Opět jsem úspěšně propásla třetí výročí založení fb stránky k tomuhle blogu.
A navíc jsem tenhle článek odložila rozepsanej na dobrý čtyři měsíce...
Ale konečně mám pro vás další výběr toho nejlepšího, co fb stránkou za ten třetí rok proběhlo, a co by bylo škoda, aby tam někde zapadlo...
Tentokrát jsem z více jak 180ti postů vybrala na základě vašich reakcí tyhle... je jich celkem dva a šedesát.
29. 2. 2020
"No šup!
Jdete spinkat!
Já pak ještě pověsim nádobí a půjdu taky..."
4. 3. 2020
"Proč si vysypala tu zbylou kukuřici (z popcornu)? Koukej to uklidit!" říkám tý nejmladší.O chvíli později zmateně koukám na stále prázdnou mísu i čistou podlahu...
"Kam si tu kukuřici dala?"
A ta malá opice ukáže hrdě... pod gauč!
Pářu si pářu... a slyšim nejmladší, jak si povídá s mluvícím koněm...
"Jsem princezna Celestia!" hlásí kůň.
"Já sem taky pincezna." opáčí dcera, a pokračuje: "Ale já jsem zobivá pincezna."
"Jsi krásná!" tvrdí obdivně kůň.
"Nejsem!" rezolutně nesouhlasí dcera, a přidává vysvětlení: "Já sem ozcuchaná."
Pak zaslechne můj smích a důležitě mne napomene: "Mami! To NENI legační!"
Asi bych si měla dojít na záchod... ještě dvě tři podobný hlášky, a abych šla pro hadr...
"Jo."
"Ale MAMI! To se nedělá, vysávat kamalády!"
A zatimco já se dusim smíchy, vloží se do rozhovoru důležitě naše třetí: "Kdyby máma ty pavouky nevysála, tak by jich tu bylo moc, a mohli by nás kousnout."
"Ale to já CHCI!" Křičí nejmladší: "Já chci aby mne kousnul pavouk! Já chci bejt supelhldinka, spajdlmenka!"
V rámci večerního úklidu posílám druhorozeňáka: "Prosimtě, v ložnici je ještě nějakej rozcupovanej toaleťák..."
O minutu později je zpět a hlásí: "Je ho tam deset kousků!"
Tak jsem na něj asi deset vteřin nevěřícně zírala... a pak ho tam poslala znovu...
A ta malá opice rozhodnym tónem nezadržitelnýho revolucionáře na barikádě hrdě hlásí:
"NE! MY NECEME!"
Zadání: Napište druhý a čtvrtý vyjmenovaný slovo po Z.
A v cvičebnici se skví odpověď: JAZIK, RUZINĚ!!!
"Ale mami, já jsem ho už nakousla, poto ho MUSIM sníst!"
Opice jedná mrňavá...
Tak jsem si právě vzpomněla, jak jsem asi měsíc zpátky hystericky běhala večer před koupánim bytem, a nemohla nikde najít tu naši nejmladší opici...
Už jsem kontrolovala i jestli je zamčeno, a nezdrhla ven, nebo třeba na balkon, a neleží pod nim...
Normální psycho s ní...
To si holky skoro hodinku moc hezky tiše hrály a nechaly maminku hrát si s Canvou... Našly totiž vodovky...
Pak jsem hodinu drhla je, (hlavně tu mladší teda), podlahu i všechny dolní kuchyňský skříňky...
Kdo má obdobnej zážitek?
Pochlubte se!
Ať v tom nejsem sama.
Zakryje si v cvičebnici záložkou dolní dýlky a pak čte: "Eh?! Cože? Kdvbv?!? CO TO JE???"
Já nedávno objevila jeho nečekané přednosti...
Naše třetí (ta co jí normálně neni skoro rozumět) se naučila perfektně vyslovovat "nádobíčko do kuchyňky"!!!
Tuhle neděli jsem měla zase jedno extra výborný probuzení...
Probudilo mne štípnutí do dlaně...
Takže jsem se probrala s vyděšenym a totálně dezorientovanym výkřikem "AU! Co se děje?!?"
A dotyčné dítě se strašně divilo, že na něj zírám jak na zjevení, proč mne budí v neděli v šest ráno, a ještě k tomu takhle... že prý už je přece ráno
Schválně si tipněte který to bylo.
Jsem fakt zvědavá na váš odhad.
Tak třeba navařit hrnec segedínu... a pak, když už všichni spěj, se jím cpát lžící přímo z hrnce...
Akorát to zmatlaný triko teda... no...
Některý oběti jsou holt nutný.
"Za půl hodiny?!?" ptá se šokovaně druhorozeňák... "Víš, že už je dvanáct dvacet???"
"Zatim se můžeš převlíct z pyžama... víš, že už je dvanáct dvacet."
Já mu dám, buzerovat matku😁
Pobavil mne vlastní šest let starej komentář:
"Sorry, že píšu, jak píšu, ale nevidim na obrazovku a po klávesnici mi jezdí vlak."
...
Jo... už tenkrát bylo veselo...
Prý: "A co když má všechny šaty špinavý?"
"Tak si oblíkne ty, který jsou špinavý nejmíň, ty ostatní sbalí do uzlíku, a jde je vyprat k potoku."
Tak chvíli přemýšlela a pak povídá:
"A co když neumí pát?"
Na to jsem už nevěděla co říct, takže jsem jen konstatovala:
"Tak to má blbý."
Jako... Dobrý rozhovory s nima.
"Mámí, co bude dnes k snídani?" ptala se tuhle třetí.
"Je tam roláda "
"Jé! A můžu jí nakájet?"
"Dobře, ale buď opatrná."
...
🙈
...
A co vaši pomocníci, jak jim to jde od ruky? 
No...
Můžete hádat který ;-)
Už se těšim, jak se mi ezvadně udou psát články na log...
To jsme měly s holkama u oběda bezva rozhovor...
Nechala jsem je hádat, co všechno je v hrstkový polívce, do který se s chutí pustily...
"Fazojky!"
"Jo."
"Mouka!"
"Ne."
"Banán!"
"Ne."
"Cukl!"
"Ne..."
Jako... zajímavou polívku by uvařily...
"No, co myslíš? Vykrámovala's spoustu hraček, vyházela's ze skříně půlku svýho i ségřinýho oblečení, okousala jsi dvě broskve a nechtěla's je dojíst, rozcupovala jsi na kousky poslední toaleťák, pomalovala jsi sebe a podlahu vodovkama, a do peřin sis rozmačkala borůvky..."
"Hmmm... Jo! Byla jsem docela hodná."
...
😮
Jako, fakt se netěšim až začne zlobit ...
...očuchávám dceři biceps...
"Jo, můj krém,... tak aspoň, že ne pomazánkový máslo, jako včera..."
...
O pět minut později ta nejmladší povídá: "Mami, já mám hááád."
O další dvě minuty později se přidává třetí: "Mami, já mám žízeň!"
O minutu později třetí hlásí: "Já ci čuat!"
A po další půlminutě se začne ozývat skandování tý nejmladší: "PAPAT! PAPAT! PAPAT! PAPAT! PAPAT! ČUAT! ČUAT! ČUAT! ČUAT! PAPAT! PAPAT!..."
...
Asi si půjdu odpočinout do Bohnic...
No fakt...
"Tobě se trochu naštíp nehet... Asi v tom bazénu... A vůbec je máš docela dlouhý... Co? Mám ti je ostříhat?"
"To je dobý. Já si je okoušu."
Víte, co je taky moc fajn?
Třeba když vaše čtyřletá dcera uprostřed Tesca začne vesele volat: "Jé! Mně je vidět pipina!"
"Jo!"
"A víš, kam jste ji dali?"
"Jo!"
"A povíš mi kam?"
"My jsme ji někam schovali, abysme ji nemohli najít!"
...
Jo, no... Tak to bysme měli...
7. 9. 2020
Ještě jeden zážitek z letošního prvního září...
Taky jdou princezny vašim dětem podobně blbym příkladem?
"Mami, já už jsem vzhůru a jdu si hrát na Annu..." sděluje mi v neděli v půl sedmý ráno nejmladší...
"Dobře, ale neřvi u toho..." Odpovídám ji v polospánku...
Zavírá dveře...
"Ty dveře radši nech, ať vás slyšim..."
Dovře je, a já si říkám jak je ohleduplná... A okamžitě znovu usínám...
Načež mi to moje srdíčko do klíčový dirky z plných hrdel zapěje: "Ráda sněhuláky stavíš!"
"Ne, nemusíš, to mám kdyby na mě někdo byl zlej, abych ho mohla poškábat.“
"Ne, miláčku, tohle neni Francie, tady přece bydlí teta Helenka" vysvětluju s lehkym pobavenim, zatímco týpek o tři sedadla dál ukazuje v úsměvu křivý zuby, a nadšeně vykřikuje ještě o něco hlasitěji než dcerka: "Vive la France! Vive la France!"
"Jojo!" nedá se nejmladší, "vždyť teta Helenka bydlí ve Francii!"
"To určitě nebydlí," povídám dál něžně, "Jak si na to přišla?"
"Ty si to mami zíkala!"
...
No čuměla jsem na ní... zase jako puk.
Nakonec to napsala správně, ale předcházel tomu následující rozhovor:
"Kolik puntíků namaluješ nad tu jedničku?"
"DVA!"
"Hm?! A proč?"
"Potože je to tak hezký!"
A to jsem si myslela, že ta s blbou pamětí jsem v týhle rodině já...
Věci mezi nebem a zemí...
Půl hodinky po uložení k spánku za mnou do koupelny, kde věšim prádlo, přijde kňourající třetí..: "Mami, já sem se kopja..."
"Jak si se kopla?"
"Kojenem?"
"A kam si se kopla?"
"Do čeja..."
"A jak se ti to povedlo?" žasnu upřímně, "Co si dělala?"
"Ježela..."
"Ty jsi prostě jen tak ležela v posteli, a najednou jsi se zničehonic kopla kolenem do čela???"
"Jo."
...
No vážně... Věci mezi nebem a zemí...
Třeba dnes druhorozeňák...
"Mami, co když nám Ježíšek nepřinese dárky, protože chytne koronavirus?"
"Tak se za něj pomodlíte, aby se brzy uzdravil, a projednou se obejdete bez dárků."
"A co když na ten koronavirus umře?"
"Neumře."
"A co když přece umře?"
"HUF... Tak holt vstane znova z mrtvejch."
"Chm... Já letos napíšu radši i Santa Clausovi."
Smáli jsme se s mužem, že je jak v tom vtipu... "Pepíčku, napíšeš padesátkrát: Paní učitelce se netyká... Pepíčku, proč si to napsal stokrát? Abych ti udělal radost.“
No...
Skoro se divim, že ještě domu nedorazil s podobnym trestem jako onen Pepíček...
Slýchám ho teď totiž u on-line výuky říkat matikářce: "Já tě špatně slyšim."
A před chvílí se od něj češtinářka dozvěděla: "Pani učitelko, hrozně se ti to seká."
A ona nevinnym tónem odvětí: "Já nechodim po stole, já po něm skáču."
Tak nevim, má mne klepnout hned, nebo s tim mám počkat, až z toho stolu sletí?
Druhorozeňák se na mne šibalsky podívá a zeptá se: "Londýn leží v Paříži?"
Chvilku to s pohledem upřenym na něj vstřebávám, než řeknu: "To určitě ne, páč Paříž je ve Francii a Londýn v Anglii."
Zamyslí se a pak se mu v očích zableskne poznání a nadšeně hlásí: "JÓ! Já už vim! Londýn vypadá jako bota na podpatku!"
A to prosím psal o tý Itálii loni referát...
Tak já vám nevim...
Kterej z nich je větší tele?
Ten dvanáctiletej, co si sednul na hrnek s kafem?
Nebo ten osm a třicetiletej, co si ten hrnek postavil do postele?
...
Syn čumí kamsi do blba, tak ho probírám...
"Volá tě učitelka, máš se ohlásit..."
"Jo?!? Aha!"
...
A pak se ten kozel oDhlásí...!!!
"MAMI! Sedíš mi na pití!"
Právě jsem zjistila, že jste měsíc a půl zpátky nikdo netipoval, co tenhle ukřivděnej výkřik naší nejmladší měl znamenat...
Tak já vám aspoň napíšu přibližný překlad jejího sdělení, kterej by měl znít zhruba asi takhle:
"Mami! Právě jsem na gauč za tvý záda vylila celou sklenici limonády! P.S.: Než pochopíš, co se stalo, z toho, co ti říkám, tak ti to dojde z tý vlhkosti, co se ti právě začíná vsakovat do kalhot."
Znalecky: "To je tim, že je to kuřecí."
...
To se tak bavili naši kluci...
Dnes večer...
Nad plátky vepřový pečeně...
"Kdy budou velikonoce?"
"Nevim přesně,... asi za tři měsíce."
"Juchů! Mami, pojď! Musíš nám připravit ty košíčky!"
Kdo se taky během večera mění v příšeru?
"Máš dva bonbóny, jeden dáš ségře..."
"NE! Jeden snim!"
"Dobře... Máš dva bonbóny, jeden sníš. Kolik ti jich zbyde?"
"Tři!"
"Jo?... " vstřebávám to... "Tak to máš dobrý, to by se mi taky líbilo..."
Dnešek byl zas výživnej... ještěže už se jen trochu doživěj večeří a půjdou spát...
Jak řeší úklid hraček vaši muži?
Ten můj mne tuhle fakt pobavil...
Chudáci děti,... táta jim tohle provede, a máma se tomu ještě od dřezu chechtá...
A odpovědí je radostné: "Néééé!"
"Tak už máte všechno? Můžu jít spát? Necháte mě? Nebo za mnou ještě někdo přijde?"
A nejmladší radostně volá: "Já pijdu!"
"A proč?"
"Protože tě mám áda!"
Včerejšek byl výživnej...
Už se těším na dnešek
"Nadřazený slovo ke slovům automobil a autobus?"
"Věc s kolama!"
Moje nadzvednuté obočí a jeho další pokus...
"Okolená věc!"
"Místo, kde se dvě řeky stékají v jednu?"
"Stoka!"
No jak říkám...
Už se těšim co zajímavýho se dozvim dneska...
Proč?
"Protože snáší vajíčka, přece!"
Zároveň s tím vysvětlenim mi názorně ukazoval jak velký... Asi dvacet čísel na výšku...
No, už jsme si to vysvětlili, tak uvidíme, jak dlouho mu to v hlavě zůstane...
A pro dnešek stačilo...
Jdem ven!
Konečně jsem našla, co jsem si v pátek zapsala...
Vykládala to naše nejmladší kamarádce ze školky, která se jí na on-line setkání chlubila mušlí, mořskou hvězdicí a mořskym koníkem...
Chvíli jsem nevěřícně zírala, co jí ta naše holka suverénně vykládá, a pak jsem si to musela rychle zapsat, protože... No však si to přečtěte
(Ehm, mimochodem, aby bylo jasno: z celý rodiny jsem byla u moře jen já, v osmnácti, se školou ve Španělsku...)
A teď už si "poslechněte" tu naši malou prášilku:
"My jsme ulovili mořskýho ježka! A upekli jsme ho a snědli jsme ho! A byl strašně vzácnej! Nikdo ho vůbec nezná ještě."
Pak zachytila můj udivenej pohled a s povzdechem dodala: "No, ale máma si to nepamatuje."
"Mami! Na balkoně je holub!" křičí druhorozeňák.
Bouchnu do skla s procítěným: "Leť srát jinam hajzle!"
Vracim se ke stolu a šlápnu na kus zapečenejch těstovin...
"Proč mi hážeš nudle pod nohy?" tážu se udiveně nejstaršího.
"Protože to ty neděláš!" řičí vesele druhorozeňák a bliká mu v očích...
Stavíme v domečku nábyteček a ona najednou spustí:
"Babička M si bajví vlasy."
"Ano, babička M si barví vlasy."
"A babička J si taky bajví vlasy."
"Jojo, babička J si taky barví vlasy."
"A Máma v Německu (její oblíbená youtuberka) si taky bajví vlasy."
"Chm... A ty myslíš, že bych si taky měla barvit vlasy?"
"JO!"
"Myslíš, že to potřebuju?"
"JO!"
"A poznáte mne pak vůbec?"
"NE!"
"Hlavní město Švédska?"
"Eee... ghm... umm... IKEA?"
"Tak, a poslední: Honza spí kde?"
"Za komínem!"
"Ne, tam určitě nespí, hezky to přečti."
"N A P E C I."
"Výborně! A teď to přečti dohromady..."
"Za komínem!"
Večeře koupání a spát
Jo... občas to chce nejlépe experta na křížovej výslech...
Hlavně se napoprvé nenechat zmást ;-)
Nejspíš proto mi tu druhorozeňák chodí z rozplacatělou pet lahví u zadku a řve, že je bobr...
Tak si říkám... Asi bych jako měla bejt spokojená, ne?
"Máš tam pro mne čokoládu?"
"Proč bych tam pro tebe měla mít čokoládu?"
"Protože mám žízeň!"
"Já jsem si pučila tvůj šampón!" Sděluje mi, zatímco si prohlížím její slepený vlasy, a marně lovim v paměti, kterej náš šampon takhle zvláštně voní...
"A kterej? Ukaž mi ho."
Odběhne, a vzápětí se vrací s Balea flastičkou, na který se skví nápis "Festliches bodyöl"!...
Dnes jsem našla jeden zápisek v hlubinách svýho diáře... v druhém březnovém týdnu mi tam stojí psáno:
Z distanční výuky...
V jednu chvíli se dmu pýchou, když slyšim, jak ho učitelka chválí za přesnost při měření úhlů, a že je moc dobře, že má správný nástroje... hustá matka zajistila ;-)
Prostě tragéd...
Pobavilo, děkuji!
OdpovědětVymazatTo mne těší ;-) Můžete se bavit i dál třeba na tý fb stránce ;-) https://www.facebook.com/ctyrmatka.blogspot
Vymazat