Dnešní vydatná noc

... aneb maminky musej bejt kreativní ;-).
To máte tak...

Tentokrát nás obohatila o další story z těch žaludkem hýbajících naše nejmladší...
Aneb není nad to, když se kolem dvanáctý v noci konečně vypravíte do koupelny, že už je teda ale jako fakt čas se uložit ke spánku a najednou slyšíte z ložnice kašel...
Divnej kašel...
Jako FAKT DIVNEJ KAŠEL...!
"Ty vole, vona dáví...!"
A tak letíte zase zpátky, rozsvítíte... a na posteli sedí nešťastně se tvářící rozespalá nejmladší, a háže zvratky všude kolem...
A tak jí chlácholíte, kontrolujete, že nic nevdechla a že už s blitím konečně končí a obhlížíte tu spoušť a tápete, kde jenom začít...???
Zeblila důkladně sebe, svoji peřinu, takovou peřinku, do který jsme ji i ostatní děti zavinovali jako miminko, a kterou následně a i teď měly na spaní pod sebou, dva polštářky, peřinu ségry, která spala vedle v dětský postýlce, prostěradlo v postýlce...
Úžasně svými zvratky vyzdobila i ségřino z peřiny koukající lýtko...
A když jsem se naši třetí následně pokoušela vzbudit, že jí musim umýt nohy, tak si ta do toho krásně sedla spacíma kraťasama...
Jo a abych nezapomněla, páradně to schytal i můj plyšovej pes, kterýho jsem kdysi v době chození dostala od manžela k valentýnu (můj první "valentýnskej" dárek)... a hlavně... hlavně naší nejmladší milovaná hrající sova, bez který prostě neusne...
Než jsem holky umyla, převlíkla, popřevlíkala jim postele, vytřela i na zemi, kam to mezi postelí a postýlkou proteklo, následně je uložila a jala se přemáchat všechny ty poblitý věci, minula hodina a čtvrt k tomu.
Třetí usnula hned, ani se neoblíkla do novýho pyžama, a po oblíknutí nejmladší jsem jí do něj navlíkala už spící.
Zato nejmladší furt nespokojeně kňourala, že chce "Ovu"... ("Miláčku, sova je mokrá, poblinkala si jí, ta musí dneska spát tady na topení...") a "Míko".
"Nu což," řekla jsem si nakonec, "mlíko by mělo bejt taky dietní..." a dala jí ho v naději, že usne a bude klid.
Ani jsem netušila, že mám dva roky po porodu toho mlíka tolik, jak se ukázalo asi o deset minut později, kdy nejmladší moje prso pustila a začala podezřele polykat naprázdno.
A zatímco já se zvedla na loket s prosebným "Né...", tak to v ní zažkrundalo... a pak už jsem sledovala velkej bílej proud řinoucí se z ní opět ven...
Vzhledem k tomu, že jsem to vzápětí chytala jak se dalo, tak to tentokrát odnesly jen dečky vyskládaný pod ní a komplet její pyžamo...
Takže další svlíkání, další mytí, další řev v koupelně (v paneláku krátce po půl druhý v noci), další hledání něčeho, co by se dalo použít taky jako pyžamo, neb ty po dvou poblitích tak nějak došly...
To je tak, když dáte jedno pyžamo ze čtyř do prádla, druhý pak hned další den ráno dítě na nočníku počůrá, no a následující noci pak zbývající dvě poblije...
Pak ještě hledání novejch dek, do kterejch jsem jí uložila, a další přepírání, během kterýho chudinka konečně usnula vyčerpánim...
A já dala sprchu a čtvrt hodiny po druhé ranní se přece jen taky uložila k spánku...
Takže v šest ráno jsem stávala jako vážně dobrá zombie... :-)
Vyspinkaná... no... Do zelena! :-)...

A aby toho náhodou nebylo málo, ráno nejmladší vydyndala na muži kousek housky a vzápětí si poblila ruku...
A zatímco jsem psala tenhle článek a ona si opět dala aspoň mlíko... tak následně opět sebe i mne přímo úkazkově, až filmově zeblila... (víte jak se blije v americkej filmech, že jo? Ne? Přece tak, že je to úplně všude, na všem a na všech ;-)...), a to i přesto, že jsem toho asi třetinu stihla chytit do hrnečku, z něhož jsem zrovna dopila čaj a pokládala ho zpět na stůl...
Copak pro ní, pro ní jsem si tu prozíravě připravila pro všechny případy dvě sady náhradních oblečků, aby jsme pro ně pak nemusely do ložnice a nebudily manžela zaslouženě odpočívajícího po první z řady čtyř nočních, co ho teď čekají... ale vzít ze skříně taky něco pro sebe, mne jaksi nenapadlo...
Takže mám teď na sobě epesní šatičky z takovýho tunelu, co jsem kdysi šila na nošení našeho druhorozeňáka, a s kterym si naše holky občas hrajou na nošení miminka, ač je jim velkej a maj ho tudíž v panenkách... a kterej jsem si v pase ovázala stuhou, neb je mi to široký :-D


P.S.: Doufám, že se malá do zítřka srovná a nebudem muset razit k Dr. :-/

P.P.S.: Další den, tedy včera, už měla "jen" průjem a dnes, vypadá ok ;-)

P.P.P.S.: Abych nezapomněla... takhle vypadal ten můj úžasnej model :-)

 Aneb maminky musej bejt kreativní ;-)

A ano nahoře to jistěj dva kolíčky přicvaklý jak k těm "šatičkám" tak k podprsence... Nějak mne moc nebavilo ukazovat na balkoně při věšení cejch podprsenku lidem z protějšího paneláku ;-).)A všimněte si, kolíčky jsou do barvy těch růžovejch kytiček na "lemu"!