Prohledat tento blog

čtvrtek 29. srpna 2019

Zákon napodobení

Tohle asi znáte... Takový to, jak rychle od sebe děti vzájemně odkoukají a přeberou všechny ty jevy, které z nějakého libovolného důvodu považujete za nežádoucí...

Pokud novej kámoš z pískoviště, kterýho vaše dítě právě objevilo, dělá něco, co se vám nelíbí... buďte si jistá, že v příštích týdnech vás čeká odnaučování přesně tohohle chování u vašeho dítka...
Ale POZOR! Pokud naopak ono cizí dítě hrající si s tím vaším dělá něco, co byste u svého dítěte rády viděly...
Zkazím vám radost, a seberu naději... Vězte, že právě TO vaše dítě jako hodné následování zaručeně neshledá...
Přesně takhle totiž funguje "zákon napodobení".

Moc dobře si pamatuju, jak u nás kdysi v době, kdy našemu nejstaršímu byl téměř rok, byla na návštěvě kamarádka s jen o měsíc mladší dcerkou...
Ta její holčička uměla krásně pít z pijícího hrnečku.
Fakt krásně... normálně mne závist jímala... :-D
Zatímco našemu raubíři to teda moc nešlo... ač byl o fous starší,... že ano...
Co myslíte? Odkoukal od ní náš kluk, jak na to?
Ne!
Ani náhodou...!
Zato začal hned druhej den pronikavě ječet...
Jo, uměl ten tón napodobit tak dokonale, že bylo úplně jasný, kde to asi odkoukal... respektive odposlouchal... ;-)
A aby toho nebylo málo, vybral si pro svoji premiéru chvíli, kdy jsme vjeli do krámu... a ječel ještě, když jsme z něj o čtvrt hodiny později kočárem vyjížděli...
A ano, podle něj to byla strašná sranda... a veškerý mý rozmlouvání a domlouvání... no... absolutně bez šance... ;-)

Od tý doby jsem onen "zákon napodobení" ověřila v každodenní praxi ještě mnohokrát, a můžete mi věřit... funguje...
Takřka stoprocentně...
Bohužel... ;-)

pondělí 26. srpna 2019

Rozbzuč déčko - na Kavčích horách

 Sice to píšu až teď, ale třetí heslo do letošní prázdninové soutěže s déčkem jsme získali už skoro před třemi týdny...

Mnou původně vytipované "zelené místo", se nám ovšem den před akcí ukázalo jako spící, (tedy dočasně mimo provoz,) a tak jsme se vydali tam, kam se od výletu s mojí sestrou chtělo našemu nejstaršímu...
Sestra totiž na našem společném výletě vypočítávala, kde všude už s klukama v rámci soutěže s déčkem byli oni, a našeho nejstaršího z toho výčtu nejvíc zaujala Galerie české televize.

A tak jsem s dětma vyjela právě tam...
Tatínka jsme nechali spát po noční a vyrazili na autobus do Prahy... Pak metrem, to je pro mne vždycky strašnej stres, s těma čtyřma obludama na eskalátorech... Prostě další důvod, proč mi Praha nechybí. Představa, že takhle s nima cestuju denně mne totiž upřímně děsí... ;-)
A pak ještě dalším busem... a všechno nám to jelo úplně krásně, sotva jsme došli na stanici, a to jak cestou tam, tak i cestou zpět...

V Galerii ČT je aktuálně výstava Filmohrátky. Týká se nejrůznějších televizních seriálů... Najdete tam třeba kostýmy z Arabely, Návštěvníků, Cirkusu Humberto, i noční košili a kolo ze seriálu Křeček v noční košili... Potkáte tam chobotničky z Čertovky, který si můžete i vymodelovat. Pohrajete si s ježkem v kleci...

Nebo nakoupíte v koloniálu pana Bajzy ze seriálu Bylo nás pět... Třeba obrovskej plyšovej dort, jako naše nejmladší ;-)

Krom toho si můžete v průběhu prohlídky udělat kvíz a v závěru si ho vyhodnotit...
My si ten papír u vchodu taky vzali... respektive, já jsem si ho vzala... Takže jsem vlastně celkem logicky už u třetí otázky zjistila, že jí řešim sama... takže my kvíz nedokončili, nebo tedy já ho nedokončila ;-)

Každopádně, tahle výstava končí až v půlce září... my tam ovšem razili především pro to heslo, pro který nejstarší okamžitě po příchodu naběhnul ke kase.
Tedy, on tam nenaběhnul pro heslo, ale pro hesla. Čtyři.
Ke kase jsme nakonec zamířili ještě jednou před odchodem.
Nakonec mne totiž děti přece jenom přesvědčily, že aspoň něco si na památku koupíme...
"Tak dobře, toho duháčka, ale jen jednoho dohromady, a jen toho menšího, aby nám zbylo na autobus domu..." ;-)

A kdo ještě váhá, kam třeba pro poslední heslo... tak už váhat nemusí ;-)

středa 7. srpna 2019

Naše žirafí stádo - tvoření s prázdninovým Kreativem pro děti

 
Cože to je???
No přece žirafy!
Že se vám zdaj ty barvy divný???
No... mě taky, ale co nadělám... ;-)
To máte tak.
V začátku prázdnin jsem neodolala a koupila tenhle časopis:

A to i přesto, že z jeho o rok staršího bratříčka, (Kreativně s dětmi) jsme toho ještě nestihli realizovat ani třetinu...
(Mimochodem, kdyby to někoho zajímalo, obojí je ještě v prodeji, v odkazu najdete oba časopisy buď jednotlivě a nebo jako zvýhodněnej balíček ;-)...)

 Děti tam pro začátek nejvíc zaujalo tohle...
A ačkoli byl na výběr klokan, žirafa a bizon,... všechny chtěly dělat žirafu...!
Takže jsem na čtvrtky nakopírovala čtyři žirafy...
A pak ještě jednu...

Třetí totiž původně začala dělat tu hnědou vlevo..., jenže pak nějak vyšlo najevo, že nejstarší vybarvuje svoji žirafu na zeleno... a všichni se toho chytli... že prej "Zombie žirafy!" "Zombie žirafí apokalypsa!" "Africká apokalypsa!"

Nakonec ovšem zombie žirafí stádo zatím čítá žirafy jen tři...
Druhorozeňák jí sice začal vystřihovat, (ještě před tím kapánek zhnědla, ale hlavně to oko červený, že ano...), jenže po prvním střihnutí (nejpřesnějším ze všech dětí, fakt udělal kolem tý nohy nádherný obloučky... mrkejte na obrázek...) prohlásil, že to vystříhnout nedokáže... :-/ (Na tomhle jeho "neumim, nemůžu, nedokážu..." kterym poslední půl rok jen srší, nás čeká ještě hodně práce :-/...)

Každopádně... bacha, páč: "Žiraf zombie stádo, hamá mozky rádo..." 
:-D

úterý 6. srpna 2019

Přenosná taška na miminko - panenku (návod k ušití)


V době, kdy jsem čekala naší třetí, jsem na facebookové stránce Praktické ženy (blahé paměti) potkala nádhernou tašku na miminko, panenku... Celou sladce růžovočervenou... Z boku byla růžovočervená látka s potiskem srdíček... Nebo byla zevnitř...? Nebo na peřince...?
No, přesně si to už nevybavim, ale pamatuju si, že se mi tenkrát strašně líbila... a že jsem koukla dolu na břicho, a říkala dítěti v něm: "Doufám, že jsi holka..."


Jak víte, holka to byla (a ano po ní ještě jedna), ale na tu tašku na miminko si docela počkala...
Původně jsem jí rozešila už k jejím pátým narozeninám... Ale nakonec jsem jí došívala až k jejím šestým...
A podle změny formátu fotek sami dobře poznáte, kam jsem se dostala na jaře 2018, a co bylo focený až o rok později...
Rovnou jsem totiž fotila postup, abych se o něj mohla podělit zase dál ;-)



 A tady ten návod je:

čtvrtek 1. srpna 2019

Slečna Pozitivka a mladý pán Negatív


Před pár dny jsem sdílela tohle nadšený zavejsknutí naší nejmladší na facebookové stránce blogu...
V reálu mu předcházel kratičkej rozhovor, skoro úplně stejnej, jako jsem měla zhruba o pět let dřív s druhorozeňákem... a navíc na tomtéž místě... na cestičce před barákem...
"Mami? Kam jdeme?"
"Jdeme do Alberta."
A pak následovala ona entuziasmem třaskající věta:
"Jdeme do Alberta... Juchůůů!!!"
Ona si při tom ještě poskočila... mně se na tváři rozlil pobavený úsměv... a mysl mi nabídla onu pět let starou vzpomínku...

S druhorozeňákem to totiž bylo trošku jinak...
Tři rozhovory..
Tři dny, v jednom týdnu...

Den první:
"Mamí? Kam dneska jdeme nakoupit?"
"Dneska jdem do Alberta, maj v akci hroznový víno, co ti posledně tak chutnalo."
"Nééééé! Já NECHCI do Alberta!!! Já chci do Billy!!!"
...Plus asi pěti minutovej vzteklej řev...

Den druhý (...možná mezi tím minul jeden den navíc ;-)...):
"Mamí? Kam jdeme dneska nakoupit?"
"Dneska jdem do Billy, maj tam v akci ty jogurty, co máš rád."
"Néééé!!! Já NECHCI do Billy!!! Já chci do Alberta!!!"
... A opět pár minut vzteklýho řevu k tomu...

Den třetí (možná mezi tím minuly dny i dva... ;-)...):
"Mamí? Kam jdeme dneska nakoupit?"
"Dneska je to jedno. Vyber sám... Kam bys chtěl jít nakoupit?"
"Hmmm,... hmmm... Do Alberta!"
"Dobře, jdeme do Alberta."
"Néééé!!! Já nechci do Alberta! Já chci do Billy!!!"
"Už jsi vybral. Jdem do Alberta."
Jo... řval celou cestu do toho Alberta...
Ale jako... fakt nejsem tak blbá, aby mi po tom všem nebylo naprosto jasný, jak by reagoval, kdybych řekla: "No tak dobře, pujdem do Billy..."
:-D


P.S.: Tedy, ne že by nejmladší byla vždycky tak sluníčková, a ne že by jí zcela minulo období negativismu,... ale druhorozeňák se odjakživa projevoval tak, že už někdy kolem jeho druhejch narozenin jsem jeho počínaní konstatovala slovy: "A jé: ´Máte ňákej názor? Tak já jsem proti!´" ;-)