To jsem tak v pondělí ráno, dva dny před svejma narozeninama, dorazila s tour školka-škola domu, a u kuchyňskýho stolu seděl mžourající a zívající druhorozeňák, a povídá:
"Mami? Můžu si dneska zahrát na Vé-eRku?"
"Cože?" čuměla jsem na něj nechápavě.
"Jestli si můžu zahrát na Vé-eRku, až budu mít všechno hotový?"
"Na jakym Vé-eRku? Myslíš virtuální realitu?" došla mi alespoň část jeho sdělení.
"No, na tom cos dostala k narozeninám."
...
Chvíli na sebe oba zíráme, než nakonec řekne:
"Aha, tak to se mi jenom zdálo..."
No, smála jsem se, div jsem se nepočůrala...
Jen doufám, že to nebyl nějakej věšteckej sen...
Já nechci k narozkám virtuální realitu!
Já chci profi akvarelky!
O čtyřiceti osmi odstínech...
Konkrétně tyhle bych moc ráda ;-)
...
Manžel tuhle seděl u PC a volal na mne:
"Tohle jsou ty barvy, co jsi chtěla?"
Ve vyhledávači měl akrylový...
"Ne, tyhle ne."
"Á, já už vim," na to on, a naťukal do vyhledávače akrylátový...
:-D
Chm,... sice jsem mu pak teda ukázala, který že barvy to chci,... ale vzhledem k tomu, že si to nikam nepoznamenal, tak to moc růžově s těma akvarelkama nevidim :-D
...
Možná bych měla vypsat sázky, který barvy od A nakonec dostanu ;-)
Co myslíte?
Ale tak, třeba to trefí,... naděje umírá poslední... ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat