Prohledat tento blog

pátek 31. července 2020

Jídelní lístek pro malé restauratéry

V prvním článku tohoto roku jsem se mimo jiné zmínila o tom, že k nám Ježíšek přinesl kuchyňku...


Musím konstatovat, že úspěch jsem očekávala, neb třetí se vrhala vždycky ke každý kuchyňce, kterou  kdy kde potkala... a ty dětský vystavený v Ikee, tak ty musela vždycky všechny přerovnat, tak jak to podle ní je správně...
Takže přesně dle očekávání je u nás ikeácká kuchyňka velmi hranou záležitostí... 
V provozu je prakticky denně...
Zejména třetí se nás neustále ptá, co si dáme ;-)
Už nějaký čas tedy stále urgentněji vyvstávala potřeba odpovídajícího jídelního lístku...
A nějakých deset dní zpátky jsem se konečně dostala k tomu, si s ním pořádně vyhrát...
Samozřejmě mi u toho musela důkladně asistovat třetí, to abych nějakou důležitou položku do meníčka náhodou nezapomněla zapsat... 
Jako... vyhrály jsme si obě do sytosti...
Hlavně v těch zmrzlinách a pohárech na závěr, u těch už asistovaly všechny čtyři děti ;-)

Tady vidíte pouze první list z obou stran...


Každý se totiž přeloží na půl, následně se ideálně zalaminuje, aby vydržel dětský hraní, v kraji se proděraví děrovačkou, a nakonec sváže.

Celkově je těch listů pět...
Na každé polovině listu je pět až šest položek...
A rozhodně tam nechybí hamburger, špagety, párek v rohlíku, salát, vafle, palačinky, káva, čaj, malinovka, nebo již zmiňované zmrzliny a poháry... ;-)

Kdo chce, tomu ráda zašlu pdfko k vytištění ;-)
Stačí mi napsat buď dolů do komentářů, nebo na e-mail p.janka@seznam.cz svůj mejl, a já co nejdřív pošlu pdfko s jídelním lístkem ;-)
A pak už vám to vaše dítka můžou vesele všechno uvařit ;-)


 Tady vidíte, jak jsem jídelní lístky svázala já (ano, rovnou dvakrát, aby se dalo nabízet oběma rodičům naráz ;-) a taky aby každá holčička mohla důležitě přijít s jednim ;-)...)

 Pro bližší představu jsem vám jídelním lístkem ještě prolistovala, abyste věděli, o co si píšete ;-)

čtvrtek 30. července 2020

Zmrzlinové muffiny



Minulej týden byli kluci s tátou na vodě... takže jsme měly s holkama dámskou jízdu... Stáhly jsme si Legendu o Mulan (jednu z posledních disneyovskejch princezen, kterou jsme ještě neviděly), objednaly si na netu pizzu domu, hezky s dovozem (pro mne premiéra stejně jako pro ně)... a tak různě...
A taky jsme udělaly tyhle zmrzlinový muffiny, jako překvápko pro kluky, až se vrátěj...
(Pamatujete na ten příspěvek na fb zmiňující borůvky v peřinách?... Jojo... tak to bylo tehdy ;-)... )


Ale tenhle článek má za cíl být hlavně receptem...

Takže, jestli chcete podobný zmrzlinky vyzkoušet budete potřebovat:
- Velkej kelímek smetany ke šlehání, tušim má 375 ml, nebo nějak podobně
- vaničku tučnýho tvarohu (takže 250 g)
- asi 5 až 7 lžic moučkovýho cukru (dle chuti)
- a nějaký ovoce, nejlépe lesní... (My použily ony borůvky, myslela jsem teda že máme v mrazáku ještě nějaký maliny a ostružiny, a budem to mít i s nima... ale houbelajs... budeme muset zase nasbírat ;-)...)

Smetanu s cukrem ušleháte do tuha, pak přišleháte tvaroh (určitě by šla i kysaná smetana ;-)...)
Rozdělíte do silikonovejch košíčků, nebo formy.
Dozdobíte ovocem.


 Pak to strčíte do mrazáku a necháte to tam přes noc.



Krásně zmrznout :-)

Před podávánim to nechte tak deset minut stát na lince, a vydloubněte příborovym nožem.



Jsem si na focení "postříkala" talíř trochou s cukrem mixovanejch a mraženejch borůvek ;-)


Oškrábala jsem to zmrzlý z vrchu lžící... a ono to pak na talíři takhle roztálo ;-)



Dobrý to bylo ;-)


 Tak se pochlubte, jak vám to vyšlo, a co jste do toho zkusili dát za ovoce ;-)

úterý 14. července 2020

Pořádně podařený pátek

Měla jsem v posledních týdnech náročnější období na nejrůznější zařizování... a bohužel to stále ještě není plně za mnou.
I když teď v pátek se podařilo alespoň něco dost zásadně posunout.
Měla jsem sraz s ředitelem školy, do který snad od září nastoupí náš nejstarší...
Na tom sraze jsem ovšem byla se všemi čtyřmi ratolestmi... a všechny byly, abych tak řekla, v plné ráži...
Nádherně se předvedly...
Vážně...

Druhorozeňák byl bezchybně klackovitej, zpruzenej a drzej... nezaváhal snad ani na chvíli...
Nejstarší se spontánně jal prohlížet zařízení ředitelny... rukama...
Třetí se nejdřív strašně styděla, když se jí pan ředitel ptal, jak se těší do první třídy... a pak, když už na nic tázána nebyla, tak do všeho furt něco nesrozumitelně žvatlala...
Nejmladší se předvedla jako těžkej suverén... zvědavej, objevitelskej a nebojácnej...
Nejlepší to bylo úplně v závěru, kdy tam lezla nad schodama u vchodu po zábradlí, až se pan ředitel, bál že spadne na kachličky...
Nevim, nevim, jak si vyložil moje klidný: "Né, ona většinou nespadne." a "Já už jsem zvyklá, ale babičky se občas cestou kolem hřiště křižujou, když jí viděj houpat se ve stoje."

Pan ředitel, když od dětí zvěděl, že pak jdeme na koupaliště, je teda omlouval: "No jo, oni už se nemůžou dočkat."... ale teda nevim, nevim... no... (Chybí mi tu ta opice z facebooku... ta jak si zakrývá oči ;-)...)

Jo... a to koupaliště jsme si báječně užily...
Hlavně tu poslední hodinu, kdy při prvním deštíku před avízovanou bouří utekly tři čtvrtiny návštěvníků, a já jsem se v skoro prázdném brouzdališti konečně nějak víc odvázala, a klouzala se tam s dětmi po těch klouzacích stěnách jak šílená, a všichni jsme se chechtaly jak banda bláznů...
Dokud nebyl čas jít...
To pak ta nejmenší řvala... celý převlíkání a celou cestu k autobusu...

Ale tohle neni to, o čem jsem sem dnes chtěla psát...
Ne, ne...
To nejlepší se totiž dělo už před tím vším...

Do tý školy jsme totiž dorazily splavený a dost na poslední chvíli...

Vyrazily jsme sice s předstihem, jenže jsem ještě potřebovala hodit na zásilkovnu balíček s látkama...
Večer jsme si ho stihla jen připravit, a poslat muži do práce štítek k vytištění, neb naše tiskárna už dobrej měsíc odmítá tisknout... takže teď v podstatě máme jen skener :-/

Doma ráno na dobalení nebyla vhodná chvilka... Muž už chtěl spát po noční a já se snažila vykopat děti z domu...
A tak jsem si do batohu ke všem těm ručníkům, plavkám, opalovákům, papírům do školy a nedobalenýmu balíčku přihodila krom vytištěnýho štítku i nůžky a lepící pásku.
Cestou jsem si vyhlídla kousek pěknýho trávníku... Shodila na zem tašku i batoh...
A zatímco děti pobíhaly a halekaly kolem, tak jsem v kleče v rychlosti stříhala a lepila štítek na obálku... peskujíc mezitím děti, jestli by aspoň chvilku nemohly bejt klidnější, že by bylo fakt moc fajn, moct se na to trochu soustředit, aby to přelepení vypadalo jako od člověka...
A pak...
Pak to přišlo...
Obálka vylepená a zalepená, nůžky a lepící páska uklizený...
A já vstala...
A v tu chvíli jsem to cítila...
Na koleni zvláštní vlhko...
A taky ten smrad...
Pohled dolů na bílý šaty to jen potvrdil...

Nevim, co přesně jsem v tu chvíli řekla... ale obávám se, že slušný to vážně nebylo...
A pak jsem se rozbrečela...
Děti zmlkly a zastavily se...
Zaslechla jsem, jak se jedno z nich potichu ptá: "Co se stalo?"
A další mu polohlasem odpovídá: "Máma si klekla do hovínka."
A pak jsem je přes slzy viděla, jak najednou úplně tiše stojej a vykuleně koukaj na nešťastnou mámu v bílejch šatech s velkym smradlavym hnědym flekem na koleni...
To je taková ta chvíle, kdy každá máma ví, že se prostě hroutit nemůže... nikdy... ani když má za tři čtvrtě hodiny mít sraz s ředitelem v pět a dvacet minut vzdálený škole, a na šatech má obrovskej flek od hovna...

Takže nezbylo, než se fofrem přepnout do módu krizovýho velitele...
Nejstaršímu jsem vrazila balíček, a vyslala ho vedle do zásilkovny...
Druhorozeňákovi jsem svěřila tašku s věcma na plavání, a v rychlosti zosnovala plán...
Když se nejstarší po chvilce vrátil, vydaly se děti na nejbližší hřiště, kam naštěstí pro můj klid došly i bez přecházení, s pokynem složit všechno na jednu lavičku, a hlídat hlavně tu nejmladší, že za chvíli přijdu...
A já se běžela proplížit domu, aniž bych pokud možno vzbudila manžela...
(Tak mne napadá... on o tom možná doteď neví... :-D...)
Lízt do pokoje, tak nepřicházelo v úvahu... neb on má vážně strašně lehký spaní...
V koupelně, kde jsem se svlíkla, na sušáku ani v koši s čistym prádlem žádný moje šaty nebyly, takže jsem v rychlosti důkladně prala ony bílý, utěšujíc se, že je dneska takový vedro, že než tam dojdem, tak to možná i uschne...
A pak jsem letěla fofrem pro děti na hřiště, poněkud nervózní, neb pro obě holky to byla bez rodičů na hřišti premiéra...
No... než jsme dorazily do školy, tak to sice nedoschlo... ale v tom vedru jsme byli po cestě splavený tak, že to ani nebylo znát...


Mimochodem... ty šaty mi bílý do večera samozřejmě nevydržely...
Nejmladší si totiž na ně na koupališti odložila čokoládovou zmrzlinu...
Prý: "Mami, poším učít luce!"
"Ty už si to snědla???... Jo... Aha..."... hluboký povzdech... a pak už jen lehce hysterický smích...

No co... čokoládová zmrzlina aspoň nesmrdí ;-)

neděle 12. července 2020

Jak dopadla anketa maminka roku 2020...?

Tedy, jak dopadne finále je zatím ve hvězdách...
Ovšem pro mne soutěž skončila už dnes v poledne.
Pozor, to neni povzdech, jak by se snad mohlo zdát ;-)
Jen je zkrátka čas vám všem napsat velký poděkování za všechny hlasy, a hlavně za tu notnou dávku času, který jste mi svým hlasováním věnovali...

Vážně jste byli všichni úžasní.
Velký dík patří v první řadě mojí tetě, která zformovala už v počátku soutěže hlavní hlasující jádro, které mne odlepilo z poslední příčky, a během asi dvou nebo tří týdnů mne postupně vystrkalo až na neuvěřitelné páté místo, kde mne pak nejmíň měsíc vytrvale drželo...
A za závěrečnej ohromnej hlasovací sprint, k němuž vybičovala svojí komunitu kolem stránky Zpátky na podpatky, musim poděkovat Eli Ali... neb bez pomoci týhle party bych se v závěru propadla minimálně na sedmý, a možná i na osmý místo, protože fanoušci dalších tří soutěžících pode mnou se do toho v posledním týdnu vážně tvrdě opřeli...
Takhle jste mne na chvíli dostali dokonce na úplně neuvěřitelný čtvrtý místo!
Všem vám moc děkuju za podporu, jste úplně neskutečný, vážně...!

Teď vám něco prozradim...
Něco, co bezezbytku potvrdí moje slova o tom, jak jste úžasný ;-)
Ze začátku soutěže jsem okoukla blogy, fb stránky a instagramy ostatních devíti soutěžících blogerek...
A víte co?
Zatímco já mám na facebookový stránce blogu čtyři stovky fanoušků, ostatní jich na svejch "sockách" měli od jednoho tisíce až do dvanácti a půl!!!
(Jo, i některý z těch pod mnou... jedna z nich je teď dokonce na třinácti a půl tisíci fanoušků.)
Takže jsem od začátku jela v módu, že když nebudu úplně poslední, tak to bude vážně velkej úspěch...
Jenže já jsem pátá!!!
Díky vám!
Jste zkrátka skutečně absolutně neskutečný!
Díky moc!!!


 (Jedna z mála fotek, který nebyly v tom článku na konci května... Asi proto, že na ní přicházim o oko :-D...)



P.S.: Během úterka vám za tu vaši skvělou podporu napíšu článek o tom, co bezvadnýho se mi povedlo v pátek... ;-)
Já se teda v jednu chvíli regulérně rozbrečela,... ale už o hodinu později mi bylo jasný, že z toho bude vděčnej zážitek, o kterej se budu muset podělit ;-)

A pak chystám něco pro ty z vás, jejichž děti milujou vaření v kuchyňce, a věčně se vás choděj ptát, co si dáte... Jako naše třetí... ;-)

neděle 5. července 2020

Náš letní seznam

Konečně jsem dala dohromady náš letní seznam na letošek...
Tentokrát jsem si vyhrála s grafickym prográmkem, a tak je seznam ke stažení v krásnym pdf formátu ;-)

U každý činnosti je lodička, na který si po splnění vybarvíme plachtu ;-)
A takhle krásně celej seznam vypadá:

A stáhnout si ho můžete tady ;-)

A pokud máte doma kluky a radši by jste seznam v modrý barvě, najdete ho tady ;-)

neděle 21. června 2020

Šampuky a kondicionéry od KIKI

Možná si vzpomínáte, jak jsme s holčičkama na facebookové stránce blogu před asi dvěma měsíci rozbalovali v živém vysílání ten krásnej a voňavej balíček od made by Kiki...

Byly v něm zkušební vzorky tuhejch kondicionérů a šampuků...

Byl to můj druhej balíček od Kiki, a byl ještě krásněji zabalenej, než ten první před dvěma lety.


Tehdy jsem totiž už jeden kondicionér od Kiki zkoušela... a bylo to super!
Normálně jsem se totiž nezvládala pořádně ráno rozčesat... šlo to strašně blbě, a času málo... takže jsem vždycky běžela s dětma do školky a do školy s vlasama rozčesanejma sotva ze čtvrtiny... a v průběhu týdne se mi to postupně bezvadně zaplstilo, neb na pořádný rozčesání byl kolikrát dostatek času až o víkendu.
A ejhle, s timhle kondicionérem to najednou šlo...
Hlavně ten poslední školní den jsem to tenkrát vážně ocenila ;-)
Navíc voněl krásně po citrónu, nebo citrónový trávě...
ACH!



Jeden z těch, co jsem zkoušela letos, po ní voněl zas...
Tedy, podle uvedeného složení to asi byla mandarinka.
A další kondicionér voněl po levanduli...
A oba fungovaly opět perfektně.
I jeden ze šampuků, ten fialovej s amlou a ibiškem.


Ten zbývající, tmavě zelenej, s aloe, brahmi a neem,  voněl moc zajímavě... jako nějakej zelenej čaj... Vážně příjemná vůně...
Připadala jsem si trochu jak v čajovně, když jsem ho rozmejvala v dlaních, ale právě se jaksi rozmýval trochu hůř, a taky krapet vysoušel...

Takže ten jsem, coby zodpovědný tester, připomínkovala,... a už se pracuje na vylepšený verzi...
No, možná že než jsem se dostala k napsání tohohle článku, tak už ta vylepšená verze je i hotová... :-D
(Jo, tak prej už je hotová :-D...)

A co jsem vám chtěla ještě říct?
Že Kiki... tedy Kristýna... je úžasná, všechny druhy mýdel, šampónů a další kosmetiky pečlivě testuje  a ladí, a že toho, co nakonec dá na svůj e-shop jako finální verzi, se vůbec nemusíte bát...
Aktuálně certifikuje balzámy na rty, takže portfolio výroků se opět brzy rozšíří, a pak chystá další a další novinky.

Navíc, jak jste mohly vidět ve videu, vám to všechno přijde krásně dárkově zabalený...

Jo!
Byl by to fakt pěknej dárek, možná udělám z kraje podzimu objednávku.  abych měla krásný voňavý dárky pod stromeček pro všechny mý blízký ;-)

Tak co nejvíc voňavejch dárků ;-)

pátek 19. června 2020

Inspirace ke dni otců - dotazník "Vše o mém tátovi"

Tak jsem tak přemýšlela, čím bysme s dětma mohly obdarovat na den otců manžela...
Kdysi jsme mu třeba spolu malovaly tyhle trika, nebo potom tohle triko... ;-)
Ale triček teď prý má dost...
A vůbec prý všeho má dost...
Nic nepotřebuje...
"...Věcí máme moc,... nikam se nám nevejdou..."
a
"Hlavně mi nic nekupujte!"

No tak co jenom vymyslet...?
Nápady pořádně žádný, a den otců se blížil a blížil...

Až jsem před pár dny zahlídla na pinterestu takovej dotazník o tátovi pro děti k vyplnění...
Našla jsem ho asi v pěti variantách... ovšem v angličtině...
Takže jsem si z nich vybrala ty otázky, který se mi zamlouvaly nejvíc, a vytvořila variantu českou.
Pro nás a rovnou i pro vás ;-)

Tady je:

Stáhnout tenhle "dotazníček" ve formě pdf můžete tady.
Ideálně vytisknout pro každé dítě jednou ;-)
I ty menší si přijdou na svý... nakreslit tátu zvládnou a odpovědi vám holt nadiktujou...

A já vám budu držet palce, aby dětičky byly pozitivně naladěný, a vzkázali přes dotazník tatínkům něco hezkýho, co jim udělá takovou radost, že si to rádi schovají na památku, aby si pak jednou mohli připomenout, jak je jejich děti viděly, když byly ještě malý...


Jsem zvědavá, co svýmu tátovi napíšou ty moje obludy... ;-)

sobota 13. června 2020

Dalších 50 výroků, který pochopí jen rodiče (snad aspoň ti)

O dětský hlášky se s váma i několikrát týdně dělim na facebooku... a nedávno jsem ty nejlepší frky z druhýho roku facebookový stránky blogu sepsala i sem.

Dnes pro vás mám po roce a čtvrt další sbírku těch rodičovskejch...
Takovejch těch, který člověk vysloví... a vzápětí sám žasne, co to z něj vypadlo...
Kdo nečetl loňskou padesátku výroků, může mrknout tady ;-)

Adresátem většiny z těch letošních byla naše nejmladší...
Holt batolata jsou na tohle extrémně vděčný... ;-)
Ale i díky těm třem starším občas padaly naprosto nemožný věty...
Většinou ze mne, a občas i z manžela... (poslední tři z celého výčtu ;-)...)

Tady jsou:

1.  "Ne miláčku, to peříčko JE sice úplně stejně bílý, ale určitě NENI z toho pejska."
2.  "Ne, to neni čepice na sněží, to je čepice na padá listí."
3.  "Mlíko by si chtěla? A co s nim budeš dělat? Vyliješ ho do dřezu? Jako posledně?"
4.  "Co tu dělá ten creeper s hlavou od kečupu?"

5.  (S automatickou samozřejmostí) "Podej mi, prosimtě, tu ponožku, co sis jí před chvílí schovala pod hlavu."

6.  "Chmmm..." (čuchám k nejmladší)... "sis namazala obličej tátovym krémem na nohy, viď?"

7.  (Odevzdané povzdychnutí) "Proč já vůbec zapínám troubu, když nejlepší hranolky jsou evidentně ty mražený..." (jo, kradou je zmrzlý, a ti, co nestihnou doběhnout než je zavřu do trouby, se marně a o to hlasitěji dožadujou jejich opětovného vyndání)

8.  "Ne, nemůžeš se zařadit do provozu na plastový motorce!" (Tomu předcházel krátkej rozhovor obsahující mou otázku: "Kam to zas jedeš?" a vysvětlení tý nejmladší opice: "Já mám motojku, pece!")

9.  "Nesol ten cukr! To už zkoušel brácha... Stačilo..."

10. "Jo! Rozbila jsem ti hlavu trenýrkama! Honem! Musíme jet na pohotovost!" (hodila jsem po nejstarším trenky s tím, že: "Už se konečně obleč," trefila ho do hlavy, a on začal strašně řvát...)

11. "Jójó, je to fenka má mašli... kluci mašle nenosej. Kluci nemaj rádi mašle... Pokud to nejsou vodníci... " (třetí řešila, jestli je pes na jejím tričku holka nebo kluk... občas vážně sama žasnu, co jim to vykládám :-D...)

12. "Co ty a tvoje nehty? Dobrý?... Jasně... Dobrý... Ty už sis je okousal..."

13. Jedním dechem, k téže osobě... jen od půlky jinym tónem: "Ty jsi naše zlatíčko nejmladší. Nevypíchávej mi oči!"

14. "Copak? Tvůj rukáv ti už neni dost dobrej, že si utíráš nos do mýho?"
15. "Kdo mi zase sežral jelení lůj?"
16. "Jo, jasně, mámina noční košile je nejlepší ručník..."
17. (Před odchodem ven:) "To víš, že jo, vyhrň si rukávy až do podpaží, když je venku mínus pět..."

18. S patrnou výhrůžkou, k synovi jenž měl místo prováděné činnosti psát jakési cvičení: "Nech ten mobil! Neblbni! Zas ho někam schovám, a zas ho nebudem moct měsíc najít...."

19. K nejmladší, přejímaje její argumentaci: "Ponožky a kalhotky nosej i princezny a víly! Koukej si je vzít!"

20. V půl devátý večer k nejstaršímu, s určitou nechápavostí: "Když seš unavenej, tak jdi spát... a neseď v kuchyni na stole."

21. Při večerním doúklidu, když už děti spí...: "Jasně, lepidlo je opět otevřený, aby líp vyschlo..."

22. Venku, štrachaje z kabelky kapesník: "Počkej, stůj, máš nudli!... No... tim jsem nemyslela, že si jí máš utřít do mýho kabátu..."

23. "Drž si ty křídla! Ať si je nepočuráš!" To když vaše dítě marodí převlečený za vílu...
24. "Nezhasínejte tak hlasitě! Vzbudíte tátu!" (Oni do těch vypínačů vážně hrozně třískaj...)
25. "Klidně si buď beruška a černej kocour dohromady, ale hlavně u toho neřvi."

26. "Ne, to neni strom. Strom nežere pizzu." (nazvala plyšáka s plastovou pizzou vyfocenýho v katalogu hraček stromem)

27. "Proč tady vytíráš mlíko tou sovou?" (plyšovou, s hracim strojkem uvnitř, díky čemuž se nedá pořádně vyprat...)

28. "To jako táta meje okna, já drhnu cos včera načmárala na skříň, a ty tu zatim maluješ kečupem na zeď?  No to je výborný! Fakt!"

29. Lehce hystericky: "To neni žádnej sníh! To jsou moje látky!" (pak jsem půl hodiny uklízela onu "látkovou závěj")...

30. S úsečnou rozhodností: "Ne, nebudeš do toho referátu psát: To si najděte na wikipedii."
31. S patrnou únavou v hlase: "Proč támhle v tom koutě stojí nakousaný jablko?"

32. S vyčerpanym povzdechem: "Jo, poškrábej si s tim klackem aspoň rohovku, ať je zase ňáká sranda..."

33. S marnou snahou o vysvětlení: "No, ale špinavou dlaní to okno neumeješ..."
34. A s rozhodnou úsečností: "Ne, nepotřebuješ si tim lepidlem slepit pažitku."
35. S pocitem marnosti: "Na to, aby ti lidi rozuměli musíš mluvit srozumitelnějc, ne víc řvát!"

36. S pobavením: "Čurá se ti dobře s tou hlavou pod záchodem?" (Ohnutá jak paragraf visela z mísy do strany, aby viděla jestli se pod ní neschovává pavouk.)

37. "A víš, že by nás mohli zavřít za týrání zvířat, kdyby jsme chovali žirafu v koupelně?" (děti si "vybíraly" domácího mazlíčka...)

38. "No to si piš, že ta rýže brečí. Jídlo, který nikdo nesní je nešťastný a pláče." (No, ani se nedivim, že na mne tak blbě koukala :-D...)

39. "Nejez tu židli! Jez to maso a fazolky!" (kéž by to bylo na tu nejmladší...)

40. "Tohle se nedělá s hrdinou! Olízni mu hlavu!" (Zapíchla Green Lanterna hlavou do chleba s pomazánkou...)

41. "Odkdy se jí termix sponkou?"
42. "Hele ty malej MacGyvere, přestaň otvírat to mlíko propiskou!"

43. (Odpověď na otázku: "Mamí? Jsem kásná?":) "Jojo. A když zbytek sponek nahážeš do krabičky, tak budeš ještě krásnější."

44. Po dlouhém unaveném povzdechu, velmi pomalu a poněkud výhružně: "Protože je tam hodně portugalců. PIŠ!"... (Odpověď na naoko zamyšleně pronesenou rádoby vtipnou, ale hlavně zdržující otázku: "Já ale nevim, proč je Portugalsko tak portugalský?")

45."Nemusíš si sundavat triko! Stačí kalhoty! Na čurání se triko nesundavá!"... marnost...

46. "Já mám pocit, že jste zakumovaný obě, a jsou z vás Vřískalky. Lišaj vám dal schopnost přivíst svym vřískání všechny do stavu šílenství." (Aneb když čumíte s dětma na současný animáky...)

47. "Ty kleště si chladíte v lednici KDO?"


A tuhle jsem slyšela manžela, jak tý nejmladší říká: "To neni náramek. To je šunka."

A jindy zas: "Jo! přesně k tomu byly vynalezený trička... Dřív to bylo na houby, ale pak někdo přišel s timhle skvělym vynálezem... Později teda nějakej člověk přišel s nápadem na jakejsi divnej kapesník, ale ti uvědomělý, jako ty, ti se nedali a dál si utíraj nos do trička!"

A ještě jindy: "Když kašleš, tak si dej ruku před pusu. ALE NE MOJI!"



Jak jsem to psala už posledně? Jo!... S dětma je to všechno, jen ne nuda ;-)

Tak ať je to hlavně veselý, přeje čtyřmatka Jenovéfa



pátek 29. května 2020

Zase jeden bezva nákup...

Myslim, že s holkama do PEPCA už nikdy nepůjdu...
Fakt nikdy...
Nebo teda aspoň hodně dlouho...

Myslela jsem si, jak byla návštěva téhož krámu náročná s klukama v úterý...
To bylo:
"Kdy už pujdem?"
"Né, to nechci..."
"Mami, tyhle kalhoty jsou DĚTINSKÝ!" (Tohle řekl druhorozeňák takovym tónem, že bylo zcela zřejmý, že jsem podle něj úplně padlá na hlavu, když mu něco takovýho vůbec nabízim...)
"Už pujdem?"
"Néé, tepláky mám."
"No dobře, tak teda tohle tričko."
"Už pujdem?"
"Já mám hlad."

Jako opruz s nima... :-D

Ale holky...?
Děs a hrůza!
Hlavně ta menší tedy...
"Mami já ci toho koně!"
"Mami, ale on mne ce taky!"
"Mami pocebuju ty košíky! Já sem jako kajkulka!"
"NE! Nechci jůžový jegíny! Já ci ty fijajový!"
("Miláčku, ty v tý velikosti nemaj jen úplně malinký..." následuje řev... :-/...)
"Já ci tuhe sukni!"
"Ó, mami, MAMI! TO CI!"  (Obrovský bílý šaty pro družičky... "To nepotřebujeme, broučku, nikdo se nevdává, neni kam bys je vzala..." následuje opět řev... :-/...)
...
A tak dále a tak dokola... plus jsem jí třikrát hledala mezi regálama, a pětkrát jsem do regálu vrátila větráčkovýho plameňáka.
...
Nakonec jsem nesla v tašce každý holce jedny legíny, jednu sukni, starší ještě jedny šaty a stojánek na tužky s Minnie, plus si každá vybrala čelenku s ušima a nový gumičky a ještě jakejsi gel do koupele ve tvaru princezny...
...
A celou cestu domu ta malá řvala jak šílená, že jsem zlá mamina, páč jsem jí nekoupila toho růžovýho koně, bílý šaty, ani toho větráčkovýho plameňáka, kterej jí má tak rád, a strašně s ní chtěl jít, a tu princeznu že chtěla tu, co si vybrala ségra, a že to řekne tátovi, že jsem zlá a nekoupila jsem jí koně, a že on jí ho určitě koupí... a "MAMI! TO NENI K SMÍCHU!"

A ta velká řvala taky...
Nevim proč...
Asi ze solidarity...

Držky malý, nevděčný... vykvajznout se na ně...
No jako fakt...
;-)

středa 20. května 2020

Maminka roku 2020


V posledních letech jsem na fb součástí mnoha skupin.
Většinou združujicích maminky snažící se během mateřství najít svoji životní vášeň, rozvíjet svý dovednosti, a přetavit to ve funkční podnikání skloubitelný s mateřstvím líp, než mnohdy šílenou pracovní dobu, kterou znaly z dob před ním.
Jedno z oblíbených témat těchhle skupin je vykračování ze svý komfortní zóny.
Pro mne jedním z prvních takových větších kroků bylo před třemi lety to, že jsem začala psát tenhle blog. Vy, co jste měly občas strach, že na vás třeba bude  moc vidět, moje pochybnosti určitě pochopíte... ;-)

Já nedávno ten strach pocítila zase...
Poslala jsem přihlášku do soutěže Maminka roku v kategorii blogerka,... spíš pro formu, že mám čistý svědomí, že jsem tu možnost zkusila... ;-)
A oni mne vybrali mezi deset semifinalistek!!!
Když jsem tu zprávu před dvěma týdny v mejlu četla, tak jsem se úplně orosila...
Ani jsem nebyla schopná rozeznat, jestli je silnější moje radost, nebo strach...
Strach z toho, že na mne bude zase o něco víc vidět...
Možná až moc...

Ale zatim už dva dny beží hlasování a nic zvláštního se neděje...
Skalní jádro fanynek mne svými hlasy právě horko těžko vystrkalo z posledního místa na místo devátý... A před chvílí jsem dostala zprávu "Dnes tě musíme dostat na osmý!" 💗💜
A já doufám, že méně skalní fanynky jim v jejich snažení trochu pomůžou ;-)

Hlasovat pro mne můžete přes facebookovej profil, a to každou hodinu desetkrát tady.

A co vám za to slíbim...?
Snad jen, že budu psát dál, a budu se snažit, aby vás to dál bavilo číst, abyste se u toho často smály, a občas tu třeba našly špetku nějaký tý inspirace...
To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč jsem ten blog začala psát.
Tohle, a potřeba vypsat se z tý přehršle šílenejch zážitků a dojmů, který s sebou mateřství nese... A k tomu ty zápisky mít někde šikovně všechny pohromadě.
A pak taky potřeba nějakýho koníčku kompatibilního právě s mateřstvím...
První rok a čtvrt jsem totiž prakticky všechny články na tomhle blogu psala při kojení, s nejmladší u prsu ;-)
Naučila jsem se díky tomu docela obstojně psát jen pěti prsty... Deseti mne to kdysi naučili ve škole, a přísahám, že je to o dost jednodušší než pěti :-D
Jenže matky se všechno, na co dřív potřebovaly dvě ruce, záhy musí naučit zvládat jen jednou...
Matky totiž málokdy mají volné obě ruce...
Většinou nemají volnou ani jednu :-D
Nebo bych možná spíš měla napsat: Matky málokdy mají PRÁZDNÉ ruce... ;-)
Nebo ještě líp: Matky nemají prázdné ruce...
No vážně...
Nemáme prázdno ani v náručí, ani v srdci, ani v životě...
Vy, co jste mámy, to samy moc dobře víte... ;-)


Jo, a moc díky za všechny vaše hlasy 💗💜


P.S.: Vybrat nějakou trochu rozumnou fotku na profilovku do soutěže bylo docela náročný, neb děti jako obvykle moc nespolupracovaly, a já se taky většinou tvářila jako totální debil...
Ostatně, můžete se pobavit výběrem níž ;-)
(Byly tam i lepší fotky, takový ty, kde místo jednoho až tří dětí jsou jenom čmouhy :-D...)

středa 13. května 2020

Princeznovský polštářek z látkového panelu 💜


Dnes mám pro vás návod na polštářek...

Třeba s princeznou ;-)

Potřebovat budete nějaký pěkný látkový panel, ideálně ten ode mne, že ano ;-)
Nebo můžete na látku našít nějakou pěknou aplikaci, třeba ze šablon u nás ve skupině Šijeme se čtyřmatkou.

K tomu látku na zadní část polštářku.
Polštářek dovnitř, a to sice o velikosti 40 x 40 cm.

Pokud se rozhodnete pro složitější verzi, kterou vám tu ukážu, tak ještě vatelín a bílou látku pod něj.
Jo... a samozřejmě, nůžky, nitě, špendlíky nebo kolíčky... a taky se dost hodí šicí stroj ;-)

Podle velikosti panelu (47 x 47 cm) střihneme díl vatelínu... 

sobota 25. dubna 2020

Kvízová otázka...


Dnes jsem při obědě položila naší nejmladší speciální kvízovou otázku...


Schválně, jestli přijdeš na to, co je správně...?
Dobře poslouchej!...
Když najdu v polívce hrášek, kterej poslední dva měsíce bůhvíproč nemám ráda, tak:

za A) Začnu strašně řvát, prohýbat se v židličce, až se praštim do hlavy o zeď, budu křičet, že hrášek nechci, že ho nejim, že je hnusnej, že mi nechutná, a řeknu mamince, že je zlá a hnusná mamina!

za B) Aniž bych cokoli řekla, napučeně se zamračim na polívku, maminku i celej svět, a pak vztekle převrhnu misku s polívkou na ubrus.

za C) Budu hrášek vyndavat z polívky, rozpatlávat ho po ubruse a házet pod stůl...

nebo za D) Zeptám se sestřičky: "Dala by sis můj hrášek?" a když řekne, že jo, tak ho opatrně přendám lžičkou z misky do misky...?"


No,... chechtala se jak blázen, div nevypadla z židličky... a poprvé v životě to udělala správně... ;-)

neděle 12. dubna 2020

Zajíčkové košíčky na velikonoční nadílku - návod na šití + šablona ke stažení

Mám pro vás tip na jednoduché košíčky s roztomilými zajíčky, aby zítra bylo do čeho dát nadílku čokoládových vajíček ;-)


Vymyslela jsem je narychlo včera dopoledne...
Zatímco druhorozeňák vedle mne psal referát o zajíci, já si vesele čmárala a čmárala, až jsem se dočmárala kýženého výsledku...


Odpoledne a večer jsem pak košíčky nastříhala a ušila...
A dnes jsem stejně narychlo spíchla tenhle návod, aby jste měli šanci stihnout to i vy...

Mě celý stříhání a šití čtyř košíčků trvalo kolem pěti hodin... a to včetně častého odbíhání a vytření půl litru mlíka z podlahy ;-)
Tak pokud nemáte výrazně větší množství dětí než já, tak to ještě stíháte...
Pokud teda máte doma nějakej ten filc...

Na každej košíček budete potřebovat:
jeden arch filcu velikosti A4 v libovolné barvě,
čtvrtinu bílého nebo šedého či béžového filcu - na králíka,
kousíček světle růžového filcu na vnitřky oušek,
a nějaký barevný odstřižky na detaily (motýlka/kšilt/květiny)
na "holčičí" zajíčky pár korálků
a bílou nit


Vytisknete si a vystřihnete šablony...


Na zajíce...


...i na košíček...

středa 8. dubna 2020

Pošta v době koronavirové...

Nevim jak u vás, ale u nás Pošta válí ještě víc jak obvykle...

Chápu, že omezili dobu provozu...
Chápu, že doporučujou si přinýst vlastní propisku, nebo si jí na okýnku za pětikorunu koupit...
Vlastně chápu i to, že podle slov místní pracovnice přepážky se prý zásilky doručujou obden...
A popravdě celkem chápu i to, že se občas nějaká ta průhledná zásilka roušek ztratí...
Proto je ostatně posílám zásadně neprůhledně a doporučeně ;-)

Já jsem obecně docela chápavej člověk... s vysokou mírou tolerance... (občas bohužel tolerující i to, co už by si člověk fakt líbit nechat neměl, jen aby proboha náhodou nedošlo ke konfliktu,... ale to odbočuju... úplně jinam odbočuju ;-)...)

Je ovšem pár věcí, který tak úplně nechápu,... naštěstí pro Poštu jsem ale onen chápavej typ, kterej se navíc podobnejma výstřelkama spíš fascinovaně baví, než že by si šel někam naštvaně stěžovat... ;-)


Třeba dva týdny zpět jsem po čtyřech dnech sezení doma vyrazila do krámu... a ve schránce oznámení o uložený zásilce...
Že prej mne nezastihli...
No,... ještěže jsem se vydala ven a zjistila to... :-D

Pošta mi pak jako bonus zavřela přímo před nosem, zatímco jsem si četla všechny ty papíry na dveřích... páč to omezení otvíračky, že ano... o kterym psali na poslednim z nich...


Minulej týden jsem pak šla pro onu zásilku znova, a rovnou jsem poslala jednu doporučenou s rouškama...
Předvčírem jsem se pak koukala do sledování zásilek, jestli ty roušky v pořádku došly...
A dočetla jsem se, že byly vhozeny do schránky!
No čuměla jsem nad tou úpravou pravidel jako puk...
Najednou neni potřeba občanka a kontrola totožnosti...?


Ale včerejšek byl nejlepší...

Čekala jsem balík...
Do ruky...
A přišla zpráva...
Nikoli, že ho doručujou,... ale že byl uložen...
Tak pobaveně koukám na netu na podrobnosti,... jestli mne jako zase nezastihli, když jsem od pátku nevytáhla paty...
A že prej ten osmikilovej balík mi uložili na poště "na žádost adresáta"...
Jsem si musela třikrát nechat projít hlavou, že ten adresát jsem jako fakt já... :-D


Odpoledne jsem se pro něj vydala...
Vyšlo najevo, že ho uložili kvůli poškození, a potřebujou sepsat papíry...
Podařilo se jim ten karton plnej peřin a polštářů, a tudíž uvnitř měkkej, prorazit někdy během přepravy skrz...
Ale bylo tam všechno...
A v pořádku...
Jen krabice prasklá z celý jedný strany...
A díky tomu přebalení a přelepení to bylo ještě o dvě kila těžší...
Nicméně jsem to domu dotáhla...

A protože jsem s sebou vzala nejmladší, která po tom strašně toužila, měl mě s tou krabicí i kdo vyblejsknout ;-)

Aneb já a můj "balík do ruky" ;-)

Jo,... já vim proč pokud to jen trochu jde volim jiný dopravce... a to i vzdor nostalgickejm vzpomínkám na dobu, kdy jsem na poště pracovala ;-)

pondělí 30. března 2020

55 top příspěvků z druhého roku facebookové stránky blogu ;-)

Rok se s rokem sešel... a já jsem opět propásla druhé výročí založení facebookové stránky blogu, které bylo už v půlce února...

Loni jsem udělala vzpomínkový článek, kde jsem shrnula všechny facebookové příspěvky z předchozího roku...
Jenže letos se to na stránce rozjelo trochu víc... takže jsem se nakonec rozhodla vybrat "jen" pět a padesát těch (dle vašich reakcí soudě) nejpovedenějších ;-)

Pojďte nad nima zavzpomínat se mnou...



Tak jsme se včera ve vlaku s mužem pobavili...
Jeli jsme s dětma z jarňáků, a ve třetím, posledním vlaku se nám podařilo obsadit to sedmimístí hned za strojvedoucim...
Až po třech stanicích si jakejsi pán s lyžema přisedl na trojsedadlo před námi a o stanici později vešel starší pán a volal za sebe, že tady je volno...
Po chvíli za nim vstoupila dovnitř starší paní, rozhlédla se a s jistým prohlášením zase hned vycouvala a zmizela... a pán šel nepříliš ochotně za ní... 
(Ještě jsme zaslechli, jak jí říká něco o tom, že když jinde nebude místo, tak on se sem vrátí.)
Načež se na mne otočil manžel a povídá: "Víš jak se slušně řekne: 'Tady nebudu, tady jsou děti, tady bude bordel a řev'?"
A já jen s pobavenim přikývla a zopakovala větu oné paní: "Tady je na mne moc horko!"
Jo jo, přesně po tom jsem toužila...
Bejt nad ránem probuzena tulícím se dítětem, při jeho objetí nahmatat, že je nějak dost vlhký... a uvědomit si, že jsem mu večer zapomněla dát plínu...
Tak jsme se dnes s mužem u večeře zasmáli...
Druhorozeňák, že prý už ty fazolky nemůže jíst... a když se ho muž zeptal proč, dozvěděli jsme se od něj poněkud překvapivý důvod: "Ony jsou na mne příliš dobrý."
:-D
Manžel ho ocenil: "Dobrej pokus," a pak ještě dodal, "když ti tak chutnaj, můžeš klidně dostat třikrát tolik."

Víte, co je fakt moc fajn?
Když z kraje zimy vaše dvou a půl roční dítě hlásí cestou do školky, že ho "boí bicho"...
Hlásí to i ve školce, kde odevzdáváte to starší dítě, a cestou ze školky spustí, že chce kakat. A tváří se při tom fakt akutně.
Tak s nim nakonec zalezete za nejbližší keř, kde během chvíle dítě nakadí pořádnou naběračku bezva průjmu...
Ale tim to nekončí.
Vůbec ne.
O pár dnů později začnete ze školky chodit jinou cestou...
A tuhle tak jednou za měsíc prubnete, aby jste ještě na začátku jara slyšeli vaše dítě v blízkosti onoho místa nadšeně volat na celý sídliště: "Tady já kaka-á!"

No nic, budu to brát z tý lepší stránky... Zažívání jí sice tehdy poněkud zradilo,... ale paměť jí evidentně jen tak nezradí... ;-) 
Tak za toho nejstaršího už týden platim v autobuse sedm korun místo jedný...

středa 25. března 2020

Vycházky v době koronavirové

Chodíte na vycházky? 
Teď když řádí koronavirus?
My byly předvčírem,... po šestnácti dnech.
Zůstali jsme totiž doma už týden před vyhlášenim nouzovýho stavu...
Proč?
Protože neštovice... ;-)
Poslední vycházka tak byla s vysypávající se nejmladší do lékárny,... pro pudr,... a pak fofrem zase domu...

Když jsem pak konečně ušila nějaký ty roušky i dětem, rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas je vytáhnout do lesa, že se jako spolu nadýcháme čerstvýho vzduchu...

Kluci byly na vycházce v pohodě...
Vzorňáci jako dlouho ne...
Zato holky...
Ty byly tááááák neskutečně protivný,... že je asi radši nechám zase nejmíň další dva týdny doma...


Fakt mne teda zrovna dvakrát nebavilo poslouchat dvě hodiny v kuse jejich řev a výkřiky:

"Ouška! Ouška! Padá!"
"Mami! Me to ned-ží!"
"Me je zima!"
"Já ci jít koupit kalhoty!"
"Ne! MAJI otevzino! Ty kecás, mami!"
"Ouška! Ouška! Padá!"
"Tahá! To tahá!"
"Áááááá!"
"Mám tam vasy!"

"Mám tam vasy!"
"Mám v puse vasy!"

"Mám je pod ouškou!"
"Mami! Tys mi to dala blbě!"
"Me to zase padá!"
"Áááá, tahá! Mami taháš mi vasy!"
"Mami! Je mi zima! Ci ukavice!"
"Mami, dalas mi je b-bě!"

"Padá! Padá! Mami! Ouška!"
"Já ci jít do dáčka!"
"Ale mami, jenom se kouknout!"
"Néé dáček MÁ otevzíno!"
"Padá! Ouška padá!"
"Tačí mi to ucho!"
"Ta ouška je B-BÁ!"


No jako fakt... příště se na ně vykvajznu, a radši jim jen otevřu okno... 



Mimochodem, v lese bylo lidí jako snad nikdy.
V podstatě skoro nebylo kde tu roušku sundat, neb všude se někdo motal...

A vůbec nejlepší byl jeden starší pár, kterej hezky bez roušek "řízy, řízy, dříví z břízy"...

Následně to dříví naložil na kola a odjel...

Muž jen kroutil nevěřícně hlavou a povídá: "Ty jo, já jet krást dříví do lesa, tak bych si tu roušku vzal snad ani kdyby zrovna nebyla povinná..."


A já, jak jsem dětem ještě doma říkala: "Snažte se venku moc nekašlat, ať nikoho zbytečně neděsíte...", tak jsem se docela bavila, když zrovna u těchhle dvou borců jeden z kluků zakašlal...


Takže i sranda byla...
No,... ale příští vycházku si teda dobře rozmyslim... ;-)



pondělí 16. března 2020

Návod na roušku s kapsou + šablony na šest velikostí


 Jo... i u mne došlo na roušky...
Vlastně by to bylo dost divný, kdyby ne...
Zatím máme my dospělí, zítra ještě musim doladit dětský ;-)

Většinu včerejšího dne jsem strávila sledováním nejrůznějších videonávodů, převážně s čínskými, anglickým a thajskými nebo jakými popisky...
Bylo to dost zajímavý.
V zásadě asi tři různý střihy a nesčetně postupů...
V jednom například autorka mezi vrstvy bavlny všívala vrstvu z filcu.
Někdo to šil s kapsou na filtr, kam následně vkládal všelico, včetně třeba složený papírový utěrky... Někdo to šil bez kapsy...

A taky ten střih konstruovali různě... Většinou k tomu teda používali pravítko,... ale v jednom z videí to kdosi odměřoval různě podle ruky, prstů a tak...
To mne dost fascinovalo,... ale ten systém jsem teda moc nerozluštila...
Schválně, vzhledem k tomu, že se mi to video podařilo najít, tak můžete mrknout, jestli to měření, někdo chápete ;-)

Já to nakonec nakreslila nejdřív takhle... ale pod bradou to bylo málo... Zvlášť pro mýho muže, kterej při následný zkoušce otevřel hubu, div mu nevypadla z pantů, a hned hlásil: "Hele! Je to malý!" :-D

 Takže jsem to na druhej pokus pod bradu krapet protáhla, a taky trošku stáhla, a to i přes nos, neb se původní šablona ukázala být v těch místech dost volnou.

šablona na roušku

Krásně překreslenou šablonu na roušku můžete stáhnout tady ;-)


šablony na dětskou roušku
A tady najdete šablony na roušky pro děti ;-)

 Podle šablony dvojmo střihneme svrchní část i vnitřní část, a taky z boku o kousek kratší díl na kapsu, do který pak můžeme vkládat něco jako filtr.

neděle 15. března 2020

Obal na zdravotní průkaz, sešit, knížku... - Návod na ušití


V čem máte zdravotní průkazy svejch dětí?
Ty moje na ně maj takovejhle pěknej kabátek.

No, holky ho maj úplně nově, teprve od pátku a od soboty ;-)
Docela si počkaly...
Ale dočkaly se...
Ne, že by to bylo nějak extra těžký šití, ale najít si tu chvilku právě jen na tohle, prostě trvalo trošku dýl.
Navíc jsem nejdřív potřebovala našít na podklad aplikace těch zvířátek... ručně... z filcu...
Jak na to, jsem psala nedávno tady ;-).
Ale můžete na budoucí obal našít i látkovou aplikaci ;-)
A nebo si můžete užít nějakou krásně vzorovanou látku, a s aplikací se vůbec nezaobírat...
Je to jen na vás...

Podobnej obal samozřejmě můžete ušít třeba na knížku, nebo sešity...
Pak je potřeba změřit rozložený sešit, a na každou stranu následně přidat tři centimetry...


Na průkazku jsem stříhala plátno v následujících rozměrech:
dva díly o velikosti 26 x 18 cm (z toho jeden s našívanou aplikací)
dva díly o velikosti 15 x 18 cm (z těch budou záložky)
a dva díly o velikosti 15 x 3 cm (na zapínání)

pondělí 2. března 2020

Po kom vaše děti zdědily sportovní talent?

No,... ty moje skoro určitě ne po mně...
Teda aspoň ty dvě, u kterejch nějaký to sportovní nadání pozoruju...

To takhle nějaký tři čtyři roky po svatbě muž povídá: "Já jsem vlastně nikdy neměl nějak vyhraněněj typ,... jakože by se mi líbily jen blondýnky, nebo tmavovlásky... Akorát jsem vždycky chtěl, aby ta moje byla sportovně založená... A PAK jsem si vzal TEBE! No, chápeš to?!?"
No,... nevim, jak se v tomhle směru mohl při výběru seknout,... ale signály z mý strany byly celkem jasný.
Jako, v dlouhejch šatech a sukních ke kotníkům, s rozevlátejma vlasama, a ve střevíčkách na podpatku snad nikdo sportovkyni nečeká... ;-)

Ostatně pár dnů předtím, než jsme spolu začali chodit, jsem ho vzala na přepad tábora našeho dívčího oddílu, kde jsem tehdy už třetím rokem nevedla...
Několik dní jsme tam pobyli na návštěvě, a v programu zrovna byla nějaká ta olympiáda, kterou jsem si náááramně užila, a skoro všechny disciplíny jsem s přehledem prohrála...
Když jsem si pak hrdě běžela pro souhrnnou medaili za poslední místo, tleskal mi se smíchem celej oddíl...
Takže musel velice dobře vědět, že se vrhá do vztahu s vílou kříženou se šaškem, a nikoli se zažranou sportovkyní...

Pamatuju si, že v těch každoročních "olympiádách" na táborech jsem se slušně umístila vždycky jen ve stoji na kůlu, případně v navlíkání kolínek, nebo nošení ešusu na hlavě... Jinak jsem měla ve všem jistý minimálně jedno z posledních dvou míst... Častěji to poslední.
Jednou jsem třeba byla nečekaně předposlední i v "maratonu"... To protože Marcela si dala cestou pauzu na trhání malin...
Takhle jsem vypadala ještě čtvrt hodiny po doběhnutí... přičemž samotnej běh mi trval tak nějak podobně ;-)

Pokud tedy po někom naše sudý děti zdědily sportovní talent, tak rozhodně po manželovi, kterej i chodil na nějakou tu základku se sportovnim zaměřenim, a kterej občas projevuje různý takový snahy, jako jít si s klukama zaběhat, vyrazit na koloběžky, měřit jim čas na opičí dráze a podobně...
A kterej čas od času zkouší k nějakýmu sportu přemluvit mne...
No... ten bowling tenkrát nebyl úplně marnej... a docela mne i bavil,... ale...
Lásko, smiř se prostě s tim, že hrát míčový hry zkrátka neumim, a běhat s tebou taky nikdy nebudu...
Zato s tebou klidně zkouknu všechny zbývající série Supernaturalu a budu s tebou víst sáhodlouhý disputace třeba o tom, kam odcházej zavražděný andělé a démóni...
A pak si můžem dát třeba Zaklínače ;-)


P.S.: Pro přesnější ilustraci mejch sportovních dovedností připojuju dvě historky, na který jsem si nedávno vzpomněla během jistý facebookový diskuze v rámci skupiny patřící k blogu Zpátky na podpatky,... což mne následně inspirovalo k sepsání tohohle článku ;-)


1.
Párkrát jsem v životě hrála ping-pong.
Když jsem ho někdy v roce 2004 hrála s jednim kamarádem, tak z mýho stylu hry vytřel smíchy stůl i podlahu... a i přes slzy v očích suverénně vyhrál.
Pak jsem ho hrála ještě s našima klukama, během dovolený v červnu 2015.
Hraní mi opět moc nešlo, ale složila jsem při tom hraní básničku, tak se kluci tlemili jí, a ne mejm hracím schopnostem ;-):
Byl jeden King Kong,
měl moc rád ping-pong.
Ptal jsem se ho: "King Kongu,
jak sis užil ping-pongu?"
"Ping-pong jsem si užil.
Síly svý jsem tužil.
Ping-pong, ten já mám moc rád.
Pojď ho se mnou taky hrát!
Užijem si míček,
úskoků a kliček...
Užijem si ping-pong!"
Děl v odpověď King Kong.

2.
Jednou na mne vyšla řada na základce při baseballu...
Dali mne až jako poslední... Nepochybně v naději, že na mne řada nedojde vůbec.
Ale jednou přece došla...
Mávla jsem teda tak nějak tou pálkou, a pak ji zase spustila dolu a čekala, až někdo najde míček a budu se muset připravit na další nadhození...
A všichni kolem řvali jak šílený: Běž! Běž! BĚŽ!!!"
A já ještě pár vteřin nechápavě koukala, než jsem, slovy mé kamarádky, "opatrně odložila pálku, asi aby se jí nic nestalo a moc se nepotloukla, a odcupitala na metu".
Každopádně, díky tomu, doběhli lidi, co stáli na těch dalších metách, a vyhráli jsme...
Jako,... já si fakt nevšimla, že jsem ten míček trefila...
Zřejmě jak můj mozek prostě tu eventualitu vůbec nepřipouštěl... ;-)

sobota 29. února 2020

Filcová aplikace - návod


Možná jste si někdy říkaly, že by jste rády zkusily našít nějakou tu aplikaci z filcu...
Pokud jste si na ní zatím netroufly, vězte, že je to vážně úplně jednoduchý a neni se čeho bát.
Chce to pár tenčích barevných filců, bavlnky, dobrou jehlu s trochu větším ouškem, ale zase ne moc velkým, pak se pořádně nedá protáhnout... ;-)
No a krom toho už vám klidně stačí jen znalost předního stehu.

Je teda fajn, mít nějakou tu pěknou šablonku, spoustu jich najdete v souborech u nás ve skupině na facebooku ;-)

Z barevných filců si vystříháme jednotlivé dílky a najdeme k nim vhodný odstíny bavlnek.

Já teda používám mulinky, a vždycky je rozdělim na půl, takže pak šiju jen třemi vlákny,