Prohledat tento blog

úterý 30. dubna 2019

Už jste se někdy slyšely říkat...? aneb Padesát výroků, který pochopí jen rodiče... (a některý možná ani ti ne ;-)...)

Nevim jak vy, ale já se občas slyšim říkat docela šílený věci...
A ano, můžou za to děti, (jak jinak,) že občas se nad svejma výrokama sama až zarazim... kroutim hlavou... a někdy se prostě musim smát...

A občas, když mne to zrovna napadne, si to i zapíšu, abych to nezapomněla a mohla se o to třeba podělit.
Za poslední čtyři měsíce mi tak vznikla docela slušná sbírka vtipnejch, a často i poněkud absurdně znějících výroků...

🌸

Schválně, milé spolumatky, už jste se někdy slyšely, jak říkáte třeba něco jako:

1.  Přestaň objímat ten počuranej sloup!
2.  Nervi si ten kámen do nosu!
3.  Ne, střepy nejsou jídlo.
4.  Jdeme. Pusť se. Pusť se! Musíme vystoupit! (Ano, v závěru už jsem byla lehce hysterická...)
5.  Proč je ve dřezu ten krokodýl?
6.  Proč to tu zas lepí?
7.  Když seš blbej, tak si nestěžuj.
8.  Stůj! Stůj! Máš na zadku povidla...
9.  A kam ses vyblil?... Jo na ubrus...
10. Tady je mokro...?! (cítíte, jak se vám vlhkost vsakuje do ponožek ;-)...) Kdo tu zas co vylil?
11. Dobrý, po čůránkách to nesmrdí. (Po té, co minutu důkladně ryjete nosem v koberci, případně v peřinách.)
12. Kdo zas vylil celej litr sirupu do dřezu?... No nekecejte, já dobře vidim, jak je v něm růžovo.
13. Proč zas brečí lednička? (Máme teď takovou, co píská, když se nezavře.)
14. Proč visíš v tý lednici?
15. Proč tam lezeš, když pak neumíš slízt?
16. Ne! Teď, prosimtě, neblinkej!
17. Ještě nečurej! Vydrž! Vydrž! Už můžeš... Aha... Tak nic...
18. Nežer si ten rukáv!
19. Měl ses jít oblíct do předsíně a ne si jít lehnout do naší postele.
20. Ne, to neni trampolína. (Jo, to se taky týká naší postele ;-)...)
21. Neskákej po tý posteli! Polámeš nám lamely... Tý jo, to je zajímavý... Polámaný lamely... No, neskákej po ní!
22. To je přece jedno, jestli si nejdřív oblečeš šálu nebo mikinu... Když ti to neni jedno, tak si to máš oblíct sama.
23. Pojď, než nás tu zavřou.
24. Prosimtě, nech si to na hlavě, a už pojď! (Z podobný věty bývá u mne obvykle slyšet už čirý zoufalství.)
25. Neřvěte na tom záchodě, jste slyšet až do přízemí!
26. Řvi pořádně, v přízemí tě špatně slyšej. (Bydlíme ve čtvrtym patře ;-)...)
27. Kde jsi?!? My už přecházíme.
28. Ta voda, měla zůstat ve vaně, víme?... Chm... asi ne. (Značně sarkasticky, zatímco likvidujete v koupelně povodeň lehce přetékající přes práh...)
29. Tys za mnou přijela na krokodýlovi?
30. Ano, já ty hovínka vidim taky. Ano, jsou tam. Nech je bejt. (Na vycházce... s odevzdanou trpělivostí...)
31. Která z vás ječí? Jo vy se střídáte... Hm... (Poněkud rezignované "hm"...)
32. Seš nazgúl nebo holčička?... Holčička? Tak nevřískej jak nazgúl! (No, vlastně ne jako nazgúl, ale ta okřídlená potvora, co na ní nazgúlové v Panů prstenů jezdili.)
33. Ten sýr se jí, ten se nelepí na nohu.
34. Ne, fakt nestačí mít jen sněhulky. Musíš si vzít i ponožky. (Chtěla jít ven v botách na boso... venku asi tři stupně.)
35. Jo? Myslíš? Hm... já bych teda neřekla, že to hovínko vypadá jako pindík.
36. Jo, to víš že jo. Vyčisti si kartáčkem na zuby i zadek. To bude úplně nejlepší.
37. Co ti vykynulo? (Následuje pohled pod vlhčenej ubrousek rozprostřenej přes misku) Kostka. Výborně! Tak jí ukliď a pojď jíst.
38. (S ledovým klidem.) Může mi někdo vysvětlit, proč je na vypínači u záchoda malinová marmeláda? Jeden by řek, že stačí, že je všude po stole.
39. To je kartáček na zuby. Ne na pupík.
40. Proč jsou pod nočníkem schovaný čokoládový vajíčka? (Než jsem nočník vymyla, vajíčka zmizely...)
41. Ne! Tatínek teď netouží po tom vidět holčičku s kýblem na hlavě. Věř mi. (Hrnula se do ložnice, v níž spal manžel po noční.)
42. Tak už víš, proč se na kredenc neleze? Hm? No, třeba přesně proto, že si tam člověk snadno může sednout do polívky...


Následující čtyři věty jsem pak vypustila z huby během půl minuty. Tedy takřka "na jeden zátah". A každá z nich byla adresovaná jednomu z dětí, hezky od nejstaršího k nejmladšímu:
43. Nevoz se v tom koši na prádlo!
44. Nerozbíjej si tu krabici o hlavu!
45. Ne!!! Mobil se nestříhá!
46. Nežer panence ty botičky!


A vůbec nejčastěji se pak slýchám říkat něco ve smyslu:
47. "Já se z vás fakt jednou pominu..."
Což po tom předchozim výčtu, myslim, docela chápete... ;-)

🌸

A občas mne baví, co vypadne z manžela... Třeba v minulém měsíci jsem si v průběhu jednoho týdne zapsala následující:
48. Zapomněl??? Ty jednou zapomeneš dejchat a umřeš a nebudeš vědět proč.
49. Jo jo, obreč to. Zapiš si do deníčku: Maminka a tatínek na mne dneska byli zlí, nenechali mne chodit po stole.
50. Zalepte si pusu! Všichni! I s maminkou!... A já budu nejšťastnější tatínek na světě.


Jo, se čtyřma dětma je to VŠECHNO, jen ne nuda ;-)

Určitě se podělte o perly, co díky dětem vypadly z vás... Fakt mne potěší přečíst si, že v tom nejsem sama ;-)

úterý 23. dubna 2019

Rozdíl mezi prvním a čtvrtým dítětem...?

Znáte takový to vtipný vyprávění, jak se člověk v určitejch situacích chová, když jde o první, druhý, třetí dítě...?
Třeba jak prvnímu upadlej dudlík vyvaří, druhýmu olízne, a u třetího nechá psa, aby mu ho podal?
Jasně je to nadsázka... Ale přece jen na tom něco je, že má člověk postupně věci víc a víc na háku, a z toho, z čeho by u prvního dítěte šílel, je o nějaký ty roky a nějaký to dítě později vlastně vcelku v pohodě.
Já si to znovu uvědomila před pár dny...

Vyrazila jsem s holkama ven do toho pěknýho počasí. Nejmladší jela na motorce... a tam, kde se tak nějak blbě stýkaly dvě cesty, se na oné solidní nerovnosti krásně vytřískala...
O pár minut později a několik metrů dál, jsem vzpomínala na to, jak se takhle podobně kdysi vytřískal nejstarší, a v duchu srovnávala svoje dvě různé reakce, jež od sebe dělilo víc jak devět let...
Posuďte samy ;-)...
Pád nejstaršího někdy na podzim v roce 2009:
"Panebože! Je v pořádku?! Bože tý krve! Má zuby? Řekni mi že má zuby!?!..." A ještě pár podobně hysterickej výkřiků, a trocha mateřskýho omdlívání k tomu ;-)
Pád nejmladší jaro 2019:
"Jéžkovy zraky..." (místo někdejší hysterie jde spíš o unavenej povzdech.) "No, hezky ses vymlátila. Vyskoč! Ukaž... No, hezký... Neřvi, a ukaž zuby... Dobrý... Ukaž, já tě trochu votřu, ať nevypadáš, jak upír po večeři, a můžeš jet dál."

P.S.: Odřená je teda hezky, a ten ret jí trochu natekl... a co chvíli nám to ukazuje a strašně důležitě vypráví, že to má "odžený, nó", že "padla s motojky, nó"... 💜

pátek 12. dubna 2019

Čokoládový dortík

Po delším čase jsme si s holkama něco dobrýho upekly. Kluci totiž měli svůj klučičí víkend... a nás jako obvykle začala honit mlsná.
Původní vize byla, že v tom rozhodně musí být čokoláda, spousta čokolády a lískové oříšky.
A nakonec to dopadlo jen malinko jinak.


Nejdřív jsme tedy spáchaly korpus, na což jsme potřebovaly:
2 vejce
cca 60 g cukru krupice či krystal
cca 60 g rozpuštěného másla
cca 30 g hladké mouky
cca 30 g kakaa holandského typu
a lžičku prášku do pečiva

Vejce jsme ušlehaly s cukrem do pěny, přilily rozpuštěné a trochu zchladlé máslo, a pak vešlehaly promíchanou mouku s kakaem a kypřícím práškem.

Koláčovou formu jsme vymazaly olejem a vysypaly hrubou moukou. Vlily do ní těsto a pekly jsme v předehřáté troubě na 180°C cca 40 minut.


Pak jsme si udělaly krém, na který jsme potřebovaly.

Den Země... aktivity pro děti - trocha inspirace

Věděli jste, že 22. dubna je den Země?
Já se přiznám, že většinou mi různá podobná data docela unikají.
Tedy vím, že různé takové dny jsou, ale obvykle pořádně nevím kdy.
Letos jsem ale přímo na tohle konkrétní datum byla upozorněna... a taky na některé akce s tím dnem spojené.

Třeba na stránkách montessorikurz.cz se totiž letos slaví celý měsíc a mimo jiné tam najdete i e-book plný námětů na tvoření a další aktivity s dětmi k tématu den Země... Rozhodně doporučuju ;-).
Najdete v něm obrázkový přehled aktivit, a pod každou z nich je odkaz na stránku, kde je k dané činnosti návod... Většinou teda v angličtině, ale ono u spousty z těch nápadů beztak postačí ta úvodní fotografie a inspirace je už tak více než dostatečná. Aspoň tedy určitě pro někoho, kdo v minulosti trochu zkoušel nějaký ty výtvarný techniky ;-)

My s dětma některé z nabízených aktivit už shodou okolností v minulosti zkoušeli...  A třeba tu filcovou mapu světa jsem kdysi i vyráběla nejstaršímu do quietbooku...
Několik dalších aktivit z e-booku, o který si můžete napsat na výše uvedeném odkaze, už mám pro příští dny a týdny vyhlídnutý.
Třeba na tu planetu vyskládanou z ovoce na talíři, se mi už jen při pohledu sbíhaj sliny... Hlavně na to borůvkový moře...

Na facebookové stránce montessorihračky.cz navíc běží zajímavá soutěž, pro všechny, co nějakou takovou aktivitu s dětmi vyzkouší a vyfotí... ;-)

Tak směle do tvoření, který ukáže našim dětem nádheru Země, a zaseje do nich touhu onu krásu uchovat.

P.S.: Tohle je ta filcová mapa světa z knížky pro našeho nejstaršího. Bohužel patentky jsou v našem případě, na rozdíl od těch v inspiračním e-booku z odkazu, prázdné, neb popisky jsou dosud ve vývinu ;-)
Jo, a ta divná věc vlevo dole, to je kapsa na sucháč, kam je možný jednotlivý kontinenty schovat.


#zelenyduben, #greenapril, #montessorihracky, #denzeme2019



pondělí 8. dubna 2019

Wetemaa aneb O čtení pod lavicí

Už je to něco přes měsíc, kdy jsem šla po půlnoci spát i přesto, že byl doma manžel a já tudíž do noci ani nepracovala, ani nesurfovala na netu...
Čekala jsem totiž na výsledky dražby, která měla končit s půlnocí.
A cože se to dražilo, že jsem se poprvé v životě stala dražitelkou? 
Kniha, o kterou jsem fakt moc stála. 
A nakonec se mi jí i podařilo získat, sice se vzápětí po té, co mne autor dražby vyhlásil vítězem ukázalo, že ještě někdo přihodil dvě minuty před půlnocí a příhoz se hned nezobrazil... Ale byl to formát, zajistil knihu nejen pro skutečnou vítězku aukce, ale i pro tu, kterou původně chybně vyhlásil... a z knihy se tak přece jen můžu těšit i já.


A proč že jsem o tu knihu tak stála? Protože to prostě pro mne je takzvaná srdcovka.
Četla jsem jí kdysi ve třeťáku na střední... Dobrodružnou fantasy, pod níž je podepsán Adam Andres, což je pseudonym překvapivě české autorky... (Což bylo takový příjemný, zjistit, že věc, která vás zaujala, nenapsal žádnej anglickej či americkej chlap, ale česká holka ;-)...)
A bavila mne. Velmi.
(I ségru...
Jednou jsme dokonce v jistym rozhovoru řešily nějaký kluky, kterýmu z družiníků se kterej povahově nejvíc podobá :-D)

Vždycky jsem měla problém odložit rozečtenou knihu, a tohle byla jedna z těch, s kterou to šlo extra těžce.
Bylo fakt těžký odolat v hodinách pokušení a nečíst si jí pod lavicí...

A pak, pak přišla hodina, v níž profesorka hodnotila písemky...

středa 3. dubna 2019

Apríl

Apríííííl!!! 
V posledních letech mám chuť ho zrušit hned po ránu... 
Nevim jak u vás, ale naši kluci, jak se probudili, tak jeli: "Mami, my dnes nejdem do divadla, ale do kina. Apríl!" "Mami, my jsme zaspali! Apríl!" ... Jenom za první půlhodinu jich vychrlili něco k padesáti.

Ovšem nejlepší "apríl" toho rána se povedl autobusu... 

Blok před zastávkou u školy najednou prudce zatočil, a odvezl nás jinam... Tak jsme se do školy pěkně proběhli... A zastávka dole byla na obě strany plná lidí... Nikde žádný info... Jen o zastávku výš, kudy už autobus teda stále jezdí, bylo z jízdního řádu patrný, že v něm je změna... Jízdní řád příznačně platný od 1.4. ;-)
Manžel pak teda doma tvrdil, že on o výluce ví, že na tý zastávce, z který jezdíme, když nestíháme, to prý psali. Každopádně, dle výrazů lidí v tom autobuse, ve chvíli kdy zahnul, většina cestujících o tý změně neměla ani páru, stejně jako my... A děti halekali: "Co? To je asi apríl?!"
Krom toho druhorozeňáka cestou ze školky na ten aprílovej autobus málem přejelo auto... 
Jsem mu pak říkala: "Uvědomuješ si doufám, že jsi málem místo do divadla jel do nemocnice?"
No prostě to bylo celkově fakt náročný ráno.

Ale odpoledne bylo taky bezvadně aprílový.
 Cestou ze školky s holkama jsme se potkali s manželem a klukama... a já na ně vesele volala, že: "No super, tak jste živí!". 
To kvůli tý ranní příhodě s autem... Jsem pak totiž celý dopoledne trnula, jak ten náš kozel přežije cestu do Prahy a zpět, když je tim aprílem celej až tak nebezpečně rozjařenej.
A manžel povídá: "No, to počkej, co se mu zase povedlo."
"Co se mu povedlo?" přešlo mne hned to veselí.
"No jen ať se ti pěkně pochlubí sám."
A druhorozeňák ke mně došel s provinilym vyrazem, sklopil hlavu a říká: "Mne dneska vyhodili z divadla."
"Jak vyhodili z divadla? Co si prováděl, že tě vyhodili z divadla?"
"No to neni všechno," pokračoval manžel, "musela odejít celá třída."
"Kvůli tobě musela odejít celá třída? Cos tam prosimtě dělal?"
"No to nejen on, ono se jich tam servalo víc, ale já už jsem s učitelkou domluvil, že to vstupný uhradíme."
Tou dobou jsem se už v duchu viděla na důvěrně známém koberečku, a jen jsem se napůl v mdlobách syna vyčerpaně zeptala: "S kym si se zase rval?"
Načež manžel hlaholí: "Apríl!"
A ten malej, do tý chvíle strašně zkroušenej opičák se chechtá jako blázen... 
A já na ně po dvouvteřinovym dojezdu zmatenejch myšlenek řvu: "Bože, vy ste volové!" 
... A pak se směju taky... 
Úlevou... 
Volové :-D

Manžel se pak druhorozeňákovi omlouval, že už to nevydržel hrát dýl, prý: "Já už viděl jak na maminku jde infarkt."
:-D