V posledních letech jsem na fb součástí mnoha skupin.
Většinou združujicích maminky snažící se během mateřství najít svoji životní vášeň, rozvíjet svý dovednosti, a přetavit to ve funkční podnikání skloubitelný s mateřstvím líp, než mnohdy šílenou pracovní dobu, kterou znaly z dob před ním.
Jedno z oblíbených témat těchhle skupin je vykračování ze svý komfortní zóny.
Pro mne jedním z prvních takových větších kroků bylo před třemi lety to, že jsem začala psát tenhle blog. Vy, co jste měly občas strach, že na vás třeba bude moc vidět, moje pochybnosti určitě pochopíte... ;-)
Já nedávno ten strach pocítila zase...
Poslala jsem přihlášku do soutěže Maminka roku v kategorii blogerka,... spíš pro formu, že mám čistý svědomí, že jsem tu možnost zkusila... ;-)
A oni mne vybrali mezi deset semifinalistek!!!
Když jsem tu zprávu před dvěma týdny v mejlu četla, tak jsem se úplně orosila...
Ani jsem nebyla schopná rozeznat, jestli je silnější moje radost, nebo strach...
Strach z toho, že na mne bude zase o něco víc vidět...
Možná až moc...
Ale zatim už dva dny beží hlasování a nic zvláštního se neděje...
Skalní jádro fanynek mne svými hlasy právě horko těžko vystrkalo z posledního místa na místo devátý... A před chvílí jsem dostala zprávu "Dnes tě musíme dostat na osmý!" 💗💜
A já doufám, že méně skalní fanynky jim v jejich snažení trochu pomůžou ;-)
Hlasovat pro mne můžete přes facebookovej profil, a to každou hodinu desetkrát tady.
A co vám za to slíbim...?
Snad jen, že budu psát dál, a budu se snažit, aby vás to dál bavilo číst, abyste se u toho často smály, a občas tu třeba našly špetku nějaký tý inspirace...
To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč jsem ten blog začala psát.
Tohle, a potřeba vypsat se z tý přehršle šílenejch zážitků a dojmů, který s sebou mateřství nese... A k tomu ty zápisky mít někde šikovně všechny pohromadě.
A pak taky potřeba nějakýho koníčku kompatibilního právě s mateřstvím...
První rok a čtvrt jsem totiž prakticky všechny články na tomhle blogu psala při kojení, s nejmladší u prsu ;-)
Naučila jsem se díky tomu docela obstojně psát jen pěti prsty... Deseti mne to kdysi naučili ve škole, a přísahám, že je to o dost jednodušší než pěti :-D
Jenže matky se všechno, na co dřív potřebovaly dvě ruce, záhy musí naučit zvládat jen jednou...
Matky totiž málokdy mají volné obě ruce...
Většinou nemají volnou ani jednu :-D
Nebo bych možná spíš měla napsat: Matky málokdy mají PRÁZDNÉ ruce... ;-)
Nebo ještě líp: Matky nemají prázdné ruce...
No vážně...
Nemáme prázdno ani v náručí, ani v srdci, ani v životě...
Vy, co jste mámy, to samy moc dobře víte... ;-)
Jo, a moc díky za všechny vaše hlasy 💗💜
P.S.: Vybrat nějakou trochu rozumnou fotku na profilovku do soutěže bylo docela náročný, neb děti jako obvykle moc nespolupracovaly, a já se taky většinou tvářila jako totální debil...
Ostatně, můžete se pobavit výběrem níž ;-)
(Byly tam i lepší fotky, takový ty, kde místo jednoho až tří dětí jsou jenom čmouhy :-D...)
Žádné komentáře:
Okomentovat