Nová kuchyně, začátek školního roku a sdružené radosti

Tak co? Jak jste s dětma přežily úvodní školní týden?

Já se přiznám, že v pondělí jsem se už kolem třetí odpoledne těšila, až půjdu ve čtvrtek a v pátek do práce.

Nějak se ale ten začátek postupně tříbí... Všechny kroužky, přípravný kurzy ke zkouškám na střední a jiný srandy...

Zajímavej tenhle školní rok bude...

Každopádně letošní léto bylo takový zvláštní. 

Děti měly nějaký ty tábory, většinou příměstský, a manžel s nimi byl dva týdny na Moravě, ale já tam vlastně byla jen pět dní, z nichž dva jsem strávila převážně na cestách... Bylo to tam teda dost fajn, protože se vdávala manželova sestřenice, a svatba na Moravě prostě stojí za to 😉 

Akorát to byla pro mne letos vlastně jediná dovolená, protože zbytek jsem strávila renovací kuchyně, která byla nefunkční skoro čtyři týdny v srpnu... 

Takže po dvou týdnech na pizze, burgerech a číně jsem konečně objevila Foodoru, kde mne nadchlo, že můžu z místních restaurací objednat dětem třeba svíčkovou, boloňský špagety, nebo karbanátky s kaší. (P.S.: tohle vážně není spolupráce 😉, beztak jste jí skoro všichni objevili dávno přede mnou 😉)

Stará kuchyň po těch letech totiž už opravdu potřebovala změnu... 

Hlavně za dřezem nám ta dřevěná linka, poté co jsme jí nějaké sedmé a osmé léto opomněli zbrousit a pořádně naolejovat, začala postupně jaksi hnít... 

Sice jsem dva roky zpátky pořádnej kus toho nahnilýho dřeva odtesala a vytmelila, ale že jde o dočasné řešení bylo víc než jasný. 

Taky stěna šuplíku pod troubou byla totálně rozklížená. Začalo to, když jsem před šesti lety odjela s dětma na týden hlídat dům kamarádce, co odjeli s dětma pryč, a muž tenkrát v troubě nechal chladnout jídlo... V tu chvíli se nám totiž v troubě začne srážet vlhkost, a ta prostě někam stejkat musí... a to přímo na vrch čela toho šuplíku... tam si našla nějakou drobnou prasklinku, kterou se mi někde v ní podařilo během let vydřít houbičkou, zatekla dovnitř, nasákla do tý výplně, a ta tak zvětšila svůj objem a následně potrhala ten svrchní lak... 

No vypadalo to poslední roky dost příšerně...

Každopádně se můžete z našich chyb poučit i vy... 

Dřevěnou linku nezapomínat brousit a olejovat, nenechávat chladnout věci v troubě a dávat bacha na srážející se vlhkost a vodu! 😉

Mimochodem, vy kdo mne sledujete dýl, možná pamatujete moji (kdysi) krásnou kuchyni...

Takhle vypadala kdysi dávno před lety, ještě i s původní troubou.

A tohle byla výchozí inspirace k nový kuchyni...

Vysvědčení

 Tak máme za sebou pololetní vysvědčení.

Nevím jak dopadlo u vás, ale u nás dost různě... Naštěstí ne vyloženě hrůzně, jak jsem se dozvěděla včera ráno v autobuse cestou do skoly s naší třetí, ale k tomu se ještě dostanu.

Když už jsme u tý třetí, začneme jí. 

To že docela plave v matice, jsem už myslím někdy zmiňovala na fb stránce tohohle blogu. Ve čtvrtletí to vypadalo vyloženě špatně, takže pro tohle pololetí je úspěchem ta trojka. Nicméně jsme se shodly na tom, že kdyby se jí to do konce roku podařilo vytáhnout na dvojku, a nic dalšího si nepokazit, měla by jen tři dvojky a v pohodě by dosáhla i na vyznamenání, a to by bylo moc fajn... 

Tak uvidíme, jak se bude snažit...

Ta doporučená Včelka, jí od čtvrtletí citelně pomohla, takže v ní hodláme pokračovat.

Nejmladší zatím svoje první vysvědčení nedostala, je tenhle týden nemocná, a já si tak užívám svoji první ošetřovačku. Ne že by od září až doteď nebylo žádný dítě nemocný, ale vždycky to bylo jen jedno dítě na dva, tři, maximálně čtyři dny, a vždycky jsme se nějak s mužem prostřídali, ale teď se to nějak začalo kumulovat, do hry vstoupila i antibiotika, blbě začalo bejt už i muži, a na mne padlo nějaký docela solidní vyčerpání, takže když odpadla v neděli ta nejmladší, tak jsem si to na ní v pondělí nechala napsat.

Ale zpátky k vysvědčení, to sice nejmladší zatim nemá, ale dle stávajících známek na něm tušíme dvě dvojky... Z matiky a češtiny... 

Holt když je místo počítání příkladů a skládání písmen potřeba dělat piruety, a když někdo nevrací pastelky a tužky a pera di penálu, a pak je nemůže najít a ztrácí tím čas, tak se to logicky nějak projevit musí... 

No, uvidíme, jestli jí to docvakne, a jestli s tim zvládne do budoucna něco udělat.

Krom nejmladší máme doma už skoro dva týdny druhorozeňáka, kterej dnes dobírá antibiotika, takže ten svoje vysvědčení taky zatím neviděl. Ale vypadá to na čtyři dvojky a vyznamenání, což je v šestý třídě vážně moc pěkný.

Kéž by si to hodlal udržet až do konce základky.

No, a zbývá nám nejstarší.

Ten se za poslední dva roky hodně pohoršil... 

Ještě za korony a za dob distanční výuky si v pohodě udržel vyznamenání. Ale loni se na vysvědčení objevily první trojky, a letos hurá ještě o stupeň níž... 

Jak mu angličtina nedělá problémy, a suverénně se vykecavá s rodilejma mluvčíma, jak jsem o tom psala před časem, tak v němčině teda naopak solidně plave. A češtinu letos taky nějak nedává...

Jo, dvě čtyřky... 

Má co dělat, chlapec, aby to vytáhnul... Když ty známky na konci roku už mu půjdou na přihlášku na střední...

Teď v prosinci a v lednu jsem s nim obešla střední školy, který by ho mohly zajímat, nechala ho vybrat, co by se mu nejvíc líbilo, a následně mu spočítala, že polovinu stávajících známek musí o stupeň vytáhnout, aby mělo smysl na tu školu vůbec podávat přihlášku... 

No, má co dělat, chlapec...

Ale víte co...

Včera ráno v tom autobuse, jak jsem zmiňovala na začátku, jsem se dozvěděla, že může bejt i hůř...

Bavili se tam nějaký cca taky osmáci, a ten nejhlasitější říkal něco v tom smyslu, že nechápe, komu chce máma to jeho vysvědčení ukazovat, když tam má dvě pětky a dvojku z chovaní...

No, přistihla jsem se, jak mi cukaj koutky... 

Jednak při pomyšlení, že i náš nejstarší je na tom pořád relativně dobře, a jednak nad tím, jak si z toho ten pětkař evidentně nic moc nedělá... 

Jo, rozhodně by to s tim něco dělat chtělo... I ty čtyřky jsou dost naprd, o pětkách ani nemluvě... 

Ale nehroutit se z toho! 

Ani děti, ani my!

Spíš se věcně zamyslet, a přijmout opatření, která by mohla vést ke zlepšení...

Mne čeká se synem doučování z češtiny. A do odvolání smí teď pařit jen "hru" kterou si včera na náš pokyn nainstaloval... A jestli neznáte Duolingo, tak na něj určitě mrkněte... 

Je fajn... Já tam od června pařim francouzštinu, a jak mi šla nastavit jen přes angličtinu, tak je to bčas docela sranda, neb anglicky taky moc neumim, takže se mi stává, že sice vim, co daná věta ve francouzštině znamená, ale mám problém jí přeložit do angličtiny... Takže se tak učim oba jazyky naráz... Což se ve výsledku hodí.

Tak co? 

Jak dopadly vaše děti?

A pokud je co zlepšovat, jak to řešíte?

Podělte se o své tipy 😉

Za nás připomínám Včelku a Duolingo.

Poslední den školky... Úplně poslední ze všech posledních...

Tak máme za sebou poslední den školky.

Nejmladší patřičně vybavená absolventskym tričkem dotáhla do školky hromadu kytek a čokolád, aby se mohla dostatečně na úrovni rozloučit s učitelkama, asistentkou i kuchařkou a dalšíma tetama, a všem jim poděkovat za všechny ty roky, co se tam o ní staraly.

Dokonce se na tu slávu nechala výjimečně i učesat...

...a já celá naměkko vzpomínala, jak devět let a měsíc a půl zpátky mi den po návratu z porodnice s naší třetí volali, že se jim ve školce uvolnilo místo, že náš nejstarší je z přijatejch dětí nejstarší, tak jestli chcem, může nastoupit už teď na červen...

Tehdy jsem pochybovačně říkala, že nevim, jestli to zvládnu, že jsem se včera vrátila z porodnice, neb mne jakýkoli nečekaný změny vždycky zaskočej a raději se jim zkoušim vyhnout, a navíc jsem strašně líná a nikdy se mi nikam nechce... ani jít odevzdat děti do školky, aby s nima měl pro změnu starosti někdo jinej... 🙈😁 

A pani ředitelka na to, že to bych určitě zvládla, že tu má maminky, co taky včera přišly z porodnice, a že si to máme doma co nejrychleji promyslet, aby to kdyžtak nabídla dalšímu...  Domluvily jsme se, že jí zavolám tak za hodinku...

No, volala jsem jí už po deseti minutách, že mne muž se synem jednoznačně přesvědčili, že už do školky chce...

A včera... Po devíti letech a jednom měsíci od chvíle, co tam nastoupil ten nejstarší... Jsme tam definitivně skončili... S nejmladší, o který jsme tehdy ještě netušili, že jí kdy budeme mít...

V kuchyni i od učitelek teda zaznělo, že třeba přivedem ještě další dítě, ale... Ne! My už máme splněno... Vrchovatě... 😉

Ale doják to teda včera byl...

Jedna etapa definitivně končí.

Teď už máme doma čtyři školáky!

Silný pocity...

P.S.: Tušim, že hned druhej den po nástupu toho nejstaršího, jsem ve dveřích školky potkala svoji spolubydlící z pokoje na šestinedělí, která rodila jen pár hodin po mně a šly jsme ve stejnej den domu... A já se pak na sebe doma zlobila, že ta byla celkem fajn, byla s ní sranda, a já tele si na ní nevzala žádnej kontakt... Toliko k tomu, že tam má pani ředitelka maminky, co se taky včera vrátily z porodnice ;-)

4. rok facebookové stránky blogu

 Letos pro vás mám výběr toho nejlepšího z fb stránky tohohle blogu jen s tříměsíčním a nikoli téměř půlročním zpožděním ;-)

Ten loňský končil datem 27.5. (Ano nějak jsme se z toho konce února, kdy fb stránka slaví výročí, poněkud posunuli... 🙈), takže to skutečně bude prakticky celý rok ;-)

Tady je 60 postů, které vás z celkem sto třiceti a jednoho za poslední rok nejvíc zaujaly či pobavily, užijte si je ;-):

30. 5. 2021

Bezva hláška z Tlapkový patroly: "Moře je zde nepříjemně mokré."

Pak že si dospělák u dětskejch pořadů nepřijde na svý...

31. 5. 2021

Asi napíšu volný pokračování filmu Blbý a blbější...
Bude se jmenovat Protivná a protivnější...

22. 6. 2021

"Tak co?" ptám se tý nejmladší, "Kolik vás dneska bylo na kroužku?"
Odpověď?
"Dobřze."

30. 6. 2021

"Mimochodem," povídám dětem, "za hodinu to všechno vypnete, uklidíte a půjdete se střídat do koupelny." (Rozuměj: "Jeden po druhým se umejete.")
A ta malá opice se táže: "Zítrrra?"
"Ne zítra!!! Za hodinu!"

P.S.: Jak u vás dopadlo vysvědčení?
U nás dobrý...
Dala jsem dětem den volna...
Ani neudělaly velkej bordel, neb většinu času pařej... 

4. 7. 2021

Nejvhodnější čelenka do kostela?
Ta s rohem... 🦄

7. 7. 2021 

Rozhovor s osmiletou dcerou nad mojí starou legitkou...
"Hele, to jsem já před patnácti lety."
"Kolik ti bylo?"
"Noo...? Dvacet sedm."
"Takhle si vypadala?"
"Jo."
"Hm... Ale už tak nevypadáš!"
Někdy jsou vážně milý... 
Zlatíčka... 

9. 7. 2021

Tak probírám a třídím věci z uplynulého školního roku...
A narazila jsem na výsledek jednoho druhorozeňákova úkolu...
Na jedný z posledních stran dějepisnýho pracovního sešitu z vlastivědy pro čtvrťáky, kterej jsme dokončili někdy začátkem února, totiž byl úkol: Napiš dopis některé historické osobnosti...
Tak náš kluk napsal hezky v počítači tohle...
Můžete hádat komu...

10. 7. 2021

"Mýmu tátovi je čtyřicet!" chlubí se na hřišti cizí chlapeček, který konverzaci s naší nejmladší započal prohlášením, že je mu šest...
A dcerka, která mu prve v odpověď samozřejmě musela říct, že jí je pět, důležitě povídá: "Mojí mámě je taky čtyřicet! A tátovi je devatenáct!"
Ups... 
No... Ubrala nám oběma... 
Jen manželovi jaksi desetkrát víc, než mně... 

 

25. 7. 2021

"Mamí! Mamí! Potčebujeme tu zelenou lepící loli!" křičí na mne třetí...
Po chvíli zjišťování informací, o čem to mluví, konečně vim, že jde o blýskavě zelenou lepící tapetu, z který jsme v prosinci stříhali stromečky na Vánoční přání...
"A na co?" ptám se, zatímco se snažím si vybavit, kam jsem ji vlastně uložila...
"My vylábíme Vánoční stlomeček!"🎄🎄🎄🎄🎄🎄
...
No... Prostě taková typická tvořivá činnost pro konec července... 

27. 7. 2021

Ty děti ale uměj potěšit...
Třeba dnes ten nejstarší... Prý: "Mami, tvoje břicho vypadá starší než ty."
Prostě miláček. 😘

28. 7. 2021

To si tak šiju...
Vše potřebné hezky v krabičce u ruky...
"Mamí? Co to je?"
"To nech bejt!" odpovídám tý nejmladší zvědavce. " To je MŮJ páráček! S tím se páře. Táta mi už dva zlomil. Teď mám růžovej a nikomu ho nepučim! It's mine! My precious!"
"Ne! Je můj!"
"Jo? A co s nim budeš dělat?"
"Párat!"
"A co?"
"Úplně všechno!"
...
"No potěš..."

1. 9. 2021

Tak co u vás první školní den?
U nás všichni vesele v ústavech...
Zatím vesele... Snad jim to dlouho vydrží... 
No, a já skončila hned zkraje odpoledne s migrénou... 
Ale nejmladší mne večer stejně pobavila...
No pobavila... Normálně mne rozsekala... jak to ona umí...
Ta větší si stěžovala, že má v nose "šušeň"... A ta mladší na to tónem jasně říkajícím, že to přece není ale vůbec žádný problém povídá: "Šušeň? No, ten já vytáhnu prstem a snim!" 
Tak dobrou... Jdu dát vanu a zaspat tu migrénu... 

Ráno si, doufám, počtu, jakej den jste dnes měli vy ostatní...

6. 9. 2021

Druhorozeňák zmerčil na mym monitoru infografiku, na kterou jsem se dostala z mejlu, co mi poslala místní knihovna...
"Co to je? Nějaká soutěž?"
"Jojo, pro děti... Můžeš jim taky namalovat obrázek. Chceš?"
"Jasně! A co můžu vyhrát?"
"Knížku."
"Hm, tak to ne. Ještě bych jí musel přečíst."

Občas holt nějaký to jablko padne trošku dál, no... 

11. 9. 2021

Ty malovátka, co si holky přály od tety k narozkám mi byl čert dlužen... 
P.S.: Fakt jsem jí vysvětlila, že ta rtěnka je určená na pusu, i jsme si to párkrát názorně předvedly... No tak nic no... 

13. 9. 2021

"Tady se nečurá, čurá se na záchodě...."
Ehm... Nevíte někdo, proč musí ta pětiletá obluda dojít v 02:12 až ke mně do ložnice, když na záchod to má blíž, a zařvat mi u postele: "ČURAT!"???

15. 9. 2021

Jsem si vzpomněla na jeden velmi zanícenej monolog naší nejmladší..
"Víš, já ty kluky miluju," vyprávěla mi na táboře hned o dvou objektech svýho zájmu.
A se zcela vážnou tváří pokračovala: "Proto je furt objímám, no. Ale nejsem tak zamilovaná, abych si je chtěla vzít domu, prrotože to by nám mohli sníst všechny sladkosti, no."

Tak dobrý, zatim se novejch spolubydlících bát nemusíme... 
Zatím jsou sladkosti důležitější než láska... 

21. 9. 2021

Zas vyklízim kabelku...
Taky si z tý vaší dělaj děti odpadkovej koš?

21. 9. 2021

Tak jsem při tom úklidu kabelky našla na účtence zapsaný takový svý maličký zamyšlení z minulejch dní, o který se musím podělit, a tak nějak doufám, že ten dojem nemám sama...
Tady je:
"Tak máme školní rok v běhu...
Na jednu stranu je fajn si na chvíli odpočinout od toho, jak furt křičej... Ale mám pocit že pak choděj domu ještě protivnější, uřvanější, drzejší... 
Někdy mi přijde, jakoby celá ta slavná, věčně omílaná socializace byla o tom, že od sebe děti navzájem odkoukaj to nejhorší, co se kde do tý doby naučily... 
Takže vaše dítě nastoupí do školky s dvěma, třema zlozvykama, a do měsíce jich má deset..."

26. 9. 2021

"Mami! Mami! Já ti pomůžu namazat rohlíky!"
...
"Mami, já sama! Běž pryč!"
...
"Mami! Už je to hotový!"

28. 9. 2021

Zachytila jsem rozhovor, v kterym druhorozeňák nejstaršímu tvrdil, že "já chci žít nonstop složil Karel Gott"...
Tak jsem ho vyvedla z omylu...
Skončilo to krátkou přednáškou...
Došlo i na Poupata...
A nejstarší se ptá: "Co jsou poupata?"
A druhorozeňák mu tónem, dávajícím jasně najevo, že jeho brácha je totální ignorant, když tohle neví, povídá: "To nevíš?!? Poupě je mládě od kytky!"
A aby těch perel nebylo málo, optal se ten starší mladšího: "A kdo je teda samec od kytky?"
Tak prý: "Květináč!"
"Jakto?"
"No, když do něj dáš kytku, tak se rozmnoží."
Výborná diskuze... 
Taková těžce odborná... 

10. 10. 2021

Domácí úkol...
Prostě náš druhorozeňák... 

I když je fakt, že když se ptal mne, co dělaj děti, tak jsem mu navrhovala: křičely, řvaly, ječely, vřískaly... 

12. 10. 2021

Taky jsou vaše děti po ránu strašně nemocný? Skoro na pokraji smrti...?
A když teda obvoláte jídelny abyste odhlásili obědy, a vyplníte na škole on-line všechny omluvenky... Taky se jim najednou všem jako zázrakem citelně uleví?

12. 10. 2021

"Jo, a cestou musim koupit pečivo..."
"Ale mami," povídá druhorozeňák, "kup něco jinýho, než ty housky, byly strašně malý, tak malou svačinu jsem ještě neměl. Mami já nejsem ve druhý, ale už v pátý."
Chvíli na něj zmateně koukám, než se ho zeptám: "A proč si tu svačinu teda nesněd?"
Prej: "Protože na mne byla moc malá."
No...
Chápete to někdo?

24. 10. 2021

"Mami! Mami! Na záchodě je hrozná fronta!"
Jsem se musela jít podívat...

26. 10. 2021

Princezna Prga povídá ve hře na déčku naší nejmladší: "Jsem připravená na další výzvu! A ty?"
A ona jen suše odvětí: "Já ne."

28. 10. 2021

"Mami? Můžu si vzít tuhle čepici? Tamta je blbá!"
"Mami? A máme si vzít legitku?"
"Mami? Můžu si vzít panenku?"
"Mami, víš, že Superman se jmenuje Klark Kent?"
"Mami! Ten klacek vypadá jako jednička! Můžu si ho vzít domu?"
"Mami? A jak se jmenuje Flash?"
"Mami? Může bejt pes slon?"
... 
Taky občas nestíháte?

Jinak moje odpovědi na otázky výš byly:
1. Pro mě za mě, hlavně už pojď.
2. ANO! Doprčic, říkala jsem vám to už nejmíň třikrát, že si máte vzít legitky!
3. Ahgrrr... Ale poneseš si ji sama.
4. Jo.
5. Hm... Myslíš, že nás za to táta pochválí?
6. To fakt netušim, sorry.
7. Cože? Pes jestli může bejt slon? Jak tě tohle napadlo?

8. 11. 2021

"Mami! Musíme ho najít! Venku už je noc!"
Co to ta nejmladší hledá?
Svůj úplně první zub pro zubničku...
🦷
Ráno se zahryzla do ponožky jako pes... A pak si jí rvala z huby, až jí vytrhla i se zubem... 
No fakt jsem čuměla, když mi najednou ukazovala: "Mami! Já mám v puse díru!"...
Když si vezmu třetí, která každej zub vykejvává půl roku i dýl...
Jenže pak ho zabalenej a popsanej pro zubničku furt brala, a brala... Až ho někde v ložnici ztratila...
Tak jí držte palce ať ho najdem 

UPDATE:
HA! Je to v suchu...
Zub už je pod polštářem... Ukázalo se, že ho celou dobu nosil v kapse táta...
Teda asi poslední čtyři hodiny, co ho hledáme... Našel ho na zemi, kam ho ta teluna odhodila... 

10. 11. 2021

Našla jsem v e-mailu zprávu od našeho druhorozeňáka...
Prý jí mám přeposlat Ježíškovi, ale tátovi ne...
"Milí Jezísku klidně nám dej víc dárků. Táta si myslí že máme moc málo místa ,ale přehání. Takže nám můžeš dát víc dárků." 

11.11. 2021

"Mami? Proč máme oči?" Ptala se tuhle z ničeho nic při koupání nejmladší.
"Abyste viděli..." povídám jí, zatímco jí balim do ručníku...
A třetí důležitě dodává: "Abysme viděli, kdo nás narodil! Jestli máma nebo táta!"

Jsem myslela, že tyhle základy biologie už máme probraný... 

Zápisy do školy

Tak máme za sebou další zápisy do školy...

Pro nás čtvrté a poslední.

Každý z nich přinesly svoje jedinečný zážitky...

Ty úplně první, s nejstarším, jsme absolvovali před sedmi lety.

Syn na nich paní učitelce ukazoval tvary, barvy... Odrecitoval jí básničku:

"Řekni honem králíčku, 

jakou máš rád barvičku? 

Černou ne, je moc smutná, 

zelená mi nejvíc chutná!"

Pak učitelka načala nějakou další otázku a syn ji přerušil: "Počkej! Já jsem ti chtěl ještě něco říct! Víš jakou mám nejradši barvu?"

A my si s mužem u vedlejšího stolu, kde jsme vyplňovali papíry, říkali: "A jé! To bude: Pepíčku, napíšeš padesátkrát paní učitelce se netyká... Pepíčku, proč jsi to napsal stokrát? Protože jsem ti chtěl udělat radost..." :-D

A jako... docela se divim, že ještě s podobnym trestem nepřišel, protože problém s vykánim má dodnes... 

I když dnes už se aspoň občas opraví...

Ze zápisu s našim druhorozenym si toho vlastně moc nepamatuju, ty proběhly tak nějak standardně... 

Snad jen to si vybavim,... jak jsem si těsně před odchodem vzpomněla, že jsem ho přece chtěla vyfotit!

Postavila jsem ho k tabuli, ať má na památku hezkou fotku jako budoucí školák... 

Muži šlo na nervy, že zdržuju...

Bylo tam mizerný světlo...

Klepaly se mi ruce...

A on se všelijak blbě tvářil... 

No... 

Marnost...

Zápisy naší třetí probíhaly v dubnu 2020... 

Takže jsem obíhala vybrané školy v roušce a házela vyplněný formuláře v obálkách hezky do schránek...

Naštěstí jsme na konci února, asi dva týdny před tím, než nejmladší donesla neštovice, a necelé tři týdny před tím, než se školy poprvé zavřely kvůli covidu, stihly spolu se třetí aspoň den otevřenejch dveří... Takže školu i svou budoucí učitelku stihla poznat tam... 

A DOKONCE! Dokonce s ní tenkrát ta naše nemluva vážně mluvila!!! Což bylo (a vlastně pořád ještě je) velmi neobvyklé. 

Celkem normálně jí odpověděla na několik otázek... 

Takže jí pak prvního září ve dveřích do třídy mohla učitelka říct: "Ty máš ráda žirafy, viď? Pamatuju si to dobře?" A rozsvítit jí tim jak Vánoční stromeček... 💗

No, a teď v pátek jsme byli zapisovat to poslední dítě...

Ráno na odchodu do školky, jsem v předsíni zjistila, že má z předchozího dne na bílý mikině oranžovočervenej flek od rajský... 

Bylo mi jasný, že takhle narychlo s ní výměnu za něco čistýho rozhodně nedomluvim, a tak jsem to radši nechala být a čistej svetřík pro ni jsem si hodila do batohu až na odpoledne...

A rovnou jsem k němu přidala i hřeben a gumičky, protože přesvědčit ji na nějakej účes je další úkol na menší diplomatickou misi, takže ráno jsem ráda, že jí ty vlasy aspoň rozčešu...

Odpoledne v šatně školky, to šlo naštěstí celkem hladce. Nechala si vysvětlit, že na zápis je moc dobrý vypadat jako roztomilá šikovná holčička, a že v čistym svetříku a s učesanými culíčky bude vypadat právě tak, a to se bude učitelkám určitě moc líbit.

Takže jsem tu naši nespoutanou rozcuchanou zmatlanou divošku v rychlosti proměnila v poněkud reprezentativnější a spořádanější verzi, a vyrazily jsme spolu vyzvednout ségru a na zápis...

Tam jsme ale měly ještě chvilku času... 

Mimochodem, byly u vás taky ty dva dny přeháňky a mokro? 

U nás jo...

A jak jsme tam ještě skoro čtvrt hodiny čekaly, stalo se, že jsem v jednu chvíli něco řešila s tou starší, a když se otočim... 

Tak akorát vidim, jak si to moje načesaný načančaný dítě v čistym svetříčku právě na trávníku kleká do bláta!!!

No...

Vážně...

Marnost...

Ale zazpívala jim tam fakt pěkně... 

Až jsem sama čuměla, jak dlouhou písničku s docela složitym frázovánim a změnou temp se ve školce naučila... 

Nejdřív jim ovšem velmi důležitě sdělila, že ve školce jí na testech školní zralosti pochválili, a řekli jí, že má jít už do školy, tak tu teda je... ;-)💗

Tak jsem na ní v tom příštím roce zvědavá...

A vy mi dejte vědět, jak to při zápisu probíhalo u vás ;-)

P.S.: Pokusila jsem se googlit tu písničku, ale bez většího úspěchu... našla jsem jen první sloku... 

A já si z jejího zpěvu bohužel pamatuju jen zhruba tohle:

Kudy chodí jaro, 

zelenými vrátky, 

stejnou cestou za rok 

půjde zase zpátky, 

zas bude mít šaty 

z ... modrých výšek 

a věneček zlatý, 

celý z pampelišek. 

ROK! Co dá nám rok, 

zas dozvíme se nápřesrok. 

...léto chvátá... 

...

děti nosí hrdě 

pusy od borůvek. 

ROK! Co dá nám rok,

zas dozvíme se nápřesrok...

... 

podzim si vůůůůbec nepamatuju... 

...

Kudy chodí zima 

stříbrnými vrátky, 

stejnou cestou za rok, 

půjde zase zpátky, 

zas bude mít kabát 

bílý jako vločka...

nananananana

tam je prej zase vločka... (to po tý druhý vločce přerušila a sdělila jim: "No, tam je dvakrát vločka..." než jela s patřičnou dramatizací zase dál a do finále :-D )

ROK! Co dám nám rok,

zas dozvíme se nááápřééésrok.

Jestli to někdo znáte, tak mi určitě napište ;-)

3. rok facebookové stránky blogu

 Opět jsem úspěšně propásla třetí výročí založení fb stránky k tomuhle blogu.

A navíc jsem tenhle článek odložila rozepsanej na dobrý čtyři měsíce...

Ale konečně mám pro vás další výběr toho nejlepšího, co fb stránkou za ten třetí rok proběhlo, a co by bylo škoda, aby tam někde zapadlo...

Tentokrát jsem z více jak 180ti postů vybrala na základě vašich reakcí tyhle... je jich celkem dva a šedesát.

29. 2. 2020 

"No šup!
Jdete spinkat!
Já pak ještě pověsim nádobí a půjdu taky..."

4. 3. 2020

"Proč si vysypala tu zbylou kukuřici (z popcornu)? Koukej to uklidit!" říkám tý nejmladší.
O chvíli později zmateně koukám na stále prázdnou mísu i čistou podlahu...
"Kam si tu kukuřici dala?"
A ta malá opice ukáže hrdě... pod gauč!

Konečně přes čtyřicet... už týden ;-)... aneb Zamyšlení o čase

Jo... minulou neděli jsem oslavila kulatiny.
Přímo pátýho... na květnový povstání...
Vzpomínám si, kterak mi táta v mejch asi deseti letech vyprávěl, jak byl na matrice, a tam mu ta pani nechtěla zapsat vybraný jméno do rodnýho listu... ač ho tam o pár řádků výš musela napsat tak jako tak, neb to bylo jméno po mý mamince...
Argumentovala tím, že to jméno není v kalendáři, na což jí táta odpověděl, že dobře, že v tom případě se teda budu jmenovat Květnový povstání, že to je v kalendáři zrovna v den, co jsem se narodila...
No, naštěstí měla ta pani přece jen trochu soudnosti, a tohle mi do papírů nezapsala...
Ale psalo se tehdy Knapový, a já měla to jméno oficiálně přikleplý s mirnym zpožděnim... Každopádně si vzpomínám, jak jsem během toho vyprávění při tý představě protočila oči řka: "Květnový povstání Procházková... No potěš koště!..."
A maminka mne chlácholila: "Neboj, to bysme ti říkali Květo."
A tatínek prohlásil: "To možná TY. JÁ... bych jí říkal POVSŤO!"
:-D
(A ano, dal důraz na každý to písmeno i odmlku... To on tak uměl ;-)...)
No... jako oddechla jsem si :-D
A co se ještě toho Květnovýho povstání týče, pamatujete si, jak se na něj stálo u pomníčků? Ve dvojicích vyfešákovaný pionýři?... Asi do pěti, nebo dokonce šesti let jsem byla přesvědčená, že to je na moji počest :-D

Jinak ano, do nadpisu jsem si půjčila název jisté knihy,... ale ne, nečetla jsem ji... Nějak v posledních letech celkově strašně málo čtu, takže se na ní nemohlo dostat ani zdaleka, neb už tak je ve frontě dost plno...
Tedy málo v těch posledních letech čtu knihy... Jinak vlastně čtu tak dvě hodiny denně... převážně na netu... a tak další hodinu píšu jak vzteklá ;-)

Kromě psaní teď ovšem pracuju i na něčem jinym... Poslední dva měsíce konečně tak intenzivně, jak jsem na tom měla dělat už tak před rokem...
Ale prostě to potřebovalo víc dozrát...
Tak snad už bude konečně brzy dozráno. Myslela jsem, že si to zvládnu "dát ke čtyřicátinám", navíc měl na konci dubna blog druhý narozky... A ono to pořád neni úplně hotový...

Mimochodem, letos mi přišlo i jedno papírový přání... Klasicky poštou... Taková milá rarita v dnešní době ;-)... Bylo to takový to retro přání se zajímavostma z roku, kdy se člověk narodil.
Dozvěděla jsme se, mimo jiné, že jsem stejně stará jako walkman nebo Granko.
Taky mi to přání připomnělo, že se tenkrát na jaře zavedla každoroční změna na letní čas... Což je skutečnost na kterou já už léta s oblibou svádím, proč chodím pořád pozdě a nic nestíhám... Tedy, že jsem se kvůli blbýmu letnímu času narodila až půl hodiny po obědě, místo před ním, a od tý doby nestíhám nic :-D
Nicméně je nejvyšší čas se podobnejch výmluv vzdát, nebo je aspoň postupně eliminovat... A začít s časem, kterej mi byl na týhle zemi dán, zacházet trochu líp.
Držte mi, prosím, palce, ať se ten čas naučim správně využívat, a ať to, co chystám, konečně klapne ;-)
Už to prostě musim dát...!
A spolu s tim musim dát v tomto roce spoustu dalších věcí. Hrne se teď na mne jedna výzva za druhou...

Tak mne napadá? Znáte průměrňákovi? Zejména Sue? Nezdolně optimistickou Sue, který se věčně nedaří? Její nadšené: "Tohle bude rok Sue!"
Tak tohle bude MŮJ rok! Jasný? ;-)
Ale ráda se o něj s váma podělim..., může bejt klidně i váš ;-), nemusíme se hádat jako Sue s Brickem ;-)


P.S.: A jak mi je čtyřicet už týden, a čas prostě běží... doběhlo mne dnes další výročí...
Přesně před šesti lety jsem se po dvou klucích dočkala holčičky... Nad ránem... V neděli...
Odpoledne mne pak tenkrát jedna maminka v gratulaci upozornila, že je navíc den matek...
Stejně jako dnes.
Takže krom toho, že mne dnes čeká pečení dortu (teda ta holka si na mne zase navymejšlela, co by tam ráda, to jsem sama moc zvědavá, jak to dopadne :-D...), začíná dnes navíc hlasování v anketě mamablog roku, a končí na den dětí...
Každej den můžete v každý kategorii hlasovat jednou a každý den se z došlých hlasů losuje o pěkné ceny. Loni nás bylo v kategorii lifestyle nominovanejch šedesát osm a podařilo se vám mne dostat na dvaatřicátý místo, takže těsně nad polovinu 💜. Letos je tam dokonce sedmdesát pět(!) blogů, tak jsem moc zvědavá, kam mne vy, moje čtenářky, dotlačíte tentokrát ;-).
Hlasovací formulář je na hlavní stránce úplně dole...
Za každej hlas díky... a doufám, že některá i něco vyhrajete ;-)