Prohledat tento blog

středa 18. května 2022

Mamablog roku 2022

Tak je tu po roce zase anketa mamablog roku, která již tradičně začala na den matek a končí na den dětí.
Loni jste mne svými hlasy dostali jen tři místa(!) od vyhlašované první desítky...
Tak třeba letos by to mohlo i vyjít ;-)
Navíc letos to vypadá, že by se na rozdíl od loňska mohl konat i slavnostní event s vyhlášením prvních míst spojenej... Tak to by bylo určitě moc zajímavý se na takovou akci moct jít podívat... 
Tak uvidíme, jestli mne tam uvidíte ;-)
Co pro to, abyste mne tam viděli, můžete udělat?
No přece hlasovat pro můj blog!
Na týhle stránce, až úúúúplně dole najdete hlasovací formulář.
V kategorii "Lifestyle" vyberete můj blog "Ze života čtyřmatky", vyplníte a hlas odešlete.
Dohromady to můžete za ty dny, co zbývají do 1. 6. 2022 udělat hned třiktát (pokaždé v jiný den)...
A navic!!!
Navíc každý z těch dnů můžete něco pěkného vyhrát ;-)
Loni jedna z vás měla v losování štěstí, tak třeba se na některou z vás usměje to štěstí zas ;-)
A třeba vám pak konečně napíšu, jak to na takovym vyhlašování ankety mamablog roku vlastně vypadá... ;-)




sobota 30. dubna 2022

Pracovní koutky snů



Máte svoji šicí pracovnu?
Nebo aspoň koutek?
Já mám tedy ten koutek... Byť poněkud přeplněnej...
Navíc mi ho děti věčně zahazujou vlastníma obrázkama, věcma na opravu... 
A muž tam taky hází kdeco, o čem zrovna neví kam to patří...
Vždycky jednou za měsíc či dva strávim i několik dní úklidem, aby se tam vůbec dalo pracovat, v kterýmžto stavu to vydrží tak dva týdny...
Frustrující...

Občas sním o tom, že jednou budu mít celou vlastní pracovnu, kam se hezky zavřu a hukot naší početné domácnosti nechám za dveřmi... A v klidu si tam budu spokojeně několik hodin tvořit...
No... v reálu by mi tam asi stejně vlezli...
A kdybych se zamkla, tak by mi vytrvale dětičky bušily na dveře...
Myslim, že by to bylo úplně stejný jako se záchodem... Znáte to, tam my mámy taky nikdy nejsme samy... ;-)

Každopádně vás tímto vítám u svýho úplně prvního článku, ke kterýmu jsem fotky nefotila sama, ale vybrala jsem je ze svý nástěnky na Pinterestu, kam si píchám všechny krásný obrázky, který mne při brouzdání na týhle úžasně návykový síti zaujmou.

Tak se pojďte pokochat se mnou ;-)

Třeba tahle pracovna je krásná... Miluju tu převažující barevnost... 
A všimla jste si některá, jak se podobnej vzor, do kterýho jsou kovaný nožičky od těch starejch singrovek, objevuje i na koberci?

Vzor tohohle koberce mne naopak nenadchnul... ale ten zbytek velmi...
A toho prostoru!

Tohle je vybavený spíš na to výtvarný tvoření, ale myslim, že doplnit tam šicí stroj, látky a nějaký ty krabice s galanterií, by nebyl problém...
Na druhou stranu stolu totiž pokračujou stejný skříňky, jako vidíte vpravo...
A toho světla!
A můžete se při tvoření i točit ze shora... ;-)

Tohle to je tedy velmi něžný... 
Sladkost sama... 
Uznávám, že i na mne už je těch krajek a kraječek skoro moc...
Ale vyladěný je to teda do detailu.

Tohle na mne působí hezky, čistě a prakticky... Za tenhle koutek bych se tedy vůbec nezlobila... ;-)

Tohle se mi taky zdá krásně praktický... I když ty drátovaný košíky pod stolem mne moc neberou...
Ale třeba ta duha nití vpravo nahoře!
A po stole tam běží ten polohovací panáček!
Kdysi jsem měla takovýho malýho, ale děti mi ho rozbily...

Další krásná šicí místnost s ostrůvkem uprostřed... 
To by se to stříhalo!
Kdo z vás taky musí vždycky před stříháním vytřít, protože jediný místo, kde najde plochu aspoň metr na metr, je na zemi?

Další krásná šicí místnost s extra vytuněnými stroji a tématickým kobercem evidentně v jakémsi přístavku...
No... v paneláku toho asi moc nepřistavíme...

Nebo tahle tyrkysová!
ACH!
A ty šaty na panně!
A to okno ven!

Další krásnej šicí koutek... Tentokrát pro milovníky růžové...
Vyladěno do detailu...
Skoro bych tipla, že tenhle patří nějaký puberťačce ;-)
Moje dcerka by se z něj zbláznila štěstim ;-)

A jedno čistě bílé šicí podkroví...
Taky má svý kouzlo...

Narazily jste už na netu taky na podobný crafty skříně?
Ať už bílé?...

...nebo takhle (možná jako) dřevěné?
Působí to prakticky...
Nezabere to zas tak moc místa...
Všechno vaše tvoření se před návštěvou schová...
Ale zase je potřeba všechno vždycky srovnat hezky dovnitř... ;-)


Tady je taky jedno skříňové řešení... 
Tušim, že takovou skříňku s vyklápěcim středem jsem kdysi viděla v Ikee... 
Neví někdo?

Tohle teda neni šicí koutek... 
Ale malovací by se mi moc hodil taky...
A tenhle je MOC krásnej!
I ta řezačka by se mi hodila ;-)
A to okno je nádherný!
I ten výhled za nim...

A další krásnej inspirující výhled z okna u pracovního stolu, o kterej se s váma prostě musim podělit...
Jo... 
To by se to malovalo!

Nebo by možná bylo fajn mít pracovnu přímo uprostřed zahrady...?

Třeba jen docela maličkou...?
Pokud tedy ovšem nějakou tu zahradu máte... ;-)

No, většina z nás je určitě šťastná pokud má někde v bytě třeba něco takovýho... ;-)

Nebo takovýho...

A nebo aspoň takovýho... ;-)



Co?
Jak to máte s šicí pracovnou vy?
Určitě mi napište, ať už tady, nebo třeba na fb ;-)

Na další nápady, který mne ohledně pracovny na Pinterestu zaujaly se můžete mrknout tady ;-)

úterý 26. dubna 2022

Zápisy do školy

Tak máme za sebou další zápisy do školy...

Pro nás čtvrté a poslední.

Každý z nich přinesly svoje jedinečný zážitky...


Ty úplně první, s nejstarším, jsme absolvovali před sedmi lety.
Syn na nich paní učitelce ukazoval tvary, barvy... Odrecitoval jí básničku:
"Řekni honem králíčku, 
jakou máš rád barvičku? 
Černou ne, je moc smutná, 
zelená mi nejvíc chutná!"
Pak učitelka načala nějakou další otázku a syn ji přerušil: "Počkej! Já jsem ti chtěl ještě něco říct! Víš jakou mám nejradši barvu?"
A my si s mužem u vedlejšího stolu, kde jsme vyplňovali papíry, říkali: "A jé! To bude: Pepíčku, napíšeš padesátkrát paní učitelce se netyká... Pepíčku, proč jsi to napsal stokrát? Protože jsem ti chtěl udělat radost..." :-D
A jako... docela se divim, že ještě s podobnym trestem nepřišel, protože problém s vykánim má dodnes... 
I když dnes už se aspoň občas opraví...


Ze zápisu s našim druhorozenym si toho vlastně moc nepamatuju, ty proběhly tak nějak standardně... 
Snad jen to si vybavim,... jak jsem si těsně před odchodem vzpomněla, že jsem ho přece chtěla vyfotit!
Postavila jsem ho k tabuli, ať má na památku hezkou fotku jako budoucí školák... 
Muži šlo na nervy, že zdržuju...
Bylo tam mizerný světlo...
Klepaly se mi ruce...
A on se všelijak blbě tvářil... 
No... 
Marnost...


Zápisy naší třetí probíhaly v dubnu 2020... 
Takže jsem obíhala vybrané školy v roušce a házela vyplněný formuláře v obálkách hezky do schránek...
Naštěstí jsme na konci února, asi dva týdny před tím, než nejmladší donesla neštovice, a necelé tři týdny před tím, než se školy poprvé zavřely kvůli covidu, stihly spolu se třetí aspoň den otevřenejch dveří... Takže školu i svou budoucí učitelku stihla poznat tam... 
A DOKONCE! Dokonce s ní tenkrát ta naše nemluva vážně mluvila!!! Což bylo (a vlastně pořád ještě je) velmi neobvyklé. 
Celkem normálně jí odpověděla na několik otázek... 
Takže jí pak prvního září ve dveřích do třídy mohla učitelka říct: "Ty máš ráda žirafy, viď? Pamatuju si to dobře?" A rozsvítit jí tim jak Vánoční stromeček... 💗


No, a teď v pátek jsme byli zapisovat to poslední dítě...
Ráno na odchodu do školky, jsem v předsíni zjistila, že má z předchozího dne na bílý mikině oranžovočervenej flek od rajský... 
Bylo mi jasný, že takhle narychlo s ní výměnu za něco čistýho rozhodně nedomluvim, a tak jsem to radši nechala být a čistej svetřík pro ni jsem si hodila do batohu až na odpoledne...
A rovnou jsem k němu přidala i hřeben a gumičky, protože přesvědčit ji na nějakej účes je další úkol na menší diplomatickou misi, takže ráno jsem ráda, že jí ty vlasy aspoň rozčešu...

Odpoledne v šatně školky, to šlo naštěstí celkem hladce. Nechala si vysvětlit, že na zápis je moc dobrý vypadat jako roztomilá šikovná holčička, a že v čistym svetříku a s učesanými culíčky bude vypadat právě tak, a to se bude učitelkám určitě moc líbit.
Takže jsem tu naši nespoutanou rozcuchanou zmatlanou divošku v rychlosti proměnila v poněkud reprezentativnější a spořádanější verzi, a vyrazily jsme spolu vyzvednout ségru a na zápis...

Tam jsme ale měly ještě chvilku času... 
Mimochodem, byly u vás taky ty dva dny přeháňky a mokro? 
U nás jo...
A jak jsme tam ještě skoro čtvrt hodiny čekaly, stalo se, že jsem v jednu chvíli něco řešila s tou starší, a když se otočim... 
Tak akorát vidim, jak si to moje načesaný načančaný dítě v čistym svetříčku právě na trávníku kleká do bláta!!!
No...
Vážně...
Marnost...

Ale zazpívala jim tam fakt pěkně... 
Až jsem sama čuměla, jak dlouhou písničku s docela složitym frázovánim a změnou temp se ve školce naučila... 
Nejdřív jim ovšem velmi důležitě sdělila, že ve školce jí na testech školní zralosti pochválili, a řekli jí, že má jít už do školy, tak tu teda je... ;-)💗

Tak jsem na ní v tom příštím roce zvědavá...


A vy mi dejte vědět, jak to při zápisu probíhalo u vás ;-)




P.S.: Pokusila jsem se googlit tu písničku, ale bez většího úspěchu... našla jsem jen první sloku... 


A já si z jejího zpěvu bohužel pamatuju jen zhruba tohle:

Kudy chodí jaro, 
zelenými vrátky, 
stejnou cestou za rok 
půjde zase zpátky, 
zas bude mít šaty 
z ... modrých výšek 
a věneček zlatý, 
celý z pampelišek. 
ROK! Co dá nám rok, 
zas dozvíme se nápřesrok. 
...léto chvátá... 
...
děti nosí hrdě 
pusy od borůvek. 
ROK! Co dá nám rok,
zas dozvíme se nápřesrok...
... 
podzim si vůůůůbec nepamatuju... 
...
Kudy chodí zima 
stříbrnými vrátky, 
stejnou cestou za rok, 
půjde zase zpátky, 
zas bude mít kabát 
bílý jako vločka...
nananananana
tam je prej zase vločka... (to po tý druhý vločce přerušila a sdělila jim: "No, tam je dvakrát vločka..." než jela s patřičnou dramatizací zase dál a do finále :-D )
ROK! Co dám nám rok,
zas dozvíme se nááápřééésrok.


Jestli to někdo znáte, tak mi určitě napište ;-)

pátek 4. března 2022

Pár slov o válce...

Poslední dny nějak vůbec nepíšu...

Ani na stránku blogu na fb...

Možná to z článků na tomhle blogu občas vypadá, že si dovedu udržet nadhled i v docela šílenejch situacích... Jenže ty situace, o kterejch píšu, jsou i přes svojí občasnou šílenost a náročnost vlastně docela vtipný... Někdy dokonce už v tu chvíli, kdy se teprve dějou... ;-)
Skutečnost je ale taková, že mne dokáže rozhodit kdeco... 
Tedy, ne že bych se hned hroutila, a upadala do depresí... Spíš jsem ještě zmatenější, nesoustředěnější a neproduktivnější než obvykle... A že to jsem i zcela běžně... Akorát pokud jsem v pohodě, daří se mi to přece jenom jakžtakž korigovat...
No, a co si budeme...
To, co se poslední týden děje, není jen tak běžný "kdeco"... Ale něco, co dokáže rozhodit i ty, který jen tak něco nerozhodí...
Tak proto je teď u mne na stránce pusto...
Ani mi to teď nějak úplně nejde přes klávesnici... 
Psát o těch vtipnejch příhodách...

Ale věřim, že to je jen ten počáteční šok, než se všichni trochu vzpamatujem...

Vlastně jsem o víkendu narazila i na jednu zprávu o válce, která mne rozesmála...!
Možná jste jí taky četli...
Tu o tom ukradenym ruskym tanku... 
Taky jste si jako já říkali, že by jim je mohli ukrást všechny, a aspoň by byl klid...? ;-)

Teď v úterý ráno jsem zase sjížděla novinový titulky na seznamu a říkala si: "No vidíš, i v Rusku už se stavěj válce na odpor..."
"Mamí, a proč se stavěj válce na odpor?" Vyrušil mne zvonivý hlásek naší nejmladší...
Než jsem stihla vstřebat, že jsem už zase přemýšlela nahlas a následně zformulovat vhodnou odpověď, pokračovala ta naše malá opice zpěvavě: 
"Protože je odporná?!?" 
A já jen užasle přitakala: "Jo... Přesně tak... Protože je odporná... Válka je totiž vždycky odporná."
A zatímco jsem sledovala, jak poskakuje bytem pryč, běželo mi hlavou něco o tom, že pětiletý děti maj někdy víc rozumu, než mnozí světoví vůdci...
Taky máte občas ten pocit?
Já hlavně teď v poslední době...

Tak ať se dáme my i svět brzy zase dohromady.. 💗


P.S.: Klidně se podělte o to, co vám v současnosti pomáhá celou tu situaci zvládat.
Já tak nějak pořád různě třídim a probírám věci, přeskládávám a vyhazuju... 
Včera jsem probrala i věci na správky... 
A dneska jsem na ty, co mi po třízení zbyly, nastříhala a nažehlila celkem pět a dvacet záplat! Různý kytičky, srdíčka, kočičky... Prostě samý krásný a milý věci... 💗😸🌸
Tak snad to přes víkend všechno našiju... Přednost maj oteplováky naší třetí, neb dnes nasněžilo, a ona je má jaksi ve správkách oboje... 🙈

středa 9. února 2022

O dárcích a taky trošku o dárcích

 Sice už je únor, ale já se ještě vracím k Vánočním dárkům...

Potřebuju se prostě pochlubit, co krásnýho jsem dostala, a taky se chci ohledně dárků podělit o jednu vlastně docela vtipnou historku obohacenou o jisté morální dilema... ale to až nakonec ;-)


Prvního super krásnýho dárku jsem se tyhle Vánoce dočkala u manželovejch příbuznejch...

Dostala jsem tam dva balíčky, a oba jsem tvarem odhadla na bonboniéru...  Ovšem ta jedna byla výrazně těžší... fakt podezřele těžká... To proto, že ve skutečnosti skrývala tyhle nádherný akvarelky!!!


Jojojo! Přesně o těch jsem psala na jaře, že je chci ;-)

Muž se nechal na podzim slyšet, že mi žádný barvy kupovat nebude, že prej jich mám spoustu... Prohlásil to tak rezolutně, že jsem se s nima už rozloučila...

Nakonec ta zařídil u svejch příbuznejch... čímžto svý prohlášení splnil, a přesto ty barvy mám... 💗

Tak už je vesele zkoušim... 

Ty barvy jsou prostě úžasný! Z některejch odstínů jsem úplně paf.



Dalšího hodně hustýho dárku jsem se následně dočkala doma od manžela...

Chytré hodinky! No jo.. i mně tenhle hit dostihl...

Muž teda asi doufal, a asi ještě doufá, že mne skrze ně donutí k běhání... ale hodinky jsou rozumný a nabízej mi spoustu zajímavějších činností včetně asi pěti různejch tanečních módů... ;-)

Další zajímavá funkce je, že mi to měří jak dlouho jsem spala, jak hluboce, kdy jsem usnula a tak... 

Což mi připomíná, jak tuhle říkal muž dětem, že už aby byly v posteli, že už jsme unavený, a pak se opravil, že maminka neni unavená, že ta v noci spala, že to on je unavenej, že spal po noční jen čtyři a půl hodiny... 

A já přemýšlela, jestli mu mám ukázat tenhle displej svejch hodinek... 

A nebo snad radši ani ne... :-D


No... měří to všechno možný... Zkrátka hezká hračka je to.

Musim ovšem říct, že mně ty hodinky uměj taky pěkně nakrknout... 

Třeba když na mně začnou bzučet, že se mám hýbat ve chvíli, kdy maluju... 

Člověk se tak hezky soustředí, tvoří... Ponořenej...  

A ty magorky ho z toho flow oprskle vyrušej, a prý: "Vstávejte a hejbejte se!"...

Nebo začnou takhle bzučet deset vteřin po té, co si sednu na mísu... :-/

A tuhle spustily, sotva jsem si sedla k obědu a dala do huby první lžíci polívky... to jsem měla vážně chuť bejt na ně sprostá... :-D


Mimochodem... zpátky k bonbonierám... A taky k tý v úvodu zmíněný historce...

Před těmito Vánoci jsem totiž skoro tři měsíce řešila dilema zda říct či neříct... Co? Komu?...

No...

Vezmu to od začátku...

O Vánocích 2019 mi ségra nad balíčkem od nich, kterej jsem zrovna vybalovala, plna entuziasmu povídá: "Chtěla jsem ti nejdřív koupit maliny v hořký čokoládě, ale zrovna jsem je nikde nemohla sehnat, a pak jsem narazila na tohle, že to máš přece vůbec nejradši a vzala jsem ti to..." 

A já se snažila nad právě dovybalenou krabičkou Mon Chéri tvařit nějak... no sama vlastně nevim přesně jak... Naštěstí všude kolem bylo rušno od našich i jejich dětí, takže nebylo těžký převýst pozornost prakticky okamžitě někam jinam...

Muž mi pak doma večer povídá: "Já myslel, že Mon Chéri nemáš ráda?"

"Jo... Snad úplně jediný bonbóny, který nejim... Zjevně si ségra pamatuje, že k nim mám silnej emocionální vztah, jenom už jaksi zapomněla jakej."

"Já jsem si říkal, že se trochu zvláštně tváříš, ale teda držela ses hezky... Řekneš jí to?"

"Já nevim... Asi spíš ne..."

"Abys je příště nedostala zas..."

"Nestraš..."

O Vánocích 2020 jsme se osobně nesešli, páč karantény na každym kroku, a dárky si jen předala ségra s mym mužem ve velkejch taškách kdesi na rohu nějaký ulice cestou z práce...

Jo... 

Dostala jsem Mon Chéri!

Třikrát takový balení co rok předtim!!!

No tlemili jsme se tomu jak blázni...

Následně jsem pak další podzim řešila, zda a jak dát ségře vědět, že bych jako radši snad jakýkoli jiný bonbóny, než tyhle...

Nakonec jsem to ale opět nechala být...

A tentokrát jsem byla odměněna...

Nugátem od Trapistek...

Tak dobrý ;-)

Ale stejně mám dilema... 

Říct jí to někdy? 

Zasměje se? 

Nebo jí to bude mrzet?... 

Schválně, jak jste podobnou situaci řešili vy? A jak to dopadlo?💗

čtvrtek 20. ledna 2022

Po čase zase o čase... A taky trochu o paměti

Málo píšu...

Musim to letos napravit...

To jsou ty věčný boje s časem...

Příliš mnoho úkolů a příliš mnoho zájmů...

Neustálý dilemata, co kdy...

A co dřív...

A na co už ten čas prostě nevyjde...

S tim časem to mám vůbec zajímavý... Vlastně jsem o tom, jak s nim bojuju, psala před časem ;-) tady ;-)


Jojo, to s těma hodinama byla dobrá historka...

Letos z kraje prosince mám taky jednu takovou...


Šly jsme s naší třetí na logopedii, a já se uvnitř dmula pýchou, že jdeme pro jednou včas...