Prohledat tento blog

středa 18. května 2022

Mamablog roku 2022

Tak je tu po roce zase anketa mamablog roku, která již tradičně začala na den matek a končí na den dětí.
Loni jste mne svými hlasy dostali jen tři místa(!) od vyhlašované první desítky...
Tak třeba letos by to mohlo i vyjít ;-)
Navíc letos to vypadá, že by se na rozdíl od loňska mohl konat i slavnostní event s vyhlášením prvních míst spojenej... Tak to by bylo určitě moc zajímavý se na takovou akci moct jít podívat... 
Tak uvidíme, jestli mne tam uvidíte ;-)
Co pro to, abyste mne tam viděli, můžete udělat?
No přece hlasovat pro můj blog!
Na týhle stránce, až úúúúplně dole najdete hlasovací formulář.
V kategorii "Lifestyle" vyberete můj blog "Ze života čtyřmatky", vyplníte a hlas odešlete.
Dohromady to můžete za ty dny, co zbývají do 1. 6. 2022 udělat hned třiktát (pokaždé v jiný den)...
A navic!!!
Navíc každý z těch dnů můžete něco pěkného vyhrát ;-)
Loni jedna z vás měla v losování štěstí, tak třeba se na některou z vás usměje to štěstí zas ;-)
A třeba vám pak konečně napíšu, jak to na takovym vyhlašování ankety mamablog roku vlastně vypadá... ;-)




sobota 30. dubna 2022

Pracovní koutky snů



Máte svoji šicí pracovnu?
Nebo aspoň koutek?
Já mám tedy ten koutek... Byť poněkud přeplněnej...
Navíc mi ho děti věčně zahazujou vlastníma obrázkama, věcma na opravu... 
A muž tam taky hází kdeco, o čem zrovna neví kam to patří...
Vždycky jednou za měsíc či dva strávim i několik dní úklidem, aby se tam vůbec dalo pracovat, v kterýmžto stavu to vydrží tak dva týdny...
Frustrující...

Občas sním o tom, že jednou budu mít celou vlastní pracovnu, kam se hezky zavřu a hukot naší početné domácnosti nechám za dveřmi... A v klidu si tam budu spokojeně několik hodin tvořit...
No... v reálu by mi tam asi stejně vlezli...
A kdybych se zamkla, tak by mi vytrvale dětičky bušily na dveře...
Myslim, že by to bylo úplně stejný jako se záchodem... Znáte to, tam my mámy taky nikdy nejsme samy... ;-)

Každopádně vás tímto vítám u svýho úplně prvního článku, ke kterýmu jsem fotky nefotila sama, ale vybrala jsem je ze svý nástěnky na Pinterestu, kam si píchám všechny krásný obrázky, který mne při brouzdání na týhle úžasně návykový síti zaujmou.

Tak se pojďte pokochat se mnou ;-)

Třeba tahle pracovna je krásná... Miluju tu převažující barevnost... 
A všimla jste si některá, jak se podobnej vzor, do kterýho jsou kovaný nožičky od těch starejch singrovek, objevuje i na koberci?

Vzor tohohle koberce mne naopak nenadchnul... ale ten zbytek velmi...
A toho prostoru!

Tohle je vybavený spíš na to výtvarný tvoření, ale myslim, že doplnit tam šicí stroj, látky a nějaký ty krabice s galanterií, by nebyl problém...
Na druhou stranu stolu totiž pokračujou stejný skříňky, jako vidíte vpravo...
A toho světla!
A můžete se při tvoření i točit ze shora... ;-)

Tohle to je tedy velmi něžný... 
Sladkost sama... 
Uznávám, že i na mne už je těch krajek a kraječek skoro moc...
Ale vyladěný je to teda do detailu.

Tohle na mne působí hezky, čistě a prakticky... Za tenhle koutek bych se tedy vůbec nezlobila... ;-)

Tohle se mi taky zdá krásně praktický... I když ty drátovaný košíky pod stolem mne moc neberou...
Ale třeba ta duha nití vpravo nahoře!
A po stole tam běží ten polohovací panáček!
Kdysi jsem měla takovýho malýho, ale děti mi ho rozbily...

Další krásná šicí místnost s ostrůvkem uprostřed... 
To by se to stříhalo!
Kdo z vás taky musí vždycky před stříháním vytřít, protože jediný místo, kde najde plochu aspoň metr na metr, je na zemi?

Další krásná šicí místnost s extra vytuněnými stroji a tématickým kobercem evidentně v jakémsi přístavku...
No... v paneláku toho asi moc nepřistavíme...

Nebo tahle tyrkysová!
ACH!
A ty šaty na panně!
A to okno ven!

Další krásnej šicí koutek... Tentokrát pro milovníky růžové...
Vyladěno do detailu...
Skoro bych tipla, že tenhle patří nějaký puberťačce ;-)
Moje dcerka by se z něj zbláznila štěstim ;-)

A jedno čistě bílé šicí podkroví...
Taky má svý kouzlo...

Narazily jste už na netu taky na podobný crafty skříně?
Ať už bílé?...

...nebo takhle (možná jako) dřevěné?
Působí to prakticky...
Nezabere to zas tak moc místa...
Všechno vaše tvoření se před návštěvou schová...
Ale zase je potřeba všechno vždycky srovnat hezky dovnitř... ;-)


Tady je taky jedno skříňové řešení... 
Tušim, že takovou skříňku s vyklápěcim středem jsem kdysi viděla v Ikee... 
Neví někdo?

Tohle teda neni šicí koutek... 
Ale malovací by se mi moc hodil taky...
A tenhle je MOC krásnej!
I ta řezačka by se mi hodila ;-)
A to okno je nádherný!
I ten výhled za nim...

A další krásnej inspirující výhled z okna u pracovního stolu, o kterej se s váma prostě musim podělit...
Jo... 
To by se to malovalo!

Nebo by možná bylo fajn mít pracovnu přímo uprostřed zahrady...?

Třeba jen docela maličkou...?
Pokud tedy ovšem nějakou tu zahradu máte... ;-)

No, většina z nás je určitě šťastná pokud má někde v bytě třeba něco takovýho... ;-)

Nebo takovýho...

A nebo aspoň takovýho... ;-)



Co?
Jak to máte s šicí pracovnou vy?
Určitě mi napište, ať už tady, nebo třeba na fb ;-)

Na další nápady, který mne ohledně pracovny na Pinterestu zaujaly se můžete mrknout tady ;-)

úterý 26. dubna 2022

Zápisy do školy

Tak máme za sebou další zápisy do školy...

Pro nás čtvrté a poslední.

Každý z nich přinesly svoje jedinečný zážitky...


Ty úplně první, s nejstarším, jsme absolvovali před sedmi lety.
Syn na nich paní učitelce ukazoval tvary, barvy... Odrecitoval jí básničku:
"Řekni honem králíčku, 
jakou máš rád barvičku? 
Černou ne, je moc smutná, 
zelená mi nejvíc chutná!"
Pak učitelka načala nějakou další otázku a syn ji přerušil: "Počkej! Já jsem ti chtěl ještě něco říct! Víš jakou mám nejradši barvu?"
A my si s mužem u vedlejšího stolu, kde jsme vyplňovali papíry, říkali: "A jé! To bude: Pepíčku, napíšeš padesátkrát paní učitelce se netyká... Pepíčku, proč jsi to napsal stokrát? Protože jsem ti chtěl udělat radost..." :-D
A jako... docela se divim, že ještě s podobnym trestem nepřišel, protože problém s vykánim má dodnes... 
I když dnes už se aspoň občas opraví...


Ze zápisu s našim druhorozenym si toho vlastně moc nepamatuju, ty proběhly tak nějak standardně... 
Snad jen to si vybavim,... jak jsem si těsně před odchodem vzpomněla, že jsem ho přece chtěla vyfotit!
Postavila jsem ho k tabuli, ať má na památku hezkou fotku jako budoucí školák... 
Muži šlo na nervy, že zdržuju...
Bylo tam mizerný světlo...
Klepaly se mi ruce...
A on se všelijak blbě tvářil... 
No... 
Marnost...


Zápisy naší třetí probíhaly v dubnu 2020... 
Takže jsem obíhala vybrané školy v roušce a házela vyplněný formuláře v obálkách hezky do schránek...
Naštěstí jsme na konci února, asi dva týdny před tím, než nejmladší donesla neštovice, a necelé tři týdny před tím, než se školy poprvé zavřely kvůli covidu, stihly spolu se třetí aspoň den otevřenejch dveří... Takže školu i svou budoucí učitelku stihla poznat tam... 
A DOKONCE! Dokonce s ní tenkrát ta naše nemluva vážně mluvila!!! Což bylo (a vlastně pořád ještě je) velmi neobvyklé. 
Celkem normálně jí odpověděla na několik otázek... 
Takže jí pak prvního září ve dveřích do třídy mohla učitelka říct: "Ty máš ráda žirafy, viď? Pamatuju si to dobře?" A rozsvítit jí tim jak Vánoční stromeček... 💗


No, a teď v pátek jsme byli zapisovat to poslední dítě...
Ráno na odchodu do školky, jsem v předsíni zjistila, že má z předchozího dne na bílý mikině oranžovočervenej flek od rajský... 
Bylo mi jasný, že takhle narychlo s ní výměnu za něco čistýho rozhodně nedomluvim, a tak jsem to radši nechala být a čistej svetřík pro ni jsem si hodila do batohu až na odpoledne...
A rovnou jsem k němu přidala i hřeben a gumičky, protože přesvědčit ji na nějakej účes je další úkol na menší diplomatickou misi, takže ráno jsem ráda, že jí ty vlasy aspoň rozčešu...

Odpoledne v šatně školky, to šlo naštěstí celkem hladce. Nechala si vysvětlit, že na zápis je moc dobrý vypadat jako roztomilá šikovná holčička, a že v čistym svetříku a s učesanými culíčky bude vypadat právě tak, a to se bude učitelkám určitě moc líbit.
Takže jsem tu naši nespoutanou rozcuchanou zmatlanou divošku v rychlosti proměnila v poněkud reprezentativnější a spořádanější verzi, a vyrazily jsme spolu vyzvednout ségru a na zápis...

Tam jsme ale měly ještě chvilku času... 
Mimochodem, byly u vás taky ty dva dny přeháňky a mokro? 
U nás jo...
A jak jsme tam ještě skoro čtvrt hodiny čekaly, stalo se, že jsem v jednu chvíli něco řešila s tou starší, a když se otočim... 
Tak akorát vidim, jak si to moje načesaný načančaný dítě v čistym svetříčku právě na trávníku kleká do bláta!!!
No...
Vážně...
Marnost...

Ale zazpívala jim tam fakt pěkně... 
Až jsem sama čuměla, jak dlouhou písničku s docela složitym frázovánim a změnou temp se ve školce naučila... 
Nejdřív jim ovšem velmi důležitě sdělila, že ve školce jí na testech školní zralosti pochválili, a řekli jí, že má jít už do školy, tak tu teda je... ;-)💗

Tak jsem na ní v tom příštím roce zvědavá...


A vy mi dejte vědět, jak to při zápisu probíhalo u vás ;-)




P.S.: Pokusila jsem se googlit tu písničku, ale bez většího úspěchu... našla jsem jen první sloku... 


A já si z jejího zpěvu bohužel pamatuju jen zhruba tohle:

Kudy chodí jaro, 
zelenými vrátky, 
stejnou cestou za rok 
půjde zase zpátky, 
zas bude mít šaty 
z ... modrých výšek 
a věneček zlatý, 
celý z pampelišek. 
ROK! Co dá nám rok, 
zas dozvíme se nápřesrok. 
...léto chvátá... 
...
děti nosí hrdě 
pusy od borůvek. 
ROK! Co dá nám rok,
zas dozvíme se nápřesrok...
... 
podzim si vůůůůbec nepamatuju... 
...
Kudy chodí zima 
stříbrnými vrátky, 
stejnou cestou za rok, 
půjde zase zpátky, 
zas bude mít kabát 
bílý jako vločka...
nananananana
tam je prej zase vločka... (to po tý druhý vločce přerušila a sdělila jim: "No, tam je dvakrát vločka..." než jela s patřičnou dramatizací zase dál a do finále :-D )
ROK! Co dám nám rok,
zas dozvíme se nááápřééésrok.


Jestli to někdo znáte, tak mi určitě napište ;-)

pátek 4. března 2022

Pár slov o válce...

Poslední dny nějak vůbec nepíšu...

Ani na stránku blogu na fb...

Možná to z článků na tomhle blogu občas vypadá, že si dovedu udržet nadhled i v docela šílenejch situacích... Jenže ty situace, o kterejch píšu, jsou i přes svojí občasnou šílenost a náročnost vlastně docela vtipný... Někdy dokonce už v tu chvíli, kdy se teprve dějou... ;-)
Skutečnost je ale taková, že mne dokáže rozhodit kdeco... 
Tedy, ne že bych se hned hroutila, a upadala do depresí... Spíš jsem ještě zmatenější, nesoustředěnější a neproduktivnější než obvykle... A že to jsem i zcela běžně... Akorát pokud jsem v pohodě, daří se mi to přece jenom jakžtakž korigovat...
No, a co si budeme...
To, co se poslední týden děje, není jen tak běžný "kdeco"... Ale něco, co dokáže rozhodit i ty, který jen tak něco nerozhodí...
Tak proto je teď u mne na stránce pusto...
Ani mi to teď nějak úplně nejde přes klávesnici... 
Psát o těch vtipnejch příhodách...

Ale věřim, že to je jen ten počáteční šok, než se všichni trochu vzpamatujem...

Vlastně jsem o víkendu narazila i na jednu zprávu o válce, která mne rozesmála...!
Možná jste jí taky četli...
Tu o tom ukradenym ruskym tanku... 
Taky jste si jako já říkali, že by jim je mohli ukrást všechny, a aspoň by byl klid...? ;-)

Teď v úterý ráno jsem zase sjížděla novinový titulky na seznamu a říkala si: "No vidíš, i v Rusku už se stavěj válce na odpor..."
"Mamí, a proč se stavěj válce na odpor?" Vyrušil mne zvonivý hlásek naší nejmladší...
Než jsem stihla vstřebat, že jsem už zase přemýšlela nahlas a následně zformulovat vhodnou odpověď, pokračovala ta naše malá opice zpěvavě: 
"Protože je odporná?!?" 
A já jen užasle přitakala: "Jo... Přesně tak... Protože je odporná... Válka je totiž vždycky odporná."
A zatímco jsem sledovala, jak poskakuje bytem pryč, běželo mi hlavou něco o tom, že pětiletý děti maj někdy víc rozumu, než mnozí světoví vůdci...
Taky máte občas ten pocit?
Já hlavně teď v poslední době...

Tak ať se dáme my i svět brzy zase dohromady.. 💗


P.S.: Klidně se podělte o to, co vám v současnosti pomáhá celou tu situaci zvládat.
Já tak nějak pořád různě třídim a probírám věci, přeskládávám a vyhazuju... 
Včera jsem probrala i věci na správky... 
A dneska jsem na ty, co mi po třízení zbyly, nastříhala a nažehlila celkem pět a dvacet záplat! Různý kytičky, srdíčka, kočičky... Prostě samý krásný a milý věci... 💗😸🌸
Tak snad to přes víkend všechno našiju... Přednost maj oteplováky naší třetí, neb dnes nasněžilo, a ona je má jaksi ve správkách oboje... 🙈

středa 9. února 2022

O dárcích a taky trošku o dárcích

 Sice už je únor, ale já se ještě vracím k Vánočním dárkům...

Potřebuju se prostě pochlubit, co krásnýho jsem dostala, a taky se chci ohledně dárků podělit o jednu vlastně docela vtipnou historku obohacenou o jisté morální dilema... ale to až nakonec ;-)


Prvního super krásnýho dárku jsem se tyhle Vánoce dočkala u manželovejch příbuznejch...

Dostala jsem tam dva balíčky, a oba jsem tvarem odhadla na bonboniéru...  Ovšem ta jedna byla výrazně těžší... fakt podezřele těžká... To proto, že ve skutečnosti skrývala tyhle nádherný akvarelky!!!


Jojojo! Přesně o těch jsem psala na jaře, že je chci ;-)

Muž se nechal na podzim slyšet, že mi žádný barvy kupovat nebude, že prej jich mám spoustu... Prohlásil to tak rezolutně, že jsem se s nima už rozloučila...

Nakonec ta zařídil u svejch příbuznejch... čímžto svý prohlášení splnil, a přesto ty barvy mám... 💗

Tak už je vesele zkoušim... 

Ty barvy jsou prostě úžasný! Z některejch odstínů jsem úplně paf.



Dalšího hodně hustýho dárku jsem se následně dočkala doma od manžela...

Chytré hodinky! No jo.. i mně tenhle hit dostihl...

Muž teda asi doufal, a asi ještě doufá, že mne skrze ně donutí k běhání... ale hodinky jsou rozumný a nabízej mi spoustu zajímavějších činností včetně asi pěti různejch tanečních módů... ;-)

Další zajímavá funkce je, že mi to měří jak dlouho jsem spala, jak hluboce, kdy jsem usnula a tak... 

Což mi připomíná, jak tuhle říkal muž dětem, že už aby byly v posteli, že už jsme unavený, a pak se opravil, že maminka neni unavená, že ta v noci spala, že to on je unavenej, že spal po noční jen čtyři a půl hodiny... 

A já přemýšlela, jestli mu mám ukázat tenhle displej svejch hodinek... 

A nebo snad radši ani ne... :-D


No... měří to všechno možný... Zkrátka hezká hračka je to.

Musim ovšem říct, že mně ty hodinky uměj taky pěkně nakrknout... 

Třeba když na mně začnou bzučet, že se mám hýbat ve chvíli, kdy maluju... 

Člověk se tak hezky soustředí, tvoří... Ponořenej...  

A ty magorky ho z toho flow oprskle vyrušej, a prý: "Vstávejte a hejbejte se!"...

Nebo začnou takhle bzučet deset vteřin po té, co si sednu na mísu... :-/

A tuhle spustily, sotva jsem si sedla k obědu a dala do huby první lžíci polívky... to jsem měla vážně chuť bejt na ně sprostá... :-D


Mimochodem... zpátky k bonbonierám... A taky k tý v úvodu zmíněný historce...

Před těmito Vánoci jsem totiž skoro tři měsíce řešila dilema zda říct či neříct... Co? Komu?...

No...

Vezmu to od začátku...

O Vánocích 2019 mi ségra nad balíčkem od nich, kterej jsem zrovna vybalovala, plna entuziasmu povídá: "Chtěla jsem ti nejdřív koupit maliny v hořký čokoládě, ale zrovna jsem je nikde nemohla sehnat, a pak jsem narazila na tohle, že to máš přece vůbec nejradši a vzala jsem ti to..." 

A já se snažila nad právě dovybalenou krabičkou Mon Chéri tvařit nějak... no sama vlastně nevim přesně jak... Naštěstí všude kolem bylo rušno od našich i jejich dětí, takže nebylo těžký převýst pozornost prakticky okamžitě někam jinam...

Muž mi pak doma večer povídá: "Já myslel, že Mon Chéri nemáš ráda?"

"Jo... Snad úplně jediný bonbóny, který nejim... Zjevně si ségra pamatuje, že k nim mám silnej emocionální vztah, jenom už jaksi zapomněla jakej."

"Já jsem si říkal, že se trochu zvláštně tváříš, ale teda držela ses hezky... Řekneš jí to?"

"Já nevim... Asi spíš ne..."

"Abys je příště nedostala zas..."

"Nestraš..."

O Vánocích 2020 jsme se osobně nesešli, páč karantény na každym kroku, a dárky si jen předala ségra s mym mužem ve velkejch taškách kdesi na rohu nějaký ulice cestou z práce...

Jo... 

Dostala jsem Mon Chéri!

Třikrát takový balení co rok předtim!!!

No tlemili jsme se tomu jak blázni...

Následně jsem pak další podzim řešila, zda a jak dát ségře vědět, že bych jako radši snad jakýkoli jiný bonbóny, než tyhle...

Nakonec jsem to ale opět nechala být...

A tentokrát jsem byla odměněna...

Nugátem od Trapistek...

Tak dobrý ;-)

Ale stejně mám dilema... 

Říct jí to někdy? 

Zasměje se? 

Nebo jí to bude mrzet?... 

Schválně, jak jste podobnou situaci řešili vy? A jak to dopadlo?💗

čtvrtek 20. ledna 2022

Po čase zase o čase... A taky trochu o paměti

Málo píšu...

Musim to letos napravit...

To jsou ty věčný boje s časem...

Příliš mnoho úkolů a příliš mnoho zájmů...

Neustálý dilemata, co kdy...

A co dřív...

A na co už ten čas prostě nevyjde...

S tim časem to mám vůbec zajímavý... Vlastně jsem o tom, jak s nim bojuju, psala před časem ;-) tady ;-)


Jojo, to s těma hodinama byla dobrá historka...

Letos z kraje prosince mám taky jednu takovou...


Šly jsme s naší třetí na logopedii, a já se uvnitř dmula pýchou, že jdeme pro jednou včas...

sobota 11. prosince 2021

Seznam Adventních radostí

I letos máme svůj seznam pro období Adventu... Ne, že ne...
Jen zase nestíhám o něco víc, než loni a předloni...
Jak jsem psala včera na fb... ještě jsme ani nezačali píct... ale rum už máme ;-)

Ale stihli jsme část věcí ze seznamu.
Třeba hned prvního jsme byli vybrat ty ozdoby, a podařilo se nám ulovit krabičku s hasičskejma autama, kterou jsme měli vyhlídnutou asi tři roky zpátky, ale stihli nám jí tenkrát vyprodat...
A rovnou jsme viděli ten stromeček na náměstí a taky Pohádkovou zámeckou zahradu a ještě jsme ochutnali trdelník... od tý doby ještě dvakrát ;-)


 Obrázek se seznamem si můžete stáhnout, vytisknout a vybarvovat si hvězdičky, jako my ;-)

A můžete mi klidně napsat, co dalšího v Adventu podnikáte... Třeba dolů do komentů, nebo na fb ;-)

středa 17. listopadu 2021

Kokosové kornoutky s brusinkovým sněhem

Koncem listopadu a začátkem naší karantény jsem narazila na výzvu od Ikey, soutěž v pečení vánočního cukroví! No to je něco pro mne!

Zadání: V receptu musí být brusinky a čokoláda...

Fajn čokoládu doma máme... a brusinková marmeláda z Ikey by taky v polici měla být...

Co bych tak upekla?

Mohla bych upravit ten recept na kornoutky...

Mám oříšky?

Aha... 

Nemám...

Možná by se dal místo nich použít kokos...?

Tak aspoň že mám ty brusinky... 

Kdepak jsou...?

JO! Tady!

Aha... To je černorybízová a ne brusinková!?! Ježkovi... 

No tak to asi bez brusinek nevymyslim... 

Nemáme nějaký jiný,... v lednici... 

Jé! Tady je ještě pytlíček brusinkový marmelády od těch grilovacích hermelínů z léta...!

Tak to by asi šlo...


A tak jsem spáchala kornoutky, který měly místo oříšků v těstě kokos, a místo malinovýho pudinku ve sněhu vanilkovej a k tomu brusinkovou marmeládu...

Byly tak dobrý, že je děti vyluxovaly z talíře během těch deseti minut, co jsem se snažila v mobilu upravit ne moc povedený fotky... (naštěstí jsem si taky jeden k tomu upravování uzmula ;-)...)

Pro ty blbý fotky jsem ani nečekala, že můj recept vyberou mezi těch dvacet, mezi kterejma pak lidi hlasovali...

Chvíli to pak dokonce vypadalo na třetí příčku, ale nakonec to bylo krásné páté místo... 

Takže můj recept nakonec na stránkách Ikey neni, a tak vám ho dávám aspoň sem ;-)



                Na těsto:

neděle 7. listopadu 2021

Děti a moderní technika

Jak to máte doma s technikou?

Necháváte děti, aby se s ní dostatečně seznámily?

A dokážete zároveň dostatečně rozvíjet jejich další zájmy, aby se neseznamovaly pouze s ní?

Někdy je ta hranice závislosti velmi tenká, a přiznám se, že občas si nejsem úplně jistá, jestli jsme ji už doma nepřekročili...

A to všichni... 

Do jednoho...

Ale pořád jsme schopní odjet na týden i dva mimo signál naší "milované" wi-fi, a po technice po tu dobu nevzdechnout... Tak snad ještě pořád dobrý ;-)


Naše děti se s technikou seznamovali od mala...

Kluci mi sedávali na klíně, když jsem kdysi pařila Sims 3. 

A tátovi zas, když pařil Guild wars 2.


Když byly tomu staršímu tři roky, překvapil mne prve...

Hrávali jsme spolu tenkrát v počítači takovou hledací hru. V tý hře jste byli ředitelem ZOO, a potřebovali jste získat nějakej grant. Do ZOO měla kvůli tomu přijít kontrola, a všechno samozřejmě bylo jako na potvoru vzhůru nohama... A tak jste plnili jednotlivý úkoly typu: Opičky utekly do krámku se suvenýrama, najdeš je mezi hračkami všechny? Někdo naházel smetí do výběhu hrochů, honem ho všechno sesbírej do koše!... a podobně...

A když jsem jednou po obědě uspala toho mladšího a zapínala jsem počítač, ptala jsem se toho staršího: "Co? Zahrajem si tu novou hru, co nám tam táta dal?"

A ten tříletej mrňous, co ještě rok před tím se mnou mluvil v heslech, se na mne útrpně podíval, a pak pomalu důrazně povídá: "On jí tam nainstaloval, mámo. NA-IN-STA-LO-VAL!"

Ten tón mi z ní v uších dodnes :-D


No... a od tý doby to s nim roste...

Jednu dobu se třeba bavil tim, že vždycky otevřel v googlu jakési příkazové okno, a něco tam v tom kódu přepsal... A pak vždycky čekal, jak budu koukat, až ten počítač zapnu, neb měl nějak podivně změněný zobrazení, a já netušila co s tim... Zatímco syn stál vedle a dusil se smíchy... Opičák...

Pak už jsem vždycky jen říkala: "A koukej mi to vrátit do normálu!"

No, v poslední době ho tenhle druh zábavy konečně omrzel...


Ale třeba teď v létě mne zase pořádně dostal.

sobota 6. listopadu 2021

Návod k látkovému panelu Prázdniny na statku

 Konečně jsem došila další svět na hraní...
Tentokrát podle panelu Prázdniny na statku, a kdo dosud váhal, jak na něj, tak pro toho teď píšu te hle podrobnej fotonávod ;-)

Už se těším na všechny ty hry ;-)


Kromě panelu a nití budete k ušití potřebovat:

6 x měkký bílý filc velikosti A4

nažehlovací vlizelín cca 50 x 90 cm

ronopast cca 48 x 84 cm, nebo dvakrát 48 x 42 cm

asi 10 cm suchého zipu

a 4 patentky

Z panelu vystřihneme svrchní díl skládacího setu, vnitřní díl skládacího setu. V pruzích vystřihneme i postavičky...

středa 27. října 2021

Seznam podzimních činností... aneb Na podzim si užijeme

 Málem bych se s vámi zapomněla podělit o náš letošní seznam podzimních činností...

A to je přitom TAK krásnej ;-)

První podzimní dělanej v canvě ;-)




Stáhnout si ho můžete jako Pdf tady ;-)

A užijte si to všechno pokud možno ve zdraví ;-)

úterý 28. září 2021

3. rok facebookové stránky blogu

 Opět jsem úspěšně propásla třetí výročí založení fb stránky k tomuhle blogu.

A navíc jsem tenhle článek odložila rozepsanej na dobrý čtyři měsíce...

Ale konečně mám pro vás další výběr toho nejlepšího, co fb stránkou za ten třetí rok proběhlo, a co by bylo škoda, aby tam někde zapadlo...

Tentokrát jsem z více jak 180ti postů vybrala na základě vašich reakcí tyhle... je jich celkem dva a šedesát.



29. 2. 2020 

"No šup!
Jdete spinkat!
Já pak ještě pověsim nádobí a půjdu taky..."



4. 3. 2020

"Proč si vysypala tu zbylou kukuřici (z popcornu)? Koukej to uklidit!" říkám tý nejmladší.
O chvíli později zmateně koukám na stále prázdnou mísu i čistou podlahu...
"Kam si tu kukuřici dala?"
A ta malá opice ukáže hrdě... pod gauč!


sobota 10. července 2021

Jak dopadla anketa mamablog roku 2021?

Už dva dny vím nejen kdo se letos umístil na předních příčkách, ale i to, kam jste letos svými hlasy dostali mne.

Letos nás bylo v kategorii lifestyle, tedy těch blogerek, co mají i vlastní blogovou stránkou a nepůsobí jenom na sítích, o poznání méně než předloni při poslední anketě mamablog roku 2019.
Bohužel pro mne, ale drtivá většina těch silných blogů s velkou fanouškovskou základnou zůstala.
Přesto jste mne zvládli oproti předloňsku posunout o dalších pět míst.
Ovšem, protože se letos vyhlašovalo jen deset prvních míst oproti předloňským patnácti, skončila jsem opět "třetí pod čarou"! :-D

Nu což, slavnostní vyhlašovací event letos stejně neproběhl, vzhledem k situaci s coronavirem... a příště, příště už to třeba společně dáme... ;-)
Navíc příště to bude moje čtvrtá účast v anketě, tak by to bylo jaksi příznačné se na vyhlašovaný pozice dostat právě tehdy, že ano...? :-D

Každopádně, co mi udělalo velkou radost, že mi jedna z vás napsala, že jí v rámci jednoho ze slosování z došlých hlasů vylosovali!!! Takže minimálně k jedné z vás se letos nějaká ta cena i vážně dostala! (Nebo možná teprve dostane? Nevim jak jsou rychlý v odesílání...) A ještě k tomu zrovna tahle maminka malýho kloučka fakt aktivně agitovala další z vás k hlasování, takže jí to celkem logicky přeju dvojnásob ;-)

Pokud jste něco vyhrál někdo další, tak mi prosím určitě dejte vědět! Vážně mne to moc potěší... ;-)



 

středa 7. července 2021

Náš letní seznam 2021

 I na tohle léto máme svůj další seznam plný fajn činností, které určitě chceme během prázdnin stihnout.

Pravda, většina jich je stejná jako loni, ale některé přibyly...

A celý seznam má zase novou podobu...

Ne že bych neměla co na práci, ale zrovna tohle tvoření a přetváření mne tak nějak baví ;-)

Letošní je takovej hodně hravej a veselej, plnej letních dobrot... Přiznávám, trošku mne při jeho tvoření honila mlsná... ;-)

Tak... Já už jdu ten náš vytisknout a rovnou si vybarvíme/rozsvítíme pár prvních sluníček, protože něco jsme za ten první prázdninovej už stihli...

A vy si ho můžete stáhnout tady ;-)

úterý 29. června 2021

Poděkování pro učitele - děkovné kartičky ke stažení


Juchů!
Konec školního roku je tu, a přichází chvíle, kdy budou děti děkovat za tenhle zvláštní školní rok učitelům, z nichž většina to nevzdala, a snažila se seč mohla...
A že tenhle rok byl velkou výzvou pro ně i pro nás ;-)
My už máme kytky zabalený... 
A...
A nakonec jsem přeprala i težce nespolupracující tiskárnu, a právě jsem dotiskla tyhle pěkný kartičky, který jsem spáchala v canvě (www.canva.com), a který ještě před hodinou neexistovaly...

Už jen doplnit jména a podepsat... 
A pak lípnout nebo přikolíčkovat k nějaký tý kytce, bonboniéře, nebo jinýmu dárku...

A třeba někdo z vás bojuje zrovna s tím, na co to poděkování napsat...

Tak si je může vytisknout taky ;-)
Najdete je tady ;-)


 

neděle 13. června 2021

Ucpanej záchod a další srandy

 Za dva dny se vrací muž z lázní...

Takže je jasný, že úkolem posledních dnů je dát domácnost pořádně do kupy... 

Zvlášť když předchozí týden jsem prakticky na nic nesáhla, a jen jsem opravdu hodně jednoduše vařila, myla nádobí, a za celej týden vyprala jen dvě pračky. Finišovali jsme totiž synovo portfolio za druhý pololetí... (Neb druhorozeňák je letos stále v domácim vzdělávání.) Točili jsme a na moodle vkládali všechny ty videa, kde mluví anglicky, počítá zlomky, představuje knihu, rýsuje trojúhelník, nebo hraje na kalimbu... Skenovali jsme poslední stránky pracovních sešitů, pracovní listy a pozapomenutý výtvarný práce. Pak ho posadit k povinejm online testům a na závěr napsat návrh hodnocení... To byl očistec největší, jak jsem se už zmiňovala na fb... 

Prostě všechno šlo ten týden stranou, domácnost a v závěru i mnou nově tvořenej látkovej panel...

Ve čtvrtek večer, kdy jsem konečně onen návrh hodnocení odeslala, to tudíž už doma vypadalo spíš jako na skládce... 

I jsem se ptala při večeři dětí, jak se jim líbí, jak to teď doma, a hlavně u nich v pokoji vypadá...

Dozvěděla, jsem se, že těm lichejm se to prej nelíbí. 

Druhorozeňák prohlásil, že je to úplná katastrofa. 

A ta nejmladší je všechny překřičela radostným výskáním: "Líbí! Líbí! Mně se to tu líbí!"


Každopádně už asi víte, jak je můj muž na pořádek...

Takže jsem hned v pátek ráno začala s debordelizací bytu... 

Večer jsem pak skončila s nádhernou migrénou včetně solidní nauzey... 

Do toho děti ječely... 

Všechny kadily...

A záchod ucpali... 

Lahůdkový kombo...


No, a od tý doby je pořád ucpanej, a nedaří se a nedaří ho oducpat...

Linka už je vyklizená, a za dřezem nově vytmelená. Skládka z dětskýho pokoje taky zmizela. Lékárna probraná. Boty jsou vytřízený a uložený. V kontejneru na oblečení, hračky, boty a spol. přibyly další tři tašky. V kontejneru s papírem plná krabice. V plastech zase taška... a další ve skle, plus dva pytle ve směsnym...

Zbývá vybílit nejzmatlanější zdi, naolejovat linku a zkrátit předminulej týden koupený zatemňující závěsy... A pak ještě převlíct postele, vysát a vytřít...


A mezit vším tím třízenim, vyhazovánim a renovovánim vždycky chvíli bojuju s tim záchodem... 


Nejlepší to bylo včera odpoledne, kdy jsem ho zase přišla zkontrolovat, kolik toho po posledním pokusu následovanym spláchnutím za cca hodinu odteklo... 

A zděšeně koukám, že je tam toho ještě víc! 

A k dovršení všeho na hladině hromada toaletního papíru, jak pořádná porce šlehačky v šálku s kávou!!!

"Kdo tam naházel další papír?!?" (Přiznávám, že jsem zněla notně hystericky...)

Podezíraje tu nejmladší jsem v zápětí nestačila zírat! 

On to byl ten nejstarší!!!

Že prej to chtěl vyčistit!!!

No mrkala jsem na něj nevěřícně... a ptala se ho: "Prosimtě, jak přesně nám pomůže ta hromada toaleťáku s tim, že je ten záchod ucpanej?"

Nevěděl...

No, já taky ne...



Nu, aktuálně je záchod důkladně vyčistěnej... z velký části i vodního kamene zbavenej... (spousta jedlý sody a celkem už dvě láhve octa...) 

Kam až do odpadu dosáhnu volnej... 

Ale stejně skoro neodtejká!


Tak mne asi ráno čeká volat instalatéra... nebo nevim, jestli mne ještě něco do rána napadne...

Každopádně mi držte palce, ať se mi to podaří zdárně dořešit... protože jinak nevim, jestli klepne po návratu opět muže, nebo tentokrát mne... 



Update: Článek jsem psala v neděli pozdě odpoledne... 

A dnes, v pondělí v devět ráno, můžu konstatovat,... že jsem zkrátka dobrá! Podařilo se mi v baumaxu sehnat zvon... A po několika minutách usilovnýho snažení vodu v odpadu rozpumpovat natolik, že se to tam kdesi hluboko konečně hlo... A náš záchod odtejká! Johó! šikovná jsem ;-)

úterý 1. června 2021

Mamablog roku 2021

 


Pod dvou letech se opět účastním ankety mamablog roku.
Nejenže mne svými hlasy můžete dostat na slavnostní vyhlášení (posledně nám to uteklo skutečně o fous), ale navíc můžete vyhrát skvělé ceny.

Hlasovat můžete od 1. do 20. června tady.
A to až úplně dole.
(Jména jednotlivých blogů jsou v roletkách seřazený hezky podle abecedy, takže jsem až předposlední, a to v kategorii lifestyle.)

Celkem můžete během těch dvaceti dnů hlasovat třikrát.
Každý den se z došlých hlasů losuje o něco jiného.
Sledujte mojí fb stránku, a já se vám budu každý den snažit dát vědět, co pěkného zrovna můžete vyhrát ;-)



sobota 22. května 2021

Jedno extra vydařené ráno

 Před pár dny odjel muž do lázní...

A hned ten třetí den ráno jsme s dětma hrubě nezvládli.


Děti nechtěly vstávat, vracely se do postelí, zapomínaly se, nemohly najít co potřebovaly, pořádně se neoblíkaly, nejmladší si dvakrát svlíkla ponožky... Prostě taková ranní klasika... 

Jen trvala ještě o nějaký tři, čtyři minuty dýl, než obvykle. 

A ráno jsou tři, čtyři minuty strašně, strašně moc...

Zvlášť když se pak začne kazit jedna věc za druhou jako lavina...


Ve chvíli, kdy jsme konečně vyrazili z bytu, vyšlo najevo, že je výtah zaseklej o patro výš.

Zatímco jsem holkám na schodech zapínala boty a bundy, vyrazil nejstarší napřed po schodech...

Ovšem s holkama je to po schodech nadlouho, a my už takhle neměly času nazbyt.

Tak jsem houkla na syna, kterej už byl o dvě patra níž, že to vezmu s holkama výtahem z vedlejšího vchodu, že se sejdem venku, a vyrazila s nima kolem sklepů ke kýženému pojízdnému výtahu... Kterej k nám jel tak dlouho, že se zdálo, že nejede z přízemí, ale nejmíň tak z mínus třetího patra.

Ok, určitě jel úplně standartní rychlostí, ale znáte takový to "délka minuty závisí na tom, na které straně dveří od záchoda se nacházíte"? Tak tohle byl evidentně podobnej princip.

Venku před domem ovšem nejstarší nebyl...

Volám tam na něj opakovaně jak debil, rozhlížim se kolem, a přemítám, kam ho vyrazit hledat spíš...

Starší pán, co jde kolem se starostlivě rozhlíží a říká mi, že žádnýho pejska teď neviděl... :-D

Říkám mu: "To je kluk." a letim do našeho vchodu. 

Cestou zdravim dvě sousedky, který už takhle časně stihly vyrazit do krámu... 

Takže se to naše zběsilý ranní pobíhání neobešlo bez svědků...

Proběhnu vstupem a rozrazim dveře...

Volám na něj nahoru na schody... 

Něco kňourá... 

Z dálky...

Vypadá to, jako by ušel sotva dvě patra...

Vůbec mu neni rozumět...

"Pojď prosimtě! Půjdeš se ségrou napřed na zastávku a já skočim do školky!" volám na něj a letim zase zpátky před dům...

Čas se krátí...

Říkám třetí, ať počká na bráchu, že k ní za moment dorazí, a vyběhnu ověšená plyšáky, batohem a nejmladší směrem ke školce...


Neběžíme ještě ani dvě minuty, a už nemůžu popadnout dech...

Kontroluju za mocného sípání čas na mobilu...

Nezbývá, než přijmout fakt, že ani kdybych měla podstatně lepší kondičku, nemám šanci za devět minut dorazit do školky, převlíct a přezout dítě, odevzdat ho ve třídě, a následně stihnout doběhnout na zastávku autobusu...

"No nic, to už stejně nestíháme,"  vzdávám to... "Dneska se holt s náma budeš vozit přes město sem a tam jak blbá, místo aby sis už hrála ve školce... Třeba aspoň budeš zítra míň zdržovat." 

(No, nebylo to druhej den o moc lepší... Pro změnu se zahrabala po snídani místo oblíkání do peřin tak důkladně, že jsem jí málem nenašla...)

Svym způsobem jsem ovšem byla ráda, že se vracíme, a že ty dva aspoň rovnou zkontroluju, jestli se vůbec našli...


Chvíli jsme s nejmladší počkaly na cestičce, než nás došel nešťastně kňourající nejstarší, spolu se třetí.

"Co se ti stalo?"

"Já nemám legitku a klíče! Asi jsem je nechal někde doma. Ale já je nikde neviděl!"

"Chm... skvělý..." a pak mi bleskne hlavou vzpomínka... "Já vim, kam sis je dal..."

"Kam???"

"V polici, co mívá táta batoh byly hozený."

"A proč si mi je nevzala???"

"Miláčku, já je tam viděla ležet včera večer. A hlídám příliš dalších věcí, než abych ještě stíhala kontrolovat, jestli sis ty klíče vzal nebo ne. To si máš hlídat sám!"

"Můžu si pro ně dojít???"

Kontroluju opět čas...: "Ne! Za šest minut jede autobus... Naprosto bez šance vracet se domu."

"Já se pro ně vracel předtim, ale nemoh jsem vás najít, vy jste najednou někam úúúúúplně zmizely!"

"Já na tebe volala, že jdem do výtahu vedle... S nima by jsme ty schody sešli možná tak teď. Hele dobrý, já ti zaplatim lístek od sebe, na cestu zpátky ti dám peníz, a klíče nutně nepotřebuješ, minimálně brácha bude doma... Jo, počkej! Ty tam máš i čip na oběd!?! Že jo?!?"

"No..." kníkne.

"Doprdele!!! Agrrhh!!!" dávám neartikulovaně průchod další z vln zoufalství a frustrace, kterejch se přese mne jen za posledních dvacet minut přelilo už nepočítaně...

"No..." kníkne nejstarší zase. "Ale můžu si první den vzít lístek..."

"Dobře... Tak jo... Tak super..." vracim se zas do rovnováhy. "Tak ale jdem! Ať nám to přece jenom neujede... Ještě musim stihnout zarouškovat holky i sebe..."


No hele... ráno jako malovaný....

Doufám, že další podobný se nám na dlouho vyhne... ;-)

Držte nám palce 💜

pátek 7. května 2021

Dárek k narozeninám

To jsem tak v pondělí ráno, dva dny před svejma narozeninama, dorazila s tour školka-škola domu, a u kuchyňskýho stolu seděl mžourající a zívající druhorozeňák, a povídá:

"Mami? Můžu si dneska zahrát na Vé-eRku?"
"Cože?" čuměla jsem na něj nechápavě.
"Jestli si můžu zahrát na Vé-eRku, až budu mít všechno hotový?"
"Na jakym Vé-eRku? Myslíš virtuální realitu?" došla mi alespoň část jeho sdělení.
"No, na tom cos dostala k narozeninám."
...
Chvíli na sebe oba zíráme, než nakonec řekne:
"Aha, tak to se mi jenom zdálo..."

No, smála jsem se, div jsem se nepočůrala...


Jen doufám, že to nebyl nějakej věšteckej sen...
Já nechci k narozkám virtuální realitu!
Já chci profi akvarelky!
O čtyřiceti osmi odstínech...
Konkrétně tyhle bych moc ráda ;-)
...

Manžel tuhle seděl u PC a volal na mne:
"Tohle jsou ty barvy, co jsi chtěla?"
Ve vyhledávači měl akrylový...
"Ne, tyhle ne."
"Á, já už vim," na to on, a naťukal do vyhledávače akrylátový...
:-D
Chm,... sice jsem mu pak teda ukázala, který že barvy to chci,... ale vzhledem k tomu, že si to nikam nepoznamenal, tak to moc růžově s těma akvarelkama nevidim :-D
...

Možná bych měla vypsat sázky, který barvy od A nakonec dostanu ;-)
Co myslíte?
Ale tak, třeba to trefí,... naděje umírá poslední... ;-)