Návštěva divadla - Olaf a sněžný drak

Po roce a čtvrt jsme se zase jednou konečně podívali do divadla. Tenkrát v listopadu jsme tam byli celá rodina včetně naší nejmladší, který bylo tehdy půl roku, a přes moje původní obavy tam nakonec byla ze všech dětí, nejen našich, ale snad úplně všech v divadle, úplně nejtišší... uprostřed představení si zdřímla, a ani se moc nezlobila, když jí kněžna s Cipískem a ječící děti vzbudili.
Tentokrát jsme ovšem šli do divadla jen tři. Oba kluci a já. Třetí vůbec nechtěla. Posledně se na tom Cipískovi, z kterýho se vyklubalo interaktivní divadlo křížený s rockovou operou, dost bála... na její jemnou duši to prostě bylo evidentně hodně hlasitý..., zato druhorozeňákovi se to tenkrát extra líbilo. Původně tam nechtěl, že prej: "Divadlo je trapný!"... a když jsem se ho pak večer při koupání ptala, jestli to bylo trapný, tak že prej ne...
"Že to bylo pěkný, že jo?" tázala jsem se s nadšenim.
"Ne!" zněla jeho rázná odpověď, která mne poněkud vykolejila.
"Tak jaký bylo divadlo?"
"Huuuuuustý!" děl on procítěně :-D

 Ale zpátky do současnosti.
V programu divadla se psalo, že pohádka, která nás už před Vánoci tak nějak nejvíc zaujala, je
pro děti od šesti let, takže jsem naší třetí ani moc nepřemlouvala. No a nakonec měly beztak obě holky horečky, a tak zůstaly hezky doma v teple s tátou a my vyrazili s klukama do mrazu a do divadla za patřičně mrazivou pohádkou s názvem Olaf a sněžný drak.

Vybrali jsme jí hlavně proto, že je to pohádka vikinská... A vikingové to je jedno z témat, který se u našich kluků logicky těší oblibě.
(Mimochodem, musím poznamenat, že mne dost překvapilo, že správně se prý nepíše "vikingská", ale "vikinská"... Jako po přečtení zdůvodnění, se to sice pravopisně zdá logický..., ale stejně mi tam to krásně znělý "g" chybí... k těm vikingům mi prostě tak nějak pocitově patří, no ;-)...)
A vybrali jsme dobře.
Starší se sice ráno kousnul, že prej do divadla nechce, ale odpoledne už šel bez řečí (mám pocit, že mu tatínek nějak domluvil, i když nevim přesně jak), a stejně jako tenkrát druhorozeňák, rozhodně nelitoval.

Ještě před začátkem představení jsme si stihli s klukama přečíst v programu něco o tradici pálení vánočního polena... a vzápětí už se před námi odehrával zmíněnej rituál.
Přiznám se, že jsem lehce pozvedla obočí při sekvenci otázek: "Čí je dcera?... Čí je žena?..." "Nu což," řekla jsem si, "historicky je to v pořádku." Nicméně závěr představení mi nabídl nečekaně milou satisfakci ;-). Následně mne plně fascinovaly dlouhé copy vikinské princezny, od nichž jsem odtrhla zrak až díky tý nádherný loutce, která jí představovala coby tříletou.
Ve chvíli, kdy pak nebohej Olaf skončil v sudu a já pomalu začínala nad tou nepravostí ronit slzy, (ono co si budem povídat, už ta scéna s žádostí o dítě je pro srdce matky strašná,) mne nejstarší z mého rozpoložení vyrušil nadšenym sdělenim, že je to jako ve třech zlatejch vlasech děda vševěda. Evidentně měl hroznou radost z toho, že se mu tenhle motiv, kterej v hlavní dějové lince proniká celou pohádku, podařilo dešifrovat. Druhorozenej zas neomylně už pár minut předtím rozpoznal, a následně mi suše oznámil, že: "Ten král je zlej."
O něco později se pak ten starší musel ještě podělit objevem, co za znak je na jednom ze štítů, z čehož měl pochopitelně opět vánoce. Zatímco druhorozeňák pořád dokola řešil, jestli jsou ty sekery, s nimiž postavy několikráte bojovaly, vážně pravý nebo ne.
Pak ještě nejstarší cosi radil Olafovi, když si vázal na nohy sněžnice (Olaf, samozřejmě, náš syn hopsal celej u vytržení na sedadle a bez sněžnic ;-)...)... nevim jestli ho ovšem Olaf pochopil, protože jsem se syna musela pak sama cestou domu přeptat, jak že to s těma animovanejma seriálama vlastně myslel a konečně jsem vyrozuměla, že prej v animovanejch seriálech je vázání sněžnic snadný... Evidentně důsledek toho, jak stejně jako kdysi náš táta každou chvíli při sledování animáků prohlašuju věci jako: "Tohle jde jen v animovanym seriálu" a  "v animovanym seriálu je možný všechno, tam je všechno snadný..." :-D
Ale zpátky k divadlu... Skvělá byla i rybářka Astrid s obrovskou naběračkou, aspoň myslím, že to byla naběračka, a taky králův messenger nesoucí informace mne rozesmál až k slzám... ony vůbec texty všech písní v představení byly víc než povedený.
A potom se najednou po všech dobrodružstvích, zádrhelích a protivenstvích, včetně nebezpečné návštěvy sněžného draka, konečně příběh Olafa a Tyry chýlil ku šťastnému konci a my zírali, jak se shůry do nově založené kaple svaté Markéty, která celou dobu Olafa chránila, jak jen to bylo možné (a že jí to dalo práce), snáší její obrovská socha s nádherně vyřezávanou svatozáří.
Tleskala jsem se slzama dojetí v očích... a druhorozeňák celou cestu domů vykřikoval, že koruna je Olafa! :-D
Zkrátka perfektní zážitek pro všechny.

Když jsem včera googlila název představení, abych zjistila, co se o něm už kde napsalo, narazila jsem i na stránku, kde se daly přehrát písničky z představení. Což vyvolalo novou vlnu nadšení nejen u kluků, kteří se seběhli při prvních tónech králova messengera, ale i u holčiček, který se mi na klíně vesele roztančily pří písničce o Tyře v kozím chlívku, a radostně nadskakovaly i když se v dalším textu zrovna zpívalo o tom, kterak Hákon hodí mimčo dravé zvěři... asi pro tu veselou melodii... nu ostatně ho zvěř stejnak nepovečeřela, přesně jak mu bylo přislíbeno.
A když jsem je tak viděla, jak se jim to líbí, a chtěj to pouštět pořád dokola a zpívaj si to... přislíbila jsem předběžně já jim, že když budou chtít, tak můžeme zkusit třeba před Vánoci zajít do divadla na tohle představení znovu... a všichni.


Stránky divadla Lampion, které má hru Olaf a sněžný drak v repertoáru od listopadu 2017, najdete zde ;-).
A tady jsme s dětma našli i krátkou videoupoutávku na tohle povedený představení.


Update: Dnes (9.3.) přišel nejstarší s jedničkou z hudebky...
"No super. A co si zpíval za písničku?"
"Olaf Messenger."
A pak mi jí na přání zazpíval též... a při refrénu naznačoval skákání přes sekeru! Bomba! :-D