Moje první dovolená v nové práci ;-)

Minulý týden jsem se v práci dočkala i svý první dovolený... 

Jen pár dní... ale jak TY byly nabitý!

Začalo to středou, kdy jsem nejdřív sháněla parfém pro muže... Až mne pak cestou do Prahy ze všech těch vůní, co jsem na rukou zkoušela, a následně si je vezla půl dne všude s sebou, rozbolela hlava... Měla jsem pak totiž s nejstarším synem čtyřhodinovej výlet do Prahy na jeho dentální hygienu. 

Zbytek dne jsem, krom úkolů s dětma, věnovala pečení cukroví na školní vánoční trhy pro tu nejmenší... A ne nebylo to o šplhání, ale o jakéms takéms žehlení toho, jak se ta naše opice chová v hodinách, a jak všechno zapomíná 😉 

To jsem vám psala na fb... Jak v hodině tančí a štěká... 🙈

Ještě jsem pak v canvě udělala a vytiskla cedulky a všechno to hezky zabalila.

Recept na tohle jednoduchý a dobrý cukroví jsem už kdysi dávala na blog... Najdete ho tady ;-)

Kdyby se vám ty cedulky hodily, můžete si je stáhnout pod odkazem. Stačí kliknout na obrázek ;-)

Ve čtvrtek, hned poté, co jsem ráno ve škole odevzdala to cukroví učitelce, mne čekal další výlet... Pro změnu s druhorozenym k očnímu... 

A pak do optiky, kde ztropil naprosto úžasnou scénu, že žádný brýle nechce, že je nosit nebude, a že jsou to "ztracený peníze!!!"... 

Jako... 

Oscara za to psycho, co tam předvedl, by zasloužil...

A já?

Já půjdu rovnou do nebe... Za to, že jsem ho tam nezabila...

Takže je zatim bez brejlí... neb ty předchozí už před půl rokem pro jistotu ztratil... 😎

No, strčila jsem ho do školy a šla si spravit náladu utrácenim :-D... To jsem vám taky ukazovala na fb, co jsem pěknýho ulovila holkám na slavnostní večeři a návštěvy u babiček a na besídky ve škole... ;-) 

Pak mne čekala trocha předvánočního úklidu a pak ještě logopedie se třetí, kde se nakonec nechala logopedem překecat a jakžtakž i spolupracovala.

A opět úkoly...

A večer zlatý hřeb tohoto adventu, kdy jsme se s mužem a švagrovcema vydali do Prahy do Divadla Broadway na představení Vánoční zázrak... a cestou okoukli i trhy na Staroměstském náměstí.

A pátek? Ten byl taky moc fajn... 

Měla jsem v plánu během dopoledne poslepovat a naplnit aspoň nějaký cukroví, co jsem napekla o víkendu... Ale ukázalo se, že muž nemá denní, jak jsem si myslela, ale až noční... Takže jsme přes den uklízeli a uklízeli... V důsledku čehož to cukroví neni slepený a naplněný ani dnes, 21. 12., kdy tenhle článek ťukám do mobilu cestou z práce...

A že by nějak bylo vidět naše nasazení při úklidu...?

Tak to už dávno ne...

Odpolko jsme strávili na besídce tý nejmladší, kde jsme při venkovní produkci krásně zasněžili... 

To bylo fakt krásně Vánoční... jak stály děti pod světlem lampy,  nad nima ve vchodu vlály papírový vločky a za jejich zpěvu se nám všem na hlavy snášely vločky skutečný...

No a následně jsme všichni hromadně pořádně našlapali ve škole, kde se mi na trzích střídavě ztráceli kluci... 

No, střídavě... 

Občas byli kdesi v trapu i oba najednou...

Nakonec prohlásili, že už chtěj jít domu... Tak jsem je nechala jít, a šla s holčičkama ještě na koncert školních sborů, kde vydržely prvních šest písniček, během kterejch jsem naší třetí spravila zaseklej zip na sněhuli...

Pak chtěly holky ještě na dílničky, vyrobit si lucernu a záložku... 

Domu jsme to potom vzali přes Kaufland, a než jsme nákup dovlekli přes sídliště domů, bylo už pět minut po osmý...

Takže úkoly jsme nechali na sobotu, kdy jsme s dětma navíc udělali spoustu různejch kuliček... oříškovejch, kokosovejch, medovníkovejch a kaštanovo čokoládovejch...

Cestou přes to zasněžený a rozsvícený sídliště jsem je samozřejmě musela vyblejsknout u stromečku ;-).

A na neděli si druhorozeňák naplánoval oslavu s kamarády... 

Všechno si to domluvil sám.

Takže jsme měli v jednu sraz na náměstí, a volali z něj, že v jednu na lasergame nedorazíme, že až tak ve čtvrt...

A odtamtud jsme zas po první hře volali do cukrárny, aby jsme rezervaci ze dvou hodin posunuli na třetí, protože bylo jasný, že za dvacet minut, tam fakt nebudem, že to bysme nestihli ani druhou hru.

Jo, a řeknu vám, že i dvě hry jsou strašně málo...

Muži jsem domů poslala tuhle fotku, a sdělila mu, že vim, kde chci v květnu slavit narozeniny 😁😜 Tak jen doufám, že si se mnou někdo bude chtít zahrát... 🙈😉

Tuhle zbroj jsem si z těch šestnácti, co tam měli, prostě MUSELA vybrat 😜

P.S.: Omluvte sníženou kvalitu fotky... Když se fotíte ve tmě, narychlo, a tváříte se jak... no tak, jak se tváříte, tak to líp dopadnout prostě ani nemůže 🙈😉

Měsíc férových cen aneb Co vše se skrývá za cenou... třeba mých látkových panelů?

 

Přišlo vám někdy zboží nějakého lokálního tvůrce, ať už na stánku nebo v e-shopu, drahé?

Ruku na srdce... Mně občas taky. 

Je to tím, že často máme jen velmi mlhavou představu, co všechno se za onou cenou skrývá. 

A právě na to, že to, co se nám často zdá drahé, je ve skutečnosti jen za férovou cenu, upozorňuje iniciativa Měsíc férových cen.

Mnohdy totiž vůbec netušíme, kolik různých úkonů musel ten který tvůrce udělat, než světlo světa spatřil konečný výrobek, jehož cena se nám pak ve srovnání s masovou produkcí odněkud z Číny logicky zdá příliš vysoká.

Ani já, která sama tvořím, si u některých odlišnějších výrobků nedokážu plně představit, co všechno práce na nich obnáší.

Můžu vám ale přiblížit, co všechno se skrývá za cenou mých látkových panelů.

Za prvé je to Nápad... (S velkým "N" je napsán schválně ;-)...) Ten nepřichází jen tak. Vyžaduje to vnímavou a tvořivou mysl, kterou člověk musel cvičit celá léta, a taky dostatek času, během kterého onen prvotní nápad dozraje, a vy ho rozvinete do konkrétní použitelné podoby.

Během té doby si píšete poznámky, děláte náčrtky, různě svůj nápad doplňujete a měníte... Tenhleten čas, kdy nápad zraje, rozvíjí se, a je neustále doplňován o další a další skvělé detaily, miluju na celé tvorbě vůbec nejvíc... ;-)

Pak následují celé týdny skicování a malování. Během kterých původní nápad dostává svou konkrétní vizuální podobu. 

To je často vyloženě mravenčí práce. A je k tomu potřeba krom talentu taky značná kreslířská zručnost, kterou člověk nezíská přes noc... V mém případě jsou za ní léta v LŠU, později v ZUŠ, stovky a tisíce hodin kreslení a malování, ale i třeba studium anatomie a perspektivy během let na VOŠ oděvního návrhářství a během studií výtvarné výchovy na pajďáku... a následně mnoho dalších tisíc hodin kreslení a malování a poznávání dalších výtvarných technik v průběhu let od dob studií, kdy se výtvarný projev postupně dál tříbí a zdokonaluje.

Každá postavička do nového panelu se i několikrát překreslí, dokud s její podobou nejsem plně spokojená. Následně pak po několika barevných zkouškách dostane svou konečnou barevnost. Vše se dlouze ladí, aby to k sobě hezky sedělo.

Následuje malování jednotlivých herních prvků, a na závěr pak tvořím pro postavičky onen hrací svět, kterážto práce začíná propočítáváním a přesným rýsováním rozměrů jednotlivých částí budoucího panelu, a pokračuje dlouhým vyplňováním původně bílé čtvrtky, rozdělené na různě velké obdélníky, všemi těmi zajímavými detaily, u nichž se vždycky těším, jak je pak vaše děti na ušitém setu budou postupně objevovat.

Když je po mnoha týdnech vše konečně namalováno, je potřeba to dílek po dílku dostat do počítače a v grafickém programu sestavit do konečné podoby... Většinou to pro mne znamená tři až čtyři celonoční šichty, protože jen v noci je na podobně soustředěnou tvorbu u nás doma ten správný klid ;-) 

Hotové grafické podklady pak posílám do tiskárny, která tiskne na certifikované materiály vhodné i pro děti mladší tří let, což je skvělé, ale nese to s sebou i vyšší cenu tisku.  A pak s napětím očekávám výsledek, zda vše přijde natištěné ve správných rozměrech a ve správné barevnosti.

Následně je potřeba došlou látku nafotit a nový panel vložit na e-shop, vymyslet k němu poutavý popisek, a dopodrobna vypsat všechny důležité údaje.

Krom toho je nezbytně nutné vám o každém novém panelu nějak dát vědět... 

Což znamená hodiny a hodiny tvorby obsahu pro moje sociální sítě. Hodiny komunikace s fanoušky (což bývá ta zábavnější část ;-)...) A také hodiny a hodiny vzdělávání se v marketingu a v novinkách ohledně SEO... Tuhletu část "jak o své tvorbě dát vědět" se učím teprve poslední tři roky, a pořád mám v téhle disciplíně citelné mezery.

Z nového panelu je také potřeba daný výrobek vždy ušít, aby každý dobře viděl, co vlastně z toho panelu může vzniknout za krásu. Celý postup průběžně fotit, a následně ho sepsat do podoby fotonávodu zde na blogu. Několikrát si jej projít, zda je dostatečně srozumitelný a neobsahuje moc překlepů a chyb... A opět vám o tom, že je návod už k dispozici, dát vědět ;-).

Svůj čas taky zabere komunikace se zákazníky. Často zákaznicím píšu, když vidím, že třeba objednaly z doplňkové galanterie něco, co k vybranému panelu vůbec nepotřebují a zároveň naopak neobjednaly něco, co by k němu potřebovaly, protože vážně nechci, aby byly zklamané, že jim něco chybí, nebo že něco objednaly a zaplatily zbytečně. 

Stříhání a balení látek se taky nezařídí samo. A balíčky se do zásilkovny či na poštu též samy nevypraví ;-).

Kromě toho všeho je potřeba do konečné ceny zahrnout náklady na materiál, čtvrtky, barvy, tužky štětce... Náklady na energie, PC, šicí stroj... Náklady související s provozem e-shopu a používáním grafického programu. Poplatky za doménu. A v neposlední řadě taky povinné odvody - daně, zdravotní a sociální pojištění, které z konečné částky ukrajují vedle ceny tisku vůbec nejcitelněji.

Připadají vám po tomto výčtu mé látkové panely drahé?

Popravdě... já si opět, a ještě důkladněji uvědomila, že jsou věci, které jsem do výsledné ceny nezapočítala buď vůbec, a nebo v nedostatečné míře...

Což znamená, že moje ceny vlastně zatím nejsou tak docela férové... A že je budu muset v dohledné době důkladně přepočítat, a následně patřičně zvýšit.

Ano, moje ceny nejsou férové, a proto půjdou v průběhu prosince nahoru. O kolik to přesně bude, musím ještě spočítat.

Do té doby máte poslední příležitost využít mé dosavadní hlouposti a neznalosti, a ulovit si nějaký ten panel za stávající nízkou cenu ;-)

Více se o celé iniciativě měsíc férových cen můžete dočíst např. na wonline, zeny s.r.o., ale hlavně na facebooku a instagramu. 

Pokud vás zajímá, co stojí za cenou konkrétních výrobků našich konkrétních tvůrců, tak uvedené odkazy určitě navštivte ;-) 

Na instagramu sledujte #mesicferovychcen

Přehnaná skromnost nebo impostor syndrom...? Kdo jím trpíte?

Koho taky poznamenalo rčení: "Sedávej panenko v koutě:.."? 

Kdo taky slýchal: "Samochvála smrdí!" tak často, že se nakonec nejen nechválí, ale pro jistotu rovnou i sám sebe shazuje?

Kdo taky trpí přehnanou skromností?

Kdo se taky nedávno našel v některém z článků o takzvaném impostor syndromu?

Jo... mně se týká všechno zmíněný...

Ale poslední roky na tom vážně hodně pracuju ;-)

Ono to všechno totiž člověka strašně brzdí v rozletu, v práci, v tvorbě...

A to nechcete, věřte mi ;-)

Ale neni jednoduchý se těch za dlouhý roky zakořeněnejch zvyklostí zbavit... 

Vážně běh na dlouho trať...

Zvlášť když byste zároveň fakt neradi sklouzli k opačnýmu extrému... Takže furt hlídáte, aby to už náhodou nebylo moc... A ono je to přitom pořád sakra málo... :-D

Občas mi na mý cestě ke zdravýmu vnímání sebe sama fakt pomůže třeba to, když mi někdo napíše, že ho moc baví číst můj blog... 

Nebo když mi loni kamarádka řekla, že píšu pořád líp a líp, že prý je fakt znát, jak jsem se za ty roky zlepšila... 

Nebo když mně někdo přistihne nad skicářem a užasle se ptá: "Tos vážně kreslila ty? To je dobrý!" 

Nebo když jsem tohle léto zase jednou kreslila na hřišti na lavičce, zaslechla za sebou šramot, a viděla odcházející babičku s vnoučkem, a slyšela, jak mu tiše říká: "Pani umí moc pěkně kreslit, viď?"

A před prázdninama, když jsme s dalšíma maminkama čekaly před školou, až děti dorazej ze školy v přírodě, jsme se bavily jak jedna z maminek zrovna vyšívá Poslední večeři od Leonarda, a kolik dá taková výšivka práce, a ona mi najednou povídá: "Tak vy zase kreslíte." A já jen samozřejmě odsouhlasila: "Jo, já zase kreslim." 

A snad poprvý v životě jsem u toho necejtila takový ty blbý pocity, že bych jako měla bejt skromná, že to jako neni zas až tak moje zásluha, a že vlastně nekreslim zas až tak dobře, a že bych svoji práci měla urychleně aspoň trochu shodit, abych třeba nepůsobila namyšleně, nebo podobný blbý, brzdící a sebedegradující myšlenky... 

Prostě jen: Ano, já kreslim... 

Bylo to fajn... 

Asi bych si měla slíbit, že budu dělat všechno proto, aby se mi už nestalo to, co nějakejch patnáct, šestnáct let zpátky, kdy mym skicářem listovala jedna kamarádka a říkala: "Ty takhle maluješ? Jaktože se to o tobě neví?!?"...

Takže mrkněte na můj instagram ;-), protože jo, já takhle maluju ;-)

Dělám to od dětství.

Dělám to často.

Dělám to ráda.

A jsem v tom docela dost dobrá...

A jednou...

Jednou přijdu i na to, jak se tim plně uživit ;-)

První dva měsíce v nové práci, kimono a karate

Tak mám za sebou první dva měsíce v nové práci...

Což s sebou nese více peněz, (konečně!) nové přátele a známé (velmi osvěžující), a mnoho a mnoho pro mne zcela nových znalostí z technického oboru s nímž jsem dosud neměla tu čest... (Šprtala jsem na zkoušku spolu s mužem jako blázen, abych to vůbec dala... A následně se odměnila novým batohem... Když na podobný radosti konečně mám ty peníze ;-)...)

Ale taky to znamená méně času na tvorbu, šití, malování, psaní blogu...

Spoustu projektů, co mám v hlavě, a spoustu rozdělaný práce, jsem musela odložit.

A až teď v posledním týdnu, kdy se tři týdny po zkouškách a dva týdny po závěrečný autorizaci, cítím už jakžtakž zaběhnutá, pomalu zase začínám dělat i na něčem svym... 

Alespoň o těch několika málo všedních dopoledních, kdy nejsem ani v práci, a ani nespím po noční, zato děti jsou ve školách, a v práci je pro změnu muž, a já mám tak přibližně šest hodin doma klid... Z nichž ovšem polovinu strávim nad prádlem a úklidem...

A ano, i děti teď vídám o něco míň... 

O to víc se musel zapojit tatínek. Prakticky to zatím zvládá, a na jeho psychice se to podepisuje jen tu a tam zase o něco větší podrážděností... ;-)

Tak snad to vydrží...

Můžete nám držet palce...

A taky se se mnou můžete podělit o praktické rady, co funguje vám ;-)

Já nám už dva a půl měsíce plánuju udělat velkou magnetickou tabuli, z který by bylo všem krásně jasný, co, kdy, kdo, kde ;-) Aby se mne muž furt nemusel ptát, nejlépe telefonem do práce... A já mu nemusela odpovídat: "Nevim, mám diář doma, večer se podívám..." :-D

No, zatim to mám jen tak nějak promyšlený, plus veškerej potřebnej materiál shromážděnej... 

Tak snad to brzo konečně zrealizuju... 

A snad nám to bude fungovat... 

A třeba vám to pak i vyfotim. Aspoň na fb ;-)

Ovšem o srandy s dětma úplně nepřicházím, i když jich teď dost vyžere tatínek... Jako třeba tuhle ;-)

Takže se můžete těšit, že se občas přece jen o něco podělim ;-) 

Třeba zrovna včera mne totálně dostal náš druhorozeňák...

Jak dopadla anketa Mamablog roku 2022?

 

Kdo je zvědavý, jak to letos dopadlo?

Jak to dopadlo na těch nejpřednějších místech se dozvíte tady ;-)

Moje kategorie je ta poslední... 

A jak vidíte, tak na prvních devíti místech jsem se neumístila.

Popravdě jsem letos měla snad vůbec největší strach napsat si pořadatelkám o informaci, jak jsem letos v anketě dopadla...

Loni jste mne totiž svými hlasy dostaly na krásné 13 místo, a já se trochu bála, že to letos mohlo dopadnout jedině hůř, a že bych tedy měla už vážně pomýšlet na blogerskej důchod :-D... 

Takže jsem svůj mejl s dotazem poslala až předevčírem... 

A musim vám nakonec všem moc poděkovat za místo jedenácté!!!

Což znamená, že tentokrát nás ty vyhlašovaný pozice minuly ne o tři, ale o dvě místa!

Ovšem fakt, že bylo vyhlášeno letos devět míst oproti loňským deseti svědčí mimo jiné o tom, že v kategorii zase trochu ubylo soutěžících... Takže výsledek je víceméně stejný jako loni...

Holt přibývá "blogerek" bez blogu, které píší jen na sítích, a nás s vlastním blogem naopak ubývá...

Ostatně i já jsem poslední dva roky psala tady na blogu o poznání méně, než dřív...

Měla bych to trošku napravit, já vim... ;-)

Tak snad toho během tohohle roku napíšu víc...

A třeba to za ten rok dopadne zase o něco líp ;-)

Naše letní radosti 2022

Mám pro vás zase nějakou tu inspiraci na léto ;-)

Kdybyste třeba neměly nápad, co s dětma podniknout, aby měly o čem vyprávět v září ve škole, a hlavně, aby měly na co v životě vzpomínat ;-)

Můžete si tenhle seznam stáhnout, vytisknout, "přípíchnout" na ledničku, nebo na nástěnku, a postupně si vybarvovat jahody u toho, co se vám podaří podniknout.

My zatím stihli dvě z uvedených akcí, a rozhodně se brzy chystáme na další ;-)

Asi tři jsou tam o proti loňsku zase nové ;-)

Můžete si ho stáhnout buď jako PDFko tady ;-)

A nebo jako PNGčko ;-)

Užijte si léto a dejte vědět, co zajímavýho jste podnikli 💗

Poslední den školky... Úplně poslední ze všech posledních...

Tak máme za sebou poslední den školky.

Nejmladší patřičně vybavená absolventskym tričkem dotáhla do školky hromadu kytek a čokolád, aby se mohla dostatečně na úrovni rozloučit s učitelkama, asistentkou i kuchařkou a dalšíma tetama, a všem jim poděkovat za všechny ty roky, co se tam o ní staraly.

Dokonce se na tu slávu nechala výjimečně i učesat...

...a já celá naměkko vzpomínala, jak devět let a měsíc a půl zpátky mi den po návratu z porodnice s naší třetí volali, že se jim ve školce uvolnilo místo, že náš nejstarší je z přijatejch dětí nejstarší, tak jestli chcem, může nastoupit už teď na červen...

Tehdy jsem pochybovačně říkala, že nevim, jestli to zvládnu, že jsem se včera vrátila z porodnice, neb mne jakýkoli nečekaný změny vždycky zaskočej a raději se jim zkoušim vyhnout, a navíc jsem strašně líná a nikdy se mi nikam nechce... ani jít odevzdat děti do školky, aby s nima měl pro změnu starosti někdo jinej... 🙈😁 

A pani ředitelka na to, že to bych určitě zvládla, že tu má maminky, co taky včera přišly z porodnice, a že si to máme doma co nejrychleji promyslet, aby to kdyžtak nabídla dalšímu...  Domluvily jsme se, že jí zavolám tak za hodinku...

No, volala jsem jí už po deseti minutách, že mne muž se synem jednoznačně přesvědčili, že už do školky chce...

A včera... Po devíti letech a jednom měsíci od chvíle, co tam nastoupil ten nejstarší... Jsme tam definitivně skončili... S nejmladší, o který jsme tehdy ještě netušili, že jí kdy budeme mít...

V kuchyni i od učitelek teda zaznělo, že třeba přivedem ještě další dítě, ale... Ne! My už máme splněno... Vrchovatě... 😉

Ale doják to teda včera byl...

Jedna etapa definitivně končí.

Teď už máme doma čtyři školáky!

Silný pocity...

P.S.: Tušim, že hned druhej den po nástupu toho nejstaršího, jsem ve dveřích školky potkala svoji spolubydlící z pokoje na šestinedělí, která rodila jen pár hodin po mně a šly jsme ve stejnej den domu... A já se pak na sebe doma zlobila, že ta byla celkem fajn, byla s ní sranda, a já tele si na ní nevzala žádnej kontakt... Toliko k tomu, že tam má pani ředitelka maminky, co se taky včera vrátily z porodnice ;-)

Poděkování učitelům - děkovné kartičky 2022 ke stažení

Tak nám končí relativně normální školní rok...

Nevim jak přesně probíhal u vás, ale my si letos odkroutili tři týdny doma v listopadu, kdy jsme si všichni hezky naráz hodili marod s covidem... Ten první týden nám trvalo, než jsme se dostali všichni na testy, a pak následovaly dva týdny karantény, v kterejch už nám bylo všem úplně dobře... Takže u nás dobrý... Jen ty první dva dny, v devětatřicítkách a s bolestma hlavy a celýho těla jsem byla trochu nervózní, jak se to vyvine... ;-)

Na konci týhle karantény si nejstarší a třetí užili týden on-linový výuky. O další tři týdny později si týden výuky on-line užil druhorozeňák. A pak si týden na on-line výuce zopakovala asi po dvou měsících ještě třetí... A jinak byl letos klid ;-)

Proti loňsku vyloženě pohoda... Tak doufám, že u nikoho z vás to nebylo výrazně divočejší ;-)

A protože se tenhle konečně klidnější školní rok chýlí rychle ku svému konci, je čas přemýšlet nad nějakým tím poděkováním pro ty, který ho kromě nás s dětma zvládli přežít, a snad je i něco naučit, ať už ve škole, nebo ve školce...

Budu ráda, když mi napíšete, co jste pro učitelky připravili... Nějak mi začínej docházet nápady a fakt bych potřebovala inspiraci ;-)

Já pro vás mám ke stažení a vytištění děkovný kartičky, kterejma svoje dárečky a kytičky můžete doplnit.

Letos jsou hned ve třech barevnej mutacích, takže si můžete vybrat, která se vám hodí víc ;-)

Jestli:

růžová...

...zelená...

...nebo fialová ;-)

Stahovat je můžete:

Tady...

...tady...

...a tady ;-)

Užijte je ve zdraví, a nezapomeňte mne inspirovat, co pěkného jste si letos pro učitelky připravili ;-)

Další bezvadný ráno...

To zas bylo tuhle ráno...

Posledních pár měsíců, asi tak tři, vodí nejstarší tu nejmladší do školky, a druhorozeňák zas vodí do školy třetí...

Získala jsem díky tomuto delegování skoro celou hodinu času na práci... No, většinu ji "vyplejtvám" na cvičení a následnou sprchu... Ale to cvičení jsem po těch letech taky vážně potřebovala ;-)

Tedy...

VĚTŠINOU mám tu hodinu času navíc...

Ne vždy...

Bohužel...

Třeba teď nedávno bylo ráno zase extra hektický. 

Obvykle se snažim, aby obě dvojice dětí vyrazily současně, ale někdy to nevyjde... Jako zrovna tenkrát...

Hlavně tu poslední fázi v chodbě děti tvrdě nedaly... Ono, když je potřeba se místo hledání svetru hádat se ségrou a místo kontroly, zda mám v kapse schovanej mobil, abych mohl pak mámě dát vědět, že jsem ségru v pořádku zavedl, se radši s bráchou chlámat nějakem podivnejm jakože vtipům, tak to se pak nabírá skluz jedna báseň...

Takže jsem ve výsledku sprintem "odvedla" ty dva prostřední na autobusovou zastávku, strčila je do právě přijíždějícího autobusu, zamávala jim a šla svižně zase zpátky domu zkontrolovat, jestli se druhá dvojice dětí mezitím zvládla dovypravit... (musim poznamenat, že svym způsobem je pro mne uklidňující, že naše prostředňáky skoro pokaždý veze ten samej řidič... Někdy mám pocit, že nás vyhlíží a vyráží z odstavnýho parkoviště, až když vidí, že běžíme... 🙈 Každopádně nás vždycky blahosklonně sleduje, když ještě ve dveřích autobusu štráchám dceři z aktovky legitku...😎)

Před barákem jsem potkala ty druhý dva... 

Nejmladší si zrovna vzpomněla, že zapomněla plyšáka, chtěla se vrátit, a nejstarší ze sebe vydal takovej ten mně důvěrně známej frustrovanej vzdech... až jsem se musela smát...

Přesvědčila jsem nejmladší, že dnes plyšáka nepotřebuje, že jde hned po o, a že je už beztak velká holka, která půjde za chvíli do školy...

Nejmladší se hrdě nafoukla, jako že to ona rozhodně je velká, a šli...

A já taky šla...

Domu...

S vizí, jak si zacvičim...

Jak jsem se tak svlíkala a zároveň sepisovala na papírek, co všechno chci dneska stihnout... (To já si tak vždycky píšu, protože jinak chodim celej den bytem od jednoho k druhýmu... dělám úplně všechno a hotový neni vůbec nic... 🙈) Tak najednou koukám, že přímo přede mnou na tom kuchyňskym stole stojí svačina a lahev toho nejstaršího... "To je vůl!!! Doprčic!!! A zrovna von!" (kterej nutně potřebuje přibrat, a když má hlad je schopnej kňouránim přivýst svý okolí k šílenství)...

Pak jsem rychle mrkla na hodiny, odhadla, že jsou svym hlemýždim tak na půli cesty do školky...

Zpřeházela nejmladší postel... Protože, když už tam půjdu... ;-)

A o tři minuty později jsem se svačinou i plyšákem vybíhala z domu...

"Jé! Mami, co tu děláš?" divil se v šatně školky nejstarší... a když jsem mu beze slova (kterýho jsem po tom běhu beztak nebyla moc schopná) vrazila před obličej svačinu s lahví, tak se jen plácnul do čela řka: "JÉ! Já to zapomněl!"

Následně zpoza dveří vykoukla dovádějící nejmladší: "Jé! Mami! Tys mi vzala sovu a dinosaura!?!"

A pak mne zahrnula svojí vděčností... rozuměj: vrhla se na mne, div mne neporazila, trochu mne olíbala a tak... ;-)

Nejstaršímu jsem řekla, ať už klidně vyrazí do školy, že když už jsem tady, tak jí nahoru odvedu...

Nahoře se jedna z tet divila, že se brácha změnil na maminku, že dole přece byl brácha...

A já, po té co jsem došla domu, konstatovala, že půl hodina v pytli... ale že podle hodinek mám dneska  tim běhánim na autobus a do školky už osmnáct minut odcvičíno... 😎

No, jak říkám... Bezvadný ráno...😎

4. rok facebookové stránky blogu

 Letos pro vás mám výběr toho nejlepšího z fb stránky tohohle blogu jen s tříměsíčním a nikoli téměř půlročním zpožděním ;-)

Ten loňský končil datem 27.5. (Ano nějak jsme se z toho konce února, kdy fb stránka slaví výročí, poněkud posunuli... 🙈), takže to skutečně bude prakticky celý rok ;-)

Tady je 60 postů, které vás z celkem sto třiceti a jednoho za poslední rok nejvíc zaujaly či pobavily, užijte si je ;-):

30. 5. 2021

Bezva hláška z Tlapkový patroly: "Moře je zde nepříjemně mokré."

Pak že si dospělák u dětskejch pořadů nepřijde na svý...

31. 5. 2021

Asi napíšu volný pokračování filmu Blbý a blbější...
Bude se jmenovat Protivná a protivnější...

22. 6. 2021

"Tak co?" ptám se tý nejmladší, "Kolik vás dneska bylo na kroužku?"
Odpověď?
"Dobřze."

30. 6. 2021

"Mimochodem," povídám dětem, "za hodinu to všechno vypnete, uklidíte a půjdete se střídat do koupelny." (Rozuměj: "Jeden po druhým se umejete.")
A ta malá opice se táže: "Zítrrra?"
"Ne zítra!!! Za hodinu!"

P.S.: Jak u vás dopadlo vysvědčení?
U nás dobrý...
Dala jsem dětem den volna...
Ani neudělaly velkej bordel, neb většinu času pařej... 

4. 7. 2021

Nejvhodnější čelenka do kostela?
Ta s rohem... 🦄

7. 7. 2021 

Rozhovor s osmiletou dcerou nad mojí starou legitkou...
"Hele, to jsem já před patnácti lety."
"Kolik ti bylo?"
"Noo...? Dvacet sedm."
"Takhle si vypadala?"
"Jo."
"Hm... Ale už tak nevypadáš!"
Někdy jsou vážně milý... 
Zlatíčka... 

9. 7. 2021

Tak probírám a třídím věci z uplynulého školního roku...
A narazila jsem na výsledek jednoho druhorozeňákova úkolu...
Na jedný z posledních stran dějepisnýho pracovního sešitu z vlastivědy pro čtvrťáky, kterej jsme dokončili někdy začátkem února, totiž byl úkol: Napiš dopis některé historické osobnosti...
Tak náš kluk napsal hezky v počítači tohle...
Můžete hádat komu...

10. 7. 2021

"Mýmu tátovi je čtyřicet!" chlubí se na hřišti cizí chlapeček, který konverzaci s naší nejmladší započal prohlášením, že je mu šest...
A dcerka, která mu prve v odpověď samozřejmě musela říct, že jí je pět, důležitě povídá: "Mojí mámě je taky čtyřicet! A tátovi je devatenáct!"
Ups... 
No... Ubrala nám oběma... 
Jen manželovi jaksi desetkrát víc, než mně... 

 

25. 7. 2021

"Mamí! Mamí! Potčebujeme tu zelenou lepící loli!" křičí na mne třetí...
Po chvíli zjišťování informací, o čem to mluví, konečně vim, že jde o blýskavě zelenou lepící tapetu, z který jsme v prosinci stříhali stromečky na Vánoční přání...
"A na co?" ptám se, zatímco se snažím si vybavit, kam jsem ji vlastně uložila...
"My vylábíme Vánoční stlomeček!"🎄🎄🎄🎄🎄🎄
...
No... Prostě taková typická tvořivá činnost pro konec července... 

27. 7. 2021

Ty děti ale uměj potěšit...
Třeba dnes ten nejstarší... Prý: "Mami, tvoje břicho vypadá starší než ty."
Prostě miláček. 😘

28. 7. 2021

To si tak šiju...
Vše potřebné hezky v krabičce u ruky...
"Mamí? Co to je?"
"To nech bejt!" odpovídám tý nejmladší zvědavce. " To je MŮJ páráček! S tím se páře. Táta mi už dva zlomil. Teď mám růžovej a nikomu ho nepučim! It's mine! My precious!"
"Ne! Je můj!"
"Jo? A co s nim budeš dělat?"
"Párat!"
"A co?"
"Úplně všechno!"
...
"No potěš..."

1. 9. 2021

Tak co u vás první školní den?
U nás všichni vesele v ústavech...
Zatím vesele... Snad jim to dlouho vydrží... 
No, a já skončila hned zkraje odpoledne s migrénou... 
Ale nejmladší mne večer stejně pobavila...
No pobavila... Normálně mne rozsekala... jak to ona umí...
Ta větší si stěžovala, že má v nose "šušeň"... A ta mladší na to tónem jasně říkajícím, že to přece není ale vůbec žádný problém povídá: "Šušeň? No, ten já vytáhnu prstem a snim!" 
Tak dobrou... Jdu dát vanu a zaspat tu migrénu... 

Ráno si, doufám, počtu, jakej den jste dnes měli vy ostatní...

6. 9. 2021

Druhorozeňák zmerčil na mym monitoru infografiku, na kterou jsem se dostala z mejlu, co mi poslala místní knihovna...
"Co to je? Nějaká soutěž?"
"Jojo, pro děti... Můžeš jim taky namalovat obrázek. Chceš?"
"Jasně! A co můžu vyhrát?"
"Knížku."
"Hm, tak to ne. Ještě bych jí musel přečíst."

Občas holt nějaký to jablko padne trošku dál, no... 

11. 9. 2021

Ty malovátka, co si holky přály od tety k narozkám mi byl čert dlužen... 
P.S.: Fakt jsem jí vysvětlila, že ta rtěnka je určená na pusu, i jsme si to párkrát názorně předvedly... No tak nic no... 

13. 9. 2021

"Tady se nečurá, čurá se na záchodě...."
Ehm... Nevíte někdo, proč musí ta pětiletá obluda dojít v 02:12 až ke mně do ložnice, když na záchod to má blíž, a zařvat mi u postele: "ČURAT!"???

15. 9. 2021

Jsem si vzpomněla na jeden velmi zanícenej monolog naší nejmladší..
"Víš, já ty kluky miluju," vyprávěla mi na táboře hned o dvou objektech svýho zájmu.
A se zcela vážnou tváří pokračovala: "Proto je furt objímám, no. Ale nejsem tak zamilovaná, abych si je chtěla vzít domu, prrotože to by nám mohli sníst všechny sladkosti, no."

Tak dobrý, zatim se novejch spolubydlících bát nemusíme... 
Zatím jsou sladkosti důležitější než láska... 

21. 9. 2021

Zas vyklízim kabelku...
Taky si z tý vaší dělaj děti odpadkovej koš?

21. 9. 2021

Tak jsem při tom úklidu kabelky našla na účtence zapsaný takový svý maličký zamyšlení z minulejch dní, o který se musím podělit, a tak nějak doufám, že ten dojem nemám sama...
Tady je:
"Tak máme školní rok v běhu...
Na jednu stranu je fajn si na chvíli odpočinout od toho, jak furt křičej... Ale mám pocit že pak choděj domu ještě protivnější, uřvanější, drzejší... 
Někdy mi přijde, jakoby celá ta slavná, věčně omílaná socializace byla o tom, že od sebe děti navzájem odkoukaj to nejhorší, co se kde do tý doby naučily... 
Takže vaše dítě nastoupí do školky s dvěma, třema zlozvykama, a do měsíce jich má deset..."

26. 9. 2021

"Mami! Mami! Já ti pomůžu namazat rohlíky!"
...
"Mami, já sama! Běž pryč!"
...
"Mami! Už je to hotový!"

28. 9. 2021

Zachytila jsem rozhovor, v kterym druhorozeňák nejstaršímu tvrdil, že "já chci žít nonstop složil Karel Gott"...
Tak jsem ho vyvedla z omylu...
Skončilo to krátkou přednáškou...
Došlo i na Poupata...
A nejstarší se ptá: "Co jsou poupata?"
A druhorozeňák mu tónem, dávajícím jasně najevo, že jeho brácha je totální ignorant, když tohle neví, povídá: "To nevíš?!? Poupě je mládě od kytky!"
A aby těch perel nebylo málo, optal se ten starší mladšího: "A kdo je teda samec od kytky?"
Tak prý: "Květináč!"
"Jakto?"
"No, když do něj dáš kytku, tak se rozmnoží."
Výborná diskuze... 
Taková těžce odborná... 

10. 10. 2021

Domácí úkol...
Prostě náš druhorozeňák... 

I když je fakt, že když se ptal mne, co dělaj děti, tak jsem mu navrhovala: křičely, řvaly, ječely, vřískaly... 

12. 10. 2021

Taky jsou vaše děti po ránu strašně nemocný? Skoro na pokraji smrti...?
A když teda obvoláte jídelny abyste odhlásili obědy, a vyplníte na škole on-line všechny omluvenky... Taky se jim najednou všem jako zázrakem citelně uleví?

12. 10. 2021

"Jo, a cestou musim koupit pečivo..."
"Ale mami," povídá druhorozeňák, "kup něco jinýho, než ty housky, byly strašně malý, tak malou svačinu jsem ještě neměl. Mami já nejsem ve druhý, ale už v pátý."
Chvíli na něj zmateně koukám, než se ho zeptám: "A proč si tu svačinu teda nesněd?"
Prej: "Protože na mne byla moc malá."
No...
Chápete to někdo?

24. 10. 2021

"Mami! Mami! Na záchodě je hrozná fronta!"
Jsem se musela jít podívat...

26. 10. 2021

Princezna Prga povídá ve hře na déčku naší nejmladší: "Jsem připravená na další výzvu! A ty?"
A ona jen suše odvětí: "Já ne."

28. 10. 2021

"Mami? Můžu si vzít tuhle čepici? Tamta je blbá!"
"Mami? A máme si vzít legitku?"
"Mami? Můžu si vzít panenku?"
"Mami, víš, že Superman se jmenuje Klark Kent?"
"Mami! Ten klacek vypadá jako jednička! Můžu si ho vzít domu?"
"Mami? A jak se jmenuje Flash?"
"Mami? Může bejt pes slon?"
... 
Taky občas nestíháte?

Jinak moje odpovědi na otázky výš byly:
1. Pro mě za mě, hlavně už pojď.
2. ANO! Doprčic, říkala jsem vám to už nejmíň třikrát, že si máte vzít legitky!
3. Ahgrrr... Ale poneseš si ji sama.
4. Jo.
5. Hm... Myslíš, že nás za to táta pochválí?
6. To fakt netušim, sorry.
7. Cože? Pes jestli může bejt slon? Jak tě tohle napadlo?

8. 11. 2021

"Mami! Musíme ho najít! Venku už je noc!"
Co to ta nejmladší hledá?
Svůj úplně první zub pro zubničku...
🦷
Ráno se zahryzla do ponožky jako pes... A pak si jí rvala z huby, až jí vytrhla i se zubem... 
No fakt jsem čuměla, když mi najednou ukazovala: "Mami! Já mám v puse díru!"...
Když si vezmu třetí, která každej zub vykejvává půl roku i dýl...
Jenže pak ho zabalenej a popsanej pro zubničku furt brala, a brala... Až ho někde v ložnici ztratila...
Tak jí držte palce ať ho najdem 

UPDATE:
HA! Je to v suchu...
Zub už je pod polštářem... Ukázalo se, že ho celou dobu nosil v kapse táta...
Teda asi poslední čtyři hodiny, co ho hledáme... Našel ho na zemi, kam ho ta teluna odhodila... 

10. 11. 2021

Našla jsem v e-mailu zprávu od našeho druhorozeňáka...
Prý jí mám přeposlat Ježíškovi, ale tátovi ne...
"Milí Jezísku klidně nám dej víc dárků. Táta si myslí že máme moc málo místa ,ale přehání. Takže nám můžeš dát víc dárků." 

11.11. 2021

"Mami? Proč máme oči?" Ptala se tuhle z ničeho nic při koupání nejmladší.
"Abyste viděli..." povídám jí, zatímco jí balim do ručníku...
A třetí důležitě dodává: "Abysme viděli, kdo nás narodil! Jestli máma nebo táta!"

Jsem myslela, že tyhle základy biologie už máme probraný...