Dům roztříštěných snů - kniha z "Čajového cyklu"

Už je to víc jak rok a půl, co jsem tuhle fantasy detektivku z první republiky zhltla během čtyř dnů...

První den jen něco kolem třiceti stránek. Druhý něco přes šedesát. Třetí kolem sto padesáti. A čtvrtý den jsem to prostě musela dočíst až do konce té pěti set čtyřicáté a bohužel poslední.

Tahle kniha se totiž s každou další stránkou čte líp a líp... Postupně vás úplně pohltí, a jediné, co vás na ní nakonec mrzí je, že už je prostě najednou konec...

Ale nebojte, autorka Irena Moravcová pilně pracuje na dalším románu, kterého se osobně už nemůžu dočkat. Jeho hlavní hrdinkou má být ta ze sester, o které se v Domě roztříštěných snů jen mluví.

Těch sester je celkem pět, a všechny jsou nadány velmi zvláštními schopnostmi, které se v jejich rodině dědí v ženské linii. Schopnostmi takové povahy, že když už se s nimi někomu vzácně svěří, zpravidla si dotyčná osoba myslí, že se nepochybně zbláznily...

A ty výjimky, které si to nemyslí... No, tak s těma je to pak hodně zajímavý...

Ale nechci moc prozrazovat detaily děje... Je to detektivka, a akorát bych vás připravila o spoustu Aha momentů, nebo dokonce o celé rozluštění. Jenom si při čtení pamatujte, že jako v každý správný detektivce, může být jakýkoli letmo zmíněný detail ve výsledku velmi důležitý! Všechny ty drobné dílky do sebe v závěru perfektně zaklapnou. Tak se snažte, ať vám žádný neunikne...

Celý děj se odehrává převážně na Pražských Vinohradech, které autorka důvěrně zná z dob svého dětství, a je zasazen do období jen krátce po vzniku první republiky, kteroužto dobu se v románu podařilo skvěle popsat a zachytit. Je zřejmé, že autorka si jako správná archivářka pečlivě nastudovala nejrůznější dobové prameny, a jejich studium pak při psaní náležitě zúročila.

Suma sumárum: 

Pokud máte rádi fantasy, bude se vám kniha líbit. 

Pokud máte rádi detektivky, bude se vám kniha líbit. 

Pokud máte rádi dobu první republiky, bude se vám kniha líbit taky... 

A pokud máte rádi všechno uvedené, budete tuhle knihu milovat.

A stejně jako já budete netrpělivě vyhlížet další román z autorčina pera... 

Abyste si alespoň trochu ukrátili čekání, můžete zalistovat některými staršími sborníky Mloka a Žoldnéřů fantasie, kde má autorka povídky, z nichž některé s románem "Dům roztříštěných snů" úzce souvisí...

Třeba v povídce "Slečna z lepší rodiny" (Mlok 2019) se dozvíte, co že se to stalo na té v románu zmiňované svatební cestě Leopoldiny (čtvrté ze sester) a jejího muže, bývalého legionáře.

Povídka "Na letním bytě" (Žoldnéři fantazie 2019) vám zase objasní, proč právě nejstarší ze sester byla ta, která byla ostatními vyslána kvůli jistým stopám do Vltavy...

A třeba v povídce "Chtít nestačí" (Vítězná povídka Žoldnéřů fantazie 2020) se dočtete něco o osudech nejmladší z pěti sester, Haničky, a taky její dcery dospívající už v době těžkého komunismu...

Autorce se podařilo ve svých povídkách a prvním románu stvořit dokonalý alternativní vesmír, v jehož rozvíjení doufám bude ještě dlouho pokračovat...

A nejlepší na tom všem je, že vám přijde zcela uvěřitelné, že před nějakými sto lety skutečně na Vinohradech žila jistá Dora Monique Krásová, druhorozená dcera význačného pražského advokáta a jeho ženy s francouzskými předky. Krásná, emancipovaná, a  nadpřirozenými schopnostmi obdařená dívka, která se jednoho dne, s vlasy zkrácenými podle nejnovější módy, rozhodla sama vydat do biografu, kde potkala jistého mladého doktora, jenž se od počátku jevil, jako tak moc dobrá partie. 

Ale... 

Ale to by bylo příliš jednoduché i na život, natož na román, který byste si určitě měli přečíst...

Mimochodem, moc se mi líbí, jak má ta obálka čajovou barvu...

Čaj, černý a sladký, je totiž v příběhu velmi důležitý.

Jak?

Proč?

Prostě si to přečtěte... 😉

A až si ve vašem okolí nějaká dívka, žena, paní... řekne místo kávy o čaj, ("Černý, prosím... Ne, bez mléka... a hodně cukru, prosím...") tak zbystřete... 😉

Trailer ke knize můžete zkouknout tady ;-)

Knížka pro vílu - Báječný den víly B

Konečně má svoji knížku od Originálních knih i ta naše nejmladší... 

Posledních pár měsíců se už po ní i ptala... "De mám já? De mám já nížku?"

Takže byl nejvyšší čas objednat jí ji k třetím narozeninám... 

A ta radost... 💜 

Teď v ní skoro denně listuje a volně si s patřičnou důležitostí převypravuje pořád dokola ten příběh...

Naše malá víla totiž stylově dostala...

... knížku o víle!!!
Je to knížka s krásnejma obrázkama od Petry Šolcový, která ilustrovala i ty knížky, co má náš druhorozeňák a naše třetí.

Wetemaa aneb O čtení pod lavicí

Už je to něco přes měsíc, kdy jsem šla po půlnoci spát i přesto, že byl doma manžel a já tudíž do noci ani nepracovala, ani nesurfovala na netu...

Čekala jsem totiž na výsledky dražby, která měla končit s půlnocí.

A cože se to dražilo, že jsem se poprvé v životě stala dražitelkou? 

Kniha, o kterou jsem fakt moc stála. 

A nakonec se mi jí i podařilo získat, sice se vzápětí po té, co mne autor dražby vyhlásil vítězem ukázalo, že ještě někdo přihodil dvě minuty před půlnocí a příhoz se hned nezobrazil... Ale byl to formát, zajistil knihu nejen pro skutečnou vítězku aukce, ale i pro tu, kterou původně chybně vyhlásil... a z knihy se tak přece jen můžu těšit i já.

A proč že jsem o tu knihu tak stála? Protože to prostě pro mne je takzvaná srdcovka.

Četla jsem jí kdysi ve třeťáku na střední... Dobrodružnou fantasy, pod níž je podepsán Adam Andres, což je pseudonym překvapivě české autorky... (Což bylo takový příjemný, zjistit, že věc, která vás zaujala, nenapsal žádnej anglickej či americkej chlap, ale česká holka ;-)...)

A bavila mne. Velmi.
(I ségru...
Jednou jsme dokonce v jistym rozhovoru řešily nějaký kluky, kterýmu z družiníků se kterej povahově nejvíc podobá :-D)

Vždycky jsem měla problém odložit rozečtenou knihu, a tohle byla jedna z těch, s kterou to šlo extra těžce.

Bylo fakt těžký odolat v hodinách pokušení a nečíst si jí pod lavicí...

A pak, pak přišla hodina, v níž profesorka hodnotila písemky...

Encyklopedie Animalium a Botanicum

Tak jsem minule představila knížky, co dostaly od Ježíška naše holky, a dnes tu mám pro změnu ty, co přinesl klukům.

Jsou to dvě krásný, velkoformátový encyklopedie. Jenda plná kytek a druh plná zvířat.

Tady je ta první. Ta o kytkách... tedy Botanicum.

Vítejte v tomhle speciálním muzeu...

Musím říct, že celkový (velice příjemný) výtvarný ladění knihy, ve mně vyvolávalo vzpomínku na moje starý návštěvy ve sbírkách národního muzea... Budem muset někdy s dětma zajít zkontrolovat, jak to v něm vypadá po tý rekonstrukci ;-)

Rok v lese a Rok ve školce

Tak prej je březen měsícem knihy, a to už od roku 1955...

V tom roce, se narodila moje maminka... vyštudovaná knihovnice ;-)... Náš táta s oblibou říkával "vyučená" a maminku to štvalo ;-)... Ale to víc a víc odbočuju... To to moje zabíhavý myšlení.

Každopádně jsem si řekla, že když je ten měsíc knihy, je nejvyšší čas představit na blogu ty, které jsme o Vánocích našli pod stromečkem.

Dneska to bude o dvou knihách, které Ježíšek přinesl našim holkám.

Jak vidíte, jsou to knihy Rok v lese a Rok ve školce.

Rok v lese dostala naše nejmladší a Rok ve školce zase třetí.

První dny "četla" každá výhradně tu svojí, ale poslední dva měsíce už se u nich různě střídaj.

To "četla" je v uvozovkách schválně, protože podobně jako u knih Jaro, Léto, Noc a  knih Podzim, Zima, o kterejch jsem psala dřív, jsou i tyhle knihy plný obrázkovejch příběhů beze slov.

V Roku v lese je na začátku takovejhle přehled zvířátek vyskytujících se v knize, kde můžete ohledně nich dítě seznámit s nějakou tou zajímavostí.

Na každé dvoustraně je pak výjev z lesa, vždy toho samého místa, postupně v jednotlivých měsících roku. Třeba tady je možné si prohlížet, co se v lese děje v lednu.

Viking Tappi

Dnes to bude o trošku jiném vikingovi.

Jestli neznáte vikinga Tappiho, tak ho určitě poznejte ;-).

Moje děti si ho oblíbily během letního večerního čtení. 

Tenkrát jsme ovšem přečetli jen první dvě knihy série - "Příběhy Tappiho ze Šeptajícího lesa" a "Tappiho putování po Šumících mořích". A aktuálně jsme minulý týden, tedy o prázdninách jarních, rozečetli třetí díl "Tappiho toulky po Bručících horách", který dostali kluci k posledním Vánocům.

Sérii o dobráckém Vikingovi Tappim a jeho kamarádovi sobíkovi Chichotkovi napsal polský spisovatel Marcim Mortka a krásnými ilustracemi ji doplnila Marta Kurczewska.

A právě díky nim, mne tahle kniha zaujala, když jí na mne kdysi

Jak se stát vikingem

Když jsem před týdnem psala o tom, jak jsme šli na vikingy do divadla, napíšu vám v tomhle týdnu něco málo o tom, jak a odkud moje děti vlastně vikingy znaj ;-)...

Tedy... o něčem vám napíšu dnes a o něčem zas zítra;-)

Dnes to bude o knize "Jak se stát vikingem".

Tuhletu knihu totiž dostal už asi před dvěma lety náš druhorozenej. A to bylo pro naše kluky asi takový první větší seznámení se světem vikingů.

 Tuším, že jí tenkrát objevil manžel nějakou náhodou, dost možná i v levnejch knihách... a hned jí prostě musel koupit, jak jinak ;-)

Zima a Podzim

  Na podzim jsem na blogu vychválila tři knihy od německé ilustrátorky Rotraut Susanne Bernerové. Knihy Jaro, Léto a Noc.

Dnes vám s radostí představuju zbývající dvě knihy této sady, které dostaly naše holky k Vánocům.

Už je máme v zásadě prohlédnuté i když pořád nacházíme něco nového.

Díky tomu, že máme celou sadu, můžeme třeba každou otevřít na jiné straně a položením za sebe získat skoro celé město v jednom pruhu... kdyby byly knihy ještě dvě, tedy sedm místo pěti, bylo by městečko kompletní :-) ... každopádně i takhle je to bezva hra, i když máme na každé straně jiné roční období.

A nebo můžeme dát nad sebe pět knih na té stejné straně a užít si to porovnávání, co na tom kterém místě v různém čase probíhalo.

Ale hlavně! Hlavně konečně víme co se dělo v Zimě před Jarem a Létem, a co potom na Podzim a před dějově poslední vlahou letní Nocí.

O zahradě a O klíči

Dnes vám chci představit dvě krásný knihy, který máme doma už rok a půl.

Jsou to knihy Pavla Čecha, O zahradě a O klíči.

Tu O klíči dostal náš nejstarší za vysvědčení na konci první třídy, aby měl o prázdninách co číst, když se to ve škole tak pěkně naučil. A tu O zahradě dostal pak na konci prázdnin k osmým narozeninám. 

Jeho maminku, která mu je vybrala... tedy mne... zaujaly hlavně výtvarnou stránkou zpracování. Obrázky Pavla Čecha mne vyloženě nadchly... a textu v nich bylo právě tak akorát pro kluka, co se čtením zrovna začíná... a navíc působěj celý tak nějak krásně tajemně... příběhem i ilustracema...  a to je to, co jsem na knihách vždycky milovala i já... natož takovej kluk, zvlášť když hlavním hrdinou obou knih, je přesně takovej malej školák, že ano ;-)

Jaro, Léto, Noc...

Dnes se s vámi chci podělit o svoje nadšení z dalších knížek.

Jde o knížky německé ilustrátorky Rotraut Susanne Bernerové.

K loňským Vánocům dostaly naše děti tři z pěti titulů. Jaro, Léto a Noc.

K těm letošním Vánocům se mi povedlo sehnat i ty dvě zbývající... Podzim a Zimu. 

Už se moc těším, až se do nich s dětmi "začteme". To "začteme" je v uvozovkách schválně. V těchto knihách totiž není text. Jen pár vět na zadní straně knihy, které vás trochu navedou, jak v knize s dětmi "číst". I tak se v nich ale odehrávají více než zajímavé příběhy. A pokaždé když knihu znovu otevřeme, najdeme v ní něco nového, čeho jsme si dosud nevšimli. 

Občas si je prohlížejí kluci. Častěji pak naše holky. Často si prohlížíme společně a povídáme si o tom, co kde vidíme, co se tam děje... listujeme tam a zase zpět, abysme zjistili, co kdo dělal předtím a co potom. U třetí navíc oceňuju ten aspekt, že se jí pomocí toho povídání pokouším víc rozmluvit, neb jak už v některých z minulých článků padlo, je to u ní s řečí nic moc... A někdy... někdy si v nich prohlížím úplně sama... a strašně mne to baví :-). Ovšem děti mne v tom samotnou většinou moc dlouho nenechaj.

I dnes, jak holky viděly, že si ty knihy v kuchyni rozkládám na podlahu, že něco z nich nafotim pro tenhle článek, hned byly obě u mne a musely mi asistovat... což je vždycky sranda, tohle focení s asistencí,... než to zaostří, tak najednou máte v záběru ruku, nohu, hlavu přes půl knihy, jinou knihu... a nebo je focená kniha pryč ;-).

V každé knize se objevuje na začátku stejný dům a dále stejné město, objevují se tam i mnohé stejné postavy.... a pokaždé něco zajímavého prožívají. Příběh se táhne od začátku knihy až nakonec.... Z domu, přes město až do parku. Tady třeba vidíte, co se děje v domě a kolem něj na Jaře.

Tentýž dům v létě... Třetí jako obvykle ukazuje, že její oblíbená hrdinka, holčička z druhého patra, čůrá... "A atýnet etá na ní"... tedy: Tatínek na ni čeká před domem ;-).

A dům v noci...

To srovnávání mne taky strašně baví ;-), položit si knihy nad sebe všechny otevřené na "stejné" straně, a pozorovat co kdy, kde...

Tady je vidět kostel a kulturní centrum a stavba školky... tatínek holčičky (tý co v Létě čůrá) je asi nějakej stavbyvedoucí, či co, a přijel zkontrolovat, jak pokračuje práce na nový školce... a schválně: Kdo najde tu holčičku?

V létě stavba školky pokračuje...

A takhle vypadá již dostavěná školka o rok později, ve vlahé letní noci... Už se těším, jak si v Podzimu "přečteme" o jejím otevření... neb jak se píše o obrázek výš "Školka bude otevřena v říjnu". :-)

Na náměstí se toho děje taky spoustu zajímavého...

Pořádaj se bleší trhy a bydlí tam pan zubař a učitelka klavíru...

I v noci je tam rušno... tuhle scénu miluje druhorozeňák... Drama musí bejt ;-)

A na samém konci města, za benzínkou, nádražím, stavbou nové školky, náměstím a obchoďákem je park...

V létě se v něm slaví...

... i v noci :-)

Jednotlivé stránky na sebe plynule navazují...aneb dům a vedle něj malá farma...

... benzinka a nádraží...

... za nádražím školka... (Nejmladší má slabost pro knížky, i v knize ukazuje na regály plné knih v knihovně ;-).)

... a kulturní dům a pak náměstí...

...obchodní dům...

... a za ním park. 

Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí příběh města i jednotlivých postav během každé z knih i v průběhu celého cyklu. Kdo koho kde potká, kdo se s kým seznámí a jak se to s kým vyvine dál.. Kdo kde něco ztratí, kam to osud zavane. Kdo něco zahodí a co tím způsobí. Kdo co dělá v létě, co na jaře, co v noci...

Třeba je tam pár, co se v jedné knize za lehce dramatických okolností seznámí, v druhé má rande... a o rok později je šťastně v naději... Taky zvířata tam mají svoji roli... třeba ta liška v Jarní knize... V Noci se zase ulicemi potuluje mýval... A mimino knihu od knihy taky roste... 

Zkrátka živé městečko plné příběhů.

Vážně se moc těším, až se spolu s dětmi dozvím, co se dělo v Zimě a co na Podzim :-)

A rozhodně celou řadu vřele doporučuju ;-)

Byla jsem šťastná jako blecha, když se mi podařilo v létě na netu sehnat oba chybějící díly, které loni touto dobou nebyly v nabídce.

Tak, to bylo:

A o těch zbylých třeba někdy příště, až se v nich s holkama trochu rozkoukáme ;-).

Update:
Článek o Zimě a Podzimu je zde :-).

Knížka pro snílka - Benediktova cesta vesmírem

V minulosti jsem vám představila už dvě knihy od Originálních knih. 

O knížce, kterou dostal náš druhorozeňák před minulými vánocemi ke svým šestým narozeninám jsem psala tady: Knížka pro rytíře

A o knížce pro naši třetí zde: Knížka pro princeznu

Dnes vám chci představit třetí knihu, kterou od tohoto nakladatelství už doma máme (časem se své knihy určitě dočká i ta nejmladší ;-)...), a to sice knihu, kterou před třemi týdny dostal k devátým narozeninám náš nejstarší.

Vybrala jsem, po menší konzultaci s ním, knihu o cestě vesmírem... a rozhodně to nevypadá, že by byl zklamaný ;-).

 Už na titulní straně, jak bývá u Originálních knih zvykem, se  v názvu objevuje jméno dítěte, pro které byla kniha speciálně upravená a vytištěná... Dítě má navíc barvu vlasů a očí jako ve skutečnosti a oblečené je do trička ve své oblíbené barvě.

 Na začátku příběhu dítě slaví narozeniny, v našem případě deváté, a dostane od strýčka zvláštní dárek. Certifikát o vlastnictví pozemku na Měsíci... nějakej 407,7 m "čtverečkovanejch"... 

(Mě by přišlo zajímavější takovej pozemek vlastnit na Zemi, nu ale já jsem nudnej dospělák ;-) a tohle je pohádkovej příběh, pro kterej je navíc důležitý právě to, že je to na Měsíci.)

Certifikát o vlastnictví toho pozemku se svým jménem navíc dítě dostane ke knize... což je pro takovýho kluka, kterej na něm zaujatě louská "Lunární ambasáda" a "Galaktická agentura" vážně něco ;-).

 V knize vystupuje jeho kamarád, co ve škole chodí o dvě třídy výš, a kterýho si do příběhu sám vybral, že právě s ním chce letět do vesmíru, a ještě jedna holka, Aneta.

A v noci, po oslavě narozenin, to začne... z jeho pozemku na Měsíci se vyklube přestupní stanice...

 ... a kluci z ní pomocí "hvězdotahu" putují po planetách...

 Navštíví planetu Šikula, kde všichni všechno umí...

  ...a nadmíru ceněnou záležitostí tak je, když se někdo stane nemehlem.

 Dostanou se na Planetu čísel...

 Schválně, kdo na obrázku najde jednu jedničku, dvě dvojky a tři trojky? Děti z příběhu je najdou...

 ...a nakonec najdou i nulu, královnu čísel.

 A na závěr se dostanou na Planetu splněných přání, kde si především přejí růžovou planetu pro Anetu, a spoustu dalších zajímavých věcí.

 Třeba různé kouzelné předměty.

 Krásný dobrodružství... co na tom, že to byl jen sen...

 Drak z Planety splněných přání.

Náš kluk knihu přečetl v průběhu týdne a dnes jí bere do školy, aby jí představil jako knihu, kterou přes léto přečetl, jak dostali na konci školního roku za úkol.

Myslím, že tahle knížka je tak akorát pro začínající čtenáře, od toho osmýho do desátýho roku úplně optimální. Jednoduchej a přitom zajímavej příběh pro kluka tohohle věku.

A hlavně, hlavním hrdinou je v něm on, a cestuje vesmírem se svym kamárádem... zajímavější už to snad ani být nemůže... ;-)

 P.S.: Chtěla jsem syna nějak hezky vyfotit s knihou... ale jak byl fotogenickej jako malej.. tak teď je to focení s nim o nervy... z asi padesáti fotek jakžtakž ušly tyhle tři... Neposedí, neposeda... a ještě dělá ksichty :-D

P.P.S.: Knihu jsem i natočila, stejně jako obě předchozí, ale absolutně se mi tentokrát nedaří to video kamkoli nahrát... až se mi to povede, a doufám, že to bude brzy, přibude sem ještě odkaz na youtube ;-)

Update:

Konečně se mi podařilo nahrát i video recenzi knihy :-)