Prohledat tento blog

sobota 30. listopadu 2019

Adventní kalendář 2019

Letos jsem pro vás připravila podobný obrázkový adventní kalendář jako před dvěma lety...
Tenhle ale bude zvláštní ještě něčím.

Po vytištění (nejlépe na čtvrtku) a naříznutí čtverečků na svrchní čtvrtce, a následném slepení v krajích (prostě spodní čtvrtku objeďte po obvodu lepidlem a svrchní čtvrtku položte navrch a trochu přitlačte) si ho vesele můžete otvírat s dětmi... 

A krom toho budu mít každý den překvapení především pro ty z vás, které šijete.
Obrázky, které v kalendáři budete otvírat jsou totiž inspirované některými ze šablon, které jsem si za ty roky vytvořila pro nejrůznější našívané aplikace na trička, bodýčka, hrací kostky, vlaječkovou abecedu...
Každý den pro vás budu mít pédéefko s jednou šablonou, kterou můžete následně využít pro svoje tvoření.

Získat ho můžete dvěma různými způsoby:
a) Pokud jste tak dosud neučinily, vstupte do mojí facebookové skupiny Šijeme se čtyřmatkou, kam jednotlivá pédéefka budu postupně vkládat do souborů.
b) Napište mi na můj mejl (P.Janka@seznam.cz), že o pédéefka s šablonkami máte zájem, a já vám je budu posílat na váš mejl.
Pokud jste mi snad nestihli napsat hned prvního, nebojte se napsat třebas i dvacátýho... Pošlu vám je klidně zpětně... 
Ve skupině taky zůstanou k dohledání ;-)



Obrázky k vytištění a sestavení adventního kalendáře najdete tady a tady.

První adventní obrázek k vybarvení - dárek pro vás ke stažení

Stihla jsem to ;-)
Zítra začíná advent, na adventním věnci zapálíme první svíčku... a já pro vás mám první adventní omalovánku, stejně jako loni a předloni.
Něco pro tématické zabavení dětí, aby jste měli chvilku... na cokoli jí zrovna potřebujete ;-)

Pokud jste ty z minulých let prošvihli, najdete je všechny tady.

 Obrázek si můžete stáhnout tady.

pátek 29. listopadu 2019

Adventní seznam 2019

Konečně jsem se dostala k tomu, abych sepsala adventní seznam na letošek.
Nějak při všem tom domácím učení a pokusům o podnikání mám co dělat, abych stíhala...
Ale stíhám... těsně ;-) 
Zítra to ještě opět rozepíšu na svitečky a naskládám do toho našeho kalendáře z "pozlacenejch" ruliček od toaleťáku.
Původně jsem tedy měla v hlavě ještě něco dalšího, ale času je už málo... a tohle se osvědčilo... tak si ten nápad schovám na příště ;)

A vám se třeba tahle inspirace na poslední chvíli hodí ;-)



O adventní obrázky zmiňovaný v seznamu se s váma podělím vždy před příslušnou nedělí.
Na první se tudíž můžete těšit během zítřka...
Snad po těch z předchozích let zvládnu ještě něco dalšího vymyslet ;-)

neděle 24. listopadu 2019

Vzpomínky na babičku... vlastně na babičky...

Pamatujete si na svoji babičku?
Nebo máte to štěstí, že se s ní dosud vídáte?
Já na tu svoji budu už jen vzpomínat...
A to už na druhou...


Ta první, z tátovi strany, umřela na moje dvaadvacáté narozeniny...
Vzpomínám si jak jsem tenkrát šla chodbou kolem telefonu, zrovna když zazvonil...
Obvykle jsem v takový situaci fofrem vzala roha... Jen ať to probůh zvedne někdo jinej!
I tehdy jsem v první půlvteřině začala zrychlovat, než mi hlavou proběhlo, že mám vlastně narozeniny,... a že to tedy nejspíš bude babička, neb mi o narozeninách vždycky volala, a tudíž to beztak bude pro mne...
A tak jsem to zvedla...
Jenže to už  nebyla babička, ale strejda...

Mimochodem, moje nejoblíbenější vzpomínka na babičku z tátovy strany je, kterak jsme si kdysi se sourozenci na chalupě v Jestřebicích hráli na demonstraci...
Chodili jsme v řadě do osmičky kolem starýho kýble a převrácenýho kolečka a skandovali: "Zachovejte paniku! Zachovejte paniku!"
Pak se najednou otevřely dveře na balkon a vyšla z nich babička.
Maličko jsem uvnitř zatuhla, že nám jde vynadat, ať tolik neřveme...
Ale babička se opřela o zábradlí, pobaveně na nás shlídla, zvedla nad hlavu ruku zatnutou v pěst, a spustila: "Zachovejte paniku! Zachovejte paniku!"
A my se zastavili, tleskali a volali: "HURÁÁÁ!"
A babička nám z balkonu kynula, majestátně... jak anglická královna...
(No,... asi máme to blbnutí v genech ;-)...)

To už je víc, jak čtvrt století...


A od minulého úterka mi nezbývá, než si podobně hýčkat i vzpomínky na babičku ze strany maminčiny...

Na to, jak jsem s ní jednou po obědě (jako asi šestiletá) ležela na gauči, a najednou na mne babička mrkla a povídá: "Pššt, budeme dělat, že spíme...
A tak jsem dělaly, že spíme...
Do pokoje přišel strejda. Chvíli koukal. A pak zas potichu odešel...
A my se spolu spiklenecky chichotaly, jak dvě malý holky...

Na to, jak skvěle vařila a pekla...
A taky to pak všechno patřičně ráda jedla...
Později bohužel i přes zákaz.
Teta, která se o ní posledních třináct let starala si čas od času postěžovala, jak před ní všechno musí zamykat...
A že stejně zase něco někde našla...
A zase už jí odvezli se žlučníkovym záchvatem...

Na to, jak k nám jednou před Vánoci přijela na sestřiny šestý (nebo sedmý) narozeniny, koupila se mnou moje první formičky na cukroví a učila mne píct.

Na to, jak o nějakejch patnáct let později, jednou seděla u stolu ve svý kuchyni, a najednou mne poslala do špajzky, a ať hledám tam a tam, že tam jsou někde kovový trubičky na kremrole... a: "Vem si je. Ty je nejlíp užiješ..." zahřálo mne tehdy od ní.

Na to, jak mne učila stlát... A jak se vždycky rozčilovala, když někdo sebemíň přes den zvalchoval přehoz na posteli...
Vzpomenu si na to pokaždý, když za totéž peskuju ty svoje obludy...
Ne že by to peskování mělo nějakej efekt...

Na to, jak se vždycky ráda hezky oblíkla, když šla kamkoli ven.

Na to, jak nade mnou nešťastně kroutila hlavou, když jsem v nějakejch šesti, sedmi, či osmi letech měla takový krásný červený látkový sandálky s mašličkou... A tak vytrvale jsem v nich, i přes její napomínání, chodila zásadně zhoupnutim z paty na špičku, až se mi po pár dnech zdeformovaly úúúplně do oblouku...

Na to, jak se na mne zlobila, když mne jednou donutila hrát si v kuchyni, aby na mne při vaření viděla...
A zatímco ona vařila, rozhodla jsem se já, že uprchnu z "vězení"... a jala jsem se provrtávat zeď skládací kremelskou věží...
Ten ďolík tam pak byl víc než dobře patrnej ještě několik let...

Na to, jak jsem ji v nějakejch jeden a dvaceti nechtíc vyděsila, když jsem zazvonila u dveří... sandálky v ruce a kopretiny ve vlasech...
Babička otevřela, vytřeštila oči, překřižovala se a v rodné slovenštině roztřeseně spustila: "Bože moj! To som sa zlakla! Ja myslela, že sa Anička vrátila..."
A tak jsem se dozvěděla, že její starší sestra, která kdysi ještě před dvacítkou tragicky zahynula, taky ráda nosívala kytky ve vlasech...

Na to, jak jsem s ní kdysi v létě po třetí třídě byla na Slovensku v místech jejího mládí, ve Zvolenu a Sliači nad Hronom...
Myslim, že bych možná ještě dnes našla to místo, kde jsem dle jejích instrukcí schovala pod kámen poupátko růžičky s tím, že až přijedu příště bude na mne čekat obalená kovem...
No... nevim, jak by dnes vypadala... Je to už přes třicet let...

Na to, jak jsme v rámci toho pobytu jeli i na jednodenní zájezd do Budapešti, a koupili tam takový hezký malý čokolády, že všem přivezem domu něco, co tady vůbec nemáme... a pak jsme doma zjistili, že na nich drobnym písmem stojí, že jsou vyrobený v Československu.

Na to, jak mi vyprávěla, kterak jako malí kradli se sourozenci cukr a sypali si ho na chleba... suchej... neb na máslo neměli..

Na to, jak vyprávěla o tom, jak nějaká z jejích dvou starších sester strašně dostala za to, že místo mouky, pro kterou jí poslali, si za ty peníze koupila látku na šaty.

Na to, jak vzpomínala, jak si se sestrama šily šaty a chodily tancovat...
Mimochodem, v několika babičkou ušitejch šatech jsem chodila do tanečních ještě já.
Dvoje z nich šila až mojí mamince... ale minimálně ty černopruhovaný ze starorůžový organzy střihem jasně prozrazovaly, že byly ještě z padesátejch let...
Ty jsem měla nejradši... Vypasovaný se širokou sukní a se spodničkou...
A abych nezapomněla,... to její šití zdaleka nebylo jen tak nějaký běžně amatérský...
Když jsem se pak na střední učila šít já, zjistila jsem z rubů jí ušitejch šatů, že znala velice dobře správný krejčovský postupy... A to i ty složitější, běžně ne moc používaný...
Třeba nad takovym staženim rukávový hlavice řetízkovym stehem jsem tenkrát jen uznale pokyvovala hlavou...
Netušim, kde se to všechno naučila... ale uměla to...

Na to, jak vzpomínala, že když je na konci druhý světový osvobodila ruská armáda, tak ti vojáci byly celí hotoví z toho, že se jmenuje Jolka!, jak se jim tehdy coby Jolana představila, neb jí tak všichni říkali...

Na to, jak jsem za ní párkrát byla v práci, kde se vázaly knihy...
Dokonce jsem od ní nejednou dostala nějakej ten krásnej bloček, jeden i se zlatě vyraženym jménem...
I deník, co jsem si v pubertě psala, jsem psala na stránky, které pro mne svázala babička.

Na to, že krátce před sedmdesátkou byla pořád natolik vitální, že vzala brigádu v jednom obchůdku s látkama...
Tenkrát jsem využila slevu, kterou tam měla, a koupila si na dvoje letní šaty... V jedněch jsem pak o rok později běhala po Paříži... A oboje je ještě mám ve skříni... ač už trochu spravovaný...

Na to, jak chudák lomila rukama "co tomu jen řeknou sousedi"... když se jednou v létě moje máti svlíkla do plavek a vyběhla ven před barák do toho slejváku, co tam zrovna byl...
My se sestrou seděly v okně a tlemily se a babička šla pro tátu, ať prý tý svý ženě domluví...
A on se jen kouknul ven a povídá: "Chceš hodit mejdlo? Že už by ses večer nemusela mejt..."
A nakonec k babiččině úlevě dodal: "Pojď, stačilo, než kvůli tobě někdo vybourá..."

Na to, jak se za náma přijela podívat, aby viděla svýho prvního pravnuka...

Na to, jak si mne na svatbě sestry, měsíc před mym třetim porodem, podezřívavě měřila, a ptala se: "Nejsou tam dvě?"
A moje vysmáté "ne" mi tenkrát evidentně moc nevěřila...

Na to, jak jsem se během oslavy jejích pět a osmdesátin nachomýtla k tomu, když jí moje sestra oznamovala, že čekaj druhý dítě...
"Jo? čekáte druhý? Na duben?" ptala jsem se nadšeně...
A babička si mne změřila a povídá: "Ty doufám nejsi těhotná?!?"
"Néééééé."
"No proto! Vy už si dejte pokoj. Tři děti jsou až až..."
Dva nebo tři dny na to jsem řešila: "Ty jo, vždyť už jsem to měla dostat..."

Nebo na to, jak jsme spolu se všema čtyřma dětma mluvili s babičkou přes videochat...
Tehdy už byla viditelně pohublá...


Teď už ke všem těm vzpomínkám žádný další nepřibudou...

Když jsme se v pátek večer vrátily s holkama z pohřbu domů k mužské části naší rodiny, sdělovaly holky jedna přes druhou tátovy: "My jsme zahabali pababičku Jolanku kytkama!... Ale ona už tam neni!... To je jen tělo... Ona už je v nebi!... Jak jsme se modlili, aby tefila!... Víííš?..."

Tak snad trefila...

💟💜♡

pondělí 11. listopadu 2019

Oreo řezy


To jsme tak minulý týden seděli s klukama u Burger kinga... (po té, co jsem s jejich asistencí navštívila příslušné úřady vydávající nové občanky, neb mne v pondělí manžel upozornil, že nám v létě jaksi propadly... Na poště si teda během září a října kupodivu nevšimli... asi třikrát nebo čtyřikrát... :-D)

No, a  u toho Burger Kinga druhorozeňáka na fotce v nabídce velice zaujaly Oreo řezy.
Musim uznat, že jsem je taky zvažovala, ale přesvědčila jsem jeho i sebe, že si jich doma uděláme celej plech, a tam si koupíme spíš něco slanýho...

A tak jsme včera pekli.
Hlavně s třetí a druhorozeňákem.
A výsledek je naprostá mňamka... akorát mi teď vrtá hlavou, jak asi chutnaj ty Oreo řezy v Burger king... 
Ty naše jsou teda absolutně božský... taková ta věc, co jíte a pořádně nemůžete přestat ;-)

Při pečení jsme se inspirovali čistě obrázkem, z kterýho bylo jasný, že to má mít tmavej korpus, bílej krém... a navrchu maj být (jak jinak) rozlámaný Oreo sušenky...
A co se týče receptu, tohle nám z toho vyšlo:

 Na korpus budete potřebovat:
6 vajec
200 g cukru krupice
100 g polohrubé mouky
100 g kakaa holandského typu
2 lžičky prášku do pečiva
půl deci mléka a
150 g rozpuštěného másla (v tom mléce)

Vejce ušlehejte s cukrem ve šlehači do pěny takřka sněhové konzistence.
Máslo si mezitím rozpusťte v mléce.
Mouku, kakao a prášek do pečiva promíchejte... a pak přišlehejte do vajec s cukrem a následně přilévejte rozpuštěné máslo s mlékem a taky zašlehejte.

Vetřete do plechu vyloženého pečícím papírem a pečte v předehřáté troubě na 180°C asi půl hodiny.

Nechte úplně vychladnout.

Pak v míse ušlehejte:
600 ml smetany ke šlehání
180 g moučkového cukru a
1 balíček stužovače šlehačky, následně přišlehejte
1 kelímek kysané smetany

Šlehačkovým krémem potřete celý korpus.
Pak rozlámejte Oreo sušenky... Já koupila dvě krabičky které inzerovaly, že jsou v nich čtyři balíčky po čtyřech... a asi čtvrtinu jich děti při lámání snědly...

Zbytek ale s nadšenim naskládaly na budoucí řezy.
To už se přišel zapojit i ten nejstarší...
(Zatímco nejmladší mezitim při promítání Avengers usnula... a pak po mně večer do desíti skákala v posteli...)

  Pak jsme to nechali přes noc vychladit v lednici...

 ... a následně toho většinu snědli k snídani...

Jako... MŇAM!!!

Akorát mi teď furt leží v hlavě, jak asi chutná ten z Burger kingu?
Ví to někdo???
Stojí za to to zkoušet?

neděle 27. října 2019

Ach ten čas - článek pro všechny, kdo denně svádí marný souboj s časem... jako já ;-)

Patříte k těm lidem, co neustále něco nestíhají?
K těm, co jim takřka pravidelně ujíždí autobus před nosem?
K těm, co jsou všude na poslední chvíli,... a občas až po ní?
No...
Já bohužel jo...

Problém bude nejspíš v tom, že mívám až příliš dlouho pocit, že mám ještě spoustu času, v kterym zaručeně ještě stihnu dodělat..., dokončit..., zařídit...
A samozřejmě by byl velkej hřích ten čas nevyužít...
Jenže ono to skoro vždycky zaručeně trvá dýl, než jsem si myslela...
A pak najednou BUM!
Ten čas někam nepozorovaně vysublimuje a najednou jdu pozdě...

Respektive JDEME pozdě.
Mám totiž za zadkem tu svoji partičku sabotérů, připravenou spolehlivě zasáhnout ve chvílích, kdy už to nějakym zázrakem vypadá, že bych snad mohla někam výjimečně přijít včas.
Takovejch těch, co nevstávaj, neoblíkaj se, nesnídaj, pak zase ještě snídaj...
Po snídani si jdou zase lehnout, a když ne do svý postele, tak se nenápadně ukliděj do mý...
Pak nemůžou najít kalhoty, mikinu, boty... (Teď zas přijde navíc období čepic, šál a rukavic... Už se vyloženě těšim...)
To nejmenší z dětí je navíc schopný si v nestřeženejch okamžicích všechno obléknutý zase krásně svlíct...
A pak je tu ještě jeden bezvadnej záložní plán...
Vyložený eso v rukávu,... schovaný pro případ, že by snad hrozilo, že zvládneme vzdor všemu vyrazit včas.
Že onen plán právě přišel na řadu poznám obvykle z pronikavé hlášky: "Ci kakat!" od těch mladších... a nebo mi to dojde po zjištění, že mnou též potřebovaný záchod je obsazen některým z těch starších...

Podobný sabotérský triky pak maj děti v zásobě i v podvečer.

Kolem šestý hodiny totiž pravidelně začínám akci "Úprkem v prk* do úklidu, než dorazí živitel".
Živitel totiž obvykle doráží chvilku po sedmý, a pokud je doma jak po výbuchu a večeře v nedohlednu, bývá nejen unaven, ale i poněkud rozladěn.

A přiznávám, že někdy je docílit na čas uklizený domácnosti, připravený večeře, a ideálně i umytejch a v pyžamech převlečenej dětí, tak trošku nad mý síly...
Zvlášť když se děti rozhodnou, že spolupracovat nebudou...
Nevědi, kam patří jejich hračky...
Nemůžou najít důležitou součástku...
Zapomněly, že jdou do koupelny...
Ztratilo se jim pyžamo...

Ale teď ve středu, to šlo všechno jako po drátkách...

Hodiny na troubě ukazovaly 17:45, když jsem vypnula stroj, a vrhla jsem se s dětmi do úklidu hraček, jejich výtvarnejch počinů z průběhu odpoledne, vybírání odstřižků z koberce po mym šití, mytí nádobí, mytí dětí, přípravy večeře...

Když trouba hlásila 18:28, byli jsme na tom tak, že holčičky seděly u stolu v pyžamkách, nejstarší už taky umytý a v pyžamu ještě trochu vysával koberec, druhorozeňák drhnul vanu, aby se v ní po té umyl, a já potěšeně sledovala, jak mi to na plotně všechno hraje, chystala na stůl talíře a těšila se, jak bude manžel koukat, až za čtyřicet minut dorazí a děti už budou kompletně v pyžamech a najedený, a zrovna si budou čistit zuby, zatímco já mu k plnému talíři předložím ještě chlazený pivo, co jsem mu ten den taky koupila...

A v tom najednou zazvoní zvonek u dveří!

Odemknu muži a vesele švitořim cosi jako: "Jé, ty jsi tu brzy, ono ti střídání přišlo dřív?"
A muž na mne chvíli podmračeně hledí, a pak pomalu povídá: "Ty si ze mne děláš srandu..."
A já na něj čumim zcela nechápavě: "Ne, proč?"
"Vždyť jsem tady skoro o dvacet minut pozdějc!" vyhrkne trochu zoufale.
"Co? Né... Teď bude půl sedmý..." trvám na svym já.
A jdu do kuchyně, kde zkoumavě prohlížím čas na troubě...
Přesně 18:30...
Otočim se a luštim ručičkový hodiny nade dveřma...
Nějak z nich nejsem úplně moudrá, tak štrachám ještě mobil...
Ten tvrdí, že je 19:30!!!

A mně pomalu začíná svítat, že jak nám odpolko vypadly pojistky, a hodiny na elektrický troubě jsem tudíž následně znovu nastavovala podle hodin nade dveřma...
Tak jsem ty ručičkový jaksi blbě přečetla...

Muž mi pak ještě říkal: "A to ti jako nebylo vůbec divný, že máš celou hodinu navíc?"
"Ne, vůbec,... já se prostě radovala, jak konečně stíhám..."

No,... mě to prostě evidentně neni přáno... :-D



*Termín "úprkem v prk" (jestli se tomu teda dá říkat termín) používal můj tatínek... On vůbec tak různě blbnul se slovama ;-)



pátek 25. října 2019

Dobrodružství v pirátské zátoce - návod k autorskému panelu, díl 5.


Vítejte u posledního dílů pirátské výzvy. Už dnes budete mít v ruce krásný hrací set z tohoto látkového panelu.

V prvním díle výzvy jsme si všechno nastříhali a nežehlili.
V druhém jsme zhotovili všechny prstové maňásky.
V třetím díle jsme si připravili zapínání, uši na přenášení a další drobnosti.
Ve čtvrtém jsme ušili hrací prvky na vnitřní díl budoucího hracího setu.
A dnes...

Dnes to všechno zkompletujeme dohromady.
Potřebovat budete něco málo přes hodinu času.

Tohle všechno jsme měli hotovo po včerejším čtvrtém šití. 

Na hraní pro děti to ale ještě není... i když s postavičkama, loďkou, krakenem, žralokem a truhlou si ty moje hrály tak... že truhlu už úspešně ztratily... tak snad jí zase objevíme ;-)

Jeden z dílů si důkladně vyrovnáme na díl ronopastu.

čtvrtek 24. října 2019

Dobrodružství v pirátské zátoce - Návod k autorskému panelu, díl 4.

Vítejte u čtvrtého dílu "Pirátské výzvy", na jejímž konci budete mít v rukách místo tohohle krásného látkového panelu, ještě krásnější hrací set, a Vaše oči určitě nebudou ty jediné, které budou svítit radostí ;-).

prvním díle výzvy jsme všechno nastříhali a nažehlili.

druhém díle jsme pak ušili všechny prstové maňásky pirátů, pirátek, žraloka i krakena, a k tomu navíc ještě záchranný člun.

Ve třetím jsme si připravili všechny dílky na zapínání, našili jsme suché zipy, ušili jsme proužky na uši sloužící k přenášení hotového setu, našili jsme cedulku a taky jsme ušili truhlu.

 Dnes si vypracujeme všechny hrací prvky a našijeme je do vnitřní části setu.
Bude to kapsa v podobě pirátského korábu, jeho dvě plachty, a taky kapsa ve tvaru zvlněného moře.

Bude to časově nejnáročnější den výzvy.
Počítala jsem pro jistotu dvě hodiny, a raději je počítejte taky.
Já se nakonec vešla do hodiny a tři čtvrtě.
Nebýt dvojího menšího párání a přešívání, asistence nejmladší a taky menší pomoci naší třetí, která jeden z dílů otočených na líc otočila zpátky do rubu, stačila by mi jen hodina a půl ;-)

středa 23. října 2019

Dobrodružství v pirátské zátoce - Návod k autorskému panelu, díl 3.


Vítejte u třetího dílu "Pirátské výzvy", na jejímž konci budete mít v rukách místo tohohle krásného látkového panelu, ještě krásnější hrací set, a Vaše oči určitě nebudou ty jediné, které budou svítit radostí.

V prvním díle výzvy jsme všechno nastříhali a nažehlili.
V druhém díle jsme pak ušili všechny prstové maňásky pirátů, pirátek, žraloka i krakena, a k tomu navíc ještě záchranný člun.

Dnes nás čeká různé drobné šití a našívání, příprava různých malých, ale důležitých dílků.
Ušijeme si uši na přenášení hracího setu, i zapínání, a našijeme cedulku, truhlu, i suché zipy.

Dnes toho schválně nebude moc. Neb je to třetí den výzvy, a třetí den prý bývá kritický... 
Tak ať si v ten kritický den nenaložíme přespříliš ;-)
Měla by Vám stačit slabá hodinka času.

Pruhy na uši a proužky na zapínání jsme si krásně předžehlili už v pondělí.

Dnes to tedy všechno hezky v kraji prošijeme...

A to jak tmavě tyrkysové pruhy na uši...

pondělí 21. října 2019

Dobrodružství v pirátské zátoce - Návod k autorskému panelu, díl 2.


Vítejte u druhého dílu pětidenní Pirátské šicí výzvy, na jejímž konci budete mít z tohoto krásného látkového panelu ještě krásnější hrací set.

V prvním díle jsme si všechno připravili, nastříhali, nažehlili...  a dnes nás čeká první šití.

Po dnešním dnu budete mít v rukách něco, co rovnou můžete dát dětem na hraní, a třeba je tím trochu zabavit, aby Vás následujících dnech nechaly došít zbytek ;-).
Dnes totiž ušijeme veškeré prstové maňásky a taky malou loďku.
Budete na to potřebovat asi hodinku a půl času.

Krakena i žraloka, nažehlené s pomocí vlizelínu na vrstvu filcu, obšijeme kolem dokola. 
Můj stroj má na tyhle srandy takovejhle krásnej obšívací steh, ale obyčejnej cikcak taky poslouží.

Stejně obšijeme kolem dokola i jednotlivé postavičky... Pirátky,...

... i piráty.

neděle 20. října 2019

Dobrodružství v pirátské zátoce - Návod k autorskému panelu, díl 1.


Dnes mám pro vás první část "Pirátské výzvy". 
V rámci ní během pěti dnů ušijete z tohoto krásného látkového panelu ještě krásnější hrací set.
Stačí, když si každý den vyšetříte hodinku až hodinku a půl času... Třeba když Vám dítě po obědě usne, pokud tedy ještě po obědě spí (ty moje obludy s odpoledním spánkem končily těsně po druhejch narozeninách ;-)...) Nebo pak večer, a nebo když se na chvíli zabaví děti spolu, jak to obvykle funguje u mne... 

Tady je Váš úkol na první den, bude Vám stačit slabá hodinka času.
Dnes totiž vlastně ještě nebudete šít.
Dnes Vás čeká spousta stříhání, žehlení a nažehlování.
Všechno si to hezky připravíte.

Kromě látkového panelu budete potřebovat: 
3x měkký bílý filc o velikosti A4 (případně dva bílé a jeden hnědý)
nažehlovací vlizelín cca 50 x 70 cm (spíš Vám bude stačit míň)
ronopast, 48 x 84 cm, nebo dvakrát 48 x 42 cm
asi 10 cm suchého zipu, nebo tři patentky

Kdyby Vám cokoli v návodu nebylo jasný, nebo jste se na něco potřebovali zeptat, neváhejte mne kontaktovat buď dolů do komentáře, nebo v mé šicí facebookové skupině Šijeme se čtyřmatkou, kam jste tímto srdečně zvány.

Pozor, panel má na fotkách ze šití často zkreslené barvy, neb moje děti už po obědě nespí a tak postup šití fotívám k večeru za umělého světla. Reálná barva je ta na úvodní fotce nahoře.

Jak už jsem zmínila výš, dnes nás čeká stříhání.
Z panelu odstřihneme první obdélník určený pro svrchní část hračky, i druhý pro vnitřní stranu. 
Linie vedoucí do středu dílů zatím nenastříháváme, ten čas přijde až v úplném závěru celého šití.

středa 16. října 2019

O manipulaci, jízdě na kole a smradlavejch holčičkách

Uchýlily jste se někdy ve svojí mateřský praxi k manipulaci?
Já se přiznám, že občas se mi to neplánovaně povede...
A čas od času, když jsem hodně zoufalá, to zkusim i plánovaně...
Nevim teda, jak u vás, ale u nás to teda bývá celkem bez efektu.
Za což bych teda ve výsledku měla být asi ráda... ;-)

Kdybych si na to vedla tabulku, nejspíš bych zjistila, že se úspěšnost podobnejch pokusů pohybuje někde okolí tří čtyř procent...
Tudíž, že jde ve výsledku o snažení spíš kontraproduktivní, utvrzující dítě leda tak pevněji v protichůdném názoru...


Třeba naše třetí posledního cca a půl roku často protestuje proti koupání. (Což už jsem vlastně zmiňovala v článku My to uklidíme včera...)
Zrovna nedávno jsem na ní zkoušela:
"A ty chceš bejt smradlavá? Vždyť si s tebou nikdo nebude chtít hrát. Děti budou říkat: ´Fuj, ty smrdíš, s tebou si nehrajem!´"
A ona se na mne tak podívala, a povídá: "Ale mami, já už jsem byla smadlavá, a oni si se mnou hály, a nikdo nezíkal, že smdim."

A jednou, když jsem jí zase poučovacim tónem říkala, že když se neumyje bude smradlavá, mne odbyla ještě ráznější odpovědí...
Pevně se na mne zamračila, ruce složila na prsou... a prohlásila: "Já CI bejt smadlavá!"

Tak a máš to matko!
:-D

V tu chvíli jsem se začala smát a pro ten den to vzdala.


A pak jsem se večer v posteli oddávala úvahám o tom, jak manipulace na moje děti moc nefunguje... a že je to tak vlastně v pořádku...
A moje mysl mi následně nabídla vzpomínku...
Vzpomínku, jak jsem se kdysi učila na kole...

čtvrtek 3. října 2019

Indiánské léto - látkový panel na ušití hracího setu (fotonávod k šití)

Hurá, hurá!!!
Další látkový panel zdolán!
Další hrací set hotov!
Tentokrát jev něm parta indiánů a jejich vesnička.

Indiáni jsou podobně jako rytíři a princezny, prstový maňásci.

Ti bydlí v malé vesničce v jejíž blízkosti teče krásně čistá říčka...



Celou vesnici dítě snadno složí, a jako tašku si jí může vzít s sebou na cesty...

... jen nezapomenout panáčky... ;-)

středa 2. října 2019

Šípkový sirup - vitamín C v lahvi



Možná vzpomínáte, že loni a předloni jsme dělali víno a likér z bezinek... Letos jsme z něj dělali sirup... 
A řeknu vám, že sirup z bezinek byl proti tomuhle šípkovýmu děsně na pohodu.

Otrhat ty bezinky sice chvíli trvá, ale aspoň se jejich sběr obejde bez krve... 
Takže jsme nasbírali jen tak do trojdecky.

A pak, všechny ty šípky rozkrojit, zbavit semínek a těch píchavejch chloupků... No "práce pro vraha", jak se říká...
Pak je potřeba to tak půl hodinku povařit do měkka.
Hezky to zalejeme v hrnci, jen tak zlehka. Odhaduju, že jsme tam mohli dát něco kolem dvou deci vody.
Nechat zchladnout.
Propasírovat důkladně přes sítko.
Přimíchat asi 250 cukru na sirup od dr. Otkera, hezky míchat do rozpuštění.
Pak zase přivést do varu, tak na pět - deset minut.
Vypláchnout si sklenici vroucí vodou a sirup do ní slít.


Tak, a máme zásobu vitamínového sirupu, pro letošní podzim :-).
Před dvěma lety jsme měli rakytníkovej... a byly jsme tenkrát prve nachcípaný až o Vánocích, tedy asi tři týdny po tom, co nám došel... 
Tak jsem zvědavá na srovnání ;-)

pátek 27. září 2019

Otcovská péče? Jedině na jedničku... ;-)

Tak jsem se po letech konečně dočkala...
Můj muž včera zvládnul naplnit hned dvě otřepaná klišé najednou...
Obvykle se mu teda, vzdor nejrůznějším oblíbeným tvrzením o specifikách otcovské péče, nic podobného nestává. Ale včera byl nějak mimo. Asi z toho celodopoledního paření her, který si po čase zase dopřál.

Šel následně do školky pro holky, a my se s nima potkali až u hřiště...
Z dálky na ně radostně mávám a lehce žasnu nad originálním outfitem tý menší...
Visí na ní dlouhá, pestrá sukně, oblečená přes legíny, a zkombinovaná s modrou teplákovkou...
"No ten jí vymódil..." směju se v duchu, "úplně jak z těch kreslenejch vtipů, jak dítě oblíkne maminka, tatínek... Čéče... Co to je za mikinu? Tu neznám..."
A tak k nim dojdu, vytlemená od ucha k uchu, a povídám: "Nazdár! Pěkná mikina. Komu jste jí ukradli?"

Prej že tvrdila, že je její... :-)
Jako, tvrdila to vzápětí i mně: "Mami, ta je moje, podívej, je mi..." :-D
Jaksi se mi tak trošku vrátil ten argument, kterej doma používám, když někdo z něčeho vyroste, že už je to někoho jinýho, komu to zrovna je... ;-)

Ale dobrý, už jsme tu pěknou mikinu zase vrátili...
I s tou bundičkou, co nám dnes ráno visela na dcerčině místě...
Hezky tý stejně velký holčičce, co má v šatně místo hned vedle...

Paní učitelka pak říkala, že po tý mikině byla včera menší sháňka... ;-)

úterý 24. září 2019

Kráčející duha



Tenhle výtvarně vědeckej pokus jsme dělali s klukama už na konci května...
Jenže jsme tenkrát namíchali příliš slabou žlutou, a tak nám to úplně hezky nevyšlo, neb výsledná oranžová byla díky tomu moc do červena, a zelená zas moc do modra...

Musím se přiznat, že jsem se teď celkem marně snažila najít, kde druhorozeňák vzal, že se tomu pokusu říká "kráčející duha"...
Zkoušela jsem to pod tim jménem najít na pinterestu, neb právě tam kluci hledali různý experimenty, který by rádi vyzkoušeli, a nikde nic...
Nakonec jsem ale klikala tak dlouho, až jsem se doklikala k obrázkům s názvy "Walking Water", "Rainbow Walking Water", "Walking Rainbow"...
Takže tam to vzal... ;-)


Jak to celý funguje?
Vlastně dost snadno.
Potřebujete šest skleniček od přesnídavek, šest vlhčenejch ubrousků a tři základní vodou ředitelný barvy.
Ty základní barvy jsou právě tři, žlutá, modrá a červená. Žádná další barva mezi základní nepatří... ;-)
Do jedný sklenice si namícháte červenou, do druhé modrou a do třetí žlutou (tu ideálně z dvojnásobného množství barvy, než první dvě, abyste nedopadli jako na první pokus my, jak už jsem zmiňovala nahoře ;-)...)

Pak sklenice postavíte hezky do kruhu, na střídačku vždycky jednu s barvou a jednu prázdnou.
A nakonec do nich vložíte ubrousky, tak aby se hezky klenuly mezi sklenicemi a každej spojoval vždy dvě sousední...

sobota 21. září 2019

Perníkový koláč s ovocem


Po delším čase jsem tu zase s receptem...
Sama mám totiž potřebu si zaznamenat, co mi to včera celkem náhodně vzniklo pod rukama ;-)
Doma bylo posledních pár kousků pečiva, a bylo jasný, že k snídani nezbyde nic...

A tak jsem v náhlém záchvatu přesně korespondujícím s mým přesvědčením, že je snazší a rychlejší umíchat nějaký to těsto, a cosi z něj upíct, než jít nějaký to pečivo nakoupit, upekla tohle.

Původně to mělo být něco krapet jinýho, ale tím, že jsem během pečení zjistila, že došel kypřící prášek, a mám už jen kypřící prášek do perníku, z toho vzniklo to, co vzniklo.

A protože to bylo fakt dobrý, chci mít možnost to zopakovat co nejpodobněji ;-)
A navíc to takhle můžete vyzkoušet taky ;-)


Potřebovat budete:
cca 200 g polohrubé mouky
cca 80 g cukru krupice
2 lžíce kakaa
2 lžičky kypřícího prášku do perníku
jednu kysanou smetanu
2 vejce
asi půl deci oleje
asi 1 deci mléka

Olej a hrubou mouku do formy

asi 200 g nějakýho ovoce
tři lžíce cukru krystal, může být i třtinový

Já nejdřív smíchala tu mouku z cukrem, pak jsem chtěla přidat prášek do pečiva a zjistila, že mám jen ten do perníku, tak jsem kromě něj přidala i to kakao, že to holt bude trochu jako perníkový, a pak metličkou přišlehala kysanou smetanu, vejce, olej a mlíko.

Tedy, úplně nejdřív jsem si zapnula troubu na 180°C, abych jí měla hezky vyhřátou.

Pak jsem těsto rozetřela do vymazaný a vysypaný koláčový formy.

V mrazáku vyštrachala poslední hrst ostružin z léta, a tři hrsti borůvek, dohromady tak něco kolem těch dvou set gramů, a nasypala to navrch. 

A zasypala cukrem. 
Krystal mi po první lžíci došel, tak jsem vyštrachala ze zapomenutejch zásob třtinovej a dosypala to jim.
A hurá s tim na hodinku do trouby.


Snídaně byla výborná.
Už nezbylo...

A vy něco podobnýho ještě stihnete připravit na tu nedělní ;-)


středa 11. září 2019

Zase jedna cesta autobusem aneb O trpělivosti

Občas jsou ty cesty autobusem fakt výživné...
Občas jsou výživné už cesty na autobus...
Děti nechtěj jít.
Ta má něco v botě.
Tý se skrčil v botě jazyk.
Tý upadla panenka.
Ten musí nutně vylízt na strom u cesty...
Ta křičí, že chce "taky na koužek, jako bácha!"
Ta křičí, že chce tancovat.
Ta křičí, že chce do školky...
Ta nechápe, proč je v pět zavřená...
A CHCE do školky...
TEĎ...
A nechápe, proč na její požadavek reagujete pobavenym smíchem...
A kouká na vás FAKT naštvaně...

Po nástupu do autobusu spustí ta větší řev, že nechce jet autobusem, že bude blinkat...
Pro začátek na vás vrhne aspoň zlej pohled.
Pak si ostentativně sundá látkovej klobouček, a připraví si ho místo blinkacího pytlíku hezky k puse.
Chvíli do něj na celej autobus hlasitě dáví, aniž by cokoli vyblinkala...

Načež holky spustěj nanovo tirádu na téma "Á ci taky jít na koužek!" "Ne, JÁ ci jít na koužek!"
A po deseti hádavejch výrocích z obou stran, prohlásí na druhé stanici z osmi ta menší: "Já ci čuat!"
A vy jí jen pevně a zcela bez vzrušení, takovym tim tónem, kterej nepřipouští žádný námitky, odvětíte: "Vydržíš!"

A tak se zase hádaj dál, o to která z nich chce jít s bráchou na kroužek...
A vy si vduchu říkáte, že jestli jste kdysi prohlásila svoje soužití se třemi mladšími sourozenci v jednom pokoji za vysokou školu tolerance...
Pak jakožto vícenásobná matka denně skládáte přinejmenším profesuru z trpělivosti...


Mnoho trpělivosti a pevný nervy všem spolumatkám
přeje
čtyřmatka Jenovéfa

sobota 7. září 2019

Konstruktivní lenost

Tenhle termín rád používal můj táta... "konstruktivní lenost..."
"Když už jsi línej, buď línej KONSTRUKTIVNĚ," říkával...

Pokud někdo netuší o čem je řeč, vězte, že konstruktivně línej člověk kdysi vymyslel kolo.
Konstruktivní lenost nepochybně stojí taky za vynálezem pračky... A vůbec za spoustou dalších vynálezů...
Prostě někdo línej vymyslel, jak si práci šikovně usnadnit, udělat jí jednodušeji, a ne se na ní prachsprostě vykvajznout... Nebyl tudíž jenom línej, byl línej konstruktivně...

Já si na ten termín vzpomněla nedávno... když jsem sekanou zadělala nikoli v míse, ale v pekáči...
Normálně jsem přímo do něj nasypala nakrájenou cibulku...
Mletý maso taky přišlo rovnou do pekáče...
Stejně tak strouhanka, sůl, špetička pepře, "nějaký ty zelený kousky, o kterejch člověk vždycky doufá, že jsou to bylinky...", a taky pár vajec...
Pak jsem to krapet zamíchala vidličkou, prohnětla to rukama, uplácala tři šišky, podlila to trochou vody... a vrazila to trouby... spokojená, že dnes mísu od masa mýt nemusim...

JO! Tomu říkám nápad :-D
Táta by mne ocenil ;-)

A jak jste si v posledních dnech usnadnili práci vy?
Podělte se o svůj tip ;-)

středa 4. září 2019

Zmrzlinové intermezzo aneb O zamazaných tričkách

U stolu sedí dvě holčičky.
Ta menší se vesele směje.
Na tričku má flek od čokoládové zmrzliny...
Flek má nejmíň osm centimetrů v průměru...
Takže je de facto skoro přes celej její hrudník...
A několik dalších, menších fleků vesele vyplňuje zbylé místo kolem toho velkýho...
Ta větší holčička, sedící vedle ní, si právě všimla malého flíčku od zmrzliny na svém tričku...
Flíček má sotva něco kolem dvou centimetrů...
Holčička ovšem spustí strašný řev: "Já jsem si umazala tyčkóóóó???"
A řve...
A řve...
A řve...
Zatímco menší holčička se dál spokojeně tlemí...

U stolu sedí ještě jedna holčička.
Poněkud přerostlá holčička...
Sedí naproti oběma malejm holčičkám...
Sedí tam s vědomím, že před čtvrt hodinou, po návratu z hřiště, vymyla oběma malejm holčičkám z vlasů písek a oblíkla je do čistých triček...
Tahle "velká holčička" si sice svojí porcí zmrzliny tričko nezmazala.
Zato se tou zmrzlinou, při pohledu na svoje malý holčičky, celkem obstojně dusí.


                                                            🌸