Naše hra inspirovaná vikingem Tappim a sobem Chichotkem

Posledně jsem psala článek o knihách v nichž vystupuje dobrácký viking Tappi a jeho nerozlučný kamarád Chichotek... a dnes se vám chci pochlubit hrou, kterou jsme si podle nich doma vyrobili.

Prvním popudem byla tahle krabice od sušenek. Děti se totiž hned nechaly slyšet, že ten sob vypadá jako Chichotek... a tak mi začalo šrotovat v hlavě, co pěknýho by tedy  v té krabici mělo najít svoje místo...

Viking Tappi

Dnes to bude o trošku jiném vikingovi.

Jestli neznáte vikinga Tappiho, tak ho určitě poznejte ;-).

Moje děti si ho oblíbily během letního večerního čtení. 

Tenkrát jsme ovšem přečetli jen první dvě knihy série - "Příběhy Tappiho ze Šeptajícího lesa" a "Tappiho putování po Šumících mořích". A aktuálně jsme minulý týden, tedy o prázdninách jarních, rozečetli třetí díl "Tappiho toulky po Bručících horách", který dostali kluci k posledním Vánocům.

Sérii o dobráckém Vikingovi Tappim a jeho kamarádovi sobíkovi Chichotkovi napsal polský spisovatel Marcim Mortka a krásnými ilustracemi ji doplnila Marta Kurczewska.

A právě díky nim, mne tahle kniha zaujala, když jí na mne kdysi

Jak se stát vikingem

Když jsem před týdnem psala o tom, jak jsme šli na vikingy do divadla, napíšu vám v tomhle týdnu něco málo o tom, jak a odkud moje děti vlastně vikingy znaj ;-)...

Tedy... o něčem vám napíšu dnes a o něčem zas zítra;-)

Dnes to bude o knize "Jak se stát vikingem".

Tuhletu knihu totiž dostal už asi před dvěma lety náš druhorozenej. A to bylo pro naše kluky asi takový první větší seznámení se světem vikingů.

 Tuším, že jí tenkrát objevil manžel nějakou náhodou, dost možná i v levnejch knihách... a hned jí prostě musel koupit, jak jinak ;-)

Návštěva divadla - Olaf a sněžný drak

Po roce a čtvrt jsme se zase jednou konečně podívali do divadla. Tenkrát v listopadu jsme tam byli celá rodina včetně naší nejmladší, který bylo tehdy půl roku, a přes moje původní obavy tam nakonec byla ze všech dětí, nejen našich, ale snad úplně všech v divadle, úplně nejtišší... uprostřed představení si zdřímla, a ani se moc nezlobila, když jí kněžna s Cipískem a ječící děti vzbudili.
Tentokrát jsme ovšem šli do divadla jen tři. Oba kluci a já. Třetí vůbec nechtěla. Posledně se na tom Cipískovi, z kterýho se vyklubalo interaktivní divadlo křížený s rockovou operou, dost bála... na její jemnou duši to prostě bylo evidentně hodně hlasitý..., zato druhorozeňákovi se to tenkrát extra líbilo. Původně tam nechtěl, že prej: "Divadlo je trapný!"... a když jsem se ho pak večer při koupání ptala, jestli to bylo trapný, tak že prej ne...
"Že to bylo pěkný, že jo?" tázala jsem se s nadšenim.
"Ne!" zněla jeho rázná odpověď, která mne poněkud vykolejila.
"Tak jaký bylo divadlo?"
"Huuuuuustý!" děl on procítěně :-D

 Ale zpátky do současnosti.
V programu divadla se psalo, že pohádka, která nás už před Vánoci tak nějak nejvíc zaujala, je