Poděkování učitelům - děkovné kartičky 2022 ke stažení

Tak nám končí relativně normální školní rok...

Nevim jak přesně probíhal u vás, ale my si letos odkroutili tři týdny doma v listopadu, kdy jsme si všichni hezky naráz hodili marod s covidem... Ten první týden nám trvalo, než jsme se dostali všichni na testy, a pak následovaly dva týdny karantény, v kterejch už nám bylo všem úplně dobře... Takže u nás dobrý... Jen ty první dva dny, v devětatřicítkách a s bolestma hlavy a celýho těla jsem byla trochu nervózní, jak se to vyvine... ;-)

Na konci týhle karantény si nejstarší a třetí užili týden on-linový výuky. O další tři týdny později si týden výuky on-line užil druhorozeňák. A pak si týden na on-line výuce zopakovala asi po dvou měsících ještě třetí... A jinak byl letos klid ;-)

Proti loňsku vyloženě pohoda... Tak doufám, že u nikoho z vás to nebylo výrazně divočejší ;-)

A protože se tenhle konečně klidnější školní rok chýlí rychle ku svému konci, je čas přemýšlet nad nějakým tím poděkováním pro ty, který ho kromě nás s dětma zvládli přežít, a snad je i něco naučit, ať už ve škole, nebo ve školce...

Budu ráda, když mi napíšete, co jste pro učitelky připravili... Nějak mi začínej docházet nápady a fakt bych potřebovala inspiraci ;-)

Já pro vás mám ke stažení a vytištění děkovný kartičky, kterejma svoje dárečky a kytičky můžete doplnit.

Letos jsou hned ve třech barevnej mutacích, takže si můžete vybrat, která se vám hodí víc ;-)

Jestli:

růžová...

...zelená...

...nebo fialová ;-)

Stahovat je můžete:

Tady...

...tady...

...a tady ;-)

Užijte je ve zdraví, a nezapomeňte mne inspirovat, co pěkného jste si letos pro učitelky připravili ;-)

Další bezvadný ráno...

To zas bylo tuhle ráno...

Posledních pár měsíců, asi tak tři, vodí nejstarší tu nejmladší do školky, a druhorozeňák zas vodí do školy třetí...

Získala jsem díky tomuto delegování skoro celou hodinu času na práci... No, většinu ji "vyplejtvám" na cvičení a následnou sprchu... Ale to cvičení jsem po těch letech taky vážně potřebovala ;-)

Tedy...

VĚTŠINOU mám tu hodinu času navíc...

Ne vždy...

Bohužel...

Třeba teď nedávno bylo ráno zase extra hektický. 

Obvykle se snažim, aby obě dvojice dětí vyrazily současně, ale někdy to nevyjde... Jako zrovna tenkrát...

Hlavně tu poslední fázi v chodbě děti tvrdě nedaly... Ono, když je potřeba se místo hledání svetru hádat se ségrou a místo kontroly, zda mám v kapse schovanej mobil, abych mohl pak mámě dát vědět, že jsem ségru v pořádku zavedl, se radši s bráchou chlámat nějakem podivnejm jakože vtipům, tak to se pak nabírá skluz jedna báseň...

Takže jsem ve výsledku sprintem "odvedla" ty dva prostřední na autobusovou zastávku, strčila je do právě přijíždějícího autobusu, zamávala jim a šla svižně zase zpátky domu zkontrolovat, jestli se druhá dvojice dětí mezitím zvládla dovypravit... (musim poznamenat, že svym způsobem je pro mne uklidňující, že naše prostředňáky skoro pokaždý veze ten samej řidič... Někdy mám pocit, že nás vyhlíží a vyráží z odstavnýho parkoviště, až když vidí, že běžíme... 🙈 Každopádně nás vždycky blahosklonně sleduje, když ještě ve dveřích autobusu štráchám dceři z aktovky legitku...😎)

Před barákem jsem potkala ty druhý dva... 

Nejmladší si zrovna vzpomněla, že zapomněla plyšáka, chtěla se vrátit, a nejstarší ze sebe vydal takovej ten mně důvěrně známej frustrovanej vzdech... až jsem se musela smát...

Přesvědčila jsem nejmladší, že dnes plyšáka nepotřebuje, že jde hned po o, a že je už beztak velká holka, která půjde za chvíli do školy...

Nejmladší se hrdě nafoukla, jako že to ona rozhodně je velká, a šli...

A já taky šla...

Domu...

S vizí, jak si zacvičim...

Jak jsem se tak svlíkala a zároveň sepisovala na papírek, co všechno chci dneska stihnout... (To já si tak vždycky píšu, protože jinak chodim celej den bytem od jednoho k druhýmu... dělám úplně všechno a hotový neni vůbec nic... 🙈) Tak najednou koukám, že přímo přede mnou na tom kuchyňskym stole stojí svačina a lahev toho nejstaršího... "To je vůl!!! Doprčic!!! A zrovna von!" (kterej nutně potřebuje přibrat, a když má hlad je schopnej kňouránim přivýst svý okolí k šílenství)...

Pak jsem rychle mrkla na hodiny, odhadla, že jsou svym hlemýždim tak na půli cesty do školky...

Zpřeházela nejmladší postel... Protože, když už tam půjdu... ;-)

A o tři minuty později jsem se svačinou i plyšákem vybíhala z domu...

"Jé! Mami, co tu děláš?" divil se v šatně školky nejstarší... a když jsem mu beze slova (kterýho jsem po tom běhu beztak nebyla moc schopná) vrazila před obličej svačinu s lahví, tak se jen plácnul do čela řka: "JÉ! Já to zapomněl!"

Následně zpoza dveří vykoukla dovádějící nejmladší: "Jé! Mami! Tys mi vzala sovu a dinosaura!?!"

A pak mne zahrnula svojí vděčností... rozuměj: vrhla se na mne, div mne neporazila, trochu mne olíbala a tak... ;-)

Nejstaršímu jsem řekla, ať už klidně vyrazí do školy, že když už jsem tady, tak jí nahoru odvedu...

Nahoře se jedna z tet divila, že se brácha změnil na maminku, že dole přece byl brácha...

A já, po té co jsem došla domu, konstatovala, že půl hodina v pytli... ale že podle hodinek mám dneska  tim běhánim na autobus a do školky už osmnáct minut odcvičíno... 😎

No, jak říkám... Bezvadný ráno...😎