Prohledat tento blog

čtvrtek 13. prosince 2018

Andělské zvonění - srovnání

Pamatujete, jak jsem loni psala na blogu článek o tom, kterak jsem si koupila andělské zvonění v podobě stromku?
Ne? No tak tady to bylo... Andělské zvonění...
Letos jsem obě v článku zmiňované verze, teda takzvaný "švédský vzor" (to je ten s andělíčky) i ten originální český stromek natočila na video... pro takový srovnání...
Bohužel se mi to video nepodařilo natočit v kuse. Takže jsou dvě.
Jedno je téměř osmiminutový a ten závěr pak má jen pár vteřin přes minutu...
Tak se můžete pokochat...

A jinak za mne plusy a mínusy obou variant:

Švédský vzor:
+ malá skladná krabička
+ nízká cena (nás stál lehce přes stovku)
- malá stabilita

Český zvonící stromeček:
- vyšší pořizovací cena, přibližně čtyřnásobná
- na skladování asi čtyřnásobná krabice
+ prakticky dárkové balení
+ je o poznání stabilnější

A subjektivně má podle mého stromeček hezčí zvuk... Prostě o ten zvonek bouchaj keramický korálky a ne kovový tyčky. A hlavně pak... Ta nostalgie z dětství no ;-)

sobota 8. prosince 2018

Pařížské rohlíčky

 Tohle je poslední roky moje nejoblíbenější cukroví... A nejen pro tu lahodnou chuť lískooříškovokakaového krému..
Letos ho dělám už po devátý (aktuálně jsem uložila na skříň korpusy na který pak přijde krém a poleva). Vim totiž naprosto přesně, kdy jsem ho dělala poprvé. Bylo to v pátek 17. 12., den po té, co mne po kontrole v porodnici ještě pustili domů a velice důrazně mi kladli na srdce, že mám jet jakmile se cokoli bude dít... 20. 12. se pak ve dvě ráno narodil náš druhorozeňák ;-).
Recept jsem dostala asi týden před tim od jedný pani na jistém maminkovském fóru..., ale byl dosti vágní... Byl to výčet, co do toho patří, ale jaksi bez uvedení čeho má být kolik :-D
Takže jsem rok od roku vždycky trochu měnila poměry... a myslím, že letos budou zase o něco lepší, než loni, je v nich totiž zase o něco víc oříšků a o něco míň mouky ;-)

Na těsto budete potřebovat:

Šlehačky - šlehačkové cukroví


Matně tušim, že tohle cukroví jsme taky pekly na škole... No posledních cca deset dvanáct let jsem ho nedělala, až loni... je dobrý a hlavně opravdu jednoduchý.

Na těsto je potřeba:
400 g hladké mouky
120 g másla
120 g omegy
250 ml smetany ke šlehání

Těsto rozválíme a vykrájíme z něj různé drobné tvary.
Pečeme v předehřáté troubě na 180°C... Krátce, jakmile začnou první kousky lehce zlátnout.
A pak obalíme v cukru...
Na to si smícháme do misky
150 g moučkového cukru a
1 cukr vanilkový

Linecké cukroví


I na tohle cukroví mám recept od druháku na střední... Jen postupem času jsem si  zvykla místo nejrůznějších tvarů dělat pouze dva... kolečko a srdíčko... Kolečko obalené v cukru a srdíčko polomáčené v čokoládě.

Na těsto budeme potřebovat:

Druhý adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení

Tak jsem to zase stihla jen tak tak... Ale zítra co vybarvovat opět bude ;-)
Obrázek k vytisknutí můžete stáhnout tady.

A takhle vypadal loňský obrázek na druhou adventní neděli... Pokud jste loni nevybarvovali, můžete si vytisknout i ten ;-).



pátek 7. prosince 2018

Košíčky s karamelovým krémem


Recept na těsto na košíčky jsem taky získala na střední, tenkrát jsme je plnily buď světlým máslovým krémem a zdobily ovocem, anebo jsme na dno každého košíčku daly malounko marmelády, přemázly světlým krém a hvězdicovým nástavcem navrch do kroužku stříkaly na střídačku hvězdičky čokoládového a kávového krému a doprostřed nalily lžičku čokolády... JO! Ty byly přímo božsky dobrý! Ještěže jsme jich tehdy pro Maltézáky na jakousi akci udělaly víc, než požadovaných pět set... Já osobně jich z přebývajících tehdy sežrala asi dvacítku...
Ovšem na Vánoce jsem do nich dělala jakýsi ořechový krém... A poslední roky, jak jsem pak měla potřebu zkusit to s něčim jinym, než s náplní ořechovou, neb ta už je jaksi v ořeších, jsem si to zvykla dělat s jednoduchou náplní karamelovou...
A místo ořechu, jsem si to navykla zdobit lentilkou...
Výsledkem teda bejvaj na podnose košíčky bez ničeho... Naše nejmladší, která loni ochutnala vánoční cukroví poprvé, byla tenkrát usvědčena jakožto hlavní viník v kauze "chybějící lentilky na košíčcích"...

Na těsto budeme potřebovat:

Mušličky s citrónovým krémem


Tohle cukroví jsem kdysi viděla na netu a řekla si, že by šlo to udělat z nějakýho podobnýho těsta, jako Ořechy... že bych mohla třeba vlašské ořechy nahradit lískovými... a tak nějak jsem tu recepturu postupně nabourala celou, je tam více cukru a méně másla a přibylo tam vejce... A taky krém jsem si říkala, že by to chtělo nějakej jemnější a delikátní... Narazila jsem tehdy na nějakej citrónovej, ale šlehat citrón s čímsi v páře jsem byla líná... a tak vzniklo tohle...
A je to tak dobrý, že ani v rámci letošního seškrtávání toho, co budu na tyhle Vánoce píct, to ze seznamu nevypadlo... Dnes jsme konečně pekli, a tohle jedno ze tří upečených cukroví, plnit ho teprve budem ;-)

Na těsto budete potřebovat:

Ořechy



Tohleto cukroví, na který mám původní recept taky ze střední, se mi v prvních letech dařilo pokaždý nějak jinak ošidit... Asi třetí nebo čtvrtý Vánoce se mi je podařilo "ošidit" tak, že byly absolutně božský... Dodnes se mi to nepovedlo zopakovat :-)...

Na těsto budete potřebovat:

středa 5. prosince 2018

Vanilkové rohlíčky



I recept na vanilkové rohlíčky jsem získala na střední škole... a od té doby jsem je nevynechala snad žádný Vánoce... což by znamenalo, že letos je budu píct už po třiadvacáté... Ovšem letos je chci poprvé zkusit píct ve formičkách na rohlíčky... takže jsem na to zvědavá.

Na těsto budete potřebovat:

Pracny - tlapky a mašličky




Pracny jsem kdysi jako holka pekla z kupovaných těst různých příchutí. Kakaového, ořechového, kokosového...
Na střední jsem pak v hodinách vaření získala na těsto recept a postupem času jsem si zvykla rozdělit ho uprostřed zpracovávání na dvě části a kakao přidat jen do jedné půlky a skořici naopak jen do druhé, a následně každé těsto cpát do formiček jiných tvarů.

Na těsto budete potřebovat:

Už zase pečeme!

No, pečeme... upekli jsme perníky. Už minulej víkend... od tý doby zatím jen ze seznamu cukroví postupně škrtám nikoli co jsem upekla, ale co už letos určitě upíct nestihnu... 
Ale mlsná už mne honí, tak snad konečně začneme i s něčím dalším. Dnes jsem konečně vyštrachala recepty a v podvečer chci namlít ořechy a udělat první tři těsta na zítra. Tak mi držte palce... jinak můžu škrtat dál ;-)
Jo, a abych nezapomněla, chtěla jsem se s vámi letos podělit na blogu o nějaký ty svý recepty, takže i s tim je nejvyšší čas začít.
Loni jsem se podělila jen o ten na perníky. Letos sem toho chci stihnout dát víc ;-)

úterý 4. prosince 2018

Adventní kalendář pro maminky

Letos... letos u nás nemaj adventní kalendáře jen děti... Letos je máme i my dospělí.
Minulý týden se totiž manžel z vycházky s nejstarším synem vrátil s kalendářem z dmka plnym přírodní kosmetiky značky alverde... 
Čímž mne nakopl k tomu, abych přece jenom zrealizovala plán, od něhož jsem v tu dobu už pomalu začínala upouštět... A tak jsem zbytek týdne tahala na hřbetě krom standardního rodinnýho nákupu postupně i čtyřiadvacet různejch lahví piva a ciderů... ;-)

Musim teda říct, že ten kalendář, co mi muž dal (asi měl při jeho nákupu nějakou tu vizi, jak mu žena zázračně omládne před očima ;-)...) se mi moc líbí i vizuálně. Za mne pastva pro oči... Tak jsem fakt zvědavá, co přesně všechno v něm vlastně najdu... No, popravdě jsem vlastně zvědavá, cože jsem to v něm už našla... ale to malinko předbíhám... Aktuálně jsem totiž rozbalila už čtyři okýnka o jejichž obsah se s váma chci podělit.

Krabice od bot

Možná jste už taky zaregistrovali, že existuje akce, kdy děti zabalí do krabice od bot hračky a další věci jako dárek pro dítě ze sociálně znevýhodněných poměrů.
Kdo netuší, najde podrobné info tady.
Já infovideo o akci potkala na facebooku už loni... a letos zas... A nápad se mi líbil, velmi... ale nějak jsem byla líná řešit logistiku. 
Až minulej týden přišli kluci s tím, že se sbírá i u nich ve škole...
A tak jsme po pročtení informačního letáku co a jak a dokdy, probírali hračky a knížky a vybírali a vybírali...
Řeknu vám, nebylo to teda zdaleka tak jednoduchý, jak jsem si to představovala, o tom jak rychle původní nadšení oba kluky opustilo nemluvě.
Ještě tak ta krabice pro miminko... Pro to jsme našli docela dost hraček v slušnym stavu, na kterejch nikdo až tak moc citově nelpěl... a dokonce jeden dosud nerozbalenej bryndáček. Ale jinak, jinak to byl problém. 
Prakticky cokoli jsem vytřídila, že to pošlem dál, mi některý z dětí ihned zase bralo s tim, že tohle nééé...
"Néééééé, to je moje oblíbený autíčko!"
"Prosimtě, vždyť tyhle autíčka už od léta ležej v bedně na chodbě a vůbec si po nich nevzdech."
No ne, nebylo zbytí... Polovinu vytříděnejch autíček si kluci zase rozebrali zpět.
A plyšáky kluci nepustili ani jednoho. Ten mladší na můj dotaz, jestli by nevybrali třeba taky nějakýho plyšáka, rozhodně prohlásil, že to teda ne. A otázal se mne, zda jsem se nezbláznila. A ten starší ten se skoro rozplakal, když říkal: "Ale to jsou všechno moji nejlepší kamarádi."
Třetí teda naopak dva plyšáky vytřídila sama i bez říkání, jakožto úplně první věc do krabice, a spolu se sestřičkou neměla problém přidat i jedny z novejch pastelek, omalovánku (to druhorozeňák naopak jednu ze dvou omalovánek z krabice pro kluka vytáhnul, že tu si chce omalovat on :-/....) a dokonce spolu vybrali i dvě hezký nový růžový gumičky s papouškama... Zato s panenkama to bylo slabší. Spolu se třetí jsme vybrali jen dvě malinký... Načež jednu z nich vytáhla nejmladší z bedny a s těžce podmračenym až výhružnym výrazem prohlásila: "To je moje!"... a bylo.
Zkrátka a dobře, ačkoli jsme prolezli úplně všechny skříňky a poličky a bedny s hračkama a celou knihovničku, málem jsme ty krabice ani nedali dohromady, jak děti najednou všechno chtěly a se všim si hrály...
A u toho, co děti byly ochotný pustit bez problémů, jsem zase obvykle seznala, že je to v absolutně nedarovatelném stavu... (Jako třeba: "Tohle puzzle určitě nepotřebujete, to máte i v dřevěný verzi, tu žábu... hm, ale koukám, tenhle dílek někdo pěkně vožužlal, tak nic... tak to rovnou vyhodíme...") No, vlastně mi dost často braly děti zpátky i ty věci, který jsem házela do krabice k vyhození... :-D
Tak nevim... na fb stránce projektu si nějaká pani chválila, jak je to krásný, čeho jsou děti ochotný se pro jiný děti vzdát... ale já teda s těma mejma obludama podobnou zkušenost neučinila... já došla k závěru, že mý děti jsou spíš pěkně majetnický ;-).
Ale jo, po dnu práce jsme tři krabice přece jenom dali!

Akorát teda nad každou tou věcí pořád zpětně trnu, zda se bude líbit... ;-)

pondělí 3. prosince 2018

Nejmilejší kalendář

Dnes pro vás mám tip na dárek. Tentokrát ovšem nikoli na dárek pro děti, ale na dárek od dětí... třeba pro babičky.
Tenhleten krásnej kalendář mi přišel od webu Familium.cz specializovaného na nejrůznější krásné dárky pro všechny členy rodiny.
A není to jen tak ledajakej kalendář. Obrázky do něj totiž nakreslej vaše děti...

sobota 1. prosince 2018

Adventní seznam

Loni jsem v článku Adventní seznam aneb Těšíme se na Vánoce sdílela nejen náš seznam adventních činností, ale třeba i to, jak a kde ho mají děti uloženej v girlandě z adventních kapsiček, a jednotlivý úkoly v nich postupně nacházej...
Tady je na poslední chvíli dopsanej náš letošní, pro všechny maminky, který stejně jako letos já absolutně nestíhaj, je to taková inspirace za pět minut dvanáct ;-)


První adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení

Tak konečně se mi podařilo nahrát první obrázek pro letošní adventní vybarvování.
Opět je inspirovanej těma našima čtyřma raubířema, stejně jako loni. 
Tady si ho můžete stáhnout a vytisknout k vybarvování ;-)

A mimochodem, takhle vypadal ten náš loňskej... kdo jste s náma loni nekreslil, můžete klidně použít i ten ;-)



pátek 23. listopadu 2018

Ohlédnutí za anketou mamablog roku 2018

No... a zase se ohlížím... ale tentokrát už ne za létem, už jsem konečně v podzimu ;-).
Pokud mne čtete, tak jste v září možná zaregistrovali, že jsem letos byla mezi nominovanými v anketě MAMAblog roku. A možná jste pro mne dokonce hlasovali, za což každé (a případně každému) z vás patří můj velký dík.
Popravdě jsem moc nevěřila v nějaký vyšší umístění, ale tak proč to nezkusit a trochu tou svou účastí blog aspoň malinko nezpopularizovat, že jo? ;-)
Což se i mírně povedlo... neb podle statistik bylo ze stránek mamablogu na můj blog kliknuto víc jak čtyřsetkrát. A jen na fb stránku blogu přibylo během září víc jak deset fanoušků... po létě, kdy jich za dva měsíce nepřibylo ani pět.
Každopádně, možná někoho z vás zajímá, jak jsem vlastně dopadla, co se umístění v anketě týče.
Na stránkách MAMAblogu roku je možný se dočíst pořadí prvních deseti blogerek v každé kategorii... A jak vidíte, tak mezi prvními deseti nejsem. Ale byla jsem tak zvědavá, kam mne ta stávající hrstka mejch věrnejch čtenářů svými hlasy dotlačila, že jsem se odhodlala k tomu, se organizátorů zeptat, jak jsem letos při své premiérové účasti dopadla. 
Odhadovala jsem něco kolem padesátého místa, a jen doufala, že jsem se umístila spíš trochu před ním, než za ním... A přišla mi odpověď, že jsem se ze 68 zůčastněných blogů v kategorii lifestyl umístila na "úžasném 32. místě"... Což jsem tedy skutečně užasla! Neb to, že se mi podaří vyhoupnout do první poloviny, jsem vážně nečekala. 
Takže ještě jednou vám všem moc díky! A doufám, že mne případně podpoříte i napřesrok ;-)

úterý 20. listopadu 2018

DDK

I dnes se budu, stejně jako předminulý čtvrtek, ohlížet za létem, zatíco za oknem už padají první sněhové vločky. Tohle je totiž jeden z článků, který mám rozepsaný už od léta.

Pamatujete se, jak jsem v červenci zmiňovala ten dobrodružně zběsilej odjezd na akci do Prahy v článku Jak jsem si na netu objednala látky a čekala na jejich doručení? Tak to se tenkrát jelo na akci z níž pochází tahle fotka... A když už svoje přání, abych o "DDK" napsala něco na ten svůj blog, podpořila hostitelka oné akce i zasláním předmětné fotografie, na který dokonce vypadám skoro normálně... No tak to by bylo, aby na to nakonec přece jenom nedošlo.
A jestli se pamatujete na článek Mateřské tlachy a potlachy... Tak i s ním tenhle článek souvisí.

To máte tak, mám kamarádku, která žije ve Švýcarsku... Za stejnou dobu, co já stihla povít čtyři děti, stihla jich ona na tenhle svět přivýst pět, a letos v zimě nádavkem ještě šestý. A na rozdíl ode mne, je tahle kamarádka celkem dost akční a společenská a dokáže skoro pokaždý, když do vlasti dorazí, uspořádat nějaký to fajn setkání, ať už v bytě jejích rodičů, a nebo za pěkného počasí na zahradě jednoho vnitrobloku Pražských Dejvic, v kterejch jsem i já strávila zatím největší část svýho života... (Neb od sedmi do sedmadvaceti let to bylo kousek přes dvacet roků, což je zatím pořád víc, než polovina mýho věku...) A já se na tahleta setkání vždycky moc ráda nechám pozvat, neb co si budeme povídat, trocha toho mateřského sdílení čas od času naživo, a né jen on-line, je prostě k nezaplacení. Neb člověk, a matka na dlouhodobý rodičovský zvlášť, občas zkrátka potřebuje setkání s nějakou tou sociálně podpůrnou skupinou...;-)
A protože na těchhle setkáních bývají i děti, a nebejvá jich málo ;-), přijdou si na svý i ty mý čtyři obludy... Zejména druhorozeňák se zařadí do tlupy vždy okamžitě a pak tam lítá, až je celej totálně splavenej.
A mezi všim tim jejich pobíháním a přibíháním a vyrušováním si toho stihnem říct tak akorát tolik, aby jsme věděly, že se prostě budeme muset sejít zas a pokusit se si něco dopovědět a něco dalšího zase nakousnout, aby opět bylo co dopovědět příště...
A že některý z těch vyprávění teda stojej za to. S vůbec nejnapínavějším tentokrát přišla sama hostitelka, která se s námi podělila o barvité dojmy ze situace, kdy jejich osmičlenou rodinku jedoucí v sedmimístném vozu zastavila německá policejní hlídka. Jaksi nestihli dostatečně včas reagovat na další přírůstek v rodině pořízením opět většího vozu.

Jo, a abych nezapomněla vysvětlit název tohohle článku... Tak za ten může bratr hostitelky těchhle fajn srazů, (sám zasloužilý otec tehdy ještě čtyř a teď už možná pěti dětí... nejsem si jistá, na kdy to pátý čekali...), kterej celou scházející se skupinu sestřinejch kamarádek nazval "Dámským dejvickým klubem".

pátek 16. listopadu 2018

Do lesa za strašidly

Dnes jsme šly spolu s nejmladší po dvou týdnech zase přes ten větší les. A jak jsem spolu s ní chtěla do něj vstoupit, vytrhla se mi a zůstala stát a podívala se na mne hrozně roztomile a trošku vyděšeně povídá: "Tam sou tašidla."
No, vysvětlila jsem jí, že v pohodě, že ve dne tam rozhodně žádný strašidla nejsou, že tam byly jenom tenkrát v noci, že se bát nemusí...
To máte tak, jednou za rok zkontrolujeme doma lampiony a vyrazíme do lesa na akci místního volnočasového střediska... za strašidlama. A letos jsem se za nima vydali právě před těma dvěma týdnama.
Šli jsme už podruhý i společně se švagrovou, mym bráchou a jejich holčičkou, která ač je jen o dva měsíce starší, než naše třetí, je větší skoro o hlavu. A byla to letos vážně sranda. Nejvíc válel druhorozeňák... A já, já jsem se teda taky vyznamenala. Hned v začátku. 
Podařilo se mi totiž si nesmyslně vsugerovat, že registrace je od osmnácti hodin do devatenácti a nikoli od sedmnácti do osmnácti. Přikráčeli jsme tam tudíž skoro deset minut po šestý hodině večerní, poněkud zmatený, že je tam tak prázdno... Ale organizátoři na nás byli hodný a na trasu nás ještě pustili. Po nás teda ještě pustili asi čtyři další skupinky, který nás pak cestou úspěšně předběhly, takže do cíle jsme dorazili s přehledem poslední... Ale to teď krapet předbíhám.

Při registraci jsme pro každý dítě vyfasovali tuhle herní kartu, a každé strašidlo, kterému jsme cestou s něčím pomohli, do ní dětem nalepilo písmeno.
První na řadě byl ženich, co nemohl najít správnej klíč od truhly, v níž měl zamčenej prsten pro nevěstu... a fakt v ní ten prsten byl.. viděli jsme ho, neb se nám truhlu otevřít podařilo.

čtvrtek 8. listopadu 2018

Ohlédnutí za létem

Uprostřed podzimu se konečně dostávám k tomuhle článku... Jo mám skluz a to kapitální ;-)
Pamatujete náš letošní letní seznam? Přiznávám, že letos se nám ho beze zbytku splnit nepodařilo ani zdaleka, jak vidíte na následujícím obrázku.
Svůj podíl na tom měl bez pochyby fakt, že kluci letos byli spolu s tatínkem poprvé na dva týdny na táboře a taky, že tři starší děti byly na samém začátku prázdnin téměř dva týdny s babičkou na Moravě, kterýžto čas jsem věnovala objednávání látek a následnému dobrodružnému čekání na ně, a hlavně malování našeho milého malého bytu,  při kterémžto počínání jsem doma našla i trezor... jak jste se na blogu mohli dočíst... Takže jsme na plnění těch bodů neměli v létě týdnů devět, ale jenom pět.

Navíc některé body jsme se sice velice pilně splnit snažili, ale zhatily nám je různé vnější okolnosti, kupříkladu počasí... Třeba kvůli zatmění měsíce jsem s holkama strašila venku skoro do půl desátý... a nic... bylo pod mrakem. A když se mraky roztrhly bylo skoro jedenáct, ale z našich oken na měsíc vidět nebylo... ten byl od nás z balkónu vidět až po půlnoci a to už zatmělej nebyl... 
Kluci byli v tý době na zmíňeném táboře a manžel mi pak do telefonu říkal, že u nich bylo taky pod mrakem... takže jsme zatmělej měsíc neviděli nikdo. 
S Perseidama to nedopadlo o nic slavněji...