Prohledat tento blog

sobota 26. května 2018

Beauty okénko - krémy na krásu

Jak tak ten čas běží, říkám si vždycky... čas od času..., že by to přece jen něco chtělo s tim stárnoucim obličejem dělat...
Tedy, aby bylo jasno, jakožto matka čtyř dětí většinu času ten stárnoucí obličej nestíhám v zrcadle nijak moc sledovat, natož s tím zkoušet něco dělat... ale přece jen tu a tam, na mne ta realita ze zrcadla vyskočí, a udeří pak s o to větší silou.
Tak jsem si tuhle nad tim časopisem, co mi posílá "déemko" u článku o tom, co v kterym věku kůže potřebuje, říkala, že na tom teda trochu zapracuju.
Minulý víkend navíc docházela životnost spoustě kupónů, který jsem od týhle drogérie měla, a tak jsme se v rámci našeho holčičího víkendu krom pečení a sledování královský svatby do toho "déemka" s dcerkama vydaly, jak už jsem se zmiňovala v tom článku o motýlovejch muffinech... a mimo jiné jsem tam zakoupila i nějaký ty úžasný omlazujicíkrémy a séra.

A tak se jima už týden vesele krémuju a "séruju"... a skutečně to začíná mít zcela evidentní omlazující efekt...
Copak vrásky kolem úst, očí a na čele, ty se (doufám že jen zatím) vyhladily jen velmi nepatrně (a teď tedy skutečně doufám, že ten mírnej pokrok nevidím jen proto, že ho tak moc vidět chci ;-)...), ale...
Ale těch beďarů, co se mi za poslední týden na obličeji vyrojilo! No fakt mám pleť jak v pubertě... Jakej větší důkaz omlazení chtít? No řekněte ;-)...

P.S.: Tímto se omlouvám všem, kdo na tenhle článek klikli v naději, že se dozví nějakej ten tip na krásu...  Můj blog se skutečně nevěnuje tématu "beauty"... Ostatně o tom, proč nejsem beauty blogerkou jsem psala v článku Youtuberky, beauty blogerky... a já ;-).

pátek 25. května 2018

Čokoládový koláč s motýlky



Tenhle koláč vznikl o den později než muffiny s motýlkama ... A to hned z několika důvodů.
Za prvé jsme udělaly rovnou i čokoládový krém, neb jsme si myslely, že na zdobení budeme potřebovat daleko víc krému. Za druhé jsme udělaly hodně i těch motýlů, což by teda děti neměly problém je sežrat jen tak, to jsem měla problém spíš já, je nějak líp nevyužít. A za třetí zbyl ve skleniččce žloutek, jak jsme z bílku dělaly marcipán a v kastrůlku v lednici navíc už asi tři týdny čekalo na využití trochu zbylé čokolády, jak jsem tenkrát dělala čokoládový ozdoby na ten zmrzlinovej dort... 
A tak vznikl tenhle koláč, jehož těsto je cosi ve stylu brownies. 

čtvrtek 24. května 2018

Muffiny s motýlkama


Po delším čase jsme zase něco pekly. Kluci odjeli na svůj klučičí víkend a my si užívaly svůj holčičí, zahrnující nákup v "déemku" (neb kupóny měly projít hned následující den), sledování královské svatby a pečení muffinů.
S tím posledním přišla starší dcerka, ve chvíli, kdy jsem jí slíbila, že si spolu něco dobrýho upečeme, že chce muffiny.
A protože zároveň chtěla vyzkoušet svojí novou mísu a šlehací metlu, který dostala týden před tím k pátým narozeninám, upravila jsem trochu recept, aby si to šlehání novou metlou v nový míse co možná nejvíc užila ;-).

sobota 19. května 2018

Můj nejkrásnější dárek ke dni matek ;-)

Tenhle článek bude vzpomínkovej... A nebude ani tak o dni matek letošním, (i když i k tomu se úplně na konci dostanu ;-)...) jako především o tom před pěti lety...
Aneb, kdo si stejně jako já potrpí na čtení porodních příběhů, ten si přijde na svý. Kdo ne, ten může sjet až na tu část pod srdíčkem ;-).



Tehdy před pěti lety jsem totiž ke dni matek dostala ten nejlepší možnej dárek, jakej matka může dostat..., neb v 03:35 mne vzbudilo hlasitý lupnutí...

středa 9. května 2018

Zmrzlinové intermezzo a "kažení morálky"

Nevim, jak ty vaše, ale moje děti co chvíli s oblibou vyžadujou něco, co na ulici viděj u jinejch dětí... zejména druhorozeňák se snaží často a se značnou vehemencí... typicky zmrzlinu, že ano...
A dnes, dnes jsem "kazila morálku" spolu s naší nejmladší já...
Šly jsme spolu po kolečku škola, školka, logopedie, ještě nakoupit a odměnily se za to náročný ráno zmrzlinou. Kornoutem aby bylo jasno, neb ten se tý malý nejlíp drží... A v půli cesty domů jsme potkaly maminku s asi pětiletym kloučkem s batůžkem a s asi tříletou holčičkou na odrážedle s panenkou miminkem nacpanou v košíku na řidítkách...

úterý 1. května 2018

Můj milovaný táto....

Včera by můj táta oslavil pětašedesáté narozeniny, ale...
Ale jsou to už čtvrté narozeniny, které tu s námi neoslavil...
A i když už to zdaleka nebolí tolik, jako tenkrát, když tak narychlo z tohohle světa odešel... pořád to bolí víc než dost.
Nedá se ani vypovědět, jak moc mi chybí... a jak moc bych svým dětem přála si ho pořádně užít jako dědečka.
V době kdy umřel bylo klukům čerstvě šest a necelé čtyři roky a já se těšila na to, že už brzy s nima vyrazí na nějakej ten výlet do lesů na Kokořínsku, kde to měl vždycky tak rád, a že jim ukáže všechny ty skály, co kdysi ukazoval nám...
Byl to skvělej táta.
Jeden z milionu.
Taková ta přirozená autorita s velkym smyslem pro humor a zároveň notnou dávkou empatie.
Nikdy nezapomenu, jak jsem jednou přišla zdrchaná domu, tehdy se toho dohromady sešlo nějak víc, ale tou pověstnou poslední kapkou bylo, když mne odmítl mnou vybraný vedoucí diplomky... a mně se pak k večeru protrhly hráze a všechno se to řinulo ven...