Moje první dovolená v nové práci ;-)

Minulý týden jsem se v práci dočkala i svý první dovolený... 

Jen pár dní... ale jak TY byly nabitý!

Začalo to středou, kdy jsem nejdřív sháněla parfém pro muže... Až mne pak cestou do Prahy ze všech těch vůní, co jsem na rukou zkoušela, a následně si je vezla půl dne všude s sebou, rozbolela hlava... Měla jsem pak totiž s nejstarším synem čtyřhodinovej výlet do Prahy na jeho dentální hygienu. 

Zbytek dne jsem, krom úkolů s dětma, věnovala pečení cukroví na školní vánoční trhy pro tu nejmenší... A ne nebylo to o šplhání, ale o jakéms takéms žehlení toho, jak se ta naše opice chová v hodinách, a jak všechno zapomíná 😉 

To jsem vám psala na fb... Jak v hodině tančí a štěká... 🙈

Ještě jsem pak v canvě udělala a vytiskla cedulky a všechno to hezky zabalila.

Recept na tohle jednoduchý a dobrý cukroví jsem už kdysi dávala na blog... Najdete ho tady ;-)

Kdyby se vám ty cedulky hodily, můžete si je stáhnout pod odkazem. Stačí kliknout na obrázek ;-)

Ve čtvrtek, hned poté, co jsem ráno ve škole odevzdala to cukroví učitelce, mne čekal další výlet... Pro změnu s druhorozenym k očnímu... 

A pak do optiky, kde ztropil naprosto úžasnou scénu, že žádný brýle nechce, že je nosit nebude, a že jsou to "ztracený peníze!!!"... 

Jako... 

Oscara za to psycho, co tam předvedl, by zasloužil...

A já?

Já půjdu rovnou do nebe... Za to, že jsem ho tam nezabila...

Takže je zatim bez brejlí... neb ty předchozí už před půl rokem pro jistotu ztratil... 😎

No, strčila jsem ho do školy a šla si spravit náladu utrácenim :-D... To jsem vám taky ukazovala na fb, co jsem pěknýho ulovila holkám na slavnostní večeři a návštěvy u babiček a na besídky ve škole... ;-) 

Pak mne čekala trocha předvánočního úklidu a pak ještě logopedie se třetí, kde se nakonec nechala logopedem překecat a jakžtakž i spolupracovala.

A opět úkoly...

A večer zlatý hřeb tohoto adventu, kdy jsme se s mužem a švagrovcema vydali do Prahy do Divadla Broadway na představení Vánoční zázrak... a cestou okoukli i trhy na Staroměstském náměstí.

A pátek? Ten byl taky moc fajn... 

Měla jsem v plánu během dopoledne poslepovat a naplnit aspoň nějaký cukroví, co jsem napekla o víkendu... Ale ukázalo se, že muž nemá denní, jak jsem si myslela, ale až noční... Takže jsme přes den uklízeli a uklízeli... V důsledku čehož to cukroví neni slepený a naplněný ani dnes, 21. 12., kdy tenhle článek ťukám do mobilu cestou z práce...

A že by nějak bylo vidět naše nasazení při úklidu...?

Tak to už dávno ne...

Odpolko jsme strávili na besídce tý nejmladší, kde jsme při venkovní produkci krásně zasněžili... 

To bylo fakt krásně Vánoční... jak stály děti pod světlem lampy,  nad nima ve vchodu vlály papírový vločky a za jejich zpěvu se nám všem na hlavy snášely vločky skutečný...

No a následně jsme všichni hromadně pořádně našlapali ve škole, kde se mi na trzích střídavě ztráceli kluci... 

No, střídavě... 

Občas byli kdesi v trapu i oba najednou...

Nakonec prohlásili, že už chtěj jít domu... Tak jsem je nechala jít, a šla s holčičkama ještě na koncert školních sborů, kde vydržely prvních šest písniček, během kterejch jsem naší třetí spravila zaseklej zip na sněhuli...

Pak chtěly holky ještě na dílničky, vyrobit si lucernu a záložku... 

Domu jsme to potom vzali přes Kaufland, a než jsme nákup dovlekli přes sídliště domů, bylo už pět minut po osmý...

Takže úkoly jsme nechali na sobotu, kdy jsme s dětma navíc udělali spoustu různejch kuliček... oříškovejch, kokosovejch, medovníkovejch a kaštanovo čokoládovejch...

Cestou přes to zasněžený a rozsvícený sídliště jsem je samozřejmě musela vyblejsknout u stromečku ;-).

A na neděli si druhorozeňák naplánoval oslavu s kamarády... 

Všechno si to domluvil sám.

Takže jsme měli v jednu sraz na náměstí, a volali z něj, že v jednu na lasergame nedorazíme, že až tak ve čtvrt...

A odtamtud jsme zas po první hře volali do cukrárny, aby jsme rezervaci ze dvou hodin posunuli na třetí, protože bylo jasný, že za dvacet minut, tam fakt nebudem, že to bysme nestihli ani druhou hru.

Jo, a řeknu vám, že i dvě hry jsou strašně málo...

Muži jsem domů poslala tuhle fotku, a sdělila mu, že vim, kde chci v květnu slavit narozeniny 😁😜 Tak jen doufám, že si se mnou někdo bude chtít zahrát... 🙈😉

Tuhle zbroj jsem si z těch šestnácti, co tam měli, prostě MUSELA vybrat 😜

P.S.: Omluvte sníženou kvalitu fotky... Když se fotíte ve tmě, narychlo, a tváříte se jak... no tak, jak se tváříte, tak to líp dopadnout prostě ani nemůže 🙈😉