Prohledat tento blog

úterý 25. června 2019

Národní zemědělské muzeum

  V národnim technickym muzeu, jsme už s dětma byli... Ale muzeum, které zatím jaksi ucházelo naší pozornosti je to, které stojí hned vedle... Národní zemědělské...
A musim říct, že mne velmi mile překvapilo.
Mívala jsem z dob svého mládí zafixováno jak super bombu to technické... A jako, ono je super... jen pořád vypadá hodně jako z dob mého mladí...
To se ale o tom zemědělském fakt říci nedá, že by zamrzlo v době dvacet a více let zpět...
Národní zemědělské muzeum totiž ve svých expozicích využívá nejrůznějších moderních technologií, a je plné interaktivních prvků, které děti i mne vyloženě nadchly.
Krom toho jsme si zahráli i pátrací hru ProŽito, kterou jsem teda v poslední třetině hrála převážně já... až úplně v závěru, na střeše muzea, kluky hra znovu zaujala.

 První sál byl plný traktorů... na takových malých mohly menší děti jezdit po nakreslených drahách kolem dokola... A na některých z těch větších, se mohly větší děti klidně vyfotit...

 Jede traktor, je to Zetor...

 ...jede do hor orat brambor... nebo jak to přesně je...


 V dalším sále, v sále rybářství jsme skejsli vážně dlouho...
Kluci běhali promítanou říčkou... nejmladší zdrhla na klouzačku, nejstarší zkoumal, co žije v říčním břehu...

 Mladší se vrhnul k interaktivní tabuli... 

 Tady kupříkladu přetažením prstem třídil, která ryba je říční, která žije v rybníce, kterou k nám dovezli z ciziny, a která už je vyhynulá... Ta patřila do toho hrobečku vpravo nahoře...

 Nejstarší zas chytal ryby...

 ... úspěšně ;-)
 (Ano, daly se vkládat do tý tabule za ním, kde se psalo, co je to vlastně za rybu...)

I nejmladší jednu chytla, a hned s ní zdrhala v dál...

A pak už jsem pro tu spoustu vjemů ani nestihla nic vyfotit...
Čekal nás sál lesnictví a sál myslivosti... kde kluci na velký interaktivní tabuli hráli hru, každej si mohl vybrat, jestli bude pytlák a klást po lese oka, nebo myslivec a oka sbírat a chytat pytláky... odtamtud se jim teda vůbec nechtělo odejít, ono už od těch ryb jsem je musela krapet přemlouvat...

V sále zemědělství to nebylo o moc lepší, nejmladší se snažila z králíkárny pouštět plyšový králíky a kluci se snažily vychovat z vejce kuře... to byla hra na další z mnoha interaktivních obrazovek...
Vedle byl sál věnovanej vodě... kde jste prošli do středu přes závěs z "kapiček", a když jste spustili obrazovku na interaktivnim stole, spustil se výklad majestátnym hlasem... že jsem si v tu chvíli vzpomněla na Supermana v jeho jeskyni... "KAL-ELE..." :-D

Super byl i sál gastronomie, kde děti do zblbnutí nakupovaly... a nakupovaly... a vařily... a vařily... a vařily... I na obrazovce podle receptu... zkoušeli palačinky, bábovku, kubu, svíčkovou... a já nevim co ještě je to učilo...
A fakt byl problém je odtamtud dostat dál... že ještě přece musíme stihnout střechu, rozluštit závěr muzejní hry!!!

Bylo to prostě super... a musíme tam rozhodně znovu, protože za ty skoro čtyři hodiny jsme nestihli všechno prozkoumat ani z půlky...

I cena nahrává častějším návštěvám... Dospělí 150,- a děti do osmnácti zdarma... a hra ProŽito 50,- na tým ;-)

Takže až nebudete vědět kam s dětma vyrazit... určitě tuhle možnost zvažte ;-)...


Více informací o muzeu, jednotlivých expozicích... a další detaily můžete dohledat na stránkách Národního zemědělského muzea...

pondělí 24. června 2019

Mamablog roku 2019

Někteří z vás už se mne stihli zeptat, jakže ta anketa mamablog roku vlastně dopadla... a já říkala, že zatim nevim...
Ale teď už čtyři dny vim ;-)
Vyhlášení totiž proběhlo v minulém týdnu...
A ano, nejsem v top patnáctce...
Ale zatímco loni, jsem odvahu zeptat se, jak jsem dopadla, sbírala asi měsíc... letos jsem se osmělila jen několik hodin po té, co jsem se dozvěděla, že už je po vyhlašovacim eventu...
A pak jsem několik hodin skenovala mobil, jestli už mi přišla odpověď...
V těch nejbujnějších představách jsem si dovolila doufat v cca třeba i sedmadvacáté místo, letos se totiž nakonec zúčastnilo v "mojí" kategorii 79 blogerek... a loni, kdy nás bylo v anketě o jedenáct míň, jsem skončila dvaatřicátá.
Ale normálně...
Normálně vám musim všem strašně moc, moc a ještě trochu víc poděkovat,... protože tentokrát... tentokrát nám to vyhlášení uniklo fakt jen o fous...
Dostali jste mne svými hlasy totiž až na místo osmnácté!!!!!
Úplně mi z tý zprávy spadla brada... a rozrušenim jsem ani nemohla usnout...
Téééda lidi, s takovouhle by v příštím roce možná i ta top patnáctka mohla vyjít...
Tak jen neusnout na vavřínech... ;-)
Slibuju, že budu psát... a doufám, že vás to bude natolik bavit, že budete za rok zase takhle krásně hlasovat ;-)
Ještě jednou moc díky! 💜


neděle 23. června 2019

Krásné letní ráno, hojničky... a šapájek... a pak taky ty-g

Následující příspěvek jsem sice před dvěma dny psala na facebookovou stránku blogu... ale mě se tak líbí, že ho prostě chci mít i tady ;-):

Je krásné ráno... zatím ještě není horko... ale je znát, že brzo bude... 

Mezi paneláky rostou louky do půli stehen... 
Váš oblíbený alergen vám sahá do pasu... pomalu vás začíná pálit na sliznicích...
Vaše město tu výzvu ohledně nesekání evidentně vzalo za svou... (no ano, je to lepší, než holá hlína... mnohem lepší...)
A zatímco o tom všem dumáte, začne si vedle vás to nejmladší dítě zvonivě zpívat: "Hojničky, hojničky, so to svoní v ních, šapájek majičký, neni neni nich..."

A vy se tlemite jak debil, jaká to příhodná píseň pro polovinu června... a pak vám začne vrtat hlavou... co že to to dítě zpívá na tom konci...
Ale z odpovědi se nedozvíte nic o verši poslednim, kterej vám tak zavařil mozek, ale kupodivu se něco moc zajímavýho dozvíte o tom předposlednim, kterej jste si mysleli, že chápete...: "Šapájek, je pájek, pekojenej na půl, tak je majičký, nó..."

Žeru jí... absolutně 
A sama nevim, z čeho jsem v tu chvíli slzela víc...
Asi to tentokrát ten bojínek nebyl ;-)



A abych ten facebookovej post aspoň trochu rozšířila...

Tak vám sem přidám kytku, kterou mi děti před deseti dny natrhaly... a k tomu ještě jednu příhodu z následujícího rána ;-)



O den později jsme totiž šly po ránu pro změnu lesem... 

středa 19. června 2019

Návštěva divadla... derniéra Superkluka

Tak jsme zas po delším čase zavítali do divadla...
Bohužel hru, na který jsme byli, už neuvidíte... Byla to totiž derniéra... a přesně proto, jsem na ní děti vyštvala, když mi v neděli dopoledne vyskočil na facebooku příspěvek divadla Lampion. Protože: "Jééé, Superkluk už nebude... Dneska naposledy... Tak to musíme jít!"

Nejstarší teda před odchodem trochu brblal, že už jsme na akci ke dni dětí byli včera..., ale nakonec byl moc rád, že šel.
Bylo to celý moc pěkný. Škoda, že už to z programu stáhli... Ale vlastně právě díky tomu, jsme se konečně rozkejvali, na to jít...

Kluci pak jeden přes druhýho tátovi vykládali, co všechno Kája coby superkluk prováděl... a co prováděl jeho strážnej anděl, kterej zatoužil naučit se zlobit...
Přehrávali k tomu vtipný reakce dědečka... (jehož představitel, František Čachotský, v závěru představení zapěl píseň takovym způsobem, až mi nad jeho hlasem spadla brada...)...
Třeba jak Kája andělovi, s kterym si to jaksi prohodil, poradil, že jeho maminku, vždycky spolehlivě rozzlobí, když nechce jíst a řekne, že tohle on nejí, a že mu to nechutná...
A tak si chudák anděl vyžádal snídani, bez který s nim málem dědeček vyrazil na ryby..., čistě jenom proto, aby mohl dědečkovi říct: "Tak tohle já nejim, to mi nechutná a..." ještě cosi... Jenže dědeček jen pokrčil rameny: "Hm, tak to hoď rybám."
Další den si stěžoval anděl Kájovi, jak to zlobení nevyšlo, a Kája na to, že jeho maminku taky moc rozlobí, když se on zmaže jako prase... a vysypal na chudáka anděla koš plnej odpadků...
Načež na scénu opět přikráčel dědeček s prutem, a stejně jako předchozí den zavelel: "Kájo, jdeme na ryby!"
A anděl na to: "Dědo!? Ty nevidíš, jak jsem umazanej?"
Ovšem dědečkova odpověď, vedoucí k dalšímu andělově zklamání, zněla: "Ale Kájo, tady na vesnici se to tolik nebere."

Taky kluky moc bavila ta babka, co ve vesnici pořádala hon na starostovo prase, který jí ničilo zahrádku.
I ty věčně pařící holky, dvojčata, co se zlobily na faráře: "Že vy jste zas leštil korouhvičku?! Nejde nám wifi!"

Jinak maminka byla rozkošně úzkostná až hysterická, a tatínek zase těžce cool...
To byla ostatně další scéna, kterou museli kluci tátovi předvíst a patřičně vylíčit... Ta, kterak maminka na nádraží zjistila, že tu čepičku, o který za synkem volá, že jí nemá sundávat z hlavy, že podle ní ho dědeček pozná, tak že tu čepičku jaksi drží ona sama v ruce... : "Co jsem to za matkůůůůů?"
"V klidu," děl na to těžce cool tatínek, popadl čapku... a hodil jí po synovi, koukajícím z okýnka rozjíždějícího se vlaku, tak huuustě, že mu přistála na hlavě... ;-)

Každopádně, nakonec to všechno dobře dopadlo...
I toho sumce nakonec dědeček s Kájovou pomocí ulovil...
A anděl se to zlobení přece jen trochu naučil...
A tak byl sumec zasejc volnej...
Vlastně vám to klidně můžu takhle prozradit, protože už na tuhle hru stejně jít nemůžete... Bohužel...
Tak určitě jděte na nějakou jinou... Dřív, než jí taky zrušej... I když oni zas nepochyně vymyslej něco jinýho, co bude taky super, i když to nebude zrovna Superkluk ;-)

Jo, a jak to byla derniéra... nechali pak děti na závěr pohrát si s loutkama... asi, že už tolik nevadilo, kdyby nějakou krapet pochroumaly... ;-)


A nejen ty naše, chytily příležitost pevně za pačesy...

pondělí 10. června 2019

Dorty pro holky... s ovocným krémem, čokoládou... a princeznama!

Za poslední měsíc oslavily narozeniny obě naše holčičky...
A jistěže jsem jim opět pekla dort... oběma...


Takhle to dopadlo ;-)


Letos jsem se po tý marcipánový Locice, kterou loni nejmladší na svym dortě tak tak poznala, (a ani předloňská Sofie pro tu starší nedopadla nijak extra valně) rozhodla pro elegantní řešení...
Princezna, která je zároveň dárkem a zůstane oslavenkyni na hraní!
Stejně měly problém tu marcipánovou sníst... Jednak to bylo dost velký, a pak... Jíst princeznu?... No uznejte, že JE to trochu divný ;-)...