Jak dopadla anketa Mamablog roku 2022?

 

Kdo je zvědavý, jak to letos dopadlo?

Jak to dopadlo na těch nejpřednějších místech se dozvíte tady ;-)

Moje kategorie je ta poslední... 

A jak vidíte, tak na prvních devíti místech jsem se neumístila.

Popravdě jsem letos měla snad vůbec největší strach napsat si pořadatelkám o informaci, jak jsem letos v anketě dopadla...

Loni jste mne totiž svými hlasy dostaly na krásné 13 místo, a já se trochu bála, že to letos mohlo dopadnout jedině hůř, a že bych tedy měla už vážně pomýšlet na blogerskej důchod :-D... 

Takže jsem svůj mejl s dotazem poslala až předevčírem... 

A musim vám nakonec všem moc poděkovat za místo jedenácté!!!

Což znamená, že tentokrát nás ty vyhlašovaný pozice minuly ne o tři, ale o dvě místa!

Ovšem fakt, že bylo vyhlášeno letos devět míst oproti loňským deseti svědčí mimo jiné o tom, že v kategorii zase trochu ubylo soutěžících... Takže výsledek je víceméně stejný jako loni...

Holt přibývá "blogerek" bez blogu, které píší jen na sítích, a nás s vlastním blogem naopak ubývá...

Ostatně i já jsem poslední dva roky psala tady na blogu o poznání méně, než dřív...

Měla bych to trošku napravit, já vim... ;-)

Tak snad toho během tohohle roku napíšu víc...

A třeba to za ten rok dopadne zase o něco líp ;-)

Naše letní radosti 2022

Mám pro vás zase nějakou tu inspiraci na léto ;-)

Kdybyste třeba neměly nápad, co s dětma podniknout, aby měly o čem vyprávět v září ve škole, a hlavně, aby měly na co v životě vzpomínat ;-)

Můžete si tenhle seznam stáhnout, vytisknout, "přípíchnout" na ledničku, nebo na nástěnku, a postupně si vybarvovat jahody u toho, co se vám podaří podniknout.

My zatím stihli dvě z uvedených akcí, a rozhodně se brzy chystáme na další ;-)

Asi tři jsou tam o proti loňsku zase nové ;-)

Můžete si ho stáhnout buď jako PDFko tady ;-)

A nebo jako PNGčko ;-)

Užijte si léto a dejte vědět, co zajímavýho jste podnikli 💗

Poslední den školky... Úplně poslední ze všech posledních...

Tak máme za sebou poslední den školky.

Nejmladší patřičně vybavená absolventskym tričkem dotáhla do školky hromadu kytek a čokolád, aby se mohla dostatečně na úrovni rozloučit s učitelkama, asistentkou i kuchařkou a dalšíma tetama, a všem jim poděkovat za všechny ty roky, co se tam o ní staraly.

Dokonce se na tu slávu nechala výjimečně i učesat...

...a já celá naměkko vzpomínala, jak devět let a měsíc a půl zpátky mi den po návratu z porodnice s naší třetí volali, že se jim ve školce uvolnilo místo, že náš nejstarší je z přijatejch dětí nejstarší, tak jestli chcem, může nastoupit už teď na červen...

Tehdy jsem pochybovačně říkala, že nevim, jestli to zvládnu, že jsem se včera vrátila z porodnice, neb mne jakýkoli nečekaný změny vždycky zaskočej a raději se jim zkoušim vyhnout, a navíc jsem strašně líná a nikdy se mi nikam nechce... ani jít odevzdat děti do školky, aby s nima měl pro změnu starosti někdo jinej... 🙈😁 

A pani ředitelka na to, že to bych určitě zvládla, že tu má maminky, co taky včera přišly z porodnice, a že si to máme doma co nejrychleji promyslet, aby to kdyžtak nabídla dalšímu...  Domluvily jsme se, že jí zavolám tak za hodinku...

No, volala jsem jí už po deseti minutách, že mne muž se synem jednoznačně přesvědčili, že už do školky chce...

A včera... Po devíti letech a jednom měsíci od chvíle, co tam nastoupil ten nejstarší... Jsme tam definitivně skončili... S nejmladší, o který jsme tehdy ještě netušili, že jí kdy budeme mít...

V kuchyni i od učitelek teda zaznělo, že třeba přivedem ještě další dítě, ale... Ne! My už máme splněno... Vrchovatě... 😉

Ale doják to teda včera byl...

Jedna etapa definitivně končí.

Teď už máme doma čtyři školáky!

Silný pocity...

P.S.: Tušim, že hned druhej den po nástupu toho nejstaršího, jsem ve dveřích školky potkala svoji spolubydlící z pokoje na šestinedělí, která rodila jen pár hodin po mně a šly jsme ve stejnej den domu... A já se pak na sebe doma zlobila, že ta byla celkem fajn, byla s ní sranda, a já tele si na ní nevzala žádnej kontakt... Toliko k tomu, že tam má pani ředitelka maminky, co se taky včera vrátily z porodnice ;-)

Poděkování učitelům - děkovné kartičky 2022 ke stažení

Tak nám končí relativně normální školní rok...

Nevim jak přesně probíhal u vás, ale my si letos odkroutili tři týdny doma v listopadu, kdy jsme si všichni hezky naráz hodili marod s covidem... Ten první týden nám trvalo, než jsme se dostali všichni na testy, a pak následovaly dva týdny karantény, v kterejch už nám bylo všem úplně dobře... Takže u nás dobrý... Jen ty první dva dny, v devětatřicítkách a s bolestma hlavy a celýho těla jsem byla trochu nervózní, jak se to vyvine... ;-)

Na konci týhle karantény si nejstarší a třetí užili týden on-linový výuky. O další tři týdny později si týden výuky on-line užil druhorozeňák. A pak si týden na on-line výuce zopakovala asi po dvou měsících ještě třetí... A jinak byl letos klid ;-)

Proti loňsku vyloženě pohoda... Tak doufám, že u nikoho z vás to nebylo výrazně divočejší ;-)

A protože se tenhle konečně klidnější školní rok chýlí rychle ku svému konci, je čas přemýšlet nad nějakým tím poděkováním pro ty, který ho kromě nás s dětma zvládli přežít, a snad je i něco naučit, ať už ve škole, nebo ve školce...

Budu ráda, když mi napíšete, co jste pro učitelky připravili... Nějak mi začínej docházet nápady a fakt bych potřebovala inspiraci ;-)

Já pro vás mám ke stažení a vytištění děkovný kartičky, kterejma svoje dárečky a kytičky můžete doplnit.

Letos jsou hned ve třech barevnej mutacích, takže si můžete vybrat, která se vám hodí víc ;-)

Jestli:

růžová...

...zelená...

...nebo fialová ;-)

Stahovat je můžete:

Tady...

...tady...

...a tady ;-)

Užijte je ve zdraví, a nezapomeňte mne inspirovat, co pěkného jste si letos pro učitelky připravili ;-)

Další bezvadný ráno...

To zas bylo tuhle ráno...

Posledních pár měsíců, asi tak tři, vodí nejstarší tu nejmladší do školky, a druhorozeňák zas vodí do školy třetí...

Získala jsem díky tomuto delegování skoro celou hodinu času na práci... No, většinu ji "vyplejtvám" na cvičení a následnou sprchu... Ale to cvičení jsem po těch letech taky vážně potřebovala ;-)

Tedy...

VĚTŠINOU mám tu hodinu času navíc...

Ne vždy...

Bohužel...

Třeba teď nedávno bylo ráno zase extra hektický. 

Obvykle se snažim, aby obě dvojice dětí vyrazily současně, ale někdy to nevyjde... Jako zrovna tenkrát...

Hlavně tu poslední fázi v chodbě děti tvrdě nedaly... Ono, když je potřeba se místo hledání svetru hádat se ségrou a místo kontroly, zda mám v kapse schovanej mobil, abych mohl pak mámě dát vědět, že jsem ségru v pořádku zavedl, se radši s bráchou chlámat nějakem podivnejm jakože vtipům, tak to se pak nabírá skluz jedna báseň...

Takže jsem ve výsledku sprintem "odvedla" ty dva prostřední na autobusovou zastávku, strčila je do právě přijíždějícího autobusu, zamávala jim a šla svižně zase zpátky domu zkontrolovat, jestli se druhá dvojice dětí mezitím zvládla dovypravit... (musim poznamenat, že svym způsobem je pro mne uklidňující, že naše prostředňáky skoro pokaždý veze ten samej řidič... Někdy mám pocit, že nás vyhlíží a vyráží z odstavnýho parkoviště, až když vidí, že běžíme... 🙈 Každopádně nás vždycky blahosklonně sleduje, když ještě ve dveřích autobusu štráchám dceři z aktovky legitku...😎)

Před barákem jsem potkala ty druhý dva... 

Nejmladší si zrovna vzpomněla, že zapomněla plyšáka, chtěla se vrátit, a nejstarší ze sebe vydal takovej ten mně důvěrně známej frustrovanej vzdech... až jsem se musela smát...

Přesvědčila jsem nejmladší, že dnes plyšáka nepotřebuje, že jde hned po o, a že je už beztak velká holka, která půjde za chvíli do školy...

Nejmladší se hrdě nafoukla, jako že to ona rozhodně je velká, a šli...

A já taky šla...

Domu...

S vizí, jak si zacvičim...

Jak jsem se tak svlíkala a zároveň sepisovala na papírek, co všechno chci dneska stihnout... (To já si tak vždycky píšu, protože jinak chodim celej den bytem od jednoho k druhýmu... dělám úplně všechno a hotový neni vůbec nic... 🙈) Tak najednou koukám, že přímo přede mnou na tom kuchyňskym stole stojí svačina a lahev toho nejstaršího... "To je vůl!!! Doprčic!!! A zrovna von!" (kterej nutně potřebuje přibrat, a když má hlad je schopnej kňouránim přivýst svý okolí k šílenství)...

Pak jsem rychle mrkla na hodiny, odhadla, že jsou svym hlemýždim tak na půli cesty do školky...

Zpřeházela nejmladší postel... Protože, když už tam půjdu... ;-)

A o tři minuty později jsem se svačinou i plyšákem vybíhala z domu...

"Jé! Mami, co tu děláš?" divil se v šatně školky nejstarší... a když jsem mu beze slova (kterýho jsem po tom běhu beztak nebyla moc schopná) vrazila před obličej svačinu s lahví, tak se jen plácnul do čela řka: "JÉ! Já to zapomněl!"

Následně zpoza dveří vykoukla dovádějící nejmladší: "Jé! Mami! Tys mi vzala sovu a dinosaura!?!"

A pak mne zahrnula svojí vděčností... rozuměj: vrhla se na mne, div mne neporazila, trochu mne olíbala a tak... ;-)

Nejstaršímu jsem řekla, ať už klidně vyrazí do školy, že když už jsem tady, tak jí nahoru odvedu...

Nahoře se jedna z tet divila, že se brácha změnil na maminku, že dole přece byl brácha...

A já, po té co jsem došla domu, konstatovala, že půl hodina v pytli... ale že podle hodinek mám dneska  tim běhánim na autobus a do školky už osmnáct minut odcvičíno... 😎

No, jak říkám... Bezvadný ráno...😎

4. rok facebookové stránky blogu

 Letos pro vás mám výběr toho nejlepšího z fb stránky tohohle blogu jen s tříměsíčním a nikoli téměř půlročním zpožděním ;-)

Ten loňský končil datem 27.5. (Ano nějak jsme se z toho konce února, kdy fb stránka slaví výročí, poněkud posunuli... 🙈), takže to skutečně bude prakticky celý rok ;-)

Tady je 60 postů, které vás z celkem sto třiceti a jednoho za poslední rok nejvíc zaujaly či pobavily, užijte si je ;-):

30. 5. 2021

Bezva hláška z Tlapkový patroly: "Moře je zde nepříjemně mokré."

Pak že si dospělák u dětskejch pořadů nepřijde na svý...

31. 5. 2021

Asi napíšu volný pokračování filmu Blbý a blbější...
Bude se jmenovat Protivná a protivnější...

22. 6. 2021

"Tak co?" ptám se tý nejmladší, "Kolik vás dneska bylo na kroužku?"
Odpověď?
"Dobřze."

30. 6. 2021

"Mimochodem," povídám dětem, "za hodinu to všechno vypnete, uklidíte a půjdete se střídat do koupelny." (Rozuměj: "Jeden po druhým se umejete.")
A ta malá opice se táže: "Zítrrra?"
"Ne zítra!!! Za hodinu!"

P.S.: Jak u vás dopadlo vysvědčení?
U nás dobrý...
Dala jsem dětem den volna...
Ani neudělaly velkej bordel, neb většinu času pařej... 

4. 7. 2021

Nejvhodnější čelenka do kostela?
Ta s rohem... 🦄

7. 7. 2021 

Rozhovor s osmiletou dcerou nad mojí starou legitkou...
"Hele, to jsem já před patnácti lety."
"Kolik ti bylo?"
"Noo...? Dvacet sedm."
"Takhle si vypadala?"
"Jo."
"Hm... Ale už tak nevypadáš!"
Někdy jsou vážně milý... 
Zlatíčka... 

9. 7. 2021

Tak probírám a třídím věci z uplynulého školního roku...
A narazila jsem na výsledek jednoho druhorozeňákova úkolu...
Na jedný z posledních stran dějepisnýho pracovního sešitu z vlastivědy pro čtvrťáky, kterej jsme dokončili někdy začátkem února, totiž byl úkol: Napiš dopis některé historické osobnosti...
Tak náš kluk napsal hezky v počítači tohle...
Můžete hádat komu...

10. 7. 2021

"Mýmu tátovi je čtyřicet!" chlubí se na hřišti cizí chlapeček, který konverzaci s naší nejmladší započal prohlášením, že je mu šest...
A dcerka, která mu prve v odpověď samozřejmě musela říct, že jí je pět, důležitě povídá: "Mojí mámě je taky čtyřicet! A tátovi je devatenáct!"
Ups... 
No... Ubrala nám oběma... 
Jen manželovi jaksi desetkrát víc, než mně... 

 

25. 7. 2021

"Mamí! Mamí! Potčebujeme tu zelenou lepící loli!" křičí na mne třetí...
Po chvíli zjišťování informací, o čem to mluví, konečně vim, že jde o blýskavě zelenou lepící tapetu, z který jsme v prosinci stříhali stromečky na Vánoční přání...
"A na co?" ptám se, zatímco se snažím si vybavit, kam jsem ji vlastně uložila...
"My vylábíme Vánoční stlomeček!"🎄🎄🎄🎄🎄🎄
...
No... Prostě taková typická tvořivá činnost pro konec července... 

27. 7. 2021

Ty děti ale uměj potěšit...
Třeba dnes ten nejstarší... Prý: "Mami, tvoje břicho vypadá starší než ty."
Prostě miláček. 😘

28. 7. 2021

To si tak šiju...
Vše potřebné hezky v krabičce u ruky...
"Mamí? Co to je?"
"To nech bejt!" odpovídám tý nejmladší zvědavce. " To je MŮJ páráček! S tím se páře. Táta mi už dva zlomil. Teď mám růžovej a nikomu ho nepučim! It's mine! My precious!"
"Ne! Je můj!"
"Jo? A co s nim budeš dělat?"
"Párat!"
"A co?"
"Úplně všechno!"
...
"No potěš..."

1. 9. 2021

Tak co u vás první školní den?
U nás všichni vesele v ústavech...
Zatím vesele... Snad jim to dlouho vydrží... 
No, a já skončila hned zkraje odpoledne s migrénou... 
Ale nejmladší mne večer stejně pobavila...
No pobavila... Normálně mne rozsekala... jak to ona umí...
Ta větší si stěžovala, že má v nose "šušeň"... A ta mladší na to tónem jasně říkajícím, že to přece není ale vůbec žádný problém povídá: "Šušeň? No, ten já vytáhnu prstem a snim!" 
Tak dobrou... Jdu dát vanu a zaspat tu migrénu... 

Ráno si, doufám, počtu, jakej den jste dnes měli vy ostatní...

6. 9. 2021

Druhorozeňák zmerčil na mym monitoru infografiku, na kterou jsem se dostala z mejlu, co mi poslala místní knihovna...
"Co to je? Nějaká soutěž?"
"Jojo, pro děti... Můžeš jim taky namalovat obrázek. Chceš?"
"Jasně! A co můžu vyhrát?"
"Knížku."
"Hm, tak to ne. Ještě bych jí musel přečíst."

Občas holt nějaký to jablko padne trošku dál, no... 

11. 9. 2021

Ty malovátka, co si holky přály od tety k narozkám mi byl čert dlužen... 
P.S.: Fakt jsem jí vysvětlila, že ta rtěnka je určená na pusu, i jsme si to párkrát názorně předvedly... No tak nic no... 

13. 9. 2021

"Tady se nečurá, čurá se na záchodě...."
Ehm... Nevíte někdo, proč musí ta pětiletá obluda dojít v 02:12 až ke mně do ložnice, když na záchod to má blíž, a zařvat mi u postele: "ČURAT!"???

15. 9. 2021

Jsem si vzpomněla na jeden velmi zanícenej monolog naší nejmladší..
"Víš, já ty kluky miluju," vyprávěla mi na táboře hned o dvou objektech svýho zájmu.
A se zcela vážnou tváří pokračovala: "Proto je furt objímám, no. Ale nejsem tak zamilovaná, abych si je chtěla vzít domu, prrotože to by nám mohli sníst všechny sladkosti, no."

Tak dobrý, zatim se novejch spolubydlících bát nemusíme... 
Zatím jsou sladkosti důležitější než láska... 

21. 9. 2021

Zas vyklízim kabelku...
Taky si z tý vaší dělaj děti odpadkovej koš?

21. 9. 2021

Tak jsem při tom úklidu kabelky našla na účtence zapsaný takový svý maličký zamyšlení z minulejch dní, o který se musím podělit, a tak nějak doufám, že ten dojem nemám sama...
Tady je:
"Tak máme školní rok v běhu...
Na jednu stranu je fajn si na chvíli odpočinout od toho, jak furt křičej... Ale mám pocit že pak choděj domu ještě protivnější, uřvanější, drzejší... 
Někdy mi přijde, jakoby celá ta slavná, věčně omílaná socializace byla o tom, že od sebe děti navzájem odkoukaj to nejhorší, co se kde do tý doby naučily... 
Takže vaše dítě nastoupí do školky s dvěma, třema zlozvykama, a do měsíce jich má deset..."

26. 9. 2021

"Mami! Mami! Já ti pomůžu namazat rohlíky!"
...
"Mami, já sama! Běž pryč!"
...
"Mami! Už je to hotový!"

28. 9. 2021

Zachytila jsem rozhovor, v kterym druhorozeňák nejstaršímu tvrdil, že "já chci žít nonstop složil Karel Gott"...
Tak jsem ho vyvedla z omylu...
Skončilo to krátkou přednáškou...
Došlo i na Poupata...
A nejstarší se ptá: "Co jsou poupata?"
A druhorozeňák mu tónem, dávajícím jasně najevo, že jeho brácha je totální ignorant, když tohle neví, povídá: "To nevíš?!? Poupě je mládě od kytky!"
A aby těch perel nebylo málo, optal se ten starší mladšího: "A kdo je teda samec od kytky?"
Tak prý: "Květináč!"
"Jakto?"
"No, když do něj dáš kytku, tak se rozmnoží."
Výborná diskuze... 
Taková těžce odborná... 

10. 10. 2021

Domácí úkol...
Prostě náš druhorozeňák... 

I když je fakt, že když se ptal mne, co dělaj děti, tak jsem mu navrhovala: křičely, řvaly, ječely, vřískaly... 

12. 10. 2021

Taky jsou vaše děti po ránu strašně nemocný? Skoro na pokraji smrti...?
A když teda obvoláte jídelny abyste odhlásili obědy, a vyplníte na škole on-line všechny omluvenky... Taky se jim najednou všem jako zázrakem citelně uleví?

12. 10. 2021

"Jo, a cestou musim koupit pečivo..."
"Ale mami," povídá druhorozeňák, "kup něco jinýho, než ty housky, byly strašně malý, tak malou svačinu jsem ještě neměl. Mami já nejsem ve druhý, ale už v pátý."
Chvíli na něj zmateně koukám, než se ho zeptám: "A proč si tu svačinu teda nesněd?"
Prej: "Protože na mne byla moc malá."
No...
Chápete to někdo?

24. 10. 2021

"Mami! Mami! Na záchodě je hrozná fronta!"
Jsem se musela jít podívat...

26. 10. 2021

Princezna Prga povídá ve hře na déčku naší nejmladší: "Jsem připravená na další výzvu! A ty?"
A ona jen suše odvětí: "Já ne."

28. 10. 2021

"Mami? Můžu si vzít tuhle čepici? Tamta je blbá!"
"Mami? A máme si vzít legitku?"
"Mami? Můžu si vzít panenku?"
"Mami, víš, že Superman se jmenuje Klark Kent?"
"Mami! Ten klacek vypadá jako jednička! Můžu si ho vzít domu?"
"Mami? A jak se jmenuje Flash?"
"Mami? Může bejt pes slon?"
... 
Taky občas nestíháte?

Jinak moje odpovědi na otázky výš byly:
1. Pro mě za mě, hlavně už pojď.
2. ANO! Doprčic, říkala jsem vám to už nejmíň třikrát, že si máte vzít legitky!
3. Ahgrrr... Ale poneseš si ji sama.
4. Jo.
5. Hm... Myslíš, že nás za to táta pochválí?
6. To fakt netušim, sorry.
7. Cože? Pes jestli může bejt slon? Jak tě tohle napadlo?

8. 11. 2021

"Mami! Musíme ho najít! Venku už je noc!"
Co to ta nejmladší hledá?
Svůj úplně první zub pro zubničku...
🦷
Ráno se zahryzla do ponožky jako pes... A pak si jí rvala z huby, až jí vytrhla i se zubem... 
No fakt jsem čuměla, když mi najednou ukazovala: "Mami! Já mám v puse díru!"...
Když si vezmu třetí, která každej zub vykejvává půl roku i dýl...
Jenže pak ho zabalenej a popsanej pro zubničku furt brala, a brala... Až ho někde v ložnici ztratila...
Tak jí držte palce ať ho najdem 

UPDATE:
HA! Je to v suchu...
Zub už je pod polštářem... Ukázalo se, že ho celou dobu nosil v kapse táta...
Teda asi poslední čtyři hodiny, co ho hledáme... Našel ho na zemi, kam ho ta teluna odhodila... 

10. 11. 2021

Našla jsem v e-mailu zprávu od našeho druhorozeňáka...
Prý jí mám přeposlat Ježíškovi, ale tátovi ne...
"Milí Jezísku klidně nám dej víc dárků. Táta si myslí že máme moc málo místa ,ale přehání. Takže nám můžeš dát víc dárků." 

11.11. 2021

"Mami? Proč máme oči?" Ptala se tuhle z ničeho nic při koupání nejmladší.
"Abyste viděli..." povídám jí, zatímco jí balim do ručníku...
A třetí důležitě dodává: "Abysme viděli, kdo nás narodil! Jestli máma nebo táta!"

Jsem myslela, že tyhle základy biologie už máme probraný... 

Mamablog roku 2022

Tak je tu po roce zase anketa mamablog roku, která již tradičně začala na den matek a končí na den dětí.

Loni jste mne svými hlasy dostali jen tři místa(!) od vyhlašované první desítky...

Tak třeba letos by to mohlo i vyjít ;-)

Navíc letos to vypadá, že by se na rozdíl od loňska mohl konat i slavnostní event s vyhlášením prvních míst spojenej... Tak to by bylo určitě moc zajímavý se na takovou akci moct jít podívat... 

Tak uvidíme, jestli mne tam uvidíte ;-)

Co pro to, abyste mne tam viděli, můžete udělat?

No přece hlasovat pro můj blog!

Na týhle stránce, až úúúúplně dole najdete hlasovací formulář.

V kategorii "Lifestyle" vyberete můj blog "Ze života čtyřmatky", vyplníte a hlas odešlete.

Dohromady to můžete za ty dny, co zbývají do 1. 6. 2022 udělat hned třiktát (pokaždé v jiný den)...

A navíc!!!

Navíc každý z těch dnů můžete něco pěkného vyhrát ;-)

Loni jedna z vás měla v losování štěstí, tak třeba se na některou z vás usměje to štěstí zas ;-)

A třeba vám pak konečně napíšu, jak to na takovym vyhlašování ankety mamablog roku vlastně vypadá... ;-)

Pracovní koutky snů

Máte svoji šicí pracovnu?

Nebo aspoň koutek?

Já mám tedy ten koutek... Byť poněkud přeplněnej...

Navíc mi ho děti věčně zahazujou vlastníma obrázkama, věcma na opravu... 

A muž tam taky hází kdeco, o čem zrovna neví kam to patří...

Vždycky jednou za měsíc či dva strávim i několik dní úklidem, aby se tam vůbec dalo pracovat, v kterýmžto stavu to vydrží tak dva týdny...

Frustrující...

Občas sním o tom, že jednou budu mít celou vlastní pracovnu, kam se hezky zavřu a hukot naší početné domácnosti nechám za dveřmi... A v klidu si tam budu spokojeně několik hodin tvořit...

No... v reálu by mi tam asi stejně vlezli...

A kdybych se zamkla, tak by mi vytrvale dětičky bušily na dveře...

Myslim, že by to bylo úplně stejný jako se záchodem... Znáte to, tam my mámy taky nikdy nejsme samy... ;-)

Každopádně vás tímto vítám u svýho úplně prvního článku, ke kterýmu jsem fotky nefotila sama, ale vybrala jsem je ze svý nástěnky na Pinterestu, kam si píchám všechny krásný obrázky, který mne při brouzdání na týhle úžasně návykový síti zaujmou.

Tak se pojďte pokochat se mnou ;-)

Třeba tahle pracovna je krásná... Miluju tu převažující barevnost... 

A všimla jste si některá, jak se podobnej vzor, do kterýho jsou kovaný nožičky od těch starejch singrovek, objevuje i na koberci?

Vzor tohohle koberce mne naopak nenadchnul... ale ten zbytek velmi...

A toho prostoru!

Tohle je vybavený spíš na to výtvarný tvoření, ale myslim, že doplnit tam šicí stroj, látky a nějaký ty krabice s galanterií, by nebyl problém...

Na druhou stranu stolu totiž pokračujou stejný skříňky, jako vidíte vpravo...

A toho světla!

A můžete se při tvoření i točit ze shora... ;-)

Tohle to je tedy velmi něžný... 

Sladkost sama... 

Uznávám, že i na mne už je těch krajek a kraječek skoro moc...

Ale vyladěný je to teda do detailu.

Tohle na mne působí hezky, čistě a prakticky... Za tenhle koutek bych se tedy vůbec nezlobila... ;-)

Tohle se mi taky zdá krásně praktický... I když ty drátovaný košíky pod stolem mne moc neberou...

Ale třeba ta duha nití vpravo nahoře!

A po stole tam běží ten polohovací panáček!

Kdysi jsem měla takovýho malýho, ale děti mi ho rozbily...

Další krásná šicí místnost s ostrůvkem uprostřed... 

To by se to stříhalo!

Kdo z vás taky musí vždycky před stříháním vytřít, protože jediný místo, kde najde plochu aspoň metr na metr, je na zemi?

Další krásná šicí místnost s extra vytuněnými stroji a tématickým kobercem evidentně v jakémsi přístavku...

No... v paneláku toho asi moc nepřistavíme...

Nebo tahle tyrkysová!

ACH!

A ty šaty na panně!

A to okno ven!

Další krásnej šicí koutek... Tentokrát pro milovníky růžové...

Vyladěno do detailu...

Skoro bych tipla, že tenhle patří nějaký puberťačce ;-)

Moje dcerka by se z něj zbláznila štěstim ;-)

A jedno čistě bílé šicí podkroví...

Taky má svý kouzlo...

Narazily jste už na netu taky na podobný crafty skříně?

Ať už bílé?...

...nebo takhle (možná jako) dřevěné?

Působí to prakticky...

Nezabere to zas tak moc místa...

Všechno vaše tvoření se před návštěvou schová...

Ale zase je potřeba všechno vždycky srovnat hezky dovnitř... ;-)

Tady je taky jedno skříňové řešení... 

Tušim, že takovou skříňku s vyklápěcim středem jsem kdysi viděla v Ikee... 

Neví někdo?

Tohle teda neni šicí koutek... 

Ale malovací by se mi moc hodil taky...

A tenhle je MOC krásnej!

I ta řezačka by se mi hodila ;-)

A to okno je nádherný!

I ten výhled za nim...

A další krásnej inspirující výhled z okna u pracovního stolu, o kterej se s váma prostě musim podělit...

Jo... 

To by se to malovalo!

Nebo by možná bylo fajn mít pracovnu přímo uprostřed zahrady...?

Třeba jen docela maličkou...?

Pokud tedy ovšem nějakou tu zahradu máte... ;-)

No, většina z nás je určitě šťastná pokud má někde v bytě třeba něco takovýho... ;-)

Nebo takovýho...

A nebo aspoň takovýho... ;-)

Co?

Jak to máte s šicí pracovnou vy?

Určitě mi napište, ať už tady, nebo třeba na fb ;-)

Na další nápady, který mne ohledně pracovny na Pinterestu zaujaly se můžete mrknout tady ;-)