Prohledat tento blog

čtvrtek 7. února 2019

Epos o kojení

Dnes se chci ohlédnout za jistou svoji dlouhou životní etapou, kterou jsem ukončila teprve před necelými pěti měsíci. Jo, kojení.
Konkrétně se v tomhle článku dočtete například o tom, co jsem se o kojení dozvěděla na střední, jak se mne tchýně na kojení ptala, jak jsem na umělý mlíka týden před porodem v krámě koukala, jak jsem čuměla v porodnici na Oskárkovu maminku, jak to bolelo, jak to vlastně docela šlo, jak jsem se styděla, jak jsem záněty koncem prvního a začátkem čtvrtýho kojení měla, jak a  kdy jsem koho odstavila, jak jsem se už nestyděla... a jak mi z prsou nic nezbylo ;-)

O tom, jak by to mělo ohledně kojení být, jsem měla "jasno" od čtvrťáku na střední.
Tehdy jsme jakožto rodinná škola pod jednou střechou se zdrávkou vyfasovali, po vnitřním lékařství ve druháku a spoustě děsivejch historek z chirurgie ve třeťáku, pediatrii.
Ta nám jakožto holčičí třídě šla do hlav o poznání líp, než předchozí chirurgie... Já osobně jsem najednou místo trojky měla rovnou jedničku... Ale trvale mi toho v hlavě moc nezůstalo ani z ní. O tom, že praxí se toho člověk naučí víc a trvaleji, výmluvně svědčí i fakt, že když měl náš druhorozenej v únoru 2011 v necelejch dvou měsících svojí první laryngitidu, tak jsem vůbec netušila, která bije... A ejhle asi o rok či dva později se mi dostaly do rukou starý sešity ze střední, a z pediatrie na mne vypadla moje tehdejší písemka, z jara 1998, kde jsem o laryngitidě věděla první poslední... Hodnoceno za jedna... A vzápětí úspěšně zapomenuto.
Nicméně něco málo mi z výkladů vyučující pediatričky v paměti přece jen utkvělo trvaleji. Mezi tím i informace o kojení. A to sice, že se kojí první půl rok bez příkrmů a pak s příkrmama do dvou let. Nazdar. Tečka.
A tak jsem byla přesvědčená, že takhle to prostě zcela samozřejmě je... a víc to nijak neřešila.

Až tchýně mne asi tak dva tři týdny před porodem zaskočila, když se mne zeptala, jestli budu dítě kojit.
Vůbec jsem tu otázku nechápala, protože mne do tý chvíle absolutně nenapadlo, že by bylo možné byť jen uvažovat o čemkoli jiném, takže jsem jen zmateně odpovídala, že: "No... Jo..."
A ona se ptala dál, jestli vim, co je ohledně toho kojení nejdůležitější.
A já na to s prudce inteligentnim výrazem, že: "E... ne..."
Načež jsem se dozvěděla že: "CHTÍT kojit."
Asi bych měla doplnit, že tchýně je dětská sestra, a asi rok předtím začala dělat na novorozeneckym a měla za sebou celkem čerstvě kurz pro laktační poradkyně ;-)

Po tomhle rozhovoru jsem malinko znejistěla a snažila si o věci zjistit něco víc...
A pak, asi týden před porodem, jsem v krámě zašla i do uličky, v který jsem do tý doby nikdy nebyla... do tý plný plen a taky sušenejch mlík, s tim, že bych možná nějaký měla pro jistotu vzít, kdyby to kojení náhodou nešlo.
Při pohledu na ceny jsem zalapala po dechu a prudce zase vycouvala s hláškou, která ze mne spontánně, zcela nekontrolovaně, a poměrně nahlas vypadla: "No ty vole! Tak to tuplem doufám, že to kojení pude!"

úterý 5. února 2019

Zase jedno bezva ráno... a vysvědčení k tomu...

 To tak máte v bytě jak po výbuchu (ještě o trochu víc, než obvykle, ale celkově uznávám, že vlastně nic výjimečnýho ;-)...), načež vám večer manžel oznámí, že zítra, hned ráno, dorazí jeho maminka...

A tak ráno, krom obligátní přípravy svačin a snídaně, nalijete aspoň do záchoda nějakou tu dezinfekci, umejete umyvadlo od zbytků pasty a přeleštíte to zmatlaný zrcadlo nad nim...
Což je teda práce ve stylu "Sysifos hadra", protože už o tři dny později, se v něm opět nevidíte... Některýmu ze starších dětí se podle všeho podařilo plivnout pastu fakt vysoko, částečně to rozmatlat rukama a následně se to buď ono, nebo jiný dítě pokusilo umýt s pomocí stříkací pistole... Aspoň tak nějak k tomu, jak to zrcadlo vypadalo, mohlo podle mýho odhadu dojít. Ale to odbočuju, jako obvykle...

Po té, co vzbudíte děti a naženete je k oblíkání a o chvíli později i ke stolu, si k obvyklé ranní rutině přidáte ještě hledání desek na vysvědčení, neb si v sedm ráno děti vzpomenou, že ty, co maj na velký sešity jim nestačej...
Respektive ten druhorozenej si vzpomene. Ten nejstarší na to jednoduše peče dál i po lehce hysterickym výstupu "Mami já potřebuju!" toho mladšího.
Zato ovšem ten starší přijde o nějakejch deset minut později, takže těsně před odchodem, s tím, že už tři dny nemá čip na oběd, a div se nerozbrečí, že dneska už žádnej oběd nedostane...
Výsledkem následné pátrací rychloakce je jednak jeho značně uklizenější a odlehčenější aktovka a hlavně zjištění, že čip si spokojeně hoví v kapse jeho bundy.

A mezi všim tim veselym mumrajem, kdy v rychlosti obíráte z dětský židličky zapadlý nudle ze včerejšího oběda, se navíc slyšíte říkat věci jako: "Kdy že si blil?... Kam?... Na ubrus??? No výborný!... A co si blil? Vždyť si ten jogurt ještě ani neotevřel?... Jo, tys nejdřív sežral ty vitamíny... HM."
A v předsíni pak pro změnu žasnete: "Ty máš zase díru v tričku!? Dyť jsem ti schválně dala na dnešek nový! Kdy´s to stihnul rozkousat???"
"Né. Já tam strčil prst a najednou tam byla díra..."
A to už se jen hystericky smějete, protože co už taky jinýho... ;-)

Když konečně vyrazej kluci s tátou do školy, jdete ještě rychle doobléct třetí do školky a konečně taky sebe...
Mezitim dorazí babička, a vy jí tam zanecháváte samotnou s tou nejmladší a s instrukcí: "Bacha na ten ubrus. Je poblitej... Já ho pak vyměnim."
Takže vaši reputaci "skvělé hospodyňky" ta hromada nesloženýho prádla zabírající třetinu gauče, a dřez plnej nádobí, už vážně jenom jemně dokreslí...


Ale vysvědčení donesli kluci pěkný...
Tohle je toho mladšího...
Na to, že je línej číst a neodevzdává na výtvarce obrázky... zřejmě asi cítí s učitelkou výtvarnou neshodu, soudě z historky o "hnusný dýni"  a "celomodrym ptáku"...
Jo, dobrý.

A tohle je zas toho staršího...
Na to, že po něm nejdou přečíst odpovědi v písemkách a jednu písemku z matiky nepsal vůbec, protože byl moc unavenej :-/ Stejně jako na některejch z hodin tělocviku...
Jo, taky dobrý ;-)

A ano, anglinu maj oba za jedna... tu, hlavně díky sledování zahraničních videí a hraní her v angličtině, už možná uměj líp jak já... Ne že by umět anglicky líp jak já, bylo něco extra těžkýho ;-)

pátek 25. ledna 2019

Čepičky od Lenky

Byly Vánoce a naše děti dostaly spoustu krásnejch dárků... 
Mezi nima i tyhle úžasný čepičky od Lenky Bílkový, kterejma se prostě musim pochlubit.
Holky dostaly čapky s motivem Minnie ve dvou růžovejch variacích a kluci zase dvě barevný varianty čepic s motorkama.
Děti mi celý tohle focení jako obvykle dost kazily, což ostatně velice dobře uvidíte i přesto, že jsem víc jak tři čtvrtiny fotek rovnou vyřadila jako absolutně nepoužitelný ;-)

Úplně nejlepší bylo, fotit je samostatně...

čtvrtek 24. ledna 2019

Spánková epopej

Spánek, to je jedna z věcí, který matky často řešej.
Ponejprv ten dětí a v důsledku pak i svůj.
Pravda, jsou i takové, které měly to štěstí, že ono věčný řešení toho, jak dítě spí, respektive nespí,  příliš nechápou. Mezi ty bych fakt docela ráda patřila... ale nebylo mi dáno.

Teď o Vánocích jsem si jednou ve vaně začala prozpěvovat "Chtíc aby spal..." Tuhle koledu jsem jako holka měla strašně ráda, hlavně pro tu melodii... No, tentokrát jsem spíš než melodii hluboce procítila právě ono "chtíc aby spal..." a "...miláčku SPI a ZMLKNĚTE andělové!" :-D

... A jak jsem to tak zpívala, znovu jsem si vybavila jednu noc zhruba tak dva měsíce po narození našeho druhorozenýho...
Manžel byl tehdy na noční a mladší synek jako obvykle v noci víc nespal než spal...
A pak, někdy kolem čtvrtý ráno, jsem najednou bila hlavou do polštáře tak půl metru od syna a v slzách jsem zoufale křičela: "SPI! SPI! SPI! SPI! SPI! PROBOHA TĚ PROSIM, UŽ KONEČNĚ SPI!"
O tom, jak silný to tehdy oné únorové noci bylo, a jak silná je moje vzpomínka na to, svědčí i fakt, že jenom jak o tom teď píšu, jsem si právě rozmazala poznámky k tomuhle článku slzama...

Ale to předbíhám, naše spánková epopej totiž začala už dva a půl roku před touhle krizovou nocí, kdy jsem ke zhroucení měla snad vůbec nejblíž za celou dobu svý "mateřský kariéry".
Tehdy se totiž narodil náš nejstarší, a ten... taky nespal.
A navíc...

pátek 11. ledna 2019

Fascinující slovní projevy naší nejmladší

Kdo mne čtete, tak víte, že naše třetí moc nemluví... Teda, teď se to už trochu lepší, konečně se rozkecala a občas jí je i docela rozumět. Někdy jí dokonce rozuměj i jiný lidi, než já, zvyklá jí slýchat roky, která jsem už přesně věděla, že "etěš" znamená "ještě" a hysterickej řev "Áč! Áč!" znamená vlas (z pravidla větrem nafoukanej do očí, či do pusy).V poslední době se teda z "etěš" stalo "ešče" a z "áč" už je "vas", takže pokrok... Ale na pět let a osm měsíců pořád dost bída.

O to víc pak vynikne ukecanost naší nejmladší.
Ještě měsíc zpátky, když jí bylo dva a půl a třetí o tři roky a měsíc víc, jsem říkala, že jsou na tom tak nastejno... Tedy, že maj podobně velkou slovní zásobu a je jim podobně rozumět. V posledních dnech mám ale čím dál větší pocit, že už jí ta mladší předehnala.

Nejmladší totiž jede a hubu nezavře.
Na začátku prosince mi sedíc u stolu v dětský židličce asistovala při vyrábění šperků, a při tom tak mlela a mlela, až jsem si část toho jejího vyprávění prostě musela zaznamenat:
"Nó. Já papám koájky. Ty ůžový. Ale koájky se nepapaj. Nepapej ty koájky! Ale já CI papat koájky. Já je spapala. Nikdo je nenajde. Né! Né! Nepapej! A já spapala... A já takhle sem odim koájky. Mami? Kde sou koájky? TADY sou koájky! Takhe vemu koáek. A takhe ho vátim. Óóó! Ty más koájky. Ty sou moe! A ty sou tvoe. Né tak. Schovei si je. Do batůžku. (a pak si zpívá) Bátůžek! Bátůžek! Bátůžek je dobej a fuj. (a pak skanduje) Ba-tů-žek je fuj! (a pak vykřikne) Ha! Mami! Spat koájek! (zatimco hledám korálek pod stolem, mele cosi dál a když se zvednu i s korálkem, vesele ho přebírá a uklízí mezi ostatní) Tak, to bude tady a tak to bude čeiný. Takhe to tam dám. Ne takhe to tam nedám. (A pak znovu zpívá písničku ze závěru kroužku, ale ne úplně správně) Dobze sme bavili, no tak uš sme skonči-i. (a pak se ptá) Mami? Pudem na koužek? (a zase si zpívá) Na koužek odchozim... (a pak změní melodii) Tak málo! Tak málo! (a volá) Ociko, spust své vásky! (a spouští dolu ze židličky řetízek)."

A jak je vám z toho jejího slovního proudu zřejmé, když zrovna nemluví, tak si zpívá.
Chodíme spolu navíc od září na kroužek, kterej tam taky stihla zmínit, "První krůčky k hudbě"... ona ho totiž vyloženě miluje a vždycky se celej týden ptá "kdy pudem na koužek???", a zpívá si ty písničky i doma a natřásá se u toho.
Poslední dobou si pak nějaký popěvky i sama vymýšlí, a to jsou občas pěkný frky.
Třeba zrovna dnes mne dostala. Nejdřív zpívala nějaký improvizovaný popěvky o ovečce, kterou měla v maličkym pytlíku "mixle pixle". Něco jako:  "Ovečka je huňatá, huňatá..." a pak najednou přešla k tomu že: "A já sem majinká, majinká, až vyostu budu maminkáá a budu mít p-sáááá!"
... Málem jsem se utopila v čaji :-D

neděle 6. ledna 2019

PF 2019 aneb Buďme duhy!

Krásný nový rok všem!
Přemýšlela jsem, co vám tak do začátku roku napsat a popřát... až jsem si vzpomněla na jeden svůj facebookovej status z ledna 2014...

Tenkrát mne totiž opět inspiroval náš druhorozeňák, kterej mne coby čerstvě tříletej odrovnal těsně před Vánoci jistym svym komentářem.

Tehdy jsme se večer takřka pravidelně dívali na Déčko, a  jak asi víte, než těsně před osmou končí vysílání pro děti a z Déčka se stane Art, skáčou tam ovečky přes potok... No, skáčou... spíš ho značně volnostylově zdolávaj, a v pozadí to hodnotí liška a dva vlci. Jsou tam ovečky baletky, ovečka superman, ovečka obr, ovečka s balónky, s raketou... a po letošních letních prázdninách tam přibylo ještě spousta novejch, co se po různu střídaj...
A hlavně, hlavně je tam ovečka maminka. Ta se přes potok natáhne jako most, a přes ní přeběhnou tři malý. My vždycky za každou doskočivší malou ovečku jmenovali naše tehdy ještě tři děti... a já pak na závěr říkávala: "A maminka jde dál, celá vytahaná."
Až do toho předvánočního dne, kdy mne z ničeho nic předběhl náš druhorozeňák s prohlášenim: "A z maminky je duha!"
A já zamrzla s bradou pokleslou a s očima dokořán v náhlém poznání.
No jistě!
Mateřství, milé spolumatky, a všechny ty oběti s ním spojené, z nás nedělá "vytahané ovce", ale umožňuje nám stát se "duhou"...
Naše děti nás tak už (možná, snad, většinou) vidí.
Změňme úhel pohledu i my!


Mnoho krásných zážitků s vašimi blízkými a nejbližšími v právě načatém roce, přeje tímto nejen všem stávajícím a nastávajícím matkám

čtyřmatka Jenovéfa

P.S.: Tady najdete video s ovečkami - maminka přichází v 1:25

pátek 21. prosince 2018

Čtvrtý adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení.

Tak jsem to tentokrát stihla ještě před nedělí. Čtvrtý a poslední obrázek pro nedělní vymalování, až bude nejvíc potřeba během posledních předvánočních příprav zabavit děti ;-)

Ke stažení tady.

Jinak pro zajímavost: Loni děti na obrázcích 1) koukaly z poza okna na Mikuláše s andělem a čertem, 2) pekly perníky, 3) koukaly na kapry v kádi a 4) stály u nazdobeného stromečku s dárky.
A letos 1) vyráběly přáníčka, 2) kupovaly na trzích jmelí a trdelník, 3) pekly vánočku a 4) zdobily stromeček.
To jsem zvědává, jestli zvládnu vymyslet něco napřesrok ;-)...

A teď už mi nezbývá, než popřát vám krásný Vánoce... a přijďte si zas něco ke mně přečíst po Novym roce :-)



středa 19. prosince 2018

Vánoční poleno

Loni jsem v albert magazínu potkala recept na Vánoční poleno i s povídáním o týhle tradici. Kdy se o Vánocích v Evropě poleno zdobilo a slavnostně pálilo. A že v současnosti už v některých oblastech zůstalo tohle Vánoční poleno zachováno jen jako tradiční vánoční dort v podobě různě zdobený rolády.
Když jsme pak v únoru byly s klukama v divadle na pohádce Olaf a sněžný drak, slavily se i v té pohádce Vánoce a z jeviště zněl zpěv:
Hoř poleno vánoční,světlo v temnotě,
dej, ať slunce nesetrvá věčně v dřímotě...

A tak se mi to téma uložilo do hlavy víc a touha ho zkusit upíct vzrostla.
A v souvislosti s tím, že jsem na rodinné oslavy o minulém víkendu nestihla dopřipravit prakticky žádné cukroví (vlastně jsem měla jen perníčky a vanilkový rohlíčky), rozhodla jsem se upíct to.
Hned tedy dvakrát.

Břečťan a cesmína... a jmelí

Je to něco málo přes rok, co jsem zase jednou něco propásla. Tehdy se na blogerkách.cz objevila kreativní výzva týkající se návrhu setu tří párů ponožek. Což mne zaujalo. Velmi. Jenže jako obvykle jsem si to potřebovala rozmyslet... V tu chvíli byly pod výzvou přihlášený dvě blogerky. O pár hodin později jsem se přihlásila i já, jako šestá... následně s celkovejch asi deseti, z nichž redakce slibovala vybrat pět blogerek, kterejm zašle barvy a ponožky...
Jo. Vybraly těch prvních pět.
Být první pod čarou díky vlastní váhavosti... to zabolí...
Mimochodem v odkaze výš najdete úplně dole v diskuzi i odkazy na články s návrhama jednotlivejch blogerek. A tady přímo i vítězný návrhy.
Nicméně v těch pár hodinách, než jsem se přihlásila, už se moje představivost stihla rozjet natolik, že jsem si následně bílý ponožky zakoupila a udělala si svoje vlastní aspoň mimo soutěž.
Původně jsem teda uvažovala o břečťanu, svlačci (což jsou moje oblíbený kytky a kdysi dávno jsem si s jejich listama namalovala i hrací desku pro vrhcáby...světle zelený svlačce a tmavý břečťany... ještě určitě někde je... ale kde???...) a k tomu jsem zvažovala šípkovou růži.
Jenže jak bylo před Vánoci, nějak jsem měla pocit, že bych se měla ubírat spíš tím směrem.
A vzpomněla jsem si na jednu báseň z překrásně ilustrovaný "Vánoční knihy pohádek, pověstí a koled", kde se píše: "Břečťan a cesmína k sobě lnou, jak strom ke stromu v lese korunou..."

úterý 18. prosince 2018

Mandlovo kávová zrna


Tohle je další cukroví, který i přes jeho náročnost prostě musím každej rok udělat. Je to totiž manželovo nejoblíbenější. Recept na něj tak mám celkem nepřekvapivě od manželovy sestry.

Potřebovat budete:

Minibaunty

Tak tenhle recept už vážně netušim, kde jsem k němu původně přišla, ale vim, že nějaký tři roky zpátky jsem se s nim přihlásila do vánoční soutěže na food clubu (dnes carujeme.cz), aže mi tenkrát vynesl třetí místo a dvě sladký kuchařky, kterejma ráda listuje naše třetí... tenkrát když přišly a listovala jima poprvé, hlásila na každou stránku: "Nam!"
A je to recept velmi jednoduchej, tkže kdo má rád kokos, tak vážně doporučuju ;-)

Potřebovat budete:

Kornoutky s malinovým krémem




Tenhle recept jsem původně našla někdy v roce 1997 v nějakym časopise, ale fakt už netušim jakym.
Postupem času jsem si ovšem opět trochu hrála s poměrama... 
Každopádně je to nejoblíbenější cukroví našeho nejstaršího, takže i když je to jedno z nejpracnějších cukroví, který dělám... není zbytí ;-)

Na těsto je potřeba:

Medové trubičky

Tenhle recept jsem tenkrát obdržela spolu s tím na pařížský rohlíčky. Měl tedy taky jen výčet ingrediencí, a na to čeho kolik by bylo tak nějak optimální, jsem přicházela dlouho. Teprve loni se mi trubičky na formičkách neroztekly, neb jsem konečně ubrala dostatečné množství másla.

Potřebovat budete:

Třetí adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení

Tak tentokrát jsem to nestihla, a obrázek vkládám až dodatečně...
Byli jsme totiž o víkendu na dvou vánočních oslavách. V sobotu u manželovi rodiny a v neděli u mý, a před tím bylo potřeba spoustu věcí připravit, a tak šlo ledacos stranou.
Obrázek můžete stáhnout tady.
A slibuji, že příště se polepším ;-)

čtvrtek 13. prosince 2018

Andělské zvonění - srovnání

Pamatujete, jak jsem loni psala na blogu článek o tom, kterak jsem si koupila andělské zvonění v podobě stromku?
Ne? No tak tady to bylo... Andělské zvonění...
Letos jsem obě v článku zmiňované verze, teda takzvaný "švédský vzor" (to je ten s andělíčky) i ten originální český stromek natočila na video... pro takový srovnání...
Bohužel se mi to video nepodařilo natočit v kuse. Takže jsou dvě.
Jedno je téměř osmiminutový a ten závěr pak má jen pár vteřin přes minutu...
Tak se můžete pokochat...

A jinak za mne plusy a mínusy obou variant:

Švédský vzor:
+ malá skladná krabička
+ nízká cena (nás stál lehce přes stovku)
- malá stabilita

Český zvonící stromeček:
- vyšší pořizovací cena, přibližně čtyřnásobná
- na skladování asi čtyřnásobná krabice
+ prakticky dárkové balení
+ je o poznání stabilnější

A subjektivně má podle mého stromeček hezčí zvuk... Prostě o ten zvonek bouchaj keramický korálky a ne kovový tyčky. A hlavně pak... Ta nostalgie z dětství no ;-)

sobota 8. prosince 2018

Pařížské rohlíčky

 Tohle je poslední roky moje nejoblíbenější cukroví... A nejen pro tu lahodnou chuť lískooříškovokakaového krému..
Letos ho dělám už po devátý (aktuálně jsem uložila na skříň korpusy na který pak přijde krém a poleva). Vim totiž naprosto přesně, kdy jsem ho dělala poprvé. Bylo to v pátek 17. 12., den po té, co mne po kontrole v porodnici ještě pustili domů a velice důrazně mi kladli na srdce, že mám jet jakmile se cokoli bude dít... 20. 12. se pak ve dvě ráno narodil náš druhorozeňák ;-).
Recept jsem dostala asi týden před tim od jedný pani na jistém maminkovském fóru..., ale byl dosti vágní... Byl to výčet, co do toho patří, ale jaksi bez uvedení čeho má být kolik :-D
Takže jsem rok od roku vždycky trochu měnila poměry... a myslím, že letos budou zase o něco lepší, než loni, je v nich totiž zase o něco víc oříšků a o něco míň mouky ;-)

Na těsto budete potřebovat:

Šlehačky - šlehačkové cukroví


Matně tušim, že tohle cukroví jsme taky pekly na škole... No posledních cca deset dvanáct let jsem ho nedělala, až loni... je dobrý a hlavně opravdu jednoduchý.

Na těsto je potřeba:
400 g hladké mouky
120 g másla
120 g omegy
250 ml smetany ke šlehání

Těsto rozválíme a vykrájíme z něj různé drobné tvary.
Pečeme v předehřáté troubě na 180°C... Krátce, jakmile začnou první kousky lehce zlátnout.
A pak obalíme v cukru...
Na to si smícháme do misky
150 g moučkového cukru a
1 cukr vanilkový

Linecké cukroví


I na tohle cukroví mám recept od druháku na střední... Jen postupem času jsem si  zvykla místo nejrůznějších tvarů dělat pouze dva... kolečko a srdíčko... Kolečko obalené v cukru a srdíčko polomáčené v čokoládě.

Na těsto budeme potřebovat:

Druhý adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení

Tak jsem to zase stihla jen tak tak... Ale zítra co vybarvovat opět bude ;-)
Obrázek k vytisknutí můžete stáhnout tady.

A takhle vypadal loňský obrázek na druhou adventní neděli... Pokud jste loni nevybarvovali, můžete si vytisknout i ten ;-).



pátek 7. prosince 2018

Košíčky s karamelovým krémem


Recept na těsto na košíčky jsem taky získala na střední, tenkrát jsme je plnily buď světlým máslovým krémem a zdobily ovocem, anebo jsme na dno každého košíčku daly malounko marmelády, přemázly světlým krém a hvězdicovým nástavcem navrch do kroužku stříkaly na střídačku hvězdičky čokoládového a kávového krému a doprostřed nalily lžičku čokolády... JO! Ty byly přímo božsky dobrý! Ještěže jsme jich tehdy pro Maltézáky na jakousi akci udělaly víc, než požadovaných pět set... Já osobně jich z přebývajících tehdy sežrala asi dvacítku...
Ovšem na Vánoce jsem do nich dělala jakýsi ořechový krém... A poslední roky, jak jsem pak měla potřebu zkusit to s něčim jinym, než s náplní ořechovou, neb ta už je jaksi v ořeších, jsem si to zvykla dělat s jednoduchou náplní karamelovou...
A místo ořechu, jsem si to navykla zdobit lentilkou...
Výsledkem teda bejvaj na podnose košíčky bez ničeho... Naše nejmladší, která loni ochutnala vánoční cukroví poprvé, byla tenkrát usvědčena jakožto hlavní viník v kauze "chybějící lentilky na košíčcích"...

Na těsto budeme potřebovat: