Seznam Adventních radostí

I letos máme svůj seznam pro období Adventu... Ne, že ne...

Jen zase nestíhám o něco víc, než loni a předloni...

Jak jsem psala včera na fb... ještě jsme ani nezačali píct... ale rum už máme ;-)

Ale stihli jsme část věcí ze seznamu.

Třeba hned prvního jsme byli vybrat ty ozdoby, a podařilo se nám ulovit krabičku s hasičskejma autama, kterou jsme měli vyhlídnutou asi tři roky zpátky, ale stihli nám jí tenkrát vyprodat...

A rovnou jsme viděli ten stromeček na náměstí a taky Pohádkovou zámeckou zahradu a ještě jsme ochutnali trdelník... od tý doby ještě dvakrát ;-)

 Obrázek se seznamem si můžete stáhnout, vytisknout a vybarvovat si hvězdičky, jako my ;-)

A můžete mi klidně napsat, co dalšího v Adventu podnikáte... Třeba dolů do komentů, nebo na fb ;-)

Kokosové kornoutky s brusinkovým sněhem

Koncem listopadu a začátkem naší karantény jsem narazila na výzvu od Ikey, soutěž v pečení vánočního cukroví! No to je něco pro mne!

Zadání: V receptu musí být brusinky a čokoláda...

Fajn čokoládu doma máme... a brusinková marmeláda z Ikey by taky v polici měla být...

Co bych tak upekla?

Mohla bych upravit ten recept na kornoutky...

Mám oříšky?

Aha... 

Nemám...

Možná by se dal místo nich použít kokos...?

Tak aspoň že mám ty brusinky... 

Kdepak jsou...?

JO! Tady!

Aha... To je černorybízová a ne brusinková!?! Ježkovi... 

No tak to asi bez brusinek nevymyslim... 

Nemáme nějaký jiný,... v lednici... 

Jé! Tady je ještě pytlíček brusinkový marmelády od těch grilovacích hermelínů z léta...!

Tak to by asi šlo...

A tak jsem spáchala kornoutky, který měly místo oříšků v těstě kokos, a místo malinovýho pudinku ve sněhu vanilkovej a k tomu brusinkovou marmeládu...

Byly tak dobrý, že je děti vyluxovaly z talíře během těch deseti minut, co jsem se snažila v mobilu upravit ne moc povedený fotky... (naštěstí jsem si taky jeden k tomu upravování uzmula ;-)...)

Pro ty blbý fotky jsem ani nečekala, že můj recept vyberou mezi těch dvacet, mezi kterejma pak lidi hlasovali...

Chvíli to pak dokonce vypadalo na třetí příčku, ale nakonec to bylo krásné páté místo... 

Takže můj recept nakonec na stránkách Ikey neni, a tak vám ho dávám aspoň sem ;-)

                Na těsto:

Děti a moderní technika

Jak to máte doma s technikou?

Necháváte děti, aby se s ní dostatečně seznámily?

A dokážete zároveň dostatečně rozvíjet jejich další zájmy, aby se neseznamovaly pouze s ní?

Někdy je ta hranice závislosti velmi tenká, a přiznám se, že občas si nejsem úplně jistá, jestli jsme ji už doma nepřekročili...

A to všichni... 

Do jednoho...

Ale pořád jsme schopní odjet na týden i dva mimo signál naší "milované" wi-fi, a po technice po tu dobu nevzdechnout... Tak snad ještě pořád dobrý ;-)

Naše děti se s technikou seznamovali od mala...

Kluci mi sedávali na klíně, když jsem kdysi pařila Sims 3. 

A tátovi zas, když pařil Guild wars 2.

Když byly tomu staršímu tři roky, překvapil mne prve...

Hrávali jsme spolu tenkrát v počítači takovou hledací hru. V tý hře jste byli ředitelem ZOO, a potřebovali jste získat nějakej grant. Do ZOO měla kvůli tomu přijít kontrola, a všechno samozřejmě bylo jako na potvoru vzhůru nohama... A tak jste plnili jednotlivý úkoly typu: Opičky utekly do krámku se suvenýrama, najdeš je mezi hračkami všechny? Někdo naházel smetí do výběhu hrochů, honem ho všechno sesbírej do koše!... a podobně...

A když jsem jednou po obědě uspala toho mladšího a zapínala jsem počítač, ptala jsem se toho staršího: "Co? Zahrajem si tu novou hru, co nám tam táta dal?"

A ten tříletej mrňous, co ještě rok před tím se mnou mluvil v heslech, se na mne útrpně podíval, a pak pomalu důrazně povídá: "On jí tam nainstaloval, mámo. NA-IN-STA-LO-VAL!"

Ten tón mi z ní v uších dodnes :-D

No... a od tý doby to s nim roste...

Jednu dobu se třeba bavil tim, že vždycky otevřel v googlu jakési příkazové okno, a něco tam v tom kódu přepsal... A pak vždycky čekal, jak budu koukat, až ten počítač zapnu, neb měl nějak podivně změněný zobrazení, a já netušila co s tim... Zatímco syn stál vedle a dusil se smíchy... Opičák...

Pak už jsem vždycky jen říkala: "A koukej mi to vrátit do normálu!"

No, v poslední době ho tenhle druh zábavy konečně omrzel...

Ale třeba teď v létě mne zase pořádně dostal.

Návod k látkovému panelu Prázdniny na statku

 Konečně jsem došila další svět na hraní...

Tentokrát podle panelu Prázdniny na statku, a kdo dosud váhal, jak na něj, tak pro toho teď píšu te hle podrobnej fotonávod ;-)

Už se těším na všechny ty hry ;-)

Kromě panelu a nití budete k ušití potřebovat:

6 x měkký bílý filc velikosti A4

nažehlovací vlizelín cca 50 x 90 cm

ronopast cca 48 x 84 cm, nebo dvakrát 48 x 42 cm

asi 10 cm suchého zipu

a 4 patentky

Z panelu vystřihneme svrchní díl skládacího setu, vnitřní díl skládacího setu. V pruzích vystřihneme i postavičky...

Seznam podzimních činností... aneb Na podzim si užijeme

 Málem bych se s vámi zapomněla podělit o náš letošní seznam podzimních činností...

A to je přitom TAK krásnej ;-)

První podzimní dělanej v canvě ;-)

Stáhnout si ho můžete jako Pdf tady ;-)

A užijte si to všechno pokud možno ve zdraví ;-)

3. rok facebookové stránky blogu

 Opět jsem úspěšně propásla třetí výročí založení fb stránky k tomuhle blogu.

A navíc jsem tenhle článek odložila rozepsanej na dobrý čtyři měsíce...

Ale konečně mám pro vás další výběr toho nejlepšího, co fb stránkou za ten třetí rok proběhlo, a co by bylo škoda, aby tam někde zapadlo...

Tentokrát jsem z více jak 180ti postů vybrala na základě vašich reakcí tyhle... je jich celkem dva a šedesát.

29. 2. 2020 

"No šup!
Jdete spinkat!
Já pak ještě pověsim nádobí a půjdu taky..."

4. 3. 2020

"Proč si vysypala tu zbylou kukuřici (z popcornu)? Koukej to uklidit!" říkám tý nejmladší.
O chvíli později zmateně koukám na stále prázdnou mísu i čistou podlahu...
"Kam si tu kukuřici dala?"
A ta malá opice ukáže hrdě... pod gauč!

Jak dopadla anketa mamablog roku 2021?

Už dva dny vím nejen kdo se letos umístil na předních příčkách, ale i to, kam jste letos svými hlasy dostali mne.

Letos nás bylo v kategorii lifestyle, tedy těch blogerek, co mají i vlastní blogovou stránkou a nepůsobí jenom na sítích, o poznání méně než předloni při poslední anketě mamablog roku 2019.

Bohužel pro mne, ale drtivá většina těch silných blogů s velkou fanouškovskou základnou zůstala.

Přesto jste mne zvládli oproti předloňsku posunout o dalších pět míst.

Ovšem, protože se letos vyhlašovalo jen deset prvních míst oproti předloňským patnácti, skončila jsem opět "třetí pod čarou"! :-D

Nu což, slavnostní vyhlašovací event letos stejně neproběhl, vzhledem k situaci s coronavirem... a příště, příště už to třeba společně dáme... ;-)

Navíc příště to bude moje čtvrtá účast v anketě, tak by to bylo jaksi příznačné se na vyhlašovaný pozice dostat právě tehdy, že ano...? :-D

Každopádně, co mi udělalo velkou radost, že mi jedna z vás napsala, že jí v rámci jednoho ze slosování z došlých hlasů vylosovali!!! Takže minimálně k jedné z vás se letos nějaká ta cena i vážně dostala! (Nebo možná teprve dostane? Nevim jak jsou rychlý v odesílání...) A ještě k tomu zrovna tahle maminka malýho kloučka fakt aktivně agitovala další z vás k hlasování, takže jí to celkem logicky přeju dvojnásob ;-)

Pokud jste něco vyhrál někdo další, tak mi prosím určitě dejte vědět! Vážně mne to moc potěší... ;-)

 

Náš letní seznam 2021

 I na tohle léto máme svůj další seznam plný fajn činností, které určitě chceme během prázdnin stihnout.

Pravda, většina jich je stejná jako loni, ale některé přibyly...

A celý seznam má zase novou podobu...

Ne že bych neměla co na práci, ale zrovna tohle tvoření a přetváření mne tak nějak baví ;-)

Letošní je takovej hodně hravej a veselej, plnej letních dobrot... Přiznávám, trošku mne při jeho tvoření honila mlsná... ;-)

Tak... Já už jdu ten náš vytisknout a rovnou si vybarvíme/rozsvítíme pár prvních sluníček, protože něco jsme za ten první prázdninovej už stihli...

A vy si ho můžete stáhnout tady ;-)

Poděkování pro učitele - děkovné kartičky ke stažení

Juchů!

Konec školního roku je tu, a přichází chvíle, kdy budou děti děkovat za tenhle zvláštní školní rok učitelům, z nichž většina to nevzdala, a snažila se seč mohla...

A že tenhle rok byl velkou výzvou pro ně i pro nás ;-)

My už máme kytky zabalený... 

A...

A nakonec jsem přeprala i težce nespolupracující tiskárnu, a právě jsem dotiskla tyhle pěkný kartičky, který jsem spáchala v canvě (www.canva.com), a který ještě před hodinou neexistovaly...

Už jen doplnit jména a podepsat... 

A pak lípnout nebo přikolíčkovat k nějaký tý kytce, bonboniéře, nebo jinýmu dárku...

A třeba někdo z vás bojuje zrovna s tím, na co to poděkování napsat...

Tak si je může vytisknout taky ;-)

Najdete je tady ;-)

 

Ucpanej záchod a další srandy

 Za dva dny se vrací muž z lázní...

Takže je jasný, že úkolem posledních dnů je dát domácnost pořádně do kupy... 

Zvlášť když předchozí týden jsem prakticky na nic nesáhla, a jen jsem opravdu hodně jednoduše vařila, myla nádobí, a za celej týden vyprala jen dvě pračky. Finišovali jsme totiž synovo portfolio za druhý pololetí... (Neb druhorozeňák je letos stále v domácim vzdělávání.) Točili jsme a na moodle vkládali všechny ty videa, kde mluví anglicky, počítá zlomky, představuje knihu, rýsuje trojúhelník, nebo hraje na kalimbu... Skenovali jsme poslední stránky pracovních sešitů, pracovní listy a pozapomenutý výtvarný práce. Pak ho posadit k povinejm online testům a na závěr napsat návrh hodnocení... To byl očistec největší, jak jsem se už zmiňovala na fb... 

Prostě všechno šlo ten týden stranou, domácnost a v závěru i mnou nově tvořenej látkovej panel...

Ve čtvrtek večer, kdy jsem konečně onen návrh hodnocení odeslala, to tudíž už doma vypadalo spíš jako na skládce... 

I jsem se ptala při večeři dětí, jak se jim líbí, jak to teď doma, a hlavně u nich v pokoji vypadá...

Dozvěděla, jsem se, že těm lichejm se to prej nelíbí. 

Druhorozeňák prohlásil, že je to úplná katastrofa. 

A ta nejmladší je všechny překřičela radostným výskáním: "Líbí! Líbí! Mně se to tu líbí!"

Každopádně už asi víte, jak je můj muž na pořádek...

Takže jsem hned v pátek ráno začala s debordelizací bytu... 

Večer jsem pak skončila s nádhernou migrénou včetně solidní nauzey... 

Do toho děti ječely... 

Všechny kadily...

A záchod ucpali... 

Lahůdkový kombo...

No, a od tý doby je pořád ucpanej, a nedaří se a nedaří ho oducpat...

Linka už je vyklizená, a za dřezem nově vytmelená. Skládka z dětskýho pokoje taky zmizela. Lékárna probraná. Boty jsou vytřízený a uložený. V kontejneru na oblečení, hračky, boty a spol. přibyly další tři tašky. V kontejneru s papírem plná krabice. V plastech zase taška... a další ve skle, plus dva pytle ve směsnym...

Zbývá vybílit nejzmatlanější zdi, naolejovat linku a zkrátit předminulej týden koupený zatemňující závěsy... A pak ještě převlíct postele, vysát a vytřít...

A mezit vším tím třízenim, vyhazovánim a renovovánim vždycky chvíli bojuju s tim záchodem... 

Nejlepší to bylo včera odpoledne, kdy jsem ho zase přišla zkontrolovat, kolik toho po posledním pokusu následovanym spláchnutím za cca hodinu odteklo... 

A zděšeně koukám, že je tam toho ještě víc! 

A k dovršení všeho na hladině hromada toaletního papíru, jak pořádná porce šlehačky v šálku s kávou!!!

"Kdo tam naházel další papír?!?" (Přiznávám, že jsem zněla notně hystericky...)

Podezíraje tu nejmladší jsem v zápětí nestačila zírat! 

On to byl ten nejstarší!!!

Že prej to chtěl vyčistit!!!

No mrkala jsem na něj nevěřícně... a ptala se ho: "Prosimtě, jak přesně nám pomůže ta hromada toaleťáku s tim, že je ten záchod ucpanej?"

Nevěděl...

No, já taky ne...

Nu, aktuálně je záchod důkladně vyčistěnej... z velký části i vodního kamene zbavenej... (spousta jedlý sody a celkem už dvě láhve octa...) 

Kam až do odpadu dosáhnu volnej... 

Ale stejně skoro neodtejká!

Tak mne asi ráno čeká volat instalatéra... nebo nevim, jestli mne ještě něco do rána napadne...

Každopádně mi držte palce, ať se mi to podaří zdárně dořešit... protože jinak nevim, jestli klepne po návratu opět muže, nebo tentokrát mne... 

Update: Článek jsem psala v neděli pozdě odpoledne... 

A dnes, v pondělí v devět ráno, můžu konstatovat,... že jsem zkrátka dobrá! Podařilo se mi v baumaxu sehnat zvon... A po několika minutách usilovnýho snažení vodu v odpadu rozpumpovat natolik, že se to tam kdesi hluboko konečně hlo... A náš záchod odtejká! Johó! šikovná jsem ;-)

Mamablog roku 2021

 

Pod dvou letech se opět účastním ankety mamablog roku.

Nejenže mne svými hlasy můžete dostat na slavnostní vyhlášení (posledně nám to uteklo skutečně o fous), ale navíc můžete vyhrát skvělé ceny.

Hlasovat můžete od 1. do 20. června tady.

A to až úplně dole.

(Jména jednotlivých blogů jsou v roletkách seřazený hezky podle abecedy, takže jsem až předposlední, a to v kategorii lifestyle.)

Celkem můžete během těch dvaceti dnů hlasovat třikrát.

Každý den se z došlých hlasů losuje o něco jiného.

Sledujte mojí fb stránku, a já se vám budu každý den snažit dát vědět, co pěkného zrovna můžete vyhrát ;-)

Jedno extra vydařené ráno

 Před pár dny odjel muž do lázní...

A hned ten třetí den ráno jsme s dětma hrubě nezvládli.

Děti nechtěly vstávat, vracely se do postelí, zapomínaly se, nemohly najít co potřebovaly, pořádně se neoblíkaly, nejmladší si dvakrát svlíkla ponožky... Prostě taková ranní klasika... 

Jen trvala ještě o nějaký tři, čtyři minuty dýl, než obvykle. 

A ráno jsou tři, čtyři minuty strašně, strašně moc...

Zvlášť když se pak začne kazit jedna věc za druhou jako lavina...

Ve chvíli, kdy jsme konečně vyrazili z bytu, vyšlo najevo, že je výtah zaseklej o patro výš.

Zatímco jsem holkám na schodech zapínala boty a bundy, vyrazil nejstarší napřed po schodech...

Ovšem s holkama je to po schodech nadlouho, a my už takhle neměly času nazbyt.

Tak jsem houkla na syna, kterej už byl o dvě patra níž, že to vezmu s holkama výtahem z vedlejšího vchodu, že se sejdem venku, a vyrazila s nima kolem sklepů ke kýženému pojízdnému výtahu... Kterej k nám jel tak dlouho, že se zdálo, že nejede z přízemí, ale nejmíň tak z mínus třetího patra.

Ok, určitě jel úplně standartní rychlostí, ale znáte takový to "délka minuty závisí na tom, na které straně dveří od záchoda se nacházíte"? Tak tohle byl evidentně podobnej princip.

Venku před domem ovšem nejstarší nebyl...

Volám tam na něj opakovaně jak debil, rozhlížim se kolem, a přemítám, kam ho vyrazit hledat spíš...

Starší pán, co jde kolem se starostlivě rozhlíží a říká mi, že žádnýho pejska teď neviděl... :-D

Říkám mu: "To je kluk." a letim do našeho vchodu. 

Cestou zdravim dvě sousedky, který už takhle časně stihly vyrazit do krámu... 

Takže se to naše zběsilý ranní pobíhání neobešlo bez svědků...

Proběhnu vstupem a rozrazim dveře...

Volám na něj nahoru na schody... 

Něco kňourá... 

Z dálky...

Vypadá to, jako by ušel sotva dvě patra...

Vůbec mu neni rozumět...

"Pojď prosimtě! Půjdeš se ségrou napřed na zastávku a já skočim do školky!" volám na něj a letim zase zpátky před dům...

Čas se krátí...

Říkám třetí, ať počká na bráchu, že k ní za moment dorazí, a vyběhnu ověšená plyšáky, batohem a nejmladší směrem ke školce...

Neběžíme ještě ani dvě minuty, a už nemůžu popadnout dech...

Kontroluju za mocného sípání čas na mobilu...

Nezbývá, než přijmout fakt, že ani kdybych měla podstatně lepší kondičku, nemám šanci za devět minut dorazit do školky, převlíct a přezout dítě, odevzdat ho ve třídě, a následně stihnout doběhnout na zastávku autobusu...

"No nic, to už stejně nestíháme,"  vzdávám to... "Dneska se holt s náma budeš vozit přes město sem a tam jak blbá, místo aby sis už hrála ve školce... Třeba aspoň budeš zítra míň zdržovat." 

(No, nebylo to druhej den o moc lepší... Pro změnu se zahrabala po snídani místo oblíkání do peřin tak důkladně, že jsem jí málem nenašla...)

Svym způsobem jsem ovšem byla ráda, že se vracíme, a že ty dva aspoň rovnou zkontroluju, jestli se vůbec našli...

Chvíli jsme s nejmladší počkaly na cestičce, než nás došel nešťastně kňourající nejstarší, spolu se třetí.

"Co se ti stalo?"

"Já nemám legitku a klíče! Asi jsem je nechal někde doma. Ale já je nikde neviděl!"

"Chm... skvělý..." a pak mi bleskne hlavou vzpomínka... "Já vim, kam sis je dal..."

"Kam???"

"V polici, co mívá táta batoh byly hozený."

"A proč si mi je nevzala???"

"Miláčku, já je tam viděla ležet včera večer. A hlídám příliš dalších věcí, než abych ještě stíhala kontrolovat, jestli sis ty klíče vzal nebo ne. To si máš hlídat sám!"

"Můžu si pro ně dojít???"

Kontroluju opět čas...: "Ne! Za šest minut jede autobus... Naprosto bez šance vracet se domu."

"Já se pro ně vracel předtim, ale nemoh jsem vás najít, vy jste najednou někam úúúúúplně zmizely!"

"Já na tebe volala, že jdem do výtahu vedle... S nima by jsme ty schody sešli možná tak teď. Hele dobrý, já ti zaplatim lístek od sebe, na cestu zpátky ti dám peníz, a klíče nutně nepotřebuješ, minimálně brácha bude doma... Jo, počkej! Ty tam máš i čip na oběd!?! Že jo?!?"

"No..." kníkne.

"Doprdele!!! Agrrhh!!!" dávám neartikulovaně průchod další z vln zoufalství a frustrace, kterejch se přese mne jen za posledních dvacet minut přelilo už nepočítaně...

"No..." kníkne nejstarší zase. "Ale můžu si první den vzít lístek..."

"Dobře... Tak jo... Tak super..." vracim se zas do rovnováhy. "Tak ale jdem! Ať nám to přece jenom neujede... Ještě musim stihnout zarouškovat holky i sebe..."

No hele... ráno jako malovaný....

Doufám, že další podobný se nám na dlouho vyhne... ;-)

Držte nám palce 💜

Dárek k narozeninám

To jsem tak v pondělí ráno, dva dny před svejma narozeninama, dorazila s tour školka-škola domu, a u kuchyňskýho stolu seděl mžourající a zívající druhorozeňák, a povídá:

"Mami? Můžu si dneska zahrát na Vé-eRku?"

"Cože?" čuměla jsem na něj nechápavě.

"Jestli si můžu zahrát na Vé-eRku, až budu mít všechno hotový?"

"Na jakym Vé-eRku? Myslíš virtuální realitu?" došla mi alespoň část jeho sdělení.

"No, na tom cos dostala k narozeninám."

...

Chvíli na sebe oba zíráme, než nakonec řekne:

"Aha, tak to se mi jenom zdálo..."

No, smála jsem se, div jsem se nepočůrala...

Jen doufám, že to nebyl nějakej věšteckej sen...

Já nechci k narozkám virtuální realitu!

Já chci profi akvarelky!

O čtyřiceti osmi odstínech...

Konkrétně tyhle bych moc ráda ;-)

...

Manžel tuhle seděl u PC a volal na mne:

"Tohle jsou ty barvy, co jsi chtěla?"

Ve vyhledávači měl akrylový...

"Ne, tyhle ne."

"Á, já už vim," na to on, a naťukal do vyhledávače akrylátový...

:-D

Chm,... sice jsem mu pak teda ukázala, který že barvy to chci,... ale vzhledem k tomu, že si to nikam nepoznamenal, tak to moc růžově s těma akvarelkama nevidim :-D

...

Možná bych měla vypsat sázky, který barvy od A nakonec dostanu ;-)

Co myslíte?

Ale tak, třeba to trefí,... naděje umírá poslední... ;-)

Den jako... dnes každý druhý

 No, jako každý druhý naštěstí ne...

Ale je těch dnů poslední dobou nějak víc, než by bylo mateřský psychice zdrávo.

Kterejch?

No... takovejch těch náročnej, kdy máte pocit, že vám nutně brzy hrábne... že byste nejradši odešla... někam hodně daleko...  a vrátila se nejdřív tak za týden...

Jo, i díky distanční výuce takový dny nějak přibyly.

Jo jo, i u mne, která jsem na to nemít hlídání a mít děti doma, díky posledním letem domácí školy relativně zvyklá...

Ale ten poslední měsíc?

Uhgruhg... Škoda mluvit...

Nejdřív si holky poslední týden února střihly nějakou menší virózku... 

Než se stihly uzdravit, zavřel se první stupeň i školky...

Jedenáct dní na to mi ráno po noční muž volá, ať jsem v klidu, že je všechno v pořádku, už je všechno v pořádku, a že ho v noci odvezli s infarktem!

No seděla jsem na tý posteli... s mobilem u ucha... tupě zírala na skříň, a přemejšlela, jestli si ze mne dělá srandu...

Nedělal...

Takže zbytek dne jsem byla zralá na zhroucení...

Týden na děti nonstop sama...

Jen pátej den dorazila tchýně... Nakoupila, umyla nádobí a dětem po vycházce boty, a taky vytřela všechno to bahno, co nanosily na těch krásně zaprasenejch botách do předsíně...  

No bomba naprostá! (Bodlo by to každej tejden ;-) )

Sedmej den se muž vrátil...

A já se konečně rozbrečela...

Postupně jsme si s dětma zvykli na jakejsi režim, ale začátkem dubna už to bylo nekonečný...

Teď v pondělí nám do školy nastoupila třetí...

Ale popravdě, nějak žádnou úlevu nepociťuju...

Skoro naopak.

Musim vstát o hodinu dřív, abychom spolu dojely včas do školy... A doma jsem tak v osm dvacet...

Úkoly má stejně... V tomto směru je ta úleva absolutně minimální...

No, ale aspoň ona je nadšená, že zas vidí kamarády naživo ;-)

Zato kluci jsou nějak vyšťavený... 

A já taky...

Muž nám konečně přestal kouřit, ale na nervy je každou chvíli stejně... Po dvou týdnech doma si radši šel "odpočinout" do práce.

Druhorozeňák má poslední dny vyloženě morální krizi. Nejradši by nedělal vůbec nic. Respektive by nejradši jen pařil nějaký hry, čuměl na pokemóny, nebo lítal s bráchou po bytě a střílel po něm z nerfky... 

Občas se mi ho teda podaří něčim zaujmout a vtáhnout do řešení nějakýho zajímavýho problému, často inspirovanýho zadáním v některym z pracovních sešitů... Ale opakovaně narážim na limity svejch pedagogickejch i diplomatickejch schopností...

Ani karate se mu už nechce on-line cvičit... Dneska skoro půl hodiny řval, ať ho prej odhlásíme...

Nejstarší na tom neni o moc líp. Hlavně všechny úkoly odkládá, co to jen jde... (Dnes jsem navíc zjistila, že vůbec nechápe větnej rozbor, a větný členy si plete se slovníma druhama... Takže to spolu budem muset důkladně projít... No už se vyloženě těšim...)

V pondělí i v úterý jsme dodělávali učivo a odevzdávali zadání do teamsů ještě i chvíli po večeři...

To jsem už vždycky zralá na Chocholouška.

Je to vážně únavný...

Nekonečnej kolotoč...

Muž má teď aspoň vyhlídku, že pojede po tom prodělanym infarktu do lázní...

Bych hned jela taky...

Aspoň na týden...

Vážně únavný...

Jo, a včera večer už jsem z toho všeho byla tak mimo,... že jsem si při mytí nádobí kápla na houbičku místo jaru sirup!!!... A všimla jsem si toho, až při mytí druhýho talíře, neb ten první byl růžovej, a nějak mi hned nedošlo, že to vůbec nepění, a místo po citrónu to voní po malinách... 🙈

A vzápětí se mýmu únavou vypnutýmu mozku podařila ještě jedna podobná blbost... ale tu už jsem dodneška nebyla jaksi schopná udržet ve svý přetížený paměti... ;-)

(To je taky důvod, proč teď tak málo píšu, sem i na fb... jednak málo času, a jednak, co nenapíšu hned, nebo si to aspoň někam nezapíšu, to zkrátka zapomenu... )

Tak dobrou noc, milé spolumatky... A držte se... 💗

"Dej si dvacet!" - výzva pro tvořivé duše

Jak teď fungujete?

Schválně...

Kolik z vás je taky doma s dětma?

Školníma?

Školkovejma?

A kdo už je z toho taky občas na nervy?

JÁ BYLA NA ZHROUCENÍ TEĎ VE STŘEDU...

Mám to ve složení šesťák, čtvrťák, prvňačka a školková opice...
A v dvoupokojovym bytě je hromadná distanční výuka s asistencí čtyřletýho na všechno naštvanýho dítěte (v tu středu byla nejmladší fakt šílená) v kombinaci s manželem spícím po noční... přímo třaskavě lahůdková záležitost...
V jednom pokoji spící muž...
V druhym tři školáci, souběžně dvě mluvící učitelky z počítačů a k tomu opakovaně se vztekající školkový děcko, kvůli každý kravině...

A čiň se, matko!

No, nakonec měl afekt i ten náš nejstarší ádéháďák... ani se mu nedivim...
Dorazil muž...
Hádka!
A do toho slyšim učitelku naší třetí, jak jí říká: "...vypni si prosimtě mikrofon, máš tam nějak rušno."

No, výborný, že jo? 

A pak ve mně během dne... poté, co jsem se dost vyplakala... dozrálo rozhodnutí...
Rozhodnutí, že takhle to dál nejde!
A že si prostě musim dát občas oraz...
Co občas? Hezky pravidelně!
Každej den!

Každej den, někdy odpoledne, před večeří,... si dám dvacet!

Dvacet minut, kdy zcela bez výčitek posadim děti k telce a zaberu se do nějaký svý tvorby... ať už šití, kreslení, nebo něčeho dalšího...

V zájmu zachování svýho psychickýho zdraví a posledních zbytků příčetnosti 

A vám navrhuju to samý 

Pojďte si dát dvacet! Dřív než nám z toho hrábne!

Každý den, po celý březen, a třeba i dál...

A vždycky se pak pochlubte, co jste ušily, namalovaly, vyšily, upletly, uháčkovaly, nebo jinak vytvořily 

Hezky fotkou, každý den pod příspěvek označený číslem dne.

Nemusíte začít hned zítra, můžete klidně později, když vynecháte, navážete další den...

NEBUDU VÁS KONTROLOVAT... DĚLÁTE TO PRO SEBE 

Budu se těšit na vaši inspirativní tvorbu...

Já si včera a dnes pro začátek uklidila svůj stůl, abych měla vůbec KDE tvořit 

Můžete dát pro začátek fotku svýho tvořícího stolu či koutku 

Do výzvy se můžete kdykoli připojit v facebookové skupině šijeme se čtyřmatkou... a tentokrát to nemusí být nutně jen o šití ;-)

P.S.: Než jsem tenhle článeček stihla zveřejnit, skončil mi muž v nemocnici s infarktem... Vypadá to, že to bude dobrý... Ale stejně jsem z toho poněkud mimo, takže pár dní toho asi moc nevytvořim... ale aspoň mezitim stihnete v klidu dohnat první tři dny výzvy...

Návod na ušití Indiánů do tašky

 
Mám pro vás poslední návod k trojici jednodušších panelů do tašky... 

Indiány!

Ať už máte doma malou Nšo-či, Ribanu, nebo Vinetoua, tohle se jim bude určitě líbit ;-)

Na ušití budete kromě malého indiánského látkového panelu potřebovat:

4 kusy měkkého bílého filcu A4

cca 50 x 50 cm oboustranně nažehlovacího vlizelínu

a kousek suchého zipu nebo dvě patentky na zapínání.

Návod na ušití Pirátů do tašky

 

Konečně jsem pro vás dopsala další návod.

Tentokrát na jednodušší pirátskej panel, tedy na jeho variantu "do tašky".

Kromě tohoto panelu  a nití budete k ušití ještě potřebovat:

4 kusy měkkého bílého filcu A4

1 kus hnědého filcu

cca 50 x 50 cm oboustranně nažehlovacího vlizelínu

volitelně dvě patentky (na přichycení pádel

a kousek suchého zipu, nebo další dvě patentky na zapínání

Seznam zimních radostí - ke stažení

 Tak nám před týdnem konečně taky nasněžilo... 

Díky tomu jsme si mohli s dětma odškrnout z našeho zimního seznamu spoustu položek vázaných právě na to, zda sníh napadne a nebo ne...

Což mi připomnělo, že se o něj s váma musim podělit... Protože trocha inspirace na činnosti s dětmi se hodí vždycky... ;-)

Většinu z toho asi děláte... ale třeba aspoň nějaký bod pro vás bude inspirující...

Seznam si můžete stáhnout ve formě PDF tady ;-)

Užívejte zimu a nohy držte pokud možno v teple... Já si jdu zítra pro objednaný sněhule... Jsem na to zvědavá, bez zkoušení jsem boty ještě nekupovala, tak mi držte palce ;-)

Vánoční a Novoroční radosti

Máme tu už pár dní novej rok... A já konečně píšu první letošní článek na blog...

První je i v jiném ohledu, ale k tomu se dostanu později... ;-)

Vánoce letos byly o poznání klidnější, než v předchozích letech, což mi popravdě celkem i vyhovovalo... A vzdor celosvětové situaci, a dost možná trochu paradoxně i díky ní, jsme je tentokrát strávili ve zdraví, a ne jako loni, kdy jsme skončili v horečkách a s pořádnym bolehlavem...

Stromek jsme s dětma vyzdobili krásně do strakata,... páč Vánoce jsou přece záležitost veselá ;-)

Dárky jsme opět balili na poslední chvíli... To je už asi naše nejdodržovanější tradice.

Manžel pak vytáhnul děti ven, že se kouknou, jestli někde nelítá Ježíšek a ukážou mu cestu, zatímco já tvrdila, že ještě zatim doobalim ty ryby... A místo toho jsem v rychlosti hlavně balila poslední dárky, a fofrem to všechno expedovala pod stromek,... abych se pak po příchodu dětí, halekajících vzápětí, že už tu Ježíšek byl, že ho sem navedli dobře, strašně divila, jaktože jsem si ho vůbec nevšimla ;-)...

Pak jsme se opět přesvědčili, že dětem prostě salát chutná jen a pouze pár hodin před štědrovečerní večeří, zatímco večer už by nejradši snědly jen žabičku z vajíčka natvrdo, co z něj dělávám na ozdobu talíře...

A pak nastal čas se vrhnout pod stromek...

Co všechno dostaly od Ježíška děti vám tu vypisovat nebudu, beztak by to akorát někomu přišlo málo, a někomu zas moc... ;-) Ale prozradim vám, že domečky od Silvanian families se po složení asi o půl centimetru do poliček Kallax z Ikey... NEVEJDOU!... To kdybyste si to někdo plánoval podobně hezky jako já... ;-)

Ovšem musim se vám pochlubit, co všechno jsem pod tim stromkem našla já... nebo přesněji, co mi z pod něj děti nanosily ;-)

Krom dvou podprsenek, který jsem si objednala sama, se od Vánoc tešim bezvadně příjemnejm legínokamašům, šedivejm, s bílejma hvězdičkama... Teploučký pohodlíčko k nezaplacení ;-) A až to tu dopíšu, půjdu si hned po sprše oblíct krásnou a báječně jemňounkou košilku s krajkou a saténovou mašlí...

Ty krásný velký akvarelky, v který jsem dost doufala, pod stromkem nebyly...

Zato tam ovšem bylo něco, v co jsem si doufat vůbec netroufala...

Tenhle dárek jsem nějakej čas musela vstřebat... a i z dalších důvodů si ho postupně začínám užívat až tenhle týden... 

A užívám si ho zrovna teď...

Konečně zase můžu psát krásně pohodlně všema deseti a bez nutnosti používat šílenosti typu alt+98!!!

Jo, to se to píše, když má člověk všechny klávesy funkční ;-)

Tedy, popravdě se pár kláves znovu učim používat, jak jsem ze starýho notebooku zvyklá, že nefungujou, tak mám pořád tendence je místo prostýho zmáčknutí nějak obejít...

Tady vidíte můj starej notebook... (a v odrazu i mne...) 

Pokud se vám zdá, že se to za klávesnicí vlevo nějak divně zvedá, tak se vám to nezdá...To jsem ho tak týden před Vánoci otevřela, ono v něm tak trochu cvaklo... a ten roh se takhle zvednul nahoru...

Takhle to tam vypadá z boku... Vlastně je úžasný, že vzdor tomu, jak zoufale vypadá, funguje po nějakejch dvanácti letech používání pořád celkem normálně... Jen občas omdlí z přehřátí :-D 

No, a tohle je můj novej miláček od miláčka... 

To se to bude psát a tvořit ;-)

Vlastně... Právě jsem začala... Tohle je můj první článek na novym notebooku ;-) Snad jich na něm napíšu ještě spoustu, a snad se vám budou tak dobře číst, jako mně se na tý krásný klávesnici budou psát ;-)

Tak hodně radosti do toho dalšího roku, a pochlubte se, co pěknýho Ježíšek přinesl vám ;-)