Prohledat tento blog

neděle 23. července 2017

Borůvkový dortík

K létu patří borůvky... letos díky manželovu strýci doputovaly i k nám... přivezl jich za náma na svoji chalupu plnej kýbl... a tak jsme si je užívali celý týden... no vlastně devět dní... vtipný bylo, když jsme je měli po tom týdnu téměř dojedený a potkali jsme ve vesnici jistého snědšího pána, kterej nesl na zádech jakousi velkou bandasku a po pozdravu a po té co pohledem obsáhl tu naši početnou drobotinu povídá: "Nechcete borůvky?" A my se smáli a říkali, že děkujem, ale že jsme ještě nedojedli ty, co jsme dostali před týdnem...
Ale to jsem odbočila. Chtěla jsem se s váma podělit o první recept, kterej jsme letos s borůvkami spáchala, a kterej měl takovej úspěch, že jsem ho hned druhej den zopakovala... 
A to sice 

Borůvkový dortík 

Na korpus potřebujeme 4 vejce, cca 100 až 120 g cukru krystal či krupice a cca 100 až 120 g polohrubé mouky.
Vejce ušleháme s cukrem ručním šlehačem do nadýchané pěny, musí dělat čepičky, a pak krátce vešleháme mouku. Vetřeme do formy vymazané olejem a vysypané hrubou moukou.
Pečeme na 180°C cca 40 minut.

Vyklopíme a necháme vychladnout.

Ušleháme 400 ml smetany ke šlehání spolu s pěti lžícemi moučkového cukru a jedním ztužovačem šlehačky. A pak přišleháme 200 g zakysané smetany.
Hotovým lehoučkým krémem potřeme korpus...

... a nahoru navršíme borůvky.


Druhej den jsem dortík pekla znovu, ten první už byl sežranej... a rovnou i koláč s dvojím rybízem, neb rybíz nám pro změnu přinesla sousedka...
Nu, jak vidíte, tak jsme nestrádali ;-)


Botičky...



Tak jsme se dočkali... po týdnu, kdy bylo spíš chladno až sychravo, dorazilo to správně parné léto, před kterým jsme plánovaně utekli na chalupu manželova strýce. A tak jsme po týdnu stráveném více v ní, konečně nafoukli a naplnili bazén, do kterýho se okamžitě vrhly naše tři starší děti, a taky malinkej bazének pro naší nejmladší... a druhý týden dovolený trávili naopak převážně venku, často schovaný v týpku a taky pod sušákem překrytym dekou místo slunečníku...
Nejmladší se v bazénku hned napoprvý líbilo náramně, seděla si tam, čvachtala nohama, pohupovala se, a vůbec si v něm rozkošnicky hověla... jak moc se jí to líbilo jsme ale ve skutečnosti zjistili až následující den...
Protože jí do jejího bazénku ty tři starší obludy v průběhu dne nanosily kdeco a většinu vody vyšplouchaly, vylili jsme ten zbytek vody s pískem a trávou, a další den jsem jí bazének naplnila znovu. Když jsem jí do bazénku nalila první kýbl, seděla spokojeně v týpku, mezi nímž a bazénkem byla ještě deka... a když jsem se o minutu později vrátila z koupelny s druhym kýblem vody... tak jsem už ve dveřích vytřeštila oči!... Naše nejmladší si už hověla v tom bazénku, pohodlně opřená se spokojeně rozhlížela kolem...
A já volala na manžela: "Pojď se honem podívat! Vona už si tam vlezla! Jak si tam hoví, opice. V šatech... a botičkách!" ...a běžela jsem jí zout a svlíct, neb měla na sobě šaty, vodou kapitálně nacucanou plínu, ponožky i ty krásný nový botičky... a hlavou mi běželo, že jí teda ale fakt musíme hlídat... ;-)

neděle 9. července 2017

Spy bag

Tohle je další z věcí, který jsem měla v plánu už dva roky ;-). Přitom zrovna tohle není na výrobu nějak složitý a na čas nijak zvlášť náročný... ale to neni ani žádná z tý hromady věcí, co mám v prádelních koších pod svym stolem, kde některý už i dva roky čekaj na spravení... Než to spravim po nejstarším je to tak akorát druhorozeňákovi a než to spravím po třetí, tak je to tak tak tý nejmladší...

Ale zpátky ke Spy bagu... Je to taková špiónská, pátrací hra, kdy dítě hledá podle přiloženýho obrázku jednotlivé věci v pytlíku...

Ty věci je nejprve potřeba vybrat, sehnat, dokoupit... a pak hezky pohromadě vyfotit. Obrázek vytisknout a zalaminovat.

V kartičce uděláme dirku a  protáhneme stužku. Nastříháme si dva čtverce, či obdélníky látky a jeden igelitu... já si takhle už před časem nastříhala takovej pěknej tužší igelitovej pytel na několik A4 a přidala si je do šanonu s filcema, že se to bude hodit ;-).

sobota 8. července 2017

První krůčky...

A je to tu! Naše nejmladší chodí! Mám doma ode dneška čtyři regulérní chodiče... a jsem z toho celá na měkko :-)...
Dopoledne dvakrát váhavě přešla dva tři krůčky od něčeho k něčemu... A odpoledne si to najednou namířila chodbou na jednu stranu, po dvou metrech se opatrně otočila, přešla celou chodbu zpět, vzala to za roh, kolem koupelny až do kuchyně... hezky zvolna opatrně, zatočila do obýváku a až za prahem si kecla :-D
Poslední dva tři dny to vypadalo, že už už to bude... a dnes, tak tři hodiny po tom, co se vrátili ti tři starší od babičky se rozhodla projít bytem... Jako by s tím čekala, až se sourozenci vrátí... :-)
Chodí teda o dva a půl měsíce později, než oba kluci, ovšem zároveň o měsíc a půl dříve než její starší sestřička...
Kluci byli oba strašný "kamikaze", ti jak si v devíti měsících stoupli, tak byli přesvědčený, že automaticky můžou chodit... no o cca sedm týdnů později po stovkách šílenejch držkopádů chodili... Takže jsem po zážitcích s nima byla fakt hodně hodně ráda, že po nich následující holčička byla tak strašně opatrná. Ve věku, kdy oni prve přešli dva tři metry aniž by si nabili, si ona teprve stoupla... a od prvních narozenin pak opatrně s držením obcházela a obcházela, a pustila se, až po víc jak dvou měsících, když si byla fakt jistá, že si nenabije...
A nejmladší to měla vlastně podobně jako ona, jen to všechno zvládla o trochu rychleji... Teď chodí a nepadá :-)...
A jedna etapa je tím definitivně pryč...
Zvláštní nostalgie...
Dnes jsem před domem potkala rodinu s asi dvouletym chlapečkem a úúúplně prťavym miminkem v šátku... nejspíš ještě šestineděle... I maminka šla tak nějak hodně opatrně... A já z toho výjevu byla tak dojatá...
Jo, to už se nevrátí...
Moje děti už všechny chodí...
:-)

Knížka pro rytíře - Pohádkový den rytíře S

Před časem jsem psala o knížce, kterou dostala ke čtvrtým narozeninám naše třetí... (Kdo neví, může si o ní přečíst tady:  knížka pro princeznu)
Dnes bych vám rada ukázala také tu, kterou dostal náš druhorozenej těsně před Vánoci ke svým šestým narozeninám.
Tahle knížka je pro změnu o rytíři. A to o tom našem...

Má v ní věnování i s vlastní fotkou...

V příběhu se probudí a žasne, že se z něj přes noc stal opravdový rytíř...

Oblékne se do rytířského ve své oblíbené barvě a k pasu připne meč s drahokamem dle svého data narození...
Někde v tomhle místě našemu synovi došlo, že knížka, na kterou když jí vybalil reagoval prve slovy: "Knííížka? To sem nechtěl!", je o něm a spustil s užaslym výrazem: "Mami! Mami? Mami?!? To já jsem asi slavnej! když je o mně knížka!" :-D

Pak posnídá spolu s dalšími rytíři, kteří se jmenujou jako jeho kamarádi ze školky.

Učí se v královské učebně a dostane dopis od krále a královny, kteří ho žádají o pomoc... jejich dceru vězní drak...

Rytíř na svém věrném oři v plné zbroji jede na draka...

... po lítém boji ho porazí...

... drak má evidentně dost... ale žádnej krvák ;-)

Princezna je zachráněná...

...statečného rytíře všichni oslavujou a za odměnu si smí zítra hrát s princeznou na královském hradě...

Po tom všem si dá koupel...

...a spokojeně usne únavou.

Koho to zaujalo a zvažuje koupi... najde tuhle knihu, ale i další zajímavé tituly na stránkách Originálních knih

A kdo neměl dost... ten si může pustit video s prohlídkou knihy tady :-)

pátek 7. července 2017

Týpí

Týpí... už asi rok, možná dva jsem po něm na internetu pošilhávala.... "Jo! To by bylo něco, pro ty naše prcky... ale do toho našeho malého bytu se to nevejde... Tak třeba se poštěstí a budem mít ten domek se zahrádkou..."
 Teď v lednu už to chvíli vypadalo nadějně... už jsme řešili, co kde by v tom domě bylo, co opravit nejdřív, co potom... manžel už se těšil, že tohle léto vyžene děti na zahradu, nafoukne jim bazén... a já si v duchu říkala: "Jo! A já jim konečně ušiju to týpí!"
Jenže...banka, že takovou ruinu do zástavy nevezme... a bylo... Nu nezbejvá, než říct si, že to z nějakýho důvodu nemělo bejt, a doufat, že na nás čeká v dohledné době někde něco lepšího... a že to bude opravdu v době dohledné, aby si tu zahrádku děti patřičně užili... ještě jako děti, a né už jako banda poněkud znuděnejch puberťáků... ;-)

Ale... ale čas od času jezdíme k manželovu strýci "na barák", jak on (strýc) říká... a tak si tu zahrádku užívaj aspoň tam... takže jsem se rozhodla, že nebudu s týpíčkem čekat, zda se poštěstí domek a zahrádka vlastní... ale ušiju ho už teď na léto... na tu zahrádku u strejdy až tam s dětma pojedem ;-)

A s váma se podělim o to, jak to týpí vznikalo...

Po nějakym tom hledání inspirace na netu, zjištění, že někdo to šije čtyřstranný, jinej pětistranný a ještě jinej šestistranný... jsem se rozhodla pro to čtyřboký, neb mi i vzhledem k podlážce přišlo konstrukčně na šití nejjednodušší. Následovalo čmárání, propočítávání dýlek jednotlivejch dílů ze všech stran a tak vůbec... 
Vložim to velký... kdyby vás zajímaly čísla, k nimž jsem došla, tak ať je vidíte ;-)

(Pokud to přece jen nevidíte, tak vězte, že základna a tudíž podlážka (to jako ta deka dole, co má v rozích všitý očka, do kterejch se zastrčí dolní konce těch tyček) má 130 x 130 cm. 
Dolní strana každého dílu tak má taky 130 cm. Boční 135 cm. A nahoře to rovný je cca 8 - 10 cm. Čelní strana se skládá ze dvou polovičních trojúhelníků... tak jak je nakresleno na obrázku. 
Okýnko má asi 25 cm v průměru a ta záclonka je 30 x 30 cm. 
Tunýlky  (4 ks) na tyčky jsou 135 x 10 cm. 
Pruhy na očka (4 ks) cca 18 x 10 cm, ty jsem pak šila tak, aby byly čtyřvrstvý tedy přeložit po délce z obou stran do středu a pak napůl a prošít.)

Pak hurá do železářství k Petýrkovi pro metr padesát dlouhý dřevěný tyčky, potřebný látky jsem vybrala z domácích zásob a šilo se :-)

čtvrtek 6. července 2017

Busy bags... podruhé


Dnes jsem si pro vás připravila druhou várku "pytlíkových aktivit".
A všechny budou papírový, tedy převážně papírový...

Hmatové pexeso

Je to osm párů karet z oboustranně barevného papíru na scrapbooking, na který jsem nalepila věci, který mi přišly hmatově zajímavý... no mě teda přišly zajímavý i vizuálně...

Jsou tam knoflíčky, který jsme před časem potkaly s naší třetí v KIKu, blejskavý nalepovací srdíčka, peříčka, provázek, vyšívaná stuha s liškama, co mi kdysi přišla jako dárek k objednanejm látkám, krajková květina, co jsem kdysi vystříhala ze zbytku krajky z níž jsem si tenkrát v maturitním ročníku šila šaty do divadla, bordura vyšívaná korálky a kraječkový lem ze staré halenky po mamince, co se mi kdysi dávno podařilo propálit žehličkou... prostě jsem použila kdeco ze svejch pokladů schovávanejch pro tyhle a další příležitosti ;-)

Z druhý strany jsou sice všechny karty stejný, ale díky lepení, se dá částečně odhadnout, co tam je... ovšem beztak se to má správně hrát poslepu, karty poznávat hmatem, a teprve pokud je člověk přesvědčenej, že má dvě stejný, tak je zkontrolovat zrakem.

Tvary a barvy

Tyhle dva úkoly se ke mně kdysi zatoulaly z nějaký maminčiný složky... byly v papírových obálkách, z nichž na druhý stálo pouze lakonické "Analogický úkol"... chm... :-)
No, my to zkrátka třídíme podle různých pravidel, tvarů, barev, přiřazujeme malý k velkejm, kterej že je stejný barvy i tvaru a tak... učíme se tak pojmy kruh, čtverec, trojúhelník, kosodélník, malý, velký, červený, žlutý, zelený :-)

No a tohle je ten zmiňovanej "analogickej úkol"... aneb ovál, obdelník, šestiúhelník, modrý, oranžový, bílý a černý... jo a taky je jeden vždycky malej a druhej velkej :-)

Co chybí?

Tyhlety kartičky jsem sice malovala sama, ale už strašně, strašně dávno.... Kdysi na střední. Byl to tenkrát nějakej úkol, asi na praxi do školky...
Děti maj říct, co na jednotlivých obrázcích chybí... okno domu, kola autu, pes u boudy, tkanička v botě, knoflíky na košili, ručičky na hodinách, lístek na květině, ocas kočce, bodliny ježku, pusa tmavovlasý paní, oči blondýnce, voda/nožičky kačence... (ta má dvě možná řešení...)
Co se týče obrázků s obličeji, tak ty před naší třetí aktuálně vždycky schovám, neb když je viděla prvně, tak jí vyděsily :-/... 

Zabalit, nacvakat do šanonu a může se jít... kamkoli ;-)

středa 5. července 2017

Koláč s blumami

Tento týden jsem nepekla s dětmi, a ani pro děti ne, neb ty jsou tento týden u babičky, manželovi maminky... Nu což, na švestky a blumy, které jsem  v pátek potkala v akci, se beztak nikdy moc netvářily a koláče s nima nikdy moc nejedly... tak si dáme do nosu, aniž bychom poslouchali jejich ofrňování a ušetříme si výroky typu: "Tak to nežer, aspoň tý dobroty zbyde víc na mne." ;-)


Nejprve uděláme moje standardní koláčové těsto:
cca 220 g hladké  mouky
3 lžíce cukru krupice
3 lžíce moučkového cukru
1 lžička prášku do pečiva... a po promíchání
120 g změklého másla na plátky
1 vejce

Zpracujeme ponejprv vidličkou a následně rukama.

Formu vymažeme olejem

Vložíme těsto

Vypracujeme do formy a propícháme.

Cca 7 blum rozkrojíme na čtvrtky a poklademe jimi koláč.

Z pěti lžic cukru krupice, pěti lžic hrubé mouky a cca 20 g másla uděláme žmolenku kterou koláč posypeme. 
(Koláč můžeme před tím ještě posypat cca pěti lžícemi mletého máku... to miluju.. jenže mi ještě úplně nezarostly ty díry po osmičkách a lovit z nich zrovna mák, se mi nechce... i čočka byla minulej týden dost vtipná... ;-).)

A pak upečeme v předehřáté troubě na 180°C po dobu 40ti až 45ti minut...

Uvaříme kávu a nacpeme si břicha :-)