55 top příspěvků z druhého roku facebookové stránky blogu ;-)

Rok se s rokem sešel... a já jsem opět propásla druhé výročí založení facebookové stránky blogu, které bylo už v půlce února...

Loni jsem udělala vzpomínkový článek, kde jsem shrnula všechny facebookové příspěvky z předchozího roku...
Jenže letos se to na stránce rozjelo trochu víc... takže jsem se nakonec rozhodla vybrat "jen" pět a padesát těch (dle vašich reakcí soudě) nejpovedenějších ;-)

Pojďte nad nima zavzpomínat se mnou...

10. března 2019 · 

Tak jsme se včera ve vlaku s mužem pobavili...
Jeli jsme s dětma z jarňáků, a ve třetím, posledním vlaku se nám podařilo obsadit to sedmimístí hned za strojvedoucim...
Až po třech stanicích si jakejsi pán s lyžema přisedl na trojsedadlo před námi a o stanici později vešel starší pán a volal za sebe, že tady je volno...
Po chvíli za nim vstoupila dovnitř starší paní, rozhlédla se a s jistým prohlášením zase hned vycouvala a zmizela... a pán šel nepříliš ochotně za ní... (Ještě jsme zaslechli, jak jí říká něco o tom, že když jinde nebude místo, tak on se sem vrátí.)

Načež se na mne otočil manžel a povídá: "Víš jak se slušně řekne: 'Tady nebudu, tady jsou děti, tady bude bordel a řev'?"
A já jen s pobavenim přikývla a zopakovala větu oné paní: "Tady je na mne moc horko!"

12. března 2019 · 

Jo jo, přesně po tom jsem toužila...
Bejt nad ránem probuzena tulícím se dítětem, při jeho objetí nahmatat, že je nějak dost vlhký... a uvědomit si, že jsem mu večer zapomněla dát plínu...

20. března 2019 · 

Tak jsme se dnes s mužem u večeře zasmáli...
Druhorozeňák, že prý už ty fazolky nemůže jíst... a když se ho muž zeptal proč, dozvěděli jsme se od něj poněkud překvapivý důvod: "Ony jsou na mne příliš dobrý.":-D

Manžel ho ocenil: "Dobrej pokus," a pak ještě dodal, "když ti tak chutnaj, můžeš klidně dostat třikrát tolik."

21. března 2019 · 

Víte, co je fakt moc fajn?
Když z kraje zimy vaše dvou a půl roční dítě hlásí cestou do školky, že ho "boí bicho"...
Hlásí to i ve školce, kde odevzdáváte to starší dítě, a cestou ze školky spustí, že chce kakat. A tváří se při tom fakt akutně.
Tak s nim nakonec zalezete za nejbližší keř, kde během chvíle dítě nakadí pořádnou naběračku bezva průjmu...
Ale tim to nekončí.

Vůbec ne.

O pár dnů později začnete ze školky chodit jinou cestou...
A tuhle tak jednou za měsíc prubnete, aby jste ještě na začátku jara slyšeli vaše dítě v blízkosti onoho místa nadšeně volat na celý sídliště: "Tady já kaka-á!"

No nic, budu to brát z tý lepší stránky... Zažívání jí sice tehdy poněkud zradilo,... ale paměť jí evidentně jen tak nezradí... ;-) 

22. března 2019 · 

Tak za toho nejstaršího už týden platim v autobuse sedm korun místo jedný...

Vycházky v době koronavirové

Chodíte na vycházky? 
Teď když řádí koronavirus?
My byly předvčírem,... po šestnácti dnech.
Zůstali jsme totiž doma už týden před vyhlášenim nouzovýho stavu...
Proč?
Protože neštovice... ;-)
Poslední vycházka tak byla s vysypávající se nejmladší do lékárny,... pro pudr,... a pak fofrem zase domu...

Když jsem pak konečně ušila nějaký ty roušky i dětem, rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas je vytáhnout do lesa, že se jako spolu nadýcháme čerstvýho vzduchu...

Kluci byly na vycházce v pohodě...
Vzorňáci jako dlouho ne...
Zato holky...
Ty byly tááááák neskutečně protivný,... že je asi radši nechám zase nejmíň další dva týdny doma...


Fakt mne teda zrovna dvakrát nebavilo poslouchat dvě hodiny v kuse jejich řev a výkřiky:
"Ouška! Ouška! Padá!"
"Mami! Me to ned-ží!"
"Me je zima!"
"Já ci jít koupit kalhoty!"
"Ne! MAJI otevzino! Ty kecás, mami!"
"Ouška! Ouška! Padá!"
"Tahá! To tahá!"
"Áááááá!"
"Mám tam vasy!"
"Mám tam vasy!"
"Mám v puse vasy!"
"Mám je pod ouškou!"
"Mami! Tys mi to dala blbě!"
"Me to zase padá!"
"Áááá, tahá! Mami taháš mi vasy!"
"Mami! Je mi zima! Ci ukavice!"
"Mami, dalas mi je b-bě!"
"Padá! Padá! Mami! Ouška!"
"Já ci jít do dáčka!"
"Ale mami, jenom se kouknout!"
"Néé dáček MÁ otevzíno!"
"Padá! Ouška padá!"
"Tačí mi to ucho!"
"Ta ouška je B-BÁ!"

No jako fakt... příště se na ně vykvajznu, a radši jim jen otevřu okno... 

Mimochodem, v lese bylo lidí jako snad nikdy.
V podstatě skoro nebylo kde tu roušku sundat, neb všude se někdo motal...

A vůbec nejlepší byl jeden starší pár, kterej hezky bez roušek "řízy, řízy, dříví z břízy"...
Následně to dříví naložil na kola a odjel...

Muž jen kroutil nevěřícně hlavou a povídá: "Ty jo, já jet krást dříví do lesa, tak bych si tu roušku vzal snad ani kdyby zrovna nebyla povinná..."

A já, jak jsem dětem ještě doma říkala: "Snažte se venku moc nekašlat, ať nikoho zbytečně neděsíte...", tak jsem se docela bavila, když zrovna u těchhle dvou borců jeden z kluků zakašlal...

Takže i sranda byla...
No,... ale příští vycházku si teda dobře rozmyslim... ;-)

Návod na roušku s kapsou + šablony na šest velikostí

 Jo... i u mne došlo na roušky...
Vlastně by to bylo dost divný, kdyby ne...
Zatím máme my dospělí, zítra ještě musim doladit dětský ;-)

Většinu včerejšího dne jsem strávila sledováním nejrůznějších videonávodů, převážně s čínskými, anglickým a thajskými nebo jakými popisky...
Bylo to dost zajímavý.
V zásadě asi tři různý střihy a nesčetně postupů...
V jednom například autorka mezi vrstvy bavlny všívala vrstvu z filcu.
Někdo to šil s kapsou na filtr, kam následně vkládal všelico, včetně třeba složený papírový utěrky... Někdo to šil bez kapsy...

A taky ten střih konstruovali různě... Většinou k tomu teda používali pravítko,... ale v jednom z videí to kdosi odměřoval různě podle ruky, prstů a tak...
To mne dost fascinovalo,... ale ten systém jsem teda moc nerozluštila...
Schválně, vzhledem k tomu, že se mi to video podařilo najít, tak můžete mrknout, jestli to měření, někdo chápete ;-)

Já to nakonec nakreslila nejdřív takhle... ale pod bradou to bylo málo... Zvlášť pro mýho muže, kterej při následný zkoušce otevřel hubu, div mu nevypadla z pantů, a hned hlásil: "Hele! Je to malý!" :-D

 Takže jsem to na druhej pokus pod bradu krapet protáhla, a taky trošku stáhla, a to i přes nos, neb se původní šablona ukázala být v těch místech dost volnou.

šablona na roušku

Krásně překreslenou šablonu na roušku můžete stáhnout tady ;-)

šablony na dětskou roušku

A tady najdete šablony na roušky pro děti ;-)

 Podle šablony dvojmo střihneme svrchní část i vnitřní část, a taky z boku o kousek kratší díl na kapsu, do který pak můžeme vkládat něco jako filtr.

Obal na zdravotní průkaz, sešit, knížku... - Návod na ušití

V čem máte zdravotní průkazy svejch dětí?
Ty moje na ně maj takovejhle pěknej kabátek.

No, holky ho maj úplně nově, teprve od pátku a od soboty ;-)
Docela si počkaly...
Ale dočkaly se...
Ne, že by to bylo nějak extra těžký šití, ale najít si tu chvilku právě jen na tohle, prostě trvalo trošku dýl.
Navíc jsem nejdřív potřebovala našít na podklad aplikace těch zvířátek... ručně... z filcu...
Jak na to, jsem psala nedávno tady ;-).
Ale můžete na budoucí obal našít i látkovou aplikaci ;-)
A nebo si můžete užít nějakou krásně vzorovanou látku, a s aplikací se vůbec nezaobírat...
Je to jen na vás...

Podobnej obal samozřejmě můžete ušít třeba na knížku, nebo sešity...
Pak je potřeba změřit rozložený sešit, a na každou stranu následně přidat tři centimetry...

Na průkazku jsem stříhala plátno v následujících rozměrech:
dva díly o velikosti 26 x 18 cm (z toho jeden s našívanou aplikací)
dva díly o velikosti 15 x 18 cm (z těch budou záložky)
a dva díly o velikosti 15 x 3 cm (na zapínání)

Po kom vaše děti zdědily sportovní talent?

No,... ty moje skoro určitě ne po mně...
Teda aspoň ty dvě, u kterejch nějaký to sportovní nadání pozoruju...

To takhle nějaký tři čtyři roky po svatbě muž povídá: "Já jsem vlastně nikdy neměl nějak vyhraněněj typ,... jakože by se mi líbily jen blondýnky, nebo tmavovlásky... Akorát jsem vždycky chtěl, aby ta moje byla sportovně založená... A PAK jsem si vzal TEBE! No, chápeš to?!?"
No,... nevim, jak se v tomhle směru mohl při výběru seknout,... ale signály z mý strany byly celkem jasný.
Jako, v dlouhejch šatech a sukních ke kotníkům, s rozevlátejma vlasama, a ve střevíčkách na podpatku snad nikdo sportovkyni nečeká... ;-)

Ostatně pár dnů předtím, než jsme spolu začali chodit, jsem ho vzala na přepad tábora našeho dívčího oddílu, kde jsem tehdy už třetím rokem nevedla...
Několik dní jsme tam pobyli na návštěvě, a v programu zrovna byla nějaká ta olympiáda, kterou jsem si náááramně užila, a skoro všechny disciplíny jsem s přehledem prohrála...
Když jsem si pak hrdě běžela pro souhrnnou medaili za poslední místo, tleskal mi se smíchem celej oddíl...
Takže musel velice dobře vědět, že se vrhá do vztahu s vílou kříženou se šaškem, a nikoli se zažranou sportovkyní...

Pamatuju si, že v těch každoročních "olympiádách" na táborech jsem se slušně umístila vždycky jen ve stoji na kůlu, případně v navlíkání kolínek, nebo nošení ešusu na hlavě... Jinak jsem měla ve všem jistý minimálně jedno z posledních dvou míst... Častěji to poslední.
Jednou jsem třeba byla nečekaně předposlední i v "maratonu"... To protože Marcela si dala cestou pauzu na trhání malin...

Takhle jsem vypadala ještě čtvrt hodiny po doběhnutí... přičemž samotnej běh mi trval tak nějak podobně ;-)

Pokud tedy po někom naše sudý děti zdědily sportovní talent, tak rozhodně po manželovi, kterej i chodil na nějakou tu základku se sportovnim zaměřenim, a kterej občas projevuje různý takový snahy, jako jít si s klukama zaběhat, vyrazit na koloběžky, měřit jim čas na opičí dráze a podobně...
A kterej čas od času zkouší k nějakýmu sportu přemluvit mne...
No... ten bowling tenkrát nebyl úplně marnej... a docela mne i bavil,... ale...
Lásko, smiř se prostě s tim, že hrát míčový hry zkrátka neumim, a běhat s tebou taky nikdy nebudu...
Zato s tebou klidně zkouknu všechny zbývající série Supernaturalu a budu s tebou víst sáhodlouhý disputace třeba o tom, kam odcházej zavražděný andělé a démóni...
A pak si můžem dát třeba Zaklínače ;-)


P.S.: Pro přesnější ilustraci mejch sportovních dovedností připojuju dvě historky, na který jsem si nedávno vzpomněla během jistý facebookový diskuze v rámci skupiny patřící k blogu Zpátky na podpatky,... což mne následně inspirovalo k sepsání tohohle článku ;-)


1.
Párkrát jsem v životě hrála ping-pong.
Když jsem ho někdy v roce 2004 hrála s jednim kamarádem, tak z mýho stylu hry vytřel smíchy stůl i podlahu... a i přes slzy v očích suverénně vyhrál.
Pak jsem ho hrála ještě s našima klukama, během dovolený v červnu 2015.
Hraní mi opět moc nešlo, ale složila jsem při tom hraní básničku, tak se kluci tlemili jí, a ne mejm hracím schopnostem ;-):
Byl jeden King Kong,
měl moc rád ping-pong.
Ptal jsem se ho: "King Kongu,
jak sis užil ping-pongu?"
"Ping-pong jsem si užil.
Síly svý jsem tužil.
Ping-pong, ten já mám moc rád.
Pojď ho se mnou taky hrát!
Užijem si míček,
úskoků a kliček...
Užijem si ping-pong!"
Děl v odpověď King Kong.

2.
Jednou na mne vyšla řada na základce při baseballu...
Dali mne až jako poslední... Nepochybně v naději, že na mne řada nedojde vůbec.
Ale jednou přece došla...
Mávla jsem teda tak nějak tou pálkou, a pak ji zase spustila dolu a čekala, až někdo najde míček a budu se muset připravit na další nadhození...
A všichni kolem řvali jak šílený: Běž! Běž! BĚŽ!!!"
A já ještě pár vteřin nechápavě koukala, než jsem, slovy mé kamarádky, "opatrně odložila pálku, asi aby se jí nic nestalo a moc se nepotloukla, a odcupitala na metu".
Každopádně, díky tomu, doběhli lidi, co stáli na těch dalších metách, a vyhráli jsme...
Jako,... já si fakt nevšimla, že jsem ten míček trefila...
Zřejmě jak můj mozek prostě tu eventualitu vůbec nepřipouštěl... ;-)