Prohledat tento blog

pátek 29. května 2020

Zase jeden bezva nákup...

Myslim, že s holkama do PEPCA už nikdy nepůjdu...
Fakt nikdy...
Nebo teda aspoň hodně dlouho...

Myslela jsem si, jak byla návštěva téhož krámu náročná s klukama v úterý...
To bylo:
"Kdy už pujdem?"
"Né, to nechci..."
"Mami, tyhle kalhoty jsou DĚTINSKÝ!" (Tohle řekl druhorozeňák takovym tónem, že bylo zcela zřejmý, že jsem podle něj úplně padlá na hlavu, když mu něco takovýho vůbec nabízim...)
"Už pujdem?"
"Néé, tepláky mám."
"No dobře, tak teda tohle tričko."
"Už pujdem?"
"Já mám hlad."

Jako opruz s nima... :-D

Ale holky...?
Děs a hrůza!
Hlavně ta menší tedy...
"Mami já ci toho koně!"
"Mami, ale on mne ce taky!"
"Mami pocebuju ty košíky! Já sem jako kajkulka!"
"NE! Nechci jůžový jegíny! Já ci ty fijajový!"
("Miláčku, ty v tý velikosti nemaj jen úplně malinký..." následuje řev... :-/...)
"Já ci tuhe sukni!"
"Ó, mami, MAMI! TO CI!"  (Obrovský bílý šaty pro družičky... "To nepotřebujeme, broučku, nikdo se nevdává, neni kam bys je vzala..." následuje opět řev... :-/...)
...
A tak dále a tak dokola... plus jsem jí třikrát hledala mezi regálama, a pětkrát jsem do regálu vrátila větráčkovýho plameňáka.
...
Nakonec jsem nesla v tašce každý holce jedny legíny, jednu sukni, starší ještě jedny šaty a stojánek na tužky s Minnie, plus si každá vybrala čelenku s ušima a nový gumičky a ještě jakejsi gel do koupele ve tvaru princezny...
...
A celou cestu domu ta malá řvala jak šílená, že jsem zlá mamina, páč jsem jí nekoupila toho růžovýho koně, bílý šaty, ani toho větráčkovýho plameňáka, kterej jí má tak rád, a strašně s ní chtěl jít, a tu princeznu že chtěla tu, co si vybrala ségra, a že to řekne tátovi, že jsem zlá a nekoupila jsem jí koně, a že on jí ho určitě koupí... a "MAMI! TO NENI K SMÍCHU!"

A ta velká řvala taky...
Nevim proč...
Asi ze solidarity...

Držky malý, nevděčný... vykvajznout se na ně...
No jako fakt...
;-)

středa 20. května 2020

Maminka roku 2020


V posledních letech jsem na fb součástí mnoha skupin.
Většinou združujicích maminky snažící se během mateřství najít svoji životní vášeň, rozvíjet svý dovednosti, a přetavit to ve funkční podnikání skloubitelný s mateřstvím líp, než mnohdy šílenou pracovní dobu, kterou znaly z dob před ním.
Jedno z oblíbených témat těchhle skupin je vykračování ze svý komfortní zóny.
Pro mne jedním z prvních takových větších kroků bylo před třemi lety to, že jsem začala psát tenhle blog. Vy, co jste měly občas strach, že na vás třeba bude  moc vidět, moje pochybnosti určitě pochopíte... ;-)

Já nedávno ten strach pocítila zase...
Poslala jsem přihlášku do soutěže Maminka roku v kategorii blogerka,... spíš pro formu, že mám čistý svědomí, že jsem tu možnost zkusila... ;-)
A oni mne vybrali mezi deset semifinalistek!!!
Když jsem tu zprávu před dvěma týdny v mejlu četla, tak jsem se úplně orosila...
Ani jsem nebyla schopná rozeznat, jestli je silnější moje radost, nebo strach...
Strach z toho, že na mne bude zase o něco víc vidět...
Možná až moc...

Ale zatim už dva dny beží hlasování a nic zvláštního se neděje...
Skalní jádro fanynek mne svými hlasy právě horko těžko vystrkalo z posledního místa na místo devátý... A před chvílí jsem dostala zprávu "Dnes tě musíme dostat na osmý!" 💗💜
A já doufám, že méně skalní fanynky jim v jejich snažení trochu pomůžou ;-)

Hlasovat pro mne můžete přes facebookovej profil, a to každou hodinu desetkrát tady.

A co vám za to slíbim...?
Snad jen, že budu psát dál, a budu se snažit, aby vás to dál bavilo číst, abyste se u toho často smály, a občas tu třeba našly špetku nějaký tý inspirace...
To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč jsem ten blog začala psát.
Tohle, a potřeba vypsat se z tý přehršle šílenejch zážitků a dojmů, který s sebou mateřství nese... A k tomu ty zápisky mít někde šikovně všechny pohromadě.
A pak taky potřeba nějakýho koníčku kompatibilního právě s mateřstvím...
První rok a čtvrt jsem totiž prakticky všechny články na tomhle blogu psala při kojení, s nejmladší u prsu ;-)
Naučila jsem se díky tomu docela obstojně psát jen pěti prsty... Deseti mne to kdysi naučili ve škole, a přísahám, že je to o dost jednodušší než pěti :-D
Jenže matky se všechno, na co dřív potřebovaly dvě ruce, záhy musí naučit zvládat jen jednou...
Matky totiž málokdy mají volné obě ruce...
Většinou nemají volnou ani jednu :-D
Nebo bych možná spíš měla napsat: Matky málokdy mají PRÁZDNÉ ruce... ;-)
Nebo ještě líp: Matky nemají prázdné ruce...
No vážně...
Nemáme prázdno ani v náručí, ani v srdci, ani v životě...
Vy, co jste mámy, to samy moc dobře víte... ;-)


Jo, a moc díky za všechny vaše hlasy 💗💜


P.S.: Vybrat nějakou trochu rozumnou fotku na profilovku do soutěže bylo docela náročný, neb děti jako obvykle moc nespolupracovaly, a já se taky většinou tvářila jako totální debil...
Ostatně, můžete se pobavit výběrem níž ;-)
(Byly tam i lepší fotky, takový ty, kde místo jednoho až tří dětí jsou jenom čmouhy :-D...)

středa 13. května 2020

Princeznovský polštářek z látkového panelu 💜


Dnes mám pro vás návod na polštářek...

Třeba s princeznou ;-)

Potřebovat budete nějaký pěkný látkový panel, ideálně ten ode mne, že ano ;-)
Nebo můžete na látku našít nějakou pěknou aplikaci, třeba ze šablon u nás ve skupině Šijeme se čtyřmatkou.

K tomu látku na zadní část polštářku.
Polštářek dovnitř, a to sice o velikosti 40 x 40 cm.

Pokud se rozhodnete pro složitější verzi, kterou vám tu ukážu, tak ještě vatelín a bílou látku pod něj.
Jo... a samozřejmě, nůžky, nitě, špendlíky nebo kolíčky... a taky se dost hodí šicí stroj ;-)

Podle velikosti panelu (47 x 47 cm) střihneme díl vatelínu...