Švestkový koláč s mákem a drobenkou

Váháte, co odpoledne upíct na nedělní snídani? Třeba to, co jsme minulou sobotu pekly my s holkama ;-).

 Švestky a mák jsou jednou z mejch oblíbenejch kombinací... úplně mám chuť ho upíct znovu ;-)

Čokoládový koláč s motýlky

Tenhle koláč vznikl o den později než muffiny s motýlkama ... A to hned z několika důvodů.

Za prvé jsme udělaly rovnou i čokoládový krém, neb jsme si myslely, že na zdobení budeme potřebovat daleko víc krému. Za druhé jsme udělaly hodně i těch motýlů, což by teda děti neměly problém je sežrat jen tak, to jsem měla problém spíš já, je nějak líp nevyužít. A za třetí zbyl ve skleniččce žloutek, jak jsme z bílku dělaly marcipán a v kastrůlku v lednici navíc už asi tři týdny čekalo na využití trochu zbylé čokolády, jak jsem tenkrát dělala čokoládový ozdoby na ten zmrzlinovej dort... 

A tak vznikl tenhle koláč, jehož těsto je cosi ve stylu brownies. 

Mřížkáč

Vzpomínám si, jak jsem kdysi jedla asi svůj úplně první "mřížkáč"... bylo to ještě v Břevnově, odkud jsme se odstěhovali krátce před mými sedmými narozeninami. Pekl ho tatínek a byl takovej trochu tvrdší, ale i tak moc dobrej...

Ten "mřížkáč" ke kterému jsem se po letech dopracovala já, je trochu křehčí, taky trochu tlustší... a kulatej... táta ho totiž pekl na plechu, zatímco já si zvykla využívat koláčovou formu. 

Na těsto jsem potřebovala:

asi 300 g hladké mouky

5 lžic cukru krupice

5 lžic cukru moučka

lžičku kypřícícho prášku

120 g másla

a 2 vejce

 Sypké jsme promíchala, máslo rozmačkala vidličkou, přidala vajíčka a ...

 ... uhnětla těsto.

 To jsem vložila do olejem vytřené koláčové formy.

 A potřela marmeládou, co jsem dělala v létě díky štědrému daru jednoho souseda... o tom, a i o receptu na tu marmeládu, jsem psala tady.

 Kousek těsta jsem si schovala, přidala jerště trochu hladké mouky, prohnětla a vyválela jsem válečky na mřížku...

Mám doma takový mřížkovadlo od tescomy, kdysi jsem podlehla reklamě v jednom časopise, kde mřížku na koláč vykrojili z rozváleného těsta právě tím... no, mě to s ním nikdy moc nešlo, mřížka se mi při přenášení na koláč všelijak trhala a rozpadala, ani váleček pro přenos nějak výrazně nepomáhal... a navíc mi přijde, že to tak nějak ztratilo to kouzlo, těch válečků, co vždycky dával na koláč táta... Je to trochu jako s tou formou na vánočku... ale o tom někdy příště... třeba o Vánocích ;-)...

Takže mřížkovadlo leží kdesi nahoře ve skříňce a já jsem si radši vyválela válečky... a i když jsou místy potrhaný, pořád mi to přijde estetičtější. 

 Pekla jsem v předehřáté troubě na 180°C... ale nevim jak dlouho... určitě víc jak třičtvrtě hodiny, ale asi ne o moc víc jak hodinu... Podařilo se mi totiž při kojení usnout a vzbudila jsem se jen tak tak :-D

 Děti hned chtěly ochutnat... a manžel se divil, proč nepočkám na denní světlo, a fotim to teď, když už se smráká... Ale já věděla svý ;-)

 Nějak rychle zmizel. Asi ho budu muset začít píct na plechu... jako kdysi táta...

 Poslední kousek, kterej jsem si schovala ke svačině, a kterej jsem tak mohla vyfotit i za denního světla po návratu z kolečka "školka, škola, krám" ;-).

Osružinobraní ( článek s receptem 😋 )

Tenhle víkend jsme byli na už tradičním výletě na "Kožovku a ostružiny", kterej vždycky plánujeme na druhou polovinu srpna, kdy v místních lesích bohatě zrajou ostružiny, a zveme na něj příbuzenstvo s dětma, tedy moje a manželovi sourozence a zároveň tudíž bratrance a sestřenice našich dětí. Sice jsme teda každej taky ze čtyř dětí, ale u manžela má zatím děti jen jeho starší sestra, tři... a z mý rodiny má jeden z bratrů jenom holčičku a sestra dva kluky... Ale kdyby se to mělo sejít všechno, dá to i tak jedenáct dospělejch a deset dětí (zatím;-)).  Ale to se ještě nestalo, že by mohli úplně všichni, nejvíc nás bylo před dvěma lety pět dospělejch a sedm dětí.

Letos bohužel mohla jen moje sestra s manželem a klukama, tak to bylo takový komorní... ale bylo to fajn, počasí nám přálo, slibovaný přeháňky se nekonaly, s dětma už se daly hrát i nějaký tý výletní hry... a krom toho jsme cestou lesem nasbírali kotel těch kýžených ostružin...

 A ještě víc jsme jich rovnou v lese snědli :-)

Plánovala jsem udělat koláč a marmeládu... ale muž mne přesvědčil, že marmelád už mám hodně, ať to radši zamrazim... Nu, je fakt, že z těch mraženejch můžu  pak postupně dělat lecos... i když teda zrovna ta ostružinová marmeláda loni zmizela nejrychleji... tak třeba jí ještě udělám...

Zatím jsem ale včera večer dělala jen ten koláč... A dneska už po něm zbyla jen vyluxovaná forma... děti z ní odpoledne vyblízávaly poslední drobečky... asi budu muset upíct další :-D.

A na to je fajn, si zaznamenat recept, aby mohl být zopakován... zvlášť když si ho člověk z půlky jen tak vymyslí... Taky tady je:

Ostružinový koláč

Tady vidíte všechno, co jsme potřebovali... ostružin teda ještě asi o třetinu víc ;-).

(Co se toho másla týče... tak jsem měla v obchodě problém, český másla jim došly, stejně jako v mý lednici, a měli tam jen polský... a pak tyhle osminkový alberťácký, tak jsem vzala to, že ho teda zkusim, když tvrděj, že je z Rakouska, a cenově vyjde i o žďabínek líp, než to polský... doma jsem ovšem zjistila, že je bez laktózy! Nu což... hihi... bysme mohli pozvat na koláč i Leonarda Hofstadtera... no, vlastně nemohli, v náplni byla smetana :-D...)

 Dva bílky a jeden žloutek jsem spolu s cca 80ti gramy cukru dala šlehat do robotu do pěny.

 Asi 230 - 250 g hladké mouky, 5 nebo 6 lžic cukru krupice, 4 lžíce moučkového cukru a dvě lžičky prášku do pečiva jsem promíchala. Pak jsem přidala vejce a žloutek a to malý máslo a vypracovala těsto, který jsem vložila do vymazané formy.

 Ve smetaně jsem mezitím nechala třetí, která už se sápala, že jde taky píct, rozmíchat lžíci cukru a jeden pytlíček vanilkového pudinku.

Pak na těsto kladly děti ostružiny, s takovou vervou (zřejmě poháněny myšlenkou "aby náhodou někdo ze sourozenců nedal na koláč víc ostružin než já..." :-D) až měly na fotkách ruce rozmazaný... něco ujedly... ale i kdyby ne, bylo by jich málo...

 ... takže jsme rovnou přidali nějaký z těch zmraženejch.

 Když byla z vajec (respektive z vejce a jednoho bílku) a cukru ušlehaná pěna, vešlehali jsme do ní krátce tu smetanu s vanilkovým pudinkem a nalili jí navrch.

 Pak jsme to upekli v předehřáté troubě na 185°C cca 45 minut.

 Ráno jsme to vyblejskli v trošku lepšim světle...

 ... a snědli... 

do posledního drobečku!

"Děda Meruňka"... tři recepty inclusive

To nám tak v neděli v podvečer, tedy někdy mezi šestou a sedmou, někdo zazvonil u dveří...
Manžel šel otevřít a já zvědavě vykukovala za ním, kdo to jenom může být. Byl to jeden starší pán od nás z baráku a v rukách třímal košík meruněk... a že prej je nese nám... a my čuměli jako puci... a on že akorát ten košík potřebuje... tak jsem je běžela opatrně přesypat na kredenc, aby se moc nepotloukly... a jak jsem mu ho vracela a my mu děkovali, říkal ještě něco o tom, že je nás hodně... :-)

Tak jsem se pak smála, že s tolika dětma už asi vypadáme jako sociální případ... a vzpomněla si, jak kdysi, když mi bylo asi tak šest, jsme ťapkali s maminkou dolů Bělohorskou ulicí na jedno hřiště kousek za rozestavěným hotelem Pyramida... Nejmladší sestřička v kočárku, bráškové z jeho jedné strany, já jakožto nejstarší z druhé... a jak jsme tak šli, prošli jsme okolo pekařství, a z něj za náma po chvíli vyběhla paní a podávala mamince papírový pytlík plný voňavých a ještě teplých koláčků... :-)

Ale zpátky k meruňkám... Bylo jich hodně, takže asi čtvrtinu děti snědly v průběhu neděle, pondělka a úterka hezky čerstvý a z ostatních jsem celé parné pondělí pekla a dělala marmeládu jak vzteklá. A tak postupně vznikla meruňková bublanina, pak meruňkový koláč a na závěr i již zmiňovaná meruňková marmeláda.

 Meruňková bublanina

Na těsto: 500 g polohrubé mouky

150 g cukru krupice

150 g třtinového cukru

půl pytlíčku prášku do pečiva

promícháme

pak přidáme:  4 vejce

1 vaničku tvarohu

1 dcl oleje

1,5 dcl mléka

 

Dobře promícháme... na to je expert naše třetí ;-)

Vlijeme na vymazaný a vysypaný plech, rozetřeme a poklademe půlkama meruněk.

V misce si připravíme drobenku, my použili: 100 g hrubé mouky, 150 g třtinového cukru a asi 50 g másla.

Nasypeme na meruňky a pečeme ve vyhřáté troubě na 180°C skoro hodinu.

S kakaem z toho byl výborný druhý chod oběda ;-)

Meruňkový koláč

Nejprve uděláme koláčové těsto... z cca 250 g hladké mouky, 4 lžic krupicového cukru, 4 lžic moučkového cukru, lžičky kypřícího prášku, 100 g másla a jednoho vejce.

Když ten nejstarší zjistil, že prostředňáci míchaj a maminka je fotí, chtěl se zúčastnit taky ;-).

Těsto, jež vypadá jako lepivější linecké, vetřeme do vymazané formy...

... a poklademe osminkama meruněk.

V misce smícháme: velký jogurt, cca 380 g, pět lžic cukru, jedno vejce... 

... a sáček vanilkového pudinku.

Vzniklý krém nalejeme na meruňky a rozetřeme. A upečeme v předehřáté troubě na 180°C po dobu cca 45 minut.

Koláč zmizel během následujícího rána k snídani :-)

Meruňková marmeláda

Zbylých meruněk bylo po nakrájení skoro rovné kilo... tedy asi o dvacet gramů víc, než kilo. Ty jsem dala do hrnce spolu s půl kilovým balením želírovacího cukru 2:1.

Promíchala.

Přivedla k varu. Přidala pytlíček kyseliny citrónové, lžičku citronové kůry, a asi třetinu překrojeného vanilkového lusku, jehož vnitřky jsem do hrnce vydloubla špičkou nože. Asi čtvrt hodiny jsem za občasného míchání směs vařila. Pak jsem jí krátce rozmixovala tyčovým mixérem a nalila do připravených vymytých a vypařených skleniček. Nechala jsem je ještě asi deset minut stát vzhůru nohama...

A protože jsem přesvědčená, že nejen platí "Kdo dává, dostane...", ale že by mělo platit i že: Kdo dostává, měl by umět i dát... následovala v pondělí večer akce "najdi "dědu Meruňku""... neb jsme jaksi nevěděli, za kterými dveřmi onen soused, jež nás meruňkami obdaroval, bydlí. Tedy, asi tři čtvrtiny dveří v paneláku jsme vyloučili... ale pořád jich zbývalo dost. (I když manželův nejžhavější tip se ukázal jako ten spravný.)

Ukrojila jsem proto trochu koláče a trochu bublaniny a vyrazila s tím na výzvědy ke správci, který ale nebyl doma... naštěstí ta milá starší paní, co je vždycky tak hodná, zvlášť na naše holčičky, doma byla a věděla, jak se jmenuje a kde bydlí... "ten starší, hodně vysokej pán, co jezdívá na kole..." (jak jsem ho popsala) ...a tak se mise zdařila a povedlo se mi mu ještě jednou poděkovat kusem koláče, bublaniny, i skleničkou marmelády... na kteréžto pochoutky nám poskytl v podobě meruněk ten zásadní materiál ;-)

Slaný koláč z lístkového těsta

Recept na tento koláč jsem původně dostala od jedné své moc šikovné kamarádky. Je to kamarádka natolik šikovná, že dokázala rozjet svůj vlastní podnik, o němž se víc můžete dozvědět tady.

V tom jejím receptu figuroval pórek a menší množství šunky a vajec, než jsem si nakonec zvykla, vzhledem  k vybíravejm jazýčkům mejch dětí, dávat já. 

Obvykle ho dělám z polovičního množství surovin do koláčové formy... ale tento víkend jsem byla s dětmi i manželem (který ovšem nakonec tu možnost nevyužil) pozvaná na jedno moc milé zahradní setkání několika rodin, jež pořádala jiná moje šikovná kamarádka, matka pěti! dětí :-)... a tak jsem koláč, který jsem se rozhodla pro tuto příležitost připravit, upekla z dvojnásobného množství a na plechu, u čehož mi jako obvykle vydatně asistovala naše třetí.

Potřebovali jsme: 2 půlkilová lístková těsta, trochu hladké mouky na vál,

a na náplň: svazek jarní cibulky, půl kila šunky (tu vybírám stylem "vypadá pěkně, za slušnou cenu" a "čím vyšší procento masa v tom slibujou, tím líp" ;-)), dvě kysané smetany, a čtyři vejce... to jsme teda nakonec do náplně přidali ještě jedno.

Cibulku a šunku nakrájíme na drobno, jedno a půl těsta společně rozválíme.

K šunce a cibulce přidáme smetanu a vajíčka a zamícháme.

Rozválené těsto přendáme na plech, v krajích zvedneme, přebývající těsto dáme stranou, v rozích spojíme, propícháme vidličkou.

Náplň vlijeme na těsto...

... a s pomocí stěrky dobře rozprostřeme.

Zbývající těsto rozválíme a zakryjeme jím náplň v krajích dobře zamáčkneme a ...

...upečeme v troubě předehřáté na 180°C cca 45minut.

Vzhledem k tomu, že jsme se večer před tím vraceli od babičky, nakupovali jsme a pekli až

  v den akce... a stihli jsme to tak, tak :-)

 Ještě za horka jsme ho krájeli aby jsme stihli autobus do Prahy :-)

 Dobrej byl :-)

Občas ho v létě dělám místo oběda... navíc je to jedna z těch věcí, který se s sebou daj vzít ven na deku... jako vlastně i tentokrát ;-)