Prohledat tento blog

pondělí 12. října 2020

Můj nový návyk...

Pracujete na sobě?
Snažíte se v něčem nějak zlepšit?
Aspoň někdy?
Aspoň trošku?

Snažíte se pěstovat nějaký dobrý nový návyk?
Nebo přestat s nějakým zlozvykem?

A jak se vám to daří?
Jak dlouho vydržíte, než jdou vaše předsevzetí do kopru?

A věděli jste, že na to, aby ve vás nový návyk dostatečně zakořenil, a dělaly jste ho téměř automaticky, bez nějakýho zdlouhavýho přemlouvání a přemáhání se, je prý potřeba vydržet MINIMÁLNĚ tři týdny?

Já o tom četla asi rok a čtvrt zpátky... tušim, že v nějakym vydání Kreativu...  
A letos na jaře jsem kdesi na netu potkala takový odškrtávací list, byl ale v angličtině...
A s ním se mi podařilo docílit toho, že už skoro půl roku každej večer odcházim z kuchyně do ložnice, a nechávám za sebou úplně prázdnej dřez a čistou linku!!! 
Dřív mi totiž povětšinou ten dřez úplně přetejkal špinavym nádobim na onu linku...
A já šla spát utěšujíc se, že se to přece aspoň dobře odmočí :-D

Mimochodem, zrovna minulej týden jsem při listování diářem od Kreativu, narazila na jeden z "listopadových" citátů v něm... "Optimismus je, když žena večer neumyje nádobí v naději, že ráno do toho bude mít větší chuť." (Dorothy Thomson)
Ergo kladívko, jsem nenapravitelná optimistka! :-D
Teda... byla jsem...
Teď už to nádobí vzorně myju večer...
 
Takže s odškrtávacim seznamem se mi konečně podařilo upevnit si docela fajn návyk...
Hlavně muž je zase jednou spokojenej, že jo? ;-)
To už jsem ostatně zmiňovala víckrát, jak on je na pořádek ;-)


Někdy v půlce září jsem v důsledku spánkového deficitu, (ke kterýmu prostě musí zákonitě dojít, když chodíte dva týdny v kuse spát mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní, a pak vás budík burcuje v 5:55...) byla už úplně vyřízená... 
Usínala jsem už pomalu i za chůze, a v rámci mikrospánků dělala různý, občas i docela nebezpečný věci... 
Naštěstí neřídim, jak víte ;-)
Ale i tak...
Některý kiksy teda byly docela úsměvný, i když jsem se díky nim cítila jak debil... 
Třeba jsem se odhlásila z jedný moc fajn skupiny na fb a následně se do ní hlásila znovu...
To mi tenkrát, fb ukázal, že správkyně dala nějakej novej příspěvek, jenže já už klikla jinam,... tak že si ho dohledám... Zadala jsem do vyhledávání název skupiny... ono mi jí to nabídlo, s poznámkou že "jste členem"... pak jenom tak "mrknu"... a v příští vteřině koukám, že se ta poznámka změnila na "přidat se"!!!... 
A mýmu mozku zvolna zmateně docházelo: "Ty vole, já se vyhodila!... A ani o tom nevim!... Já už mám fakt dost... Já se prostě musim naučit chodit spát včas..."

No, ale pořád se mi to zrovna dvakrát nedařilo...

A tak jsem před pár dny zkoušela najít onen odškrtávací list, když posledně se tak osvědčil ;-)
Ale nějak jsem ho nemohla najít, tak jsem si řekla, že si udělám svůj... 

Myslim, že je krásnej, tak se o něj s váma podělim ;-)
 
Stáhnout k vytištění si ho můžete tady.

Já už ho mám vytištěnej...

A začínám dnes...

Můj nový návyk: Chodím spát před půlnocí!


Tak mi držte palce ;-)

(Dnes je muž na noční, tak to bude ještě těžší než obvykle... S nim se donutim jít spát aspoň před jednou...)


A dejte vědět, o co se aktuálně snažíte vy, a jak se vám s novym návykem daří ;-)

pondělí 28. září 2020

Planety, planetky... a tak



Tenhle článeček mám v plánu už od června... v květnu jsme totiž mimo jiné tvořili s klukama nejrůznější planety. 

Konkrétně hodně podobný těmhle jsme viděla tušim na sockách Montessori hraček...
Jenže byly z formely, nebo modelíny chcete-li...

No... ty naše jsou z marcipánu...
Protože, když jde něco sníst, tak je to vždycky lepší... ;-)
 

Nějakej jsme koupili a dobarvili potravinářskejma barvivama.

Ten hnědej jsme si vyrobili ze sušenýho mlíka, moučkovýho cukru, trochy salka, pár kapek mandlový tresti a... kakaa ;-)


Jednotlivý barvy jsme rozdělili na kuličky, rozvalovali do placek a...

pondělí 31. srpna 2020

Indiánské léto - rozšíření (Návod k látkovému panelu)


A je tu ještě třetí rozšíření!

Které původní velký panel obohatí o další prstové maňásky a jiné speciální doplňky.

Tentokrát k Indiánskému létu... protože teprve s medvědem, bizonem, orlem, dalším týpíčkem, které lze postavit do prostoru, a kánoí to teprve bude ta pořádná hra na indiány!

Potřebovat budete:
4 x bílý filc A4
vlizelín
a bílou nit

neděle 30. srpna 2020

Hrad ratířů a princezen - rozšíření (Návod k látkovému panelu)


Jo, mám tu pro vás návod k dalšímu látkovému panelu.

Z tohohle rozšíření ušijete čtyři nové postavičky do hry... (krále, královnu, čaroděje a draka!!!), a taky bezva věž... a to za to stojí ;-)


Potřebovat budete:
Dva filcy A4
cca 20 x 40 cm vlizelínu
bílou nit

Jednotlivé díly na hrubo vystřihneme.

sobota 29. srpna 2020

O bolavejch nohách, supr náplastech, příšernym řevu, potravinovejch doplňcích, ADHD a taky jedný lékárně...

Poslední srpnovej víkend byl náš nejstarší pozvanej na narozeninovou oslavu jednoho kamaráda...

No, a kam vzít ostatní děti potom, co to pozvaný necháte na oslavě, aby jim to nebylo moc líto?

Aspoň na zmrzlinu!

Naše nejmladší si jako obvykle poručila čokoládovou... Si možná vzpomínáte, na ten článek ze začátku prázdnin o... no, však víte ;-)

I tenkrát byla celá krásně hnědá... 

Kolem pusy...

Na nose...

Na bradě...

Na rukou...

Na tričku... 

To určitě znáte...

Nebo možná máte štěstí a neznáte...

Každopádně, po té co dojedla zmrzlinu, začala strašně řvát... ne proto, že je zmazaná (s tim mívá problém z našich dětí snad jen ta třetí), ale že jí bolej nohy!

Tak jí je prohlížim... a konstatuju: "No jo no, tady někdo tvrdě odmít oblíkaný ponožky, a teď má rozedřený nohy... No, holka, leda koupit nějaký náplasti... a nejlíp i ty ponožky..."


A tak jsme se za pronikavého řevu naší nejmladší vydali do místního obchoďáku...

O půl bloku dál si sundala boty, a já jí zbytek cesty čím dál tím víc funíc nesla...

V obchoďáku jsem jí nechala ťapat bosou, neb jsem měla pocit, že jestli jí ponesu ještě tak dva metry, upadnou mi ruce...

Nejdřív jsme sehnali ponožky...

Pak jsme vyrazili k výtahu do dalšího patra...

A sotva přijel, tak jsme se vraceli, protože všechny děti najednou nutně musely na záchod, i když se jim dvě minuty před tím, když jsem se jich cestou kolem záchodů ptala, vůůůbec nechtělo...


V dalším patře jsme zdárně našli lékárnu, a v ní mimo jiné visely náplasti v krásnejch a praktickejch kovovejch krabičkách... 

Já chtěla vzít ty s princeznama, a děti svorně řvaly, že prej nutně musíme vzít i ty s pirátama!!!

Díky milý lékárnici jsem nakonec nebyla za "zlou mámu", protože její jemně upozorňující argument, že při koupi dvou krabiček je třetí zdarma, mne přesvědčil :-D

(Mimochodem, jak jsem je teď hledala na netu, abych vám je přes odkazy mohla ukázat, tak je v oné lékárně na ně teď do konce prázdnin zase akce, tak rychle mrkněte ;-)... Případně jsou tam i další náplasti ;-)...)

...

No, a pak jsem nejmladší posadila do kouta u jednoho zavřenýho obchodu, neb všechny ty sedačky k sezení, kterejch tam dřív bývalo hafo, jaksi od dob koronaviru kamsi zmizely...

Očistila jsem jí zespoda ťapky vlhčákem, neb na boso prochodila celej nákupák...

A pak jsem jí tu rozedřenou kůži pod kotníkama ještě před přelepením lehce přestříkla desinfekcí...

To bylo řevu!!!

Jak kdybych jí tu nohu uřízla!

Lidi se otáčeli, a já docela trnula, kdy na mne kdo přijde, co že jí ubližuju...!?! :-D

Ale dobrý...

Nakonec jsme zdárně, i přes dcerčin příííšernej, ale absolutně přííííííííííííííšernej řev ve stylu "buduřváttakževámcelejtenhlebarákspadnenahlavu", ošetřili a zaponožkovali i druhou nohu, a bylo.


Na celou tuhle příhodu jsem si vzpomněla o pár týdnů později, když mne z té samé lékárny oslovili s nabídkou spolupráce...

Ovšem třeba plínky, nebo umělý mlíka pro mimina, už pro vás fakt zkoušet nemůžu... ;-)

Takže co jsem si nakonec z nabídky vybrala?


První mne zaujal rakytníkovej sirup  od Weledy .

Před třemi lety jsem totiž měla možnost udělat nám domácí... 

Pak jsem ho celej podzim dávala po lžičkách dětem... A byl to jedinej rok, kdy se u nás první viróza objevila až po Vánocích! (začátkem prosince nám zásoba sirupu došla...) Obvykle jsme do Vánoc stihli ty virózy nejmíň tři.

No, a podpořit podobně efektivně imunitu zrovna letos by se hodilo dvojnásob... ;-)

Ovšem tentokrát se k rakytníku nedostanu, takže možnost rakytníkovýho sirupu z lékárny byla velmi, velmi lákavá...

A víte co? Podle složení se to od mý domácí verze moc neliší, a chuťově to taky odpovídá... Chutná to po rakytníku a po cukru ;-)


A krom týhle sladký pochoutky, teď s dětma zobeme ještě chlorellu a probiotika.

Proč jsem vybrala zrovna tohle???

To proto, že od půlky července čtu zajímavou knihu od paní Emmerlingové, ve které velice obsáhle rozebírá problematiku ADHD. 

A jak moji věrní čtenáři vědí, s ADHD my máme jaksi taky svoji bohatou zkušenost...

No, a v tý knize je mimo jiné moc zajímavá tabulka z níž celkem jasně vyplývá, že největšímu procentu z (několika tisíc) testovanejch dětí přinesla zmírnění obtíží detoxikace,... na kterou je právě dobrá ona Chlorella!

A velice dobře v oné tabulce dopadlo taky užívání probiotik... Takže my máme tyhle se superhrdinou ;-)

Zatim teda obojí testujeme teprve dva týdny, tak je trochu předčasný vynášet závěry,... ale... Nedokážu si teď vůbec vzpomenout, kdy měl syn nějakej svůj afekt... 

On se teda celkově hodně zklidnil, od chvíle, kdy se začal učit doma, ale občas nějakej ten hysterickej několikaminutovej výlev přišel... V poslední době tak dvakrát, třikrát denně maximálně něco hystericky vykřikne, a stačí mu jen říct: "V klidu! Řevem to nevyřešíme... Co přesně máš za problém?" a on krásně funguje!

Tak nevim, jestli to přičíst detoxikaci a probiotikům...? Většímu klidu o prázdninách...? (I když teda psaní, který mu nejvíc nejde, cvičí denně i teď...) Nebo nám konečně dozrává...? Nebo možná všechno dohromady ;-)


P.S.: Nezapomeňte se mrknout i na další produkty pro děti a maminky na stránkách BENU lékarny ;-)

pátek 28. srpna 2020

Dobrodružství v pirátské zátoce - rozšíření (návod k látkovému panelu)



Konečně jsem ušila rozšíření k pirátům... Tudíž mám pro vás návod...
Bohužel jsem si ale čas našla až v podvečer, a ještě k tomu za bouřky, a na fotkách je to dost znát :-/
No, snad z nich aspoň půjde poznat co a jak ;-)


Potřebovat budete:
2 x bílý filc A4
asi 20 x 22 cm oboustranně nažehlovacího vlizelínu
a bílou nit

pátek 31. července 2020

Jídelní lístek pro malé restauratéry

V prvním článku tohoto roku jsem se mimo jiné zmínila o tom, že k nám Ježíšek přinesl kuchyňku...


Musím konstatovat, že úspěch jsem očekávala, neb třetí se vrhala vždycky ke každý kuchyňce, kterou  kdy kde potkala... a ty dětský vystavený v Ikee, tak ty musela vždycky všechny přerovnat, tak jak to podle ní je správně...
Takže přesně dle očekávání je u nás ikeácká kuchyňka velmi hranou záležitostí... 
V provozu je prakticky denně...
Zejména třetí se nás neustále ptá, co si dáme ;-)
Už nějaký čas tedy stále urgentněji vyvstávala potřeba odpovídajícího jídelního lístku...
A nějakých deset dní zpátky jsem se konečně dostala k tomu, si s ním pořádně vyhrát...
Samozřejmě mi u toho musela důkladně asistovat třetí, to abych nějakou důležitou položku do meníčka náhodou nezapomněla zapsat... 
Jako... vyhrály jsme si obě do sytosti...
Hlavně v těch zmrzlinách a pohárech na závěr, u těch už asistovaly všechny čtyři děti ;-)

Tady vidíte pouze první list z obou stran...


Každý se totiž přeloží na půl, následně se ideálně zalaminuje, aby vydržel dětský hraní, v kraji se proděraví děrovačkou, a nakonec sváže.

Celkově je těch listů pět...
Na každé polovině listu je pět až šest položek...
A rozhodně tam nechybí hamburger, špagety, párek v rohlíku, salát, vafle, palačinky, káva, čaj, malinovka, nebo již zmiňované zmrzliny a poháry... ;-)

Kdo chce, tomu ráda zašlu pdfko k vytištění ;-)
Stačí mi napsat buď dolů do komentářů, nebo na e-mail p.janka@seznam.cz svůj mejl, a já co nejdřív pošlu pdfko s jídelním lístkem ;-)
A pak už vám to vaše dítka můžou vesele všechno uvařit ;-)


 Tady vidíte, jak jsem jídelní lístky svázala já (ano, vytiskla jsem ho rovnou dvakrát, aby se dalo nabízet oběma rodičům naráz ;-) a taky aby každá holčička mohla důležitě přijít s jednim ;-)...)

 Pro bližší představu jsem vám jídelním lístkem ještě prolistovala, abyste věděli, o co si píšete ;-)

čtvrtek 30. července 2020

Zmrzlinové muffiny



Minulej týden byli kluci s tátou na vodě... takže jsme měly s holkama dámskou jízdu... Stáhly jsme si Legendu o Mulan (jednu z posledních disneyovskejch princezen, kterou jsme ještě neviděly), objednaly si na netu pizzu domu, hezky s dovozem (pro mne premiéra stejně jako pro ně)... a tak různě...
A taky jsme udělaly tyhle zmrzlinový muffiny, jako překvápko pro kluky, až se vrátěj...
(Pamatujete na ten příspěvek na fb zmiňující borůvky v peřinách?... Jojo... tak to bylo tehdy ;-)... )


Ale tenhle článek má za cíl být hlavně receptem...

Takže, jestli chcete podobný zmrzlinky vyzkoušet budete potřebovat:
- Velkej kelímek smetany ke šlehání, tušim má 375 ml, nebo nějak podobně
- vaničku tučnýho tvarohu (takže 250 g)
- asi 5 až 7 lžic moučkovýho cukru (dle chuti)
- a nějaký ovoce, nejlépe lesní... (My použily ony borůvky, myslela jsem teda že máme v mrazáku ještě nějaký maliny a ostružiny, a budem to mít i s nima... ale houbelajs... budeme muset zase nasbírat ;-)...)

Smetanu s cukrem ušleháte do tuha, pak přišleháte tvaroh (určitě by šla i kysaná smetana ;-)...)
Rozdělíte do silikonovejch košíčků, nebo formy.
Dozdobíte ovocem.


 Pak to strčíte do mrazáku a necháte to tam přes noc.



Krásně zmrznout :-)

Před podávánim to nechte tak deset minut stát na lince, a vydloubněte příborovym nožem.



Jsem si na focení "postříkala" talíř trochou s cukrem mixovanejch a mraženejch borůvek ;-)


Oškrábala jsem to zmrzlý z vrchu lžící... a ono to pak na talíři takhle roztálo ;-)



Dobrý to bylo ;-)


 Tak se pochlubte, jak vám to vyšlo, a co jste do toho zkusili dát za ovoce ;-)

úterý 14. července 2020

Pořádně podařený pátek

Měla jsem v posledních týdnech náročnější období na nejrůznější zařizování... a bohužel to stále ještě není plně za mnou.
I když teď v pátek se podařilo alespoň něco dost zásadně posunout.
Měla jsem sraz s ředitelem školy, do který snad od září nastoupí náš nejstarší...
Na tom sraze jsem ovšem byla se všemi čtyřmi ratolestmi... a všechny byly, abych tak řekla, v plné ráži...
Nádherně se předvedly...
Vážně...

Druhorozeňák byl bezchybně klackovitej, zpruzenej a drzej... nezaváhal snad ani na chvíli...
Nejstarší se spontánně jal prohlížet zařízení ředitelny... rukama...
Třetí se nejdřív strašně styděla, když se jí pan ředitel ptal, jak se těší do první třídy... a pak, když už na nic tázána nebyla, tak do všeho furt něco nesrozumitelně žvatlala...
Nejmladší se předvedla jako těžkej suverén... zvědavej, objevitelskej a nebojácnej...
Nejlepší to bylo úplně v závěru, kdy tam lezla nad schodama u vchodu po zábradlí, až se pan ředitel, bál že spadne na kachličky...
Nevim, nevim, jak si vyložil moje klidný: "Né, ona většinou nespadne." a "Já už jsem zvyklá, ale babičky se občas cestou kolem hřiště křižujou, když jí viděj houpat se ve stoje."

Pan ředitel, když od dětí zvěděl, že pak jdeme na koupaliště, je teda omlouval: "No jo, oni už se nemůžou dočkat."... ale teda nevim, nevim... no... (Chybí mi tu ta opice z facebooku... ta jak si zakrývá oči ;-)...)

Jo... a to koupaliště jsme si báječně užily...
Hlavně tu poslední hodinu, kdy při prvním deštíku před avízovanou bouří utekly tři čtvrtiny návštěvníků, a já jsem se v skoro prázdném brouzdališti konečně nějak víc odvázala, a klouzala se tam s dětmi po těch klouzacích stěnách jak šílená, a všichni jsme se chechtaly jak banda bláznů...
Dokud nebyl čas jít...
To pak ta nejmenší řvala... celý převlíkání a celou cestu k autobusu...

Ale tohle neni to, o čem jsem sem dnes chtěla psát...
Ne, ne...
To nejlepší se totiž dělo už před tím vším...

Do tý školy jsme totiž dorazily splavený a dost na poslední chvíli...

Vyrazily jsme sice s předstihem, jenže jsem ještě potřebovala hodit na zásilkovnu balíček s látkama...
Večer jsme si ho stihla jen připravit, a poslat muži do práce štítek k vytištění, neb naše tiskárna už dobrej měsíc odmítá tisknout... takže teď v podstatě máme jen skener :-/

Doma ráno na dobalení nebyla vhodná chvilka... Muž už chtěl spát po noční a já se snažila vykopat děti z domu...
A tak jsem si do batohu ke všem těm ručníkům, plavkám, opalovákům, papírům do školy a nedobalenýmu balíčku přihodila krom vytištěnýho štítku i nůžky a lepící pásku.
Cestou jsem si vyhlídla kousek pěknýho trávníku... Shodila na zem tašku i batoh...
A zatímco děti pobíhaly a halekaly kolem, tak jsem v kleče v rychlosti stříhala a lepila štítek na obálku... peskujíc mezitím děti, jestli by aspoň chvilku nemohly bejt klidnější, že by bylo fakt moc fajn, moct se na to trochu soustředit, aby to přelepení vypadalo jako od člověka...
A pak...
Pak to přišlo...
Obálka vylepená a zalepená, nůžky a lepící páska uklizený...
A já vstala...
A v tu chvíli jsem to cítila...
Na koleni zvláštní vlhko...
A taky ten smrad...
Pohled dolů na bílý šaty to jen potvrdil...

Nevim, co přesně jsem v tu chvíli řekla... ale obávám se, že slušný to vážně nebylo...
A pak jsem se rozbrečela...
Děti zmlkly a zastavily se...
Zaslechla jsem, jak se jedno z nich potichu ptá: "Co se stalo?"
A další mu polohlasem odpovídá: "Máma si klekla do hovínka."
A pak jsem je přes slzy viděla, jak najednou úplně tiše stojej a vykuleně koukaj na nešťastnou mámu v bílejch šatech s velkym smradlavym hnědym flekem na koleni...
To je taková ta chvíle, kdy každá máma ví, že se prostě hroutit nemůže... nikdy... ani když má za tři čtvrtě hodiny mít sraz s ředitelem v pět a dvacet minut vzdálený škole, a na šatech má obrovskej flek od hovna...

Takže nezbylo, než se fofrem přepnout do módu krizovýho velitele...
Nejstaršímu jsem vrazila balíček, a vyslala ho vedle do zásilkovny...
Druhorozeňákovi jsem svěřila tašku s věcma na plavání, a v rychlosti zosnovala plán...
Když se nejstarší po chvilce vrátil, vydaly se děti na nejbližší hřiště, kam naštěstí pro můj klid došly i bez přecházení, s pokynem složit všechno na jednu lavičku, a hlídat hlavně tu nejmladší, že za chvíli přijdu...
A já se běžela proplížit domu, aniž bych pokud možno vzbudila manžela...
(Tak mne napadá... on o tom možná doteď neví... :-D...)
Lízt do pokoje, tak nepřicházelo v úvahu... neb on má vážně strašně lehký spaní...
V koupelně, kde jsem se svlíkla, na sušáku ani v koši s čistym prádlem žádný moje šaty nebyly, takže jsem v rychlosti důkladně prala ony bílý, utěšujíc se, že je dneska takový vedro, že než tam dojdem, tak to možná i uschne...
A pak jsem letěla fofrem pro děti na hřiště, poněkud nervózní, neb pro obě holky to byla bez rodičů na hřišti premiéra...
No... než jsme dorazily do školy, tak to sice nedoschlo... ale v tom vedru jsme byli po cestě splavený tak, že to ani nebylo znát...


Mimochodem... ty šaty mi bílý do večera samozřejmě nevydržely...
Nejmladší si totiž na ně na koupališti odložila čokoládovou zmrzlinu...
Prý: "Mami, poším učít luce!"
"Ty už si to snědla???... Jo... Aha..."... hluboký povzdech... a pak už jen lehce hysterický smích...

No co... čokoládová zmrzlina aspoň nesmrdí ;-)

neděle 12. července 2020

Jak dopadla anketa maminka roku 2020...?

Tedy, jak dopadne finále je zatím ve hvězdách...
Ovšem pro mne soutěž skončila už dnes v poledne.
Pozor, to neni povzdech, jak by se snad mohlo zdát ;-)
Jen je zkrátka čas vám všem napsat velký poděkování za všechny hlasy, a hlavně za tu notnou dávku času, který jste mi svým hlasováním věnovali...

Vážně jste byli všichni úžasní.
Velký dík patří v první řadě mojí tetě, která zformovala už v počátku soutěže hlavní hlasující jádro, které mne odlepilo z poslední příčky, a během asi dvou nebo tří týdnů mne postupně vystrkalo až na neuvěřitelné páté místo, kde mne pak nejmíň měsíc vytrvale drželo...
A za závěrečnej ohromnej hlasovací sprint, k němuž vybičovala svojí komunitu kolem stránky Zpátky na podpatky, musim poděkovat Eli Ali... neb bez pomoci týhle party bych se v závěru propadla minimálně na sedmý, a možná i na osmý místo, protože fanoušci dalších tří soutěžících pode mnou se do toho v posledním týdnu vážně tvrdě opřeli...
Takhle jste mne na chvíli dostali dokonce na úplně neuvěřitelný čtvrtý místo!
Všem vám moc děkuju za podporu, jste úplně neskutečný, vážně...!

Teď vám něco prozradim...
Něco, co bezezbytku potvrdí moje slova o tom, jak jste úžasný ;-)
Ze začátku soutěže jsem okoukla blogy, fb stránky a instagramy ostatních devíti soutěžících blogerek...
A víte co?
Zatímco já mám na facebookový stránce blogu čtyři stovky fanoušků, ostatní jich na svejch "sockách" měli od jednoho tisíce až do dvanácti a půl!!!
(Jo, i některý z těch pod mnou... jedna z nich je teď dokonce na třinácti a půl tisíci fanoušků.)
Takže jsem od začátku jela v módu, že když nebudu úplně poslední, tak to bude vážně velkej úspěch...
Jenže já jsem pátá!!!
Díky vám!
Jste zkrátka skutečně absolutně neskutečný!
Díky moc!!!


 (Jedna z mála fotek, který nebyly v tom článku na konci května... Asi proto, že na ní přicházim o oko :-D...)



P.S.: Během úterka vám za tu vaši skvělou podporu napíšu článek o tom, co bezvadnýho se mi povedlo v pátek... ;-)
Já se teda v jednu chvíli regulérně rozbrečela,... ale už o hodinu později mi bylo jasný, že z toho bude vděčnej zážitek, o kterej se budu muset podělit ;-)

A pak chystám něco pro ty z vás, jejichž děti milujou vaření v kuchyňce, a věčně se vás choděj ptát, co si dáte... Jako naše třetí... ;-)

neděle 5. července 2020

Náš letní seznam

Konečně jsem dala dohromady náš letní seznam na letošek...
Tentokrát jsem si vyhrála s grafickym prográmkem, a tak je seznam ke stažení v krásnym pdf formátu ;-)

U každý činnosti je lodička, na který si po splnění vybarvíme plachtu ;-)
A takhle krásně celej seznam vypadá:

A stáhnout si ho můžete tady ;-)

A pokud máte doma kluky a radši by jste seznam v modrý barvě, najdete ho tady ;-)

neděle 21. června 2020

Šampuky a kondicionéry od KIKI

Možná si vzpomínáte, jak jsme s holčičkama na facebookové stránce blogu před asi dvěma měsíci rozbalovali v živém vysílání ten krásnej a voňavej balíček od made by Kiki...

Byly v něm zkušební vzorky tuhejch kondicionérů a šampuků...

Byl to můj druhej balíček od Kiki, a byl ještě krásněji zabalenej, než ten první před dvěma lety.


Tehdy jsem totiž už jeden kondicionér od Kiki zkoušela... a bylo to super!
Normálně jsem se totiž nezvládala pořádně ráno rozčesat... šlo to strašně blbě, a času málo... takže jsem vždycky běžela s dětma do školky a do školy s vlasama rozčesanejma sotva ze čtvrtiny... a v průběhu týdne se mi to postupně bezvadně zaplstilo, neb na pořádný rozčesání byl kolikrát dostatek času až o víkendu.
A ejhle, s timhle kondicionérem to najednou šlo...
Hlavně ten poslední školní den jsem to tenkrát vážně ocenila ;-)
Navíc voněl krásně po citrónu, nebo citrónový trávě...
ACH!



Jeden z těch, co jsem zkoušela letos, po ní voněl zas...
Tedy, podle uvedeného složení to asi byla mandarinka.
A další kondicionér voněl po levanduli...
A oba fungovaly opět perfektně.
I jeden ze šampuků, ten fialovej s amlou a ibiškem.


Ten zbývající, tmavě zelenej, s aloe, brahmi a neem,  voněl moc zajímavě... jako nějakej zelenej čaj... Vážně příjemná vůně...
Připadala jsem si trochu jak v čajovně, když jsem ho rozmejvala v dlaních, ale právě se jaksi rozmýval trochu hůř, a taky krapet vysoušel...

Takže ten jsem, coby zodpovědný tester, připomínkovala,... a už se pracuje na vylepšený verzi...
No, možná že než jsem se dostala k napsání tohohle článku, tak už ta vylepšená verze je i hotová... :-D
(Jo, tak prej už je hotová :-D...)

A co jsem vám chtěla ještě říct?
Že Kiki... tedy Kristýna... je úžasná, všechny druhy mýdel, šampónů a další kosmetiky pečlivě testuje  a ladí, a že toho, co nakonec dá na svůj e-shop jako finální verzi, se vůbec nemusíte bát...
Aktuálně certifikuje balzámy na rty, takže portfolio výroků se opět brzy rozšíří, a pak chystá další a další novinky.

Navíc, jak jste mohly vidět ve videu, vám to všechno přijde krásně dárkově zabalený...

Jo!
Byl by to fakt pěknej dárek, možná udělám z kraje podzimu objednávku.  abych měla krásný voňavý dárky pod stromeček pro všechny mý blízký ;-)

Tak co nejvíc voňavejch dárků ;-)

pátek 19. června 2020

Inspirace ke dni otců - dotazník "Vše o mém tátovi"

Tak jsem tak přemýšlela, čím bysme s dětma mohly obdarovat na den otců manžela...
Kdysi jsme mu třeba spolu malovaly tyhle trika, nebo potom tohle triko... ;-)
Ale triček teď prý má dost...
A vůbec prý všeho má dost...
Nic nepotřebuje...
"...Věcí máme moc,... nikam se nám nevejdou..."
a
"Hlavně mi nic nekupujte!"

No tak co jenom vymyslet...?
Nápady pořádně žádný, a den otců se blížil a blížil...

Až jsem před pár dny zahlídla na pinterestu takovej dotazník o tátovi pro děti k vyplnění...
Našla jsem ho asi v pěti variantách... ovšem v angličtině...
Takže jsem si z nich vybrala ty otázky, který se mi zamlouvaly nejvíc, a vytvořila variantu českou.
Pro nás a rovnou i pro vás ;-)

Tady je:

Stáhnout tenhle "dotazníček" ve formě pdf můžete tady.
Ideálně vytisknout pro každé dítě jednou ;-)
I ty menší si přijdou na svý... nakreslit tátu zvládnou a odpovědi vám holt nadiktujou...

A já vám budu držet palce, aby dětičky byly pozitivně naladěný, a vzkázali přes dotazník tatínkům něco hezkýho, co jim udělá takovou radost, že si to rádi schovají na památku, aby si pak jednou mohli připomenout, jak je jejich děti viděly, když byly ještě malý...


Jsem zvědavá, co svýmu tátovi napíšou ty moje obludy... ;-)

sobota 13. června 2020

Dalších 50 výroků, který pochopí jen rodiče (snad aspoň ti)

O dětský hlášky se s váma i několikrát týdně dělim na facebooku... a nedávno jsem ty nejlepší frky z druhýho roku facebookový stránky blogu sepsala i sem.

Dnes pro vás mám po roce a čtvrt další sbírku těch rodičovskejch...
Takovejch těch, který člověk vysloví... a vzápětí sám žasne, co to z něj vypadlo...
Kdo nečetl loňskou padesátku výroků, může mrknout tady ;-)

Adresátem většiny z těch letošních byla naše nejmladší...
Holt batolata jsou na tohle extrémně vděčný... ;-)
Ale i díky těm třem starším občas padaly naprosto nemožný věty...
Většinou ze mne, a občas i z manžela... (poslední tři z celého výčtu ;-)...)

Tady jsou:

1.  "Ne miláčku, to peříčko JE sice úplně stejně bílý, ale určitě NENI z toho pejska."
2.  "Ne, to neni čepice na sněží, to je čepice na padá listí."
3.  "Mlíko by si chtěla? A co s nim budeš dělat? Vyliješ ho do dřezu? Jako posledně?"
4.  "Co tu dělá ten creeper s hlavou od kečupu?"

5.  (S automatickou samozřejmostí) "Podej mi, prosimtě, tu ponožku, co sis jí před chvílí schovala pod hlavu."

6.  "Chmmm..." (čuchám k nejmladší)... "sis namazala obličej tátovym krémem na nohy, viď?"

7.  (Odevzdané povzdychnutí) "Proč já vůbec zapínám troubu, když nejlepší hranolky jsou evidentně ty mražený..." (jo, kradou je zmrzlý, a ti, co nestihnou doběhnout než je zavřu do trouby, se marně a o to hlasitěji dožadujou jejich opětovného vyndání)

8.  "Ne, nemůžeš se zařadit do provozu na plastový motorce!" (Tomu předcházel krátkej rozhovor obsahující mou otázku: "Kam to zas jedeš?" a vysvětlení tý nejmladší opice: "Já mám motojku, pece!")

9.  "Nesol ten cukr! To už zkoušel brácha... Stačilo..."

10. "Jo! Rozbila jsem ti hlavu trenýrkama! Honem! Musíme jet na pohotovost!" (hodila jsem po nejstarším trenky s tím, že: "Už se konečně obleč," trefila ho do hlavy, a on začal strašně řvát...)

11. "Jójó, je to fenka má mašli... kluci mašle nenosej. Kluci nemaj rádi mašle... Pokud to nejsou vodníci... " (třetí řešila, jestli je pes na jejím tričku holka nebo kluk... občas vážně sama žasnu, co jim to vykládám :-D...)

12. "Co ty a tvoje nehty? Dobrý?... Jasně... Dobrý... Ty už sis je okousal..."

13. Jedním dechem, k téže osobě... jen od půlky jinym tónem: "Ty jsi naše zlatíčko nejmladší. Nevypíchávej mi oči!"

14. "Copak? Tvůj rukáv ti už neni dost dobrej, že si utíráš nos do mýho?"
15. "Kdo mi zase sežral jelení lůj?"
16. "Jo, jasně, mámina noční košile je nejlepší ručník..."
17. (Před odchodem ven:) "To víš, že jo, vyhrň si rukávy až do podpaží, když je venku mínus pět..."

18. S patrnou výhrůžkou, k synovi jenž měl místo prováděné činnosti psát jakési cvičení: "Nech ten mobil! Neblbni! Zas ho někam schovám, a zas ho nebudem moct měsíc najít...."

19. K nejmladší, přejímaje její argumentaci: "Ponožky a kalhotky nosej i princezny a víly! Koukej si je vzít!"

20. V půl devátý večer k nejstaršímu, s určitou nechápavostí: "Když seš unavenej, tak jdi spát... a neseď v kuchyni na stole."

21. Při večerním doúklidu, když už děti spí...: "Jasně, lepidlo je opět otevřený, aby líp vyschlo..."

22. Venku, štrachaje z kabelky kapesník: "Počkej, stůj, máš nudli!... No... tim jsem nemyslela, že si jí máš utřít do mýho kabátu..."

23. "Drž si ty křídla! Ať si je nepočuráš!" To když vaše dítě marodí převlečený za vílu...
24. "Nezhasínejte tak hlasitě! Vzbudíte tátu!" (Oni do těch vypínačů vážně hrozně třískaj...)
25. "Klidně si buď beruška a černej kocour dohromady, ale hlavně u toho neřvi."

26. "Ne, to neni strom. Strom nežere pizzu." (nazvala plyšáka s plastovou pizzou vyfocenýho v katalogu hraček stromem)

27. "Proč tady vytíráš mlíko tou sovou?" (plyšovou, s hracim strojkem uvnitř, díky čemuž se nedá pořádně vyprat...)

28. "To jako táta meje okna, já drhnu cos včera načmárala na skříň, a ty tu zatim maluješ kečupem na zeď?  No to je výborný! Fakt!"

29. Lehce hystericky: "To neni žádnej sníh! To jsou moje látky!" (pak jsem půl hodiny uklízela onu "látkovou závěj")...

30. S úsečnou rozhodností: "Ne, nebudeš do toho referátu psát: To si najděte na wikipedii."
31. S patrnou únavou v hlase: "Proč támhle v tom koutě stojí nakousaný jablko?"

32. S vyčerpanym povzdechem: "Jo, poškrábej si s tim klackem aspoň rohovku, ať je zase ňáká sranda..."

33. S marnou snahou o vysvětlení: "No, ale špinavou dlaní to okno neumeješ..."
34. A s rozhodnou úsečností: "Ne, nepotřebuješ si tim lepidlem slepit pažitku."
35. S pocitem marnosti: "Na to, aby ti lidi rozuměli musíš mluvit srozumitelnějc, ne víc řvát!"

36. S pobavením: "Čurá se ti dobře s tou hlavou pod záchodem?" (Ohnutá jak paragraf visela z mísy do strany, aby viděla jestli se pod ní neschovává pavouk.)

37. "A víš, že by nás mohli zavřít za týrání zvířat, kdyby jsme chovali žirafu v koupelně?" (děti si "vybíraly" domácího mazlíčka...)

38. "No to si piš, že ta rýže brečí. Jídlo, který nikdo nesní je nešťastný a pláče." (No, ani se nedivim, že na mne tak blbě koukala :-D...)

39. "Nejez tu židli! Jez to maso a fazolky!" (kéž by to bylo na tu nejmladší...)

40. "Tohle se nedělá s hrdinou! Olízni mu hlavu!" (Zapíchla Green Lanterna hlavou do chleba s pomazánkou...)

41. "Odkdy se jí termix sponkou?"
42. "Hele ty malej MacGyvere, přestaň otvírat to mlíko propiskou!"

43. (Odpověď na otázku: "Mamí? Jsem kásná?":) "Jojo. A když zbytek sponek nahážeš do krabičky, tak budeš ještě krásnější."

44. Po dlouhém unaveném povzdechu, velmi pomalu a poněkud výhružně: "Protože je tam hodně portugalců. PIŠ!"... (Odpověď na naoko zamyšleně pronesenou rádoby vtipnou, ale hlavně zdržující otázku: "Já ale nevim, proč je Portugalsko tak portugalský?")

45."Nemusíš si sundavat triko! Stačí kalhoty! Na čurání se triko nesundavá!"... marnost...

46. "Já mám pocit, že jste zakumovaný obě, a jsou z vás Vřískalky. Lišaj vám dal schopnost přivíst svym vřískání všechny do stavu šílenství." (Aneb když čumíte s dětma na současný animáky...)

47. "Ty kleště si chladíte v lednici KDO?"


A tuhle jsem slyšela manžela, jak tý nejmladší říká: "To neni náramek. To je šunka."

A jindy zas: "Jo! přesně k tomu byly vynalezený trička... Dřív to bylo na houby, ale pak někdo přišel s timhle skvělym vynálezem... Později teda nějakej člověk přišel s nápadem na jakejsi divnej kapesník, ale ti uvědomělý, jako ty, ti se nedali a dál si utíraj nos do trička!"

A ještě jindy: "Když kašleš, tak si dej ruku před pusu. ALE NE MOJI!"



Jak jsem to psala už posledně? Jo!... S dětma je to všechno, jen ne nuda ;-)

Tak ať je to hlavně veselý, přeje čtyřmatka Jenovéfa



pátek 29. května 2020

Zase jeden bezva nákup...

Myslim, že s holkama do PEPCA už nikdy nepůjdu...
Fakt nikdy...
Nebo teda aspoň hodně dlouho...

Myslela jsem si, jak byla návštěva téhož krámu náročná s klukama v úterý...
To bylo:
"Kdy už pujdem?"
"Né, to nechci..."
"Mami, tyhle kalhoty jsou DĚTINSKÝ!" (Tohle řekl druhorozeňák takovym tónem, že bylo zcela zřejmý, že jsem podle něj úplně padlá na hlavu, když mu něco takovýho vůbec nabízim...)
"Už pujdem?"
"Néé, tepláky mám."
"No dobře, tak teda tohle tričko."
"Už pujdem?"
"Já mám hlad."

Jako opruz s nima... :-D

Ale holky...?
Děs a hrůza!
Hlavně ta menší tedy...
"Mami já ci toho koně!"
"Mami, ale on mne ce taky!"
"Mami pocebuju ty košíky! Já sem jako kajkulka!"
"NE! Nechci jůžový jegíny! Já ci ty fijajový!"
("Miláčku, ty v tý velikosti nemaj jen úplně malinký..." následuje řev... :-/...)
"Já ci tuhe sukni!"
"Ó, mami, MAMI! TO CI!"  (Obrovský bílý šaty pro družičky... "To nepotřebujeme, broučku, nikdo se nevdává, neni kam bys je vzala..." následuje opět řev... :-/...)
...
A tak dále a tak dokola... plus jsem jí třikrát hledala mezi regálama, a pětkrát jsem do regálu vrátila větráčkovýho plameňáka.
...
Nakonec jsem nesla v tašce každý holce jedny legíny, jednu sukni, starší ještě jedny šaty a stojánek na tužky s Minnie, plus si každá vybrala čelenku s ušima a nový gumičky a ještě jakejsi gel do koupele ve tvaru princezny...
...
A celou cestu domu ta malá řvala jak šílená, že jsem zlá mamina, páč jsem jí nekoupila toho růžovýho koně, bílý šaty, ani toho větráčkovýho plameňáka, kterej jí má tak rád, a strašně s ní chtěl jít, a tu princeznu že chtěla tu, co si vybrala ségra, a že to řekne tátovi, že jsem zlá a nekoupila jsem jí koně, a že on jí ho určitě koupí... a "MAMI! TO NENI K SMÍCHU!"

A ta velká řvala taky...
Nevim proč...
Asi ze solidarity...

Držky malý, nevděčný... vykvajznout se na ně...
No jako fakt...
;-)

středa 20. května 2020

Maminka roku 2020


V posledních letech jsem na fb součástí mnoha skupin.
Většinou združujicích maminky snažící se během mateřství najít svoji životní vášeň, rozvíjet svý dovednosti, a přetavit to ve funkční podnikání skloubitelný s mateřstvím líp, než mnohdy šílenou pracovní dobu, kterou znaly z dob před ním.
Jedno z oblíbených témat těchhle skupin je vykračování ze svý komfortní zóny.
Pro mne jedním z prvních takových větších kroků bylo před třemi lety to, že jsem začala psát tenhle blog. Vy, co jste měly občas strach, že na vás třeba bude  moc vidět, moje pochybnosti určitě pochopíte... ;-)

Já nedávno ten strach pocítila zase...
Poslala jsem přihlášku do soutěže Maminka roku v kategorii blogerka,... spíš pro formu, že mám čistý svědomí, že jsem tu možnost zkusila... ;-)
A oni mne vybrali mezi deset semifinalistek!!!
Když jsem tu zprávu před dvěma týdny v mejlu četla, tak jsem se úplně orosila...
Ani jsem nebyla schopná rozeznat, jestli je silnější moje radost, nebo strach...
Strach z toho, že na mne bude zase o něco víc vidět...
Možná až moc...

Ale zatim už dva dny beží hlasování a nic zvláštního se neděje...
Skalní jádro fanynek mne svými hlasy právě horko těžko vystrkalo z posledního místa na místo devátý... A před chvílí jsem dostala zprávu "Dnes tě musíme dostat na osmý!" 💗💜
A já doufám, že méně skalní fanynky jim v jejich snažení trochu pomůžou ;-)

Hlasovat pro mne můžete přes facebookovej profil, a to každou hodinu desetkrát tady.

A co vám za to slíbim...?
Snad jen, že budu psát dál, a budu se snažit, aby vás to dál bavilo číst, abyste se u toho často smály, a občas tu třeba našly špetku nějaký tý inspirace...
To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč jsem ten blog začala psát.
Tohle, a potřeba vypsat se z tý přehršle šílenejch zážitků a dojmů, který s sebou mateřství nese... A k tomu ty zápisky mít někde šikovně všechny pohromadě.
A pak taky potřeba nějakýho koníčku kompatibilního právě s mateřstvím...
První rok a čtvrt jsem totiž prakticky všechny články na tomhle blogu psala při kojení, s nejmladší u prsu ;-)
Naučila jsem se díky tomu docela obstojně psát jen pěti prsty... Deseti mne to kdysi naučili ve škole, a přísahám, že je to o dost jednodušší než pěti :-D
Jenže matky se všechno, na co dřív potřebovaly dvě ruce, záhy musí naučit zvládat jen jednou...
Matky totiž málokdy mají volné obě ruce...
Většinou nemají volnou ani jednu :-D
Nebo bych možná spíš měla napsat: Matky málokdy mají PRÁZDNÉ ruce... ;-)
Nebo ještě líp: Matky nemají prázdné ruce...
No vážně...
Nemáme prázdno ani v náručí, ani v srdci, ani v životě...
Vy, co jste mámy, to samy moc dobře víte... ;-)


Jo, a moc díky za všechny vaše hlasy 💗💜


P.S.: Vybrat nějakou trochu rozumnou fotku na profilovku do soutěže bylo docela náročný, neb děti jako obvykle moc nespolupracovaly, a já se taky většinou tvářila jako totální debil...
Ostatně, můžete se pobavit výběrem níž ;-)
(Byly tam i lepší fotky, takový ty, kde místo jednoho až tří dětí jsou jenom čmouhy :-D...)

středa 13. května 2020

Princeznovský polštářek z látkového panelu 💜


Dnes mám pro vás návod na polštářek...

Třeba s princeznou ;-)

Potřebovat budete nějaký pěkný látkový panel, ideálně ten ode mne, že ano ;-)
Nebo můžete na látku našít nějakou pěknou aplikaci, třeba ze šablon u nás ve skupině Šijeme se čtyřmatkou.

K tomu látku na zadní část polštářku.
Polštářek dovnitř, a to sice o velikosti 40 x 40 cm.

Pokud se rozhodnete pro složitější verzi, kterou vám tu ukážu, tak ještě vatelín a bílou látku pod něj.
Jo... a samozřejmě, nůžky, nitě, špendlíky nebo kolíčky... a taky se dost hodí šicí stroj ;-)

Podle velikosti panelu (47 x 47 cm) střihneme díl vatelínu... 

sobota 25. dubna 2020

Kvízová otázka...


Dnes jsem při obědě položila naší nejmladší speciální kvízovou otázku...


Schválně, jestli přijdeš na to, co je správně...?
Dobře poslouchej!...
Když najdu v polívce hrášek, kterej poslední dva měsíce bůhvíproč nemám ráda, tak:

za A) Začnu strašně řvát, prohýbat se v židličce, až se praštim do hlavy o zeď, budu křičet, že hrášek nechci, že ho nejim, že je hnusnej, že mi nechutná, a řeknu mamince, že je zlá a hnusná mamina!

za B) Aniž bych cokoli řekla, napučeně se zamračim na polívku, maminku i celej svět, a pak vztekle převrhnu misku s polívkou na ubrus.

za C) Budu hrášek vyndavat z polívky, rozpatlávat ho po ubruse a házet pod stůl...

nebo za D) Zeptám se sestřičky: "Dala by sis můj hrášek?" a když řekne, že jo, tak ho opatrně přendám lžičkou z misky do misky...?"


No,... chechtala se jak blázen, div nevypadla z židličky... a poprvé v životě to udělala správně... ;-)

neděle 12. dubna 2020

Zajíčkové košíčky na velikonoční nadílku - návod na šití + šablona ke stažení

Mám pro vás tip na jednoduché košíčky s roztomilými zajíčky, aby zítra bylo do čeho dát nadílku čokoládových vajíček ;-)


Vymyslela jsem je narychlo včera dopoledne...
Zatímco druhorozeňák vedle mne psal referát o zajíci, já si vesele čmárala a čmárala, až jsem se dočmárala kýženého výsledku...


Odpoledne a večer jsem pak košíčky nastříhala a ušila...
A dnes jsem stejně narychlo spíchla tenhle návod, aby jste měli šanci stihnout to i vy...

Mě celý stříhání a šití čtyř košíčků trvalo kolem pěti hodin... a to včetně častého odbíhání a vytření půl litru mlíka z podlahy ;-)
Tak pokud nemáte výrazně větší množství dětí než já, tak to ještě stíháte...
Pokud teda máte doma nějakej ten filc...

Na každej košíček budete potřebovat:
jeden arch filcu velikosti A4 v libovolné barvě,
čtvrtinu bílého nebo šedého či béžového filcu - na králíka,
kousíček světle růžového filcu na vnitřky oušek,
a nějaký barevný odstřižky na detaily (motýlka/kšilt/květiny)
na "holčičí" zajíčky pár korálků
a bílou nit


Vytisknete si a vystřihnete šablony...


Na zajíce...


...i na košíček...

středa 8. dubna 2020

Pošta v době koronavirové...

Nevim jak u vás, ale u nás Pošta válí ještě víc jak obvykle...

Chápu, že omezili dobu provozu...
Chápu, že doporučujou si přinýst vlastní propisku, nebo si jí na okýnku za pětikorunu koupit...
Vlastně chápu i to, že podle slov místní pracovnice přepážky se prý zásilky doručujou obden...
A popravdě celkem chápu i to, že se občas nějaká ta průhledná zásilka roušek ztratí...
Proto je ostatně posílám zásadně neprůhledně a doporučeně ;-)

Já jsem obecně docela chápavej člověk... s vysokou mírou tolerance... (občas bohužel tolerující i to, co už by si člověk fakt líbit nechat neměl, jen aby proboha náhodou nedošlo ke konfliktu,... ale to odbočuju... úplně jinam odbočuju ;-)...)

Je ovšem pár věcí, který tak úplně nechápu,... naštěstí pro Poštu jsem ale onen chápavej typ, kterej se navíc podobnejma výstřelkama spíš fascinovaně baví, než že by si šel někam naštvaně stěžovat... ;-)


Třeba dva týdny zpět jsem po čtyřech dnech sezení doma vyrazila do krámu... a ve schránce oznámení o uložený zásilce...
Že prej mne nezastihli...
No,... ještěže jsem se vydala ven a zjistila to... :-D

Pošta mi pak jako bonus zavřela přímo před nosem, zatímco jsem si četla všechny ty papíry na dveřích... páč to omezení otvíračky, že ano... o kterym psali na poslednim z nich...


Minulej týden jsem pak šla pro onu zásilku znova, a rovnou jsem poslala jednu doporučenou s rouškama...
Předvčírem jsem se pak koukala do sledování zásilek, jestli ty roušky v pořádku došly...
A dočetla jsem se, že byly vhozeny do schránky!
No čuměla jsem nad tou úpravou pravidel jako puk...
Najednou neni potřeba občanka a kontrola totožnosti...?


Ale včerejšek byl nejlepší...

Čekala jsem balík...
Do ruky...
A přišla zpráva...
Nikoli, že ho doručujou,... ale že byl uložen...
Tak pobaveně koukám na netu na podrobnosti,... jestli mne jako zase nezastihli, když jsem od pátku nevytáhla paty...
A že prej ten osmikilovej balík mi uložili na poště "na žádost adresáta"...
Jsem si musela třikrát nechat projít hlavou, že ten adresát jsem jako fakt já... :-D


Odpoledne jsem se pro něj vydala...
Vyšlo najevo, že ho uložili kvůli poškození, a potřebujou sepsat papíry...
Podařilo se jim ten karton plnej peřin a polštářů, a tudíž uvnitř měkkej, prorazit někdy během přepravy skrz...
Ale bylo tam všechno...
A v pořádku...
Jen krabice prasklá z celý jedný strany...
A díky tomu přebalení a přelepení to bylo ještě o dvě kila těžší...
Nicméně jsem to domu dotáhla...

A protože jsem s sebou vzala nejmladší, která po tom strašně toužila, měl mě s tou krabicí i kdo vyblejsknout ;-)

Aneb já a můj "balík do ruky" ;-)

Jo,... já vim proč pokud to jen trochu jde volim jiný dopravce... a to i vzdor nostalgickejm vzpomínkám na dobu, kdy jsem na poště pracovala ;-)