Prohledat tento blog

pondělí 21. listopadu 2022

Měsíc férových cen aneb Co vše se skrývá za cenou... třeba mých látkových panelů?

 


Přišlo vám někdy zboží nějakého lokálního tvůrce, ať už na stánku nebo v e-shopu, drahé?
Ruku na srdce... Mně občas taky. 
Je to tím, že často máme jen velmi mlhavou představu, co všechno se za onou cenou skrývá. 
A právě na to, že to, co se nám často zdá drahé, je ve skutečnosti jen za férovou cenu, upozorňuje iniciativa Měsíc férových cen.

Mnohdy totiž vůbec netušíme, kolik různých úkonů musel ten který tvůrce udělat, než světlo světa spatřil konečný výrobek, jehož cena se nám pak ve srovnání s masovou produkcí odněkud z Číny logicky zdá příliš vysoká.
Ani já, která sama tvořím, si u některých odlišnějších výrobků nedokážu plně představit, co všechno práce na nich obnáší.

Můžu vám ale přiblížit, co všechno se skrývá za cenou mých látkových panelů.


Za prvé je to Nápad... (S velkým "N" je napsán schválně ;-)...) Ten nepřichází jen tak. Vyžaduje to vnímavou a tvořivou mysl, kterou člověk musel cvičit celá léta, a taky dostatek času, během kterého onen prvotní nápad dozraje, a vy ho rozvinete do konkrétní použitelné podoby.
Během té doby si píšete poznámky, děláte náčrtky, různě svůj nápad doplňujete a měníte... Tenhleten čas, kdy nápad zraje, rozvíjí se, a je neustále doplňován o další a další skvělé detaily, miluju na celé tvorbě vůbec nejvíc... ;-)

Pak následují celé týdny skicování a malování. Během kterých původní nápad dostává svou konkrétní vizuální podobu. 
To je často vyloženě mravenčí práce. A je k tomu potřeba krom talentu taky značná kreslířská zručnost, kterou člověk nezíská přes noc... V mém případě jsou za ní léta v LŠU, později v ZUŠ, stovky a tisíce hodin kreslení a malování, ale i třeba studium anatomie a perspektivy během let na VOŠ oděvního návrhářství a během studií výtvarné výchovy na pajďáku... a následně mnoho dalších tisíc hodin kreslení a malování a poznávání dalších výtvarných technik v průběhu let od dob studií, kdy se výtvarný projev postupně dál tříbí a zdokonaluje.
Každá postavička do nového panelu se i několikrát překreslí, dokud s její podobou nejsem plně spokojená. Následně pak po několika barevných zkouškách dostane svou konečnou barevnost. Vše se dlouze ladí, aby to k sobě hezky sedělo.
Následuje malování jednotlivých herních prvků, a na závěr pak tvořím pro postavičky onen hrací svět, kterážto práce začíná propočítáváním a přesným rýsováním rozměrů jednotlivých částí budoucího panelu, a pokračuje dlouhým vyplňováním původně bílé čtvrtky, rozdělené na různě velké obdélníky, všemi těmi zajímavými detaily, u nichž se vždycky těším, jak je pak vaše děti na ušitém setu budou postupně objevovat.

Když je po mnoha týdnech vše konečně namalováno, je potřeba to dílek po dílku dostat do počítače a v grafickém programu sestavit do konečné podoby... Většinou to pro mne znamená tři až čtyři celonoční šichty, protože jen v noci je na podobně soustředěnou tvorbu u nás doma ten správný klid ;-) 

Hotové grafické podklady pak posílám do tiskárny, která tiskne na certifikované materiály vhodné i pro děti mladší tří let, což je skvělé, ale nese to s sebou i vyšší cenu tisku.  A pak s napětím očekávám výsledek, zda vše přijde natištěné ve správných rozměrech a ve správné barevnosti.

Následně je potřeba došlou látku nafotit a nový panel vložit na e-shop, vymyslet k němu poutavý popisek, a dopodrobna vypsat všechny důležité údaje.

Krom toho je nezbytně nutné vám o každém novém panelu nějak dát vědět... 
Což znamená hodiny a hodiny tvorby obsahu pro moje sociální sítě. Hodiny komunikace s fanoušky (což bývá ta zábavnější část ;-)...) A také hodiny a hodiny vzdělávání se v marketingu a v novinkách ohledně SEO... Tuhletu část "jak o své tvorbě dát vědět" se učím teprve poslední tři roky, a pořád mám v téhle disciplíně citelné mezery.

Z nového panelu je také potřeba daný výrobek vždy ušít, aby každý dobře viděl, co vlastně z toho panelu může vzniknout za krásu. Celý postup průběžně fotit, a následně ho sepsat do podoby fotonávodu zde na blogu. Několikrát si jej projít, zda je dostatečně srozumitelný a neobsahuje moc překlepů a chyb... A opět vám o tom, že je návod už k dispozici, dát vědět ;-).

Svůj čas taky zabere komunikace se zákazníky. Často zákaznicím píšu, když vidím, že třeba objednaly z doplňkové galanterie něco, co k vybranému panelu vůbec nepotřebují a zároveň naopak neobjednaly něco, co by k němu potřebovaly, protože vážně nechci, aby byly zklamané, že jim něco chybí, nebo že něco objednaly a zaplatily zbytečně. 
Stříhání a balení látek se taky nezařídí samo. A balíčky se do zásilkovny či na poštu též samy nevypraví ;-).

Kromě toho všeho je potřeba do konečné ceny zahrnout náklady na materiál, čtvrtky, barvy, tužky štětce... Náklady na energie, PC, šicí stroj... Náklady související s provozem e-shopu a používáním grafického programu. Poplatky za doménu. A v neposlední řadě taky povinné odvody - daně, zdravotní a sociální pojištění, které z konečné částky ukrajují vedle ceny tisku vůbec nejcitelněji.


Připadají vám po tomto výčtu mé látkové panely drahé?

Popravdě... já si opět, a ještě důkladněji uvědomila, že jsou věci, které jsem do výsledné ceny nezapočítala buď vůbec, a nebo v nedostatečné míře...


Což znamená, že moje ceny vlastně zatím nejsou tak docela férové... A že je budu muset v dohledné době důkladně přepočítat, a následně patřičně zvýšit.

Ano, moje ceny nejsou férové, a proto půjdou v průběhu prosince nahoru. O kolik to přesně bude, musím ještě spočítat.

Do té doby máte poslední příležitost využít mé dosavadní hlouposti a neznalosti, a ulovit si nějaký ten panel za stávající nízkou cenu ;-)


Více se o celé iniciativě měsíc férových cen můžete dočíst např. na wonline, zeny s.r.o., ale hlavně na facebooku a instagramu
Pokud vás zajímá, co stojí za cenou konkrétních výrobků našich konkrétních tvůrců, tak uvedené odkazy určitě navštivte ;-) 
Na instagramu sledujte #mesicferovychcen


čtvrtek 10. listopadu 2022

Přehnaná skromnost nebo impostor syndrom...? Kdo jím trpíte?

Koho taky poznamenalo rčení: "Sedávej panenko v koutě:.."? 

Kdo taky slýchal: "Samochvála smrdí!" tak často, že se nakonec nejen nechválí, ale pro jistotu rovnou i sám sebe shazuje?

Kdo taky trpí přehnanou skromností?

Kdo se taky nedávno našel v některém z článků o takzvaném impostor syndromu?


Jo... mně se týká všechno zmíněný...

Ale poslední roky na tom vážně hodně pracuju ;-)

Ono to všechno totiž člověka strašně brzdí v rozletu, v práci, v tvorbě...

A to nechcete, věřte mi ;-)

Ale neni jednoduchý se těch za dlouhý roky zakořeněnejch zvyklostí zbavit... 

Vážně běh na dlouho trať...

Zvlášť když byste zároveň fakt neradi sklouzli k opačnýmu extrému... Takže furt hlídáte, aby to už náhodou nebylo moc... A ono je to přitom pořád sakra málo... :-D


Občas mi na mý cestě ke zdravýmu vnímání sebe sama fakt pomůže třeba to, když mi někdo napíše, že ho moc baví číst můj blog... 

Nebo když mi loni kamarádka řekla, že píšu pořád líp a líp, že prý je fakt znát, jak jsem se za ty roky zlepšila... 

Nebo když mně někdo přistihne nad skicářem a užasle se ptá: "Tos vážně kreslila ty? To je dobrý!" 
Nebo když jsem tohle léto zase jednou kreslila na hřišti na lavičce, zaslechla za sebou šramot, a viděla odcházející babičku s vnoučkem, a slyšela, jak mu tiše říká: "Pani umí moc pěkně kreslit, viď?"

A před prázdninama, když jsme s dalšíma maminkama čekaly před školou, až děti dorazej ze školy v přírodě, jsme se bavily jak jedna z maminek zrovna vyšívá Poslední večeři od Leonarda, a kolik dá taková výšivka práce, a ona mi najednou povídá: "Tak vy zase kreslíte." A já jen samozřejmě odsouhlasila: "Jo, já zase kreslim." 
A snad poprvý v životě jsem u toho necejtila takový ty blbý pocity, že bych jako měla bejt skromná, že to jako neni zas až tak moje zásluha, a že vlastně nekreslim zas až tak dobře, a že bych svoji práci měla urychleně aspoň trochu shodit, abych třeba nepůsobila namyšleně, nebo podobný blbý, brzdící a sebedegradující myšlenky... 
Prostě jen: Ano, já kreslim... 
Bylo to fajn... 😉❤

Asi bych si měla slíbit, že budu dělat všechno proto, aby se mi už nestalo to, co nějakejch patnáct, šestnáct let zpátky, kdy mym skicářem listovala jedna kamarádka a říkala: "Ty takhle maluješ? Jaktože se to o tobě neví?!?"...

Takže mrkněte na můj instagram ;-), protože jo, já takhle maluju ;-)
Dělám to od dětství.
Dělám to často.
Dělám to ráda.
A jsem v tom docela dost dobrá...
A jednou...
Jednou přijdu i na to, jak se tim plně uživit ;-)

čtvrtek 3. listopadu 2022

První dva měsíce v nové práci, kimono a karate

Tak mám za sebou první dva měsíce v nové práci...

Což s sebou nese více peněz, (konečně!) nové přátele a známé (velmi osvěžující), a mnoho a mnoho pro mne zcela nových znalostí z technického oboru s nímž jsem dosud neměla tu čest... (Šprtala jsem na zkoušku spolu s mužem jako blázen, abych to vůbec dala... A následně se odměnila novým batohem... Když na podobný radosti konečně mám ty peníze ;-)...)

Ale taky to znamená méně času na tvorbu, šití, malování, psaní blogu...

Spoustu projektů, co mám v hlavě, a spoustu rozdělaný práce, jsem musela odložit.

A až teď v posledním týdnu, kdy se tři týdny po zkouškách a dva týdny po závěrečný autorizaci, cítím už jakžtakž zaběhnutá, pomalu zase začínám dělat i na něčem svym... 

Alespoň o těch několika málo všedních dopoledních, kdy nejsem ani v práci, a ani nespím po noční, zato děti jsou ve školách, a v práci je pro změnu muž, a já mám tak přibližně šest hodin doma klid... Z nichž ovšem polovinu strávim nad prádlem a úklidem...


A ano, i děti teď vídám o něco míň... 

O to víc se musel zapojit tatínek. Prakticky to zatím zvládá, a na jeho psychice se to podepisuje jen tu a tam zase o něco větší podrážděností... ;-)

Tak snad to vydrží...

Můžete nám držet palce...

A taky se se mnou můžete podělit o praktické rady, co funguje vám ;-)

Já nám už dva a půl měsíce plánuju udělat velkou magnetickou tabuli, z který by bylo všem krásně jasný, co, kdy, kdo, kde ;-) Aby se mne muž furt nemusel ptát, nejlépe telefonem do práce... A já mu nemusela odpovídat: "Nevim, mám diář doma, večer se podívám..." :-D

No, zatim to mám jen tak nějak promyšlený, plus veškerej potřebnej materiál shromážděnej... 

Tak snad to brzo konečně zrealizuju... 

A snad nám to bude fungovat... 

A třeba vám to pak i vyfotim. Aspoň na fb ;-)


Ovšem o srandy s dětma úplně nepřicházím, i když jich teď dost vyžere tatínek... Jako třeba tuhle ;-)

Takže se můžete těšit, že se občas přece jen o něco podělim ;-) 


Třeba zrovna včera mne totálně dostal náš druhorozeňák...