Prohledat tento blog

pátek 27. září 2019

Otcovská péče? Jedině na jedničku... ;-)

Tak jsem se po letech konečně dočkala...
Můj muž včera zvládnul naplnit hned dvě otřepaná klišé najednou...
Obvykle se mu teda, vzdor nejrůznějším oblíbeným tvrzením o specifikách otcovské péče, nic podobného nestává. Ale včera byl nějak mimo. Asi z toho celodopoledního paření her, který si po čase zase dopřál.

Šel následně do školky pro holky, a my se s nima potkali až u hřiště...
Z dálky na ně radostně mávám a lehce žasnu nad originálním outfitem tý menší...
Visí na ní dlouhá, pestrá sukně, oblečená přes legíny, a zkombinovaná s modrou teplákovkou...
"No ten jí vymódil..." směju se v duchu, "úplně jak z těch kreslenejch vtipů, jak dítě oblíkne maminka, tatínek... Čéče... Co to je za mikinu? Tu neznám..."
A tak k nim dojdu, vytlemená od ucha k uchu, a povídám: "Nazdár! Pěkná mikina. Komu jste jí ukradli?"

Prej že tvrdila, že je její... :-)
Jako, tvrdila to vzápětí i mně: "Mami, ta je moje, podívej, je mi..." :-D
Jaksi se mi tak trošku vrátil ten argument, kterej doma používám, když někdo z něčeho vyroste, že už je to někoho jinýho, komu to zrovna je... ;-)

Ale dobrý, už jsme tu pěknou mikinu zase vrátili...
I s tou bundičkou, co nám dnes ráno visela na dcerčině místě...
Hezky tý stejně velký holčičce, co má v šatně místo hned vedle...

Paní učitelka pak říkala, že po tý mikině byla včera menší sháňka... ;-)

úterý 24. září 2019

Kráčející duha



Tenhle výtvarně vědeckej pokus jsme dělali s klukama už na konci května...
Jenže jsme tenkrát namíchali příliš slabou žlutou, a tak nám to úplně hezky nevyšlo, neb výsledná oranžová byla díky tomu moc do červena, a zelená zas moc do modra...

Musím se přiznat, že jsem se teď celkem marně snažila najít, kde druhorozeňák vzal, že se tomu pokusu říká "kráčející duha"...
Zkoušela jsem to pod tim jménem najít na pinterestu, neb právě tam kluci hledali různý experimenty, který by rádi vyzkoušeli, a nikde nic...
Nakonec jsem ale klikala tak dlouho, až jsem se doklikala k obrázkům s názvy "Walking Water", "Rainbow Walking Water", "Walking Rainbow"...
Takže tam to vzal... ;-)


Jak to celý funguje?
Vlastně dost snadno.
Potřebujete šest skleniček od přesnídavek, šest vlhčenejch ubrousků a tři základní vodou ředitelný barvy.
Ty základní barvy jsou právě tři, žlutá, modrá a červená. Žádná další barva mezi základní nepatří... ;-)
Do jedný sklenice si namícháte červenou, do druhé modrou a do třetí žlutou (tu ideálně z dvojnásobného množství barvy, než první dvě, abyste nedopadli jako na první pokus my, jak už jsem zmiňovala nahoře ;-)...)

Pak sklenice postavíte hezky do kruhu, na střídačku vždycky jednu s barvou a jednu prázdnou.
A nakonec do nich vložíte ubrousky, tak aby se hezky klenuly mezi sklenicemi a každej spojoval vždy dvě sousední...

sobota 21. září 2019

Perníkový koláč s ovocem


Po delším čase jsem tu zase s receptem...
Sama mám totiž potřebu si zaznamenat, co mi to včera celkem náhodně vzniklo pod rukama ;-)
Doma bylo posledních pár kousků pečiva, a bylo jasný, že k snídani nezbyde nic...

A tak jsem v náhlém záchvatu přesně korespondujícím s mým přesvědčením, že je snazší a rychlejší umíchat nějaký to těsto, a cosi z něj upíct, než jít nějaký to pečivo nakoupit, upekla tohle.

Původně to mělo být něco krapet jinýho, ale tím, že jsem během pečení zjistila, že došel kypřící prášek, a mám už jen kypřící prášek do perníku, z toho vzniklo to, co vzniklo.

A protože to bylo fakt dobrý, chci mít možnost to zopakovat co nejpodobněji ;-)
A navíc to takhle můžete vyzkoušet taky ;-)


Potřebovat budete:
cca 200 g polohrubé mouky
cca 80 g cukru krupice
2 lžíce kakaa
2 lžičky kypřícího prášku do perníku
jednu kysanou smetanu
2 vejce
asi půl deci oleje
asi 1 deci mléka

Olej a hrubou mouku do formy

asi 200 g nějakýho ovoce
tři lžíce cukru krystal, může být i třtinový

Já nejdřív smíchala tu mouku z cukrem, pak jsem chtěla přidat prášek do pečiva a zjistila, že mám jen ten do perníku, tak jsem kromě něj přidala i to kakao, že to holt bude trochu jako perníkový, a pak metličkou přišlehala kysanou smetanu, vejce, olej a mlíko.

Tedy, úplně nejdřív jsem si zapnula troubu na 180°C, abych jí měla hezky vyhřátou.

Pak jsem těsto rozetřela do vymazaný a vysypaný koláčový formy.

V mrazáku vyštrachala poslední hrst ostružin z léta, a tři hrsti borůvek, dohromady tak něco kolem těch dvou set gramů, a nasypala to navrch. 

A zasypala cukrem. 
Krystal mi po první lžíci došel, tak jsem vyštrachala ze zapomenutejch zásob třtinovej a dosypala to jim.
A hurá s tim na hodinku do trouby.


Snídaně byla výborná.
Už nezbylo...

A vy něco podobnýho ještě stihnete připravit na tu nedělní ;-)


středa 11. září 2019

Zase jedna cesta autobusem aneb O trpělivosti

Občas jsou ty cesty autobusem fakt výživné...
Občas jsou výživné už cesty na autobus...
Děti nechtěj jít.
Ta má něco v botě.
Tý se skrčil v botě jazyk.
Tý upadla panenka.
Ten musí nutně vylízt na strom u cesty...
Ta křičí, že chce "taky na koužek, jako bácha!"
Ta křičí, že chce tancovat.
Ta křičí, že chce do školky...
Ta nechápe, proč je v pět zavřená...
A CHCE do školky...
TEĎ...
A nechápe, proč na její požadavek reagujete pobavenym smíchem...
A kouká na vás FAKT naštvaně...

Po nástupu do autobusu spustí ta větší řev, že nechce jet autobusem, že bude blinkat...
Pro začátek na vás vrhne aspoň zlej pohled.
Pak si ostentativně sundá látkovej klobouček, a připraví si ho místo blinkacího pytlíku hezky k puse.
Chvíli do něj na celej autobus hlasitě dáví, aniž by cokoli vyblinkala...

Načež holky spustěj nanovo tirádu na téma "Á ci taky jít na koužek!" "Ne, JÁ ci jít na koužek!"
A po deseti hádavejch výrocích z obou stran, prohlásí na druhé stanici z osmi ta menší: "Já ci čuat!"
A vy jí jen pevně a zcela bez vzrušení, takovym tim tónem, kterej nepřipouští žádný námitky, odvětíte: "Vydržíš!"

A tak se zase hádaj dál, o to která z nich chce jít s bráchou na kroužek...
A vy si vduchu říkáte, že jestli jste kdysi prohlásila svoje soužití se třemi mladšími sourozenci v jednom pokoji za vysokou školu tolerance...
Pak jakožto vícenásobná matka denně skládáte přinejmenším profesuru z trpělivosti...


Mnoho trpělivosti a pevný nervy všem spolumatkám
přeje
čtyřmatka Jenovéfa

sobota 7. září 2019

Konstruktivní lenost

Tenhle termín rád používal můj táta... "konstruktivní lenost..."
"Když už jsi línej, buď línej KONSTRUKTIVNĚ," říkával...

Pokud někdo netuší o čem je řeč, vězte, že konstruktivně línej člověk kdysi vymyslel kolo.
Konstruktivní lenost nepochybně stojí taky za vynálezem pračky... A vůbec za spoustou dalších vynálezů...
Prostě někdo línej vymyslel, jak si práci šikovně usnadnit, udělat jí jednodušeji, a ne se na ní prachsprostě vykvajznout... Nebyl tudíž jenom línej, byl línej konstruktivně...

Já si na ten termín vzpomněla nedávno... když jsem sekanou zadělala nikoli v míse, ale v pekáči...
Normálně jsem přímo do něj nasypala nakrájenou cibulku...
Mletý maso taky přišlo rovnou do pekáče...
Stejně tak strouhanka, sůl, špetička pepře, "nějaký ty zelený kousky, o kterejch člověk vždycky doufá, že jsou to bylinky...", a taky pár vajec...
Pak jsem to krapet zamíchala vidličkou, prohnětla to rukama, uplácala tři šišky, podlila to trochou vody... a vrazila to trouby... spokojená, že dnes mísu od masa mýt nemusim...

JO! Tomu říkám nápad :-D
Táta by mne ocenil ;-)

A jak jste si v posledních dnech usnadnili práci vy?
Podělte se o svůj tip ;-)

středa 4. září 2019

Zmrzlinové intermezzo aneb O zamazaných tričkách

U stolu sedí dvě holčičky.
Ta menší se vesele směje.
Na tričku má flek od čokoládové zmrzliny...
Flek má nejmíň osm centimetrů v průměru...
Takže je de facto skoro přes celej její hrudník...
A několik dalších, menších fleků vesele vyplňuje zbylé místo kolem toho velkýho...
Ta větší holčička, sedící vedle ní, si právě všimla malého flíčku od zmrzliny na svém tričku...
Flíček má sotva něco kolem dvou centimetrů...
Holčička ovšem spustí strašný řev: "Já jsem si umazala tyčkóóóó???"
A řve...
A řve...
A řve...
Zatímco menší holčička se dál spokojeně tlemí...

U stolu sedí ještě jedna holčička.
Poněkud přerostlá holčička...
Sedí naproti oběma malejm holčičkám...
Sedí tam s vědomím, že před čtvrt hodinou, po návratu z hřiště, vymyla oběma malejm holčičkám z vlasů písek a oblíkla je do čistých triček...
Tahle "velká holčička" si sice svojí porcí zmrzliny tričko nezmazala.
Zato se tou zmrzlinou, při pohledu na svoje malý holčičky, celkem obstojně dusí.


                                                            🌸