Můj milovaný kočárek s modrými květy...

Pamatujete na moje staré záhlaví s kočárkem?
S mým krásným modrým kočárkem s květy?
Na to, jak jsem psala, že mi muž vyhrožuje, že už ho odveze k popelnicím, a já bych ho ráda viděla na něčí zahradě?...

Loňský listopad byl ve znamení loučení...
O tom prvním jsem psala v článku o babičkách...

Tohle druhé loučení je samozřejmě ve světle toho prvního, zcela zanedbatelné...

Ale taky jsem ho docela prožívala...

Když jsem tenkrát jela s holkama na babiččin pohřeb, vstoupil ve vlaku do kupé průvodčí, a jak nás viděl, spustil vesele: "Á! Vy patříte k tomu kočárku, co jsem nakládal."

A já mu taky vesele povídám: "Ne né, to jsou jiný, my jsme čerstvě bezkočárkový, zrovna jsme ho v pondělí po letech poslali dál."

Jo... už je to tak,... podařilo se mi pro náš kočárek najít nový domov...
A podle fotek, které jsem od nových majitelů na konci prosince dostala, jako takový malý pozdní vánoční dárek,  domov prakticky přesně takový, jaký jsem si pro něj vysnila...

Má skutečně domov na jedné zahradě, a spokojeně se z něj na svět tlemí roční klouček...
Brečela jsem dojetím, když jsem ty fotky viděla...
A brečím i teď, když o tom píšu...

Bylo to pro mne po těch jedenácti letech docela těžký, ho pustit dál...
Váže se k němu tolik krásnejch vzpomínek...
Ale to, že vím, že ho někdo ještě užije, mi v tom směru docela dost pomohlo... a vážně mne to těší...


Tož... sbohem, můj milovaný kočárku s modrými květy...
Užij si tu zahradu a odvoz ještě pár dětí ;-)

Na fotce je nejstarší spolu s třetí v červnu 2016... když tehdy ani ne měsíční nejmladší, vezený do Prahy a z Prahy v šátku, přivezli kočárek naproti k autobusu...


P.S.: V inzerátu jsem psala:
Vhodný pro nenáročnou maminku s romantickou duší.
Ideální jako druhý kočárek na zahradu či terasu...

Kupovaný v srpnu 2008... Odvozil čtyři děti... Na jaře 2015 dostal nové duše a pláště... (dvě z duší je třeba znovu vyměnit, pak může opět fungovat jako bezva teréňák do lesů a strání...)


...a pak ještě nějakej ten technickej popis, tim už vás nudit nebudu... ;-)

Nové záhlaví blogu... bez kočárku

Ano, po dvou letech mám nové záhlaví... Pápá mé krásné staré záhlaví s kočárkem...

Kočárek je už de facto minulostí, a tak bylo na čase rozloučit se v něm i v záhlaví blogu...
Stačí, že nám zatím stále ještě stojí u dveří...
Ale už se mu to chýlí... manžel čím dál častěji vyhrožuje, že ho odveze k popelnicím, jestli ho někomu neudám...
Bych ho teda radši viděla na něčí zahradě... třeba... můj krásnej modrej kočárek s květy...

Naposledy jsem se s ním po zhruba dvouměsíční pauze pokusila někam jet koncem března.
Dali jsme tehdy narychlo dohromady výlet s mojí sestrou a jejíma klukama, a bráchou s jeho ženou a jejich holčičkou.
Oni jeli za náma, a my je měli vyzvednout na nádraží...
A nějak se nám nedařilo...
Nic...
Absolutně...
Jako obvykle...

Když už jsem konečně naloďovala kočár, poslala jsem druhorozeňáka s klíčema do sklepa (máme ho na patře, praktické ;-)...), ať z něj vezme s sebou kopačák...
Místo kopačáku přitáhl koloběžku...
Takže všichni okamžitě a nutně potřebovali nějaký to vozítko...
"No, třeba aspoň budem rychlejší...", řekla jsem si, a vyhrabala holkám odrážedla a koloběžku pro nejstaršího...
Pak jsem zase nahrnula všechny ty věci, co jsem kvůli tomu musela ze sklepa vytahat, zpátky... a zjistila jsem, že nemám čim zamknout...
Tak jsme to zase spolu s druhorozeňákem za mýho lamentování "Kam jsi to ty chlape dal?" vytahali všechno ven,... ale klíče tam nikde na dně pod tim harampádim nebyly... ani v kočáře, ani ve dveřích... nikde...
Během toho hledání jsem volala bráchovi, že nestíháme...
A jak jsem to zase všechno skládala znovu zpátky do sklepa, najednou slyšim z opačnýho konce chodby jasnej zvuk!

Kočárek

Tak jsem před pár dny opět měnila kočárek...

 Tedy abych byla přesná, opět jsem na podvozku, který je v permanenci už osm let a osm měsíců, měnila hlubokou korbičku za sportovní. Již po čtvrté a tentokrát již (snad) naposledy.

Na počtvrté jsem to dlouho odkládala, ještě déle, než tenkrát napotřetí. Zatímco kluci se v hluboké korbičce vozili necelých deset měsíců, Třetí v ní byla téměř do jedenácti, a naše nejmladší ještě o nějaký dva tři týdny dýl. Měla jsem prostě potřebu si ten krásnej hlubokej kočárek užít co to jenom půjde... Ale malá už se z něj snažila vyskočit, ve snaze vidět něco víc, a kšíry se mi nepodařilo najít... (určitě jsou někde moc dobře uklizený), tak jsem se nakonec rozhodla, že už je tedy přece jenom čas přejít na sportovní nástavbu.

Manžel měl teda řeči, že už ten kočárek vyhodíme, dcerce dokonce vyprávěl, že kdyby věděl, že k nám přijde ještě i ona, že by jí a ségře koupil  už novej... prej nějakej víc holčičí (což mne docela pobavilo, neb jsem si vzpomněla, jak jedna moje kamarádka tvrdila, že právě tenhle můj kočárek je holčičí, a že ze syna, tehdy nejstaršího, dělám holčičku, když ho v něm vozim)... ale nakonec mi manžel i přes ty řeči o vyhazování přece jenom vyměnil i tu píchlou duši, aby jsme věčně nejezdili na ráfku... Tak snad nám kočárek ještě chvíli vydrží jako sporťák.

Už teď vím, že budu mít velkej problém se ho vzdát... za ty roky mi prostě přirostl k srdci. Je s ním spojeno tolik vzpomínek.... A i když už je boudička vyšisovaná od slunce a košík na nákupy pod kočárkem nejspíš každou chvíli upadne, neb poslední měsíce je na jedný straně poněkud propadlej... pořád je prostě krásnej :-)

Můj modrej kočárek s květy....

:-)

Nejstarší v hlubokém kočárku - jaro 2009

Nejstarší ve sportovní korbičce - podzim 2009

Druhorozenej v hlubokém kočárku - leden 2011

Druhorozenej v hlubokém - překvapivě léto, chladné léto 2011

Druhorozenej ve sportovní korbičce - zima 2011/2012

Třetí v hlubokém - červen 2016... bohužel její fotky v kočárku jako mimina jsou kdesi v zálohách..

... tak ještě jednou v hlubokém, tlačená nejstarším bráchou :-)

Nejmladší v kočárku - červen 2016

Nejmladší - září 2016