Milujete děti řvoucí v autobuse?
Já jo...
Tedy, abych byla přesná, miluju CIZÍ děti řvoucí v autobuse.
Miluju na tom ten fakt, že aspoň v tu chvíli řvou jiný děti, než ty mý.
Když totiž řve cizí dítě, je to SKVĚLÝ!
No vážně!
Proč?
Důvodů je víc...
Pár vám jich zkusim sepsat:
1) Nemusíte to řešit, v podstatě se vás to netýká... Jůchů! Pohoda...
2) Nikdo na vás blbě nekouká, že máte nějaký divný, určitě strašně blbě vychovaný dítě, nejspíš jste totálně neschopná matka... A když si to neumíte vychovat, měla byste chodit pěšky, nejlépe kanálama, a neotravovat slušný lidi v autobuse...
3) A už vůbec vám nehrozí, že vás někdo sprdne, proč si to dítě neuklidníte, a řekne vám všechno to v předchozím odstavci pěkně nahlas... (To jsem teda ještě nezažila, asi i proto, že já se vždycky fakt hodně snažim ten řev vlastních dětí nějak eliminovat, i když výsledky mýho snažení jsou často dost sporný... ale stejně se furt snažim... i proto, že se možnejch blbejch keců tak trochu bojim ;-)...)
4) V souvislosti s předchozím, je fakt super, necítit se provinile, že to s dítětem zrovna nějak nezvládáte...
5) A navíc... je opravdu hluboce uklidňující vidět, nebo v tomhle případě teda spíš slyšet, že řvou i jiný děti než ty vaše... A to i přesto, že při tom prvním zařvání nadskočíte leknutim deset čísel nad sedačku :-D
Já takhle nadskočila zrovna dnes...
A pak jsem se pod tou rouškou tlemila, když asi dvou a půl až tříletej chlapeček celou dobu, co jsme stáli na červenou křičel: "Jéď! Jéď! Musíme jet! Musíme jet!"
A když jsme se pak rozjeli, tak spustil: "Néééé! Stůj! Stůj! Stůj! Stůj!"
Na další zastávce zase pronikavě naříkal: "Musíme jet!"
Za jízdy se jal opět zoufale řvát: "Stůj! Stůj!"
A takhle to šlo další tři nebo čtyři zastávky...
Maminka ho občas nějak zkusila zklidnit... Bez efektu...
A pak, když měli vystoupit, tak zas řičel na celej bus, že nechce vystupovat a že: "Domu nééé! Domu nééé! Domu neci jít jestě!"
Slyšet byl ještě přes zavřený dveře, přes řvoucí motor rozjíždějícího se autobusu...
Nejmladší, která vedle mne seděla na sedačce, a ony tři čtyři zastávky užasle mlčela, což je u ní velmi neobvyklý, se mne pak hned ptala: "Mamí? Poč ten chlapeček tak stašně kšičel?"
A já se na ní pobaveně podívala a povídám: "Protože je podobně praštěnej jako ty. Aspoň vidíš, jak to vypadá, když vřískáš na celej autobus. Nic moc, co? Tak si to pamatuj."...
A to je další důvod proč milovat cizí děti řvoucí v autobuse... vaše děti názorně viděj, jak blbě to vypadá...
A možná...
Možná jim to za pár let docvakne, a vy budete v autobuse v pohodě už na furt...
A ne, že budete už o půl hodiny později v autobuse cestou zpátky od sebe odtrhávat svoje řvoucí děti, snažící se za pronikavého ječení servat o to, kdo má pravdu, a kdo co jak myslel... :-/
Jo... taky moje dnešní zkušenost... ;-)
Co bych vám tak popřála závěrem?
Chm... Co třeba tohle? Ať cizí děti řvou v autobuse častěji než ty vaše!
To je docela dobrý, ne?
Aspoň pro začátek... ;-)
