, jen tak zlehka. Odhaduju, že jsme tam mohli dát něco kolem dvou deci vody.

Nechat zchladnout.

Propasírovat důkladně přes sítko.

Přimíchat asi 250 cukru na sirup od dr. Otkera, hezky míchat do rozpuštění.

Pak zase přivést do varu, tak na pět - deset minut.

Vypláchnout si sklenici vroucí vodou a sirup do ní slít.

Tak, a máme zásobu vitamínového sirupu, pro letošní podzim :-).

Před dvěma lety jsme měli rakytníkovej... a byly jsme tenkrát prve nachcípaný až o Vánocích, tedy asi tři týdny po tom, co nám došel... 

Tak jsem zvědavá na srovnání ;-)