Prohledat tento blog

pondělí 25. září 2017

Plněná sekaná

Pamatuju si velice dobře, kdy jsem dělala první plněnou sekanou. Bylo to na střední škole v hodinách vaření. A protože mi to už tehdy přišlo jako zajímavý, dobrý a přitom pořád celkem jednoduchý jídlo, dělám ho čas od času i dnes.

 Na pánvi jsem osmažila asi osm vajec.

 Do mísy přišlo přibližně 1200 g mletého vepřového,  4 vejce, asi 200 g strouhanky, dvě lžičky soli, a nějaký ty "...zelený kousky, o kterejch člověk vždycky doufá, že jsou to bylinky...", tedy konkrétně trochu majoránky, nebo oregána, nebo obojího.
Pak to všechno dobře promícháme, nejprve vidličkou a nakonec rukama.

 Polovinu masové hmoty pak dáme na potravinovou folii. Uděláme placku. Poklademe plátky slaniny. Polovinou vajec. Přidáme okurky a párky... a pak to všechno pomocí folie zabalíme.

 Přendáme na plech vyložený pečícím papírem a pečeme na 180°C alespoň dvě hodiny.

 Já tentokrát pekla skoro tři, sekaná tak měla moc dobrou kůrčičku... ale párky uvnitř dost popraskaly... ale dobrý to bylo ;-). 

neděle 24. září 2017

Botičky pro panenky

Dnešní článek bude o tom, že ne vždycky se tvorba daří podle představ.

Možná jste už taky někde potkali video, v němž kdosi šikovnej vyrábí oblečky pro panenky a rovnou jim ke každému modelu vyrobí i botičky.
Já ho na facebooku potkala v minulejch dvou letech už nejmíň třikrát. Šatičky jsem teda panenkám šila už jako malá... ale ty boty! To mne velmi zaujalo.
A tak jsem si umínila, že to jednou taky vyzkoušim.
Spolu s třetí jsme tak v minulých měsících nakoupili i několik barevnejch laků na nehty, a když pak jednou kluci odjeli na klučičí víkend s tátou ke strejdovi, využily jsme první chvíle, kdy nejmladší usnula, a vrhly se na věc.
Dcerčiny "moxinky" navíc byly obě zakoupený jako bosý, takže si to o nějaký ty botky vyloženě říkalo.

Potřebovaly jsme panenky, potravinářskou folii, tavnou pistoli s náplněma a ty laky.

Panenkám jsme obalily nohy potravinářskou folií.

A pak jsem se na ně snažila napatlat to lepidlo z tavný pistole, tak aby jim z něj na nohách vznikly boty požadovanýho tvaru. Moc se mi tedy nedařilo. 
Obzvlášť ty podpatky odmítaly držet tvar.
No, tak trochu doufám, že to bylo hlavně tim, že jsem tavnou pistoli držela v ruce úplně poprvé, a že to třeba někdy v budoucnu, pokud k tomu znovu najdu odvahu, bude lepší ;-).
Po zaschnutí lepidla jsme pak botky nalakovaly... a byly jsme barevnější jak ty botky... a taky nás to moc neposlouchalo
...
aneb

Galerie našich výsledků ;-): 

"Moxinky" v botičkách. Třetí je teď často zouvá a obouvá. 

 Ty tmavě růžový vlevo dopadly asi nejlíp.. a to byly přitom první. Na těch dalších ne a ne zaschnout lak, daly jsme panenky na balkon, a pak na ně asi na dvě hodiny úplně zapomněly, ale i pak ty světle růžové a fialové botičky pořád lepily :-/.
Na tmavorůžovém laku, jiné značky, než byly všechny ostatní, jsem pak našla označení 60S... takže asi to chce používat výhradně ten rychloschnoucí ;-).

 Nejméně povedené fialové botky na podpatku. Ty beztak byly pro moji panenku ;-). 




Botky v detailu. Ty světlé i se stužkami na zavázání.

Nu pokud, se někdy odhodlám k dalšímu pokusu a dopadne to líp, tak se s váma zase podělim ;-).


Článek o našem dalším a lehce zdařilejším pokusu najdete tady ;-)

sobota 23. září 2017

Youtuberky, beauty blogerky... a já

Tenhle článek by se také mohl jmenovat "Mateřské líčení aneb Proč nejsem beauty blogerkou".
Ale to trochu předbíhám...

To máte tak, můj muž se syny občas koukaj na youtube na různý lestplayery. Občas mne to unavuje i za ně...
Každopádně jsem se jednou muže ptala, proč radši sám nenatočí, jak hraje on. Dostalo se mi přednášky, že potřebná technika je moc drahá, a o něco později se mi dostalo návrhu, abych letsplay videa točila já, že by to třeba mohlo někoho právě bavit, koukat se, jak to někomu jinýmu jde ještě hůř, než jemu...
To asi muž narážel na to, jak jsem před lety zkoušela hrát Guild wars 2, když tenkrát ta hra vyšla... a jak se mi to nedařilo, hlavně vůbec ovládat pohyby postavy... než se mi podařilo před hrozícím výbuchem utýct, bylo vždycky pozdě, neb jsem měla strašněj problém trefit se do mezery v ohradě, různě jsem do ní narážela a vůbec se tam motala jak nudle v bandě...
Manžel na de mnou tenkrát nevěřícně kroutil hlavou a smál se až slzel a říkal, že jim zbořim server, že se všichni na mne přijdou podívat...:
"Pojďte honem všichni do úvodní lokace, se tam motá nějaká mesmerka... si asi nějaká babka koupila Gildu a teď se to snaží hrát!" říkal a smál se.
I já se smála, až jsem slzela... a hrála jsem díky tomu ještě hůř, jak jsem na to neviděla... :-D

Nu, pak jsem loni v létě narazila na youtube na vtipný video od Sejrošky, kterak si vyrábí fantastickej kozplej kostým (kdo neznáte, najdete zmíněné video tady), a klikla tenkrát na odebírat pro změnu jednou já.
A tak mi po čase přišel na mail z youtube odkaz na nějaký její další video. Muž tenkrát zrovna seděl vedle mne, a v první chvíli, to co zahlídnul na obrazovce chybně vyhodnotil, takže vzápětí zklamaně pronesl:
"Jéé, já už myslel, že si něco natočila a někdo ti to na youtube komentuje."
A když pak se mnou zkouknul nějaký její video o líčení, který ho teda moc nepobavilo, ale tak... on určitě neni její cílová skupina ;-), tak mi povídá:
"A proč ty nenatočíš nějaký video, o tom jak se správně hezky nalíčit?"
... a já na něj jen překvapeně zamrkala a začala se smát...

A proč že mi to přišlo jako povedenej vtip?

pondělí 18. září 2017

Bábovka

Bábovku mne kdysi dávno, tedy asi před pětadvaceti lety, učil píct můj tatínek :-).
Recept v jeho podání byl: 4 hrnky polohrubé mouky, 2 hrnky cukru krystal,  1 prášek do pečiva, po zamíchání 4 vejce, půl hrnku oleje a asi 2 hrnky vody...

Jednou, asi před osmnácti lety jí pekl i můj mladší brácha... 
Když jí přinesl na stůl vypadala trochu zvláštně a taky zvláštně voněla a chutnala. Po dvou soustech mi došlo, že chutná a voní jako kynutá.. a ptala jsem se bratra, jak jí dělal. Trochu uraženě říkal, že normálně, tak jsem ho vyzvala ať to popíše, a když došel k prášku do pečiva, povídám: "Jseš si jistej, že to byl prášek do pečiva?" a on uraženě šel pro pytlík... načež se vrátil, culil se a říká: "No tak to nebyl prášek do pečiva, ale sušený droždí, no..."
Tak omylem vynalezl kynutou bábovku.. a byla moc dobrá, párkrát jsme to v minulosti zkoušeli zopakovat, ale žádná už nebyla tak dobrá, jako kdysi ta jeho první.

Nu, já jsem každopádně za ta léta poněkud zmlsněla, aby se tak řeklo :-)...
Takže dnes do toho především dávám místo vody mléko a taky často přidávám tvaroh ve vaničce nebo kysanou smetanu, někdy taky místo oleje rozpustim trochu másla v plecháčku a tak podobně...

čtvrtek 14. září 2017

Knížka pro snílka - Benediktova cesta vesmírem


V minulosti jsem vám představila už dvě knihy od Originálních knih
O knížce, kterou dostal náš druhorozeňák před minulými vánocemi ke svým šestým narozeninám jsem psala tady: Knížka pro rytíře
A o knížce pro naši třetí zde: Knížka pro princeznu

Dnes vám chci představit třetí knihu, kterou od tohoto nakladatelství už doma máme (časem se své knihy určitě dočká i ta nejmladší ;-)...), a to sice knihu, kterou před třemi týdny dostal k devátým narozeninám náš nejstarší.
Vybrala jsem, po menší konzultaci s ním, knihu o cestě vesmírem... a rozhodně to nevypadá, že by byl zklamaný ;-).

 Už na titulní straně, jak bývá u Originálních knih zvykem, se  v názvu objevuje jméno dítěte, pro které byla kniha speciálně upravená a vytištěná... Dítě má navíc barvu vlasů a očí jako ve skutečnosti a oblečené je do trička ve své oblíbené barvě.

 Na začátku příběhu dítě slaví narozeniny, v našem případě deváté, a dostane od strýčka zvláštní dárek. Certifikát o vlastnictví pozemku na Měsíci... nějakej 407,7 m "čtverečkovanejch"... 
(Mě by přišlo zajímavější takovej pozemek vlastnit na Zemi, nu ale já jsem nudnej dospělák ;-) a tohle je pohádkovej příběh, pro kterej je navíc důležitý právě to, že je to na Měsíci.)
Certifikát o vlastnictví toho pozemku se svým jménem navíc dítě dostane ke knize... což je pro takovýho kluka, kterej na něm zaujatě louská "Lunární ambasáda" a "Galaktická agentura" vážně něco ;-).

 V knize vystupuje jeho kamarád, co ve škole chodí o dvě třídy výš, a kterýho si do příběhu sám vybral, že právě s ním chce letět do vesmíru, a ještě jedna holka, Aneta.

A v noci, po oslavě narozenin, to začne... z jeho pozemku na Měsíci se vyklube přestupní stanice...

 ... a kluci z ní pomocí "hvězdotahu" putují po planetách...

 Navštíví planetu Šikula, kde všichni všechno umí...

  ...a nadmíru ceněnou záležitostí tak je, když se někdo stane nemehlem.

 Dostanou se na Planetu čísel...

 Schválně, kdo na obrázku najde jednu jedničku, dvě dvojky a tři trojky? Děti z příběhu je najdou...

 ...a nakonec najdou i nulu, královnu čísel.

 A na závěr se dostanou na Planetu splněných přání, kde si především přejí růžovou planetu pro Anetu, a spoustu dalších zajímavých věcí.

 Třeba různé kouzelné předměty.

 Krásný dobrodružství... co na tom, že to byl jen sen...

 Drak z Planety splněných přání.

Náš kluk knihu přečetl v průběhu týdne a dnes jí bere do školy, aby jí představil jako knihu, kterou přes léto přečetl, jak dostali na konci školního roku za úkol.
Myslím, že tahle knížka je tak akorát pro začínající čtenáře, od toho osmýho do desátýho roku úplně optimální. Jednoduchej a přitom zajímavej příběh pro kluka tohohle věku.
A hlavně, hlavním hrdinou je v něm on, a cestuje vesmírem se svym kamárádem... zajímavější už to snad ani být nemůže... ;-)

 P.S.: Chtěla jsem syna nějak hezky vyfotit s knihou... ale jak byl fotogenickej jako malej.. tak teď je to focení s nim o nervy... z asi padesáti fotek jakžtakž ušly tyhle tři... Neposedí, neposeda... a ještě dělá ksichty :-D

P.P.S.: Knihu jsem i natočila, stejně jako obě předchozí, ale absolutně se mi tentokrát nedaří to video kamkoli nahrát... až se mi to povede, a doufám, že to bude brzy, přibude sem ještě odkaz na youtube ;-)

Update:
Konečně se mi podařilo nahrát i video recenzi knihy :-)

středa 13. září 2017

Ledové šílenství

Určitě už znáte pohádku Ledové království o princeznách Anně a Else... pokud máte doma holčičku starší tří let, tak vás to snad ani minout nemohlo...
I k nám už dorazilo tohle "Ledové šílenství"...
Vloni si naše třetí několikrát vyžádala puštění týhle pohádky na DVD, co máme z akce z alberta... a letos v létě, když jsme týden pobývali v domečku, v němž normálně bydlí pět holčiček, objevila existenci panenek Anny a Elsy, takový ty ve formátu Barbie...
Takže teď by chtěla pro sebe panenku Elsu a pro ségru samozřejmě Annu... což mi hlasí asi pětkrát denně... Tak jsme spolu nějaký předběžně vyhlídly, že když bude hodná, tak je pro ně zamluvim u Ježíška ;-)...
Nu, líbí se jí teď všechno s Elsou, včetně videí na youtube, jak si s ní hraje někdo jinej...

Ovšem,... ovšem korunu všemu tomu "Ledovýmu šílenství" včera večer nasadil náš druhorozeňák...
Vzal si ten jakoby vlízelinovej pruh, v kterym měl nejstarší v krabici zabalený nový boty... bylo na něm psáno Star Wars,  (ten ze svejch bot s nápisama  Marvel a Spiderman už stihnul zužitkovat den předem na bryndák... že bez něj sekanou s kaší jíst nemůže), ale on o tom pruhu vlizelínu prohlásil, že to je ten Elsin plášť se sněhovejma vločkama... zastrčil si ho za pas jako šátek při hře "Na veverky", skákal s tim po gauči a po bytě a z plna hrdla řval na celej barák, stylem "chci bejt slyšet až v přízemí": "Let it go, let it go!..."
Přiznám se, že jsem docela koukala na to nasazení a taky na to množství textu v angličtině, který z něj padalo... a dost možná i správně, to ovšem nejsem schopná pořádně ověřit, neb v angličtině mne kluci, i díky tomu, že jí maj ve škole od první třídy a to s rodilym mluvčím, brzo převálcujou ;-)....

Následně se druhorozeňák se třetí pohádali o to, kdo z nich je Elsa...
"Já jsem Elsa!" řval on suverénně.
"Ne, já šem Eša," kníkala ona plačtivě...
Ehm... tenhle jejich rozhovor si tak třikrát zopakujte dokola...
Pak druhorozeňák vesele zavyl a odběhl dál skákat po gauči a třetí se rozplakala...
"Nebreč," řekla jsem jí konejšivě, "to víš, že von neni Elsa... vona ho ta krize identity zase přejde... snad..." :-)

UPDATE:
Tak dobrý, včera, tedy jen den po té hádce o to, kdo je Elsa,  jsem ho večer tahala z vany a povídám mu: "Co? Ty moje Elso."
A on na mne uraženě a skoro výhružně zavrčel: "Já nejsem žádná Elsa!" :-D

úterý 12. září 2017

Pekař peče housky...


Znáte to... no,možná jste prozíravější hospodyňka než já, a tak to neznáte ;-), ... nedělní odpoledne a vy zjistíte, že doma je poslední houska či rohlík... (ty co už jsou ztvrdlý x dnů, a schovaný v tašce pro kachny v místním lesoparku, nepočítám.)...
Co teď? Oblíkat děti a běžet s nima do krámu, když venku zrovna mrholí... byla jsem líná a navíc trochu nastydlá... (Což znamená, že jsem kejchala na celej panelák, jak kdybych trénovala na olympiádu v kejchání... můj muž teda z mejch mohutnejch trojkejchů šílí, jak můžu kejchat tak hlasitě:-D...)
Kontrola zásob odhalila, že mouka je a droždí je... a tak se šlo na věc.

Do plecháčku jsem dala hřát necelý dvě deci mlíka, spíš asi decku a půl. 
Do mísy jsem nasypala asi půl kila hladký mouky, možná i 600 g. 
Přidala jsem dvě lžičky soli. Při hledání kmínu jsem narazila mezi kořenkami na malou plastovou krabičku, kdysi koupenou na zamražovaní příkrmů, kam si můj muž v týdnu dal trochu hladký mouky a majoránky na jíšku do polívky, co si dělal v práci... tak jsem ten zbytek přisypala spolu se lžičkou kmínu do mísy.
Zamíchala, do důlku jsem rozklepla dvě vejce, rozdrobila k nim droždí, posypala jsem ho lžící cukru a polila asi třetinou toho ohřátýho mlíka.

 Asi po půl hodně jsem se k tomu vrátila...

 Přidala jsem k tomu jednu malou kysanou smetanu, asi decku oleje a zbytek mlíka...

 Promíchala v těsto, trochu posypala moukou a nechala asi hodinu kynout...

Potom jsem těsto vyklopila na pomoučněný vál, důkladně prohnětla, rozdělila na dvanáct dílů a uplácala boule...

Naskládala je na pečícím papírem vyložený plech a zase nechala asi půl hodiny nebo i hodinu kynout... V tom fofru kolem dětí to většinou bývá vždycky dýl ;-)...

Pak jsem přistihla naší třetí, jak se k tomu sápe, tak jsem jí dala do sklenky trochu oleje, ať houstičky hezky potře, a dala jsem předehřát troubu na 200°C...

Asi půl hodinky na 200°C a asi půl hodinky na 180°C.

 Dobrý byly... k nedělní večeři...

 ... i v pondělí ke svačině.

Housky můžete před upečením potřít i rozšlehaným vajíčkem a posypat třeba mákem, solí, kmínem, sezamem, lněnym semínkem... a určitě i dalšíma věcma, který jsme my zatím nezkoušeli ;-)

neděle 10. září 2017

Sukýnka s princeznami


Tuhletu sukničku dostala naše třetí ke svým třetím narozeninám... loni v létě v ní pak musela na náš tradiční výlet na Kožovku a ostružiny... prostě jí tak nadchla, že v ní musela i do lesa :-)
   
Protože suknička nadchla i mne, vystavila jsem ji na fleru s tím, že na přání ušiju podobnou...
Tenhle čtvrtek ráno jsem při kontrole předpovědi počasí a mejlu dostala menší šok. Dotaz na zmiňovanou sukénku, zda by bylo reálné stihnout jí do soboty, že je strašně krásná a paní jí nutně potřebuje na oslavu druhejch narozenin neteře. Huh! Šok o to větší, že na zmíněnym fleru mám aktuálně tak dvě objednávky do roka...
Zatímco jsem vedla děti do školky a do školy, zběsile jsem uvažovala, jestli jsem schopná to stihnout... "No, druhorozeňák už bude v pátek ve škole do oběda, tudíž nebudu furt jezdit busem, kterej si navíc klidně vynechá, (někdy i dva za sebou :-/,) sem a tam jak blbec.. a budu mít dopolko skoro tři hodiny času v kuse a jen s jednim dítětem... No možná by se to dalo..., když to stihnu dnes nastříhat, zítra dopolko hlavní část šití, odpoledne to dokončit... a pokud si to pani v sobotu sama vyzvedne..."
Když jsem se vrátila po osmý hodině domu, napsala jsem paní k čemu jsem dospěla. Výsledkem byla objednávka a v pátek večer i sukně na následujícím obrázku :-)

A rovnou jsem si průběžně vyfotila, jak celá ta nádhera vzniká, takže sem teď na ní můžu dát podrobný fotonávod ;-).

Na sukni je potřeba: 
svrchní látka - dvoumetrový pruh o šíři 28 cm
látka se zajímavým potiskem, z nichž je možné vystřihnout aplikace... já tuhle princeznovou objevila asi před třemi lety v některém s internetových obchodů s látkami.... ale už sama nevím jistě ve kterém.. nejspíš to byla Veselá jehlička
tyl - 1,5 m o šíři 150cm
Kousek oboustranně lepícího vlizelínu na podlepení aplikací
bílé nitě, nitě v barvě látky a tylu
cca 50 cm gumy o tlouštce 1 až 1,5 cm.

 Pak je potřeba všechno správně naměřit a nastříhat... při čemž já mám vždycky problém, že se tak úplně neshodnem s mojí svědomitou asistentkou, která musí vždycky všechno patřičně zkontrolovat...