Jak jsme byli na borůvkách aneb Další boží výlet

To jsem takhle potkala v časopisu z albertu mimo jiné i recept na borůvkový knedlíky, a v návalu nostalgie po táborových výpravách na borůvky dostala geniální nápad... Půjdeme na ně s dětma!!!

Tenkrát na tom výletě v únoru 2020 jsme přece potkali obrovský lány borůvčí! Jakže to tam jezdí? Jo! Pozítří mám volno... Skoro půlka července... To jsme vždycky na táboře s holkama nasbíraly spousty borůvek... V půl osmý vstanem, v osm vyrazíme, v osm čtyřicet pět nám jede vlak, za osm minut nás tam vyklopí, a v 10:54 jede zase zpátky... To budem mít dvě hodiny na sbírání... To je akorát...  Kolem dvanáctý jsme doma i se zastávkou v mekáči, na večeři jim udělám borůvkový knedlíky, a v pět vyrazim na noční...

Nádherně naplánováno...

A jakže to reálně proběhlo?

V půl osmý jsme vstali...

Nejmladší se oblíkla téměř bez problémů... Ne, nevezme si nic delšího... "Já už mám tyhle kraťasy, mami! Ty mi stačej!" 

"No, jak myslíš... A že TY by si se taky oblíkla?!?"

Jo, s třetí to bylo na dýl, ale relativně taky dobrý.

I ten nejstarší, když se nakonec vzbudil a vstřebal, že někam jdeme, (ne, v žádnym případě rozhodně neslyšel, že jsem to včera říkala... ani jednou, natož pětkrát...) se nakonec oblíknul relativně rychle a bez dalších delších keců...

Nejhorší to bylo s druhorozeňákem...: "NE! JÁ NIKAM NEJDU!" 

Trval na tom ještě v 8:05...

Naše léto 2024

 

I tohle léto máme svůj seznam, co všechno bychom během prázdnin rádi stihli...
Letos něco doplnily přímo děti... To ta ZOO, kino, bowling a aquapark ;-)
A taky letos poprvé pojedeme k moři... Já teda jediná z rodiny u moře už byla, ve třeťáku se školou ve Španělsku... ale autobusem... Takže letadlem poletíme poprvé úplně všichni... 
Náš seznam můžete stáhnout tady... a nebo můžete mrknout na některejch z předchozích let ;-)

P.S.: A dejte mi vědět, jestli vám ten odkaz na uložto funguje... Dělali tam nějaký změny a omezení, tak si nejsem úplně jistá, jestli to přes ten odkaz budete mít skutečně přístupný.

Oslava naší nejmladší

Normálně sranda...

Nejmladší má zítra přes poledne oslavu osmejch narozenin...

Zítra, protože je to široko daleko jedinej víkendovej den, kdy nemáme nic v plánu a manžel je v práci... Protože manžel by větší koncentraci holčiček, než co doma normálně máme, v našem panelákovym 2+1, nejspíš nepřežil... 

Minulej víkend jsme s nejmladší vyrobily pozvánky. 

V pondělí je roznesla... 

Dvanáct si jich po delším smlouvání vyžádala...

Během dvou dnů čtyři maminky psaly, že přijdou, a tři maminky jinejch čtyř dětí zas, že bohužel nemůžou... 

Zbytek nic...

Dnes jsem měla rozhovor s druhorozeňákem, kterej mi potřeboval říct, že se mu to, že tu zase budou nějaký malý holky (před měsícem slavila třetí) nelíbí.

Tak jsem ho uklidňovala, že přijdou jen čtyři holčičky... Že rozdala dvanáct pozvánek a přijdou jen čtyři, že to je tak akorát...

A on, že jaktože tolik pozvánek, a jaktože jen čtyři...?

Tak říkám, že asi, že je zítra den dětí, a že jsme dali vědět tak pozdě, tak už měli jiný plány...

A on, proč jsme ty pozvánky rozdali tak pozdě?

Tak jsem po dvou vteřinovym zaváhání, zda to fakt říct, poprvé nahlas vyslovila to, co jsem si do tý doby vždycky říkala jen v duchu: "Aby nepřišlo moc dětí."

Tak se chlámal... 

Jo, to matku vždycky zahřeje, když jí její pubertální dítě jednou za čas shledá vtipnou ;-)

Nojo... 

Jenže...

První ze zbylejch maminek psala teď těsně před šestou, že by Vanesska, nebo která, přišla...

To jsem se ještě tlemila, že nojono, zítra má prej pršet, tak radši dovezou dítě k nám, než s ním moknout třeba někde na Sletišti (místní stadion, kde se pořádá furt něco, ke Dni dětí vždycky)...

V sedm psala další...

Po chvíli třetí...

A teď krátce před devátou čtvrtá...!!!

No ty vole, ještěže ten manžel bude na denní! 

Osm cizích holčiček...!

No to budu na mrtvici zralá i já!

Fanynka Harryho Pottera

 Před časem mi naše nejmladší několikrát za sebou důležitě oznámila, že je fanynkou Harryho Pottera. A já jí pokaždý odvětila, že to vysvětluje, proč nám tu ten druhej/třetí/ čtvrtej... díl běží dneska už po pátý...

Od tý doby jsme nejen každej z dílů viděli nejmíň dvacetkrát, (což znamená, že ona sama je viděla nejmíň padesátkrát), ale taky se jí podařilo z tatínka vydyndat několikery Potterácký ponožky, z maminky papučky, který maj na jedný nakreslenýho Harryho a na druhý Hermionu, pak opět z tatínka obraz sovy Hedviky k malování podle čísel, kterej už stihla z části polít černou barvou...

No a minulej týden dostala i první knihu, do který se začetla nejen ona, ale i ten nejstarší.

A k dovršení všeho mi před pár dny oznámila: "Maminko, já až budu velká, tak budu mít dvě děti, holčičku a kluka. A víš, jak se budou jmenovat?"

"Hm. No, jak se budou jmenovat?"

"Lily a James!"

A já si přešlápla a povídám: "Aha, chápu, ty jsi ta fanynka Harryho Pottera."

Ona svítila spokojeností a radostně odskákala do pokoje, kde běžel asi po pětapadesátý už nevim kterej díl...

A já při krájení papriky k večeři s nostalgií vzpomínala na doby, kdy mi hrozilo, že budu mít vnoučata se jmény Filip a Filípka, Elza a Elzák, nebo (moji nejoblíbenější 😉) Růženka a Růženec.

Jo, časy se mění...

Teď je na pořadu dne Lily a James...

P.S.: Asi dva týdny zpět jsme si pustili všichni dohromady Fantastický zvířata... A naše fanynka Harryho Pottera, co chvíli pronášela repliky, těsně před tím, než zazněly z obrazovky... 

Nová kuchyně, začátek školního roku a sdružené radosti

Tak co? Jak jste s dětma přežily úvodní školní týden?

Já se přiznám, že v pondělí jsem se už kolem třetí odpoledne těšila, až půjdu ve čtvrtek a v pátek do práce.

Nějak se ale ten začátek postupně tříbí... Všechny kroužky, přípravný kurzy ke zkouškám na střední a jiný srandy...

Zajímavej tenhle školní rok bude...

Každopádně letošní léto bylo takový zvláštní. 

Děti měly nějaký ty tábory, většinou příměstský, a manžel s nimi byl dva týdny na Moravě, ale já tam vlastně byla jen pět dní, z nichž dva jsem strávila převážně na cestách... Bylo to tam teda dost fajn, protože se vdávala manželova sestřenice, a svatba na Moravě prostě stojí za to 😉 

Akorát to byla pro mne letos vlastně jediná dovolená, protože zbytek jsem strávila renovací kuchyně, která byla nefunkční skoro čtyři týdny v srpnu... 

Takže po dvou týdnech na pizze, burgerech a číně jsem konečně objevila Foodoru, kde mne nadchlo, že můžu z místních restaurací objednat dětem třeba svíčkovou, boloňský špagety, nebo karbanátky s kaší. (P.S.: tohle vážně není spolupráce 😉, beztak jste jí skoro všichni objevili dávno přede mnou 😉)

Stará kuchyň po těch letech totiž už opravdu potřebovala změnu... 

Hlavně za dřezem nám ta dřevěná linka, poté co jsme jí nějaké sedmé a osmé léto opomněli zbrousit a pořádně naolejovat, začala postupně jaksi hnít... 

Sice jsem dva roky zpátky pořádnej kus toho nahnilýho dřeva odtesala a vytmelila, ale že jde o dočasné řešení bylo víc než jasný. 

Taky stěna šuplíku pod troubou byla totálně rozklížená. Začalo to, když jsem před šesti lety odjela s dětma na týden hlídat dům kamarádce, co odjeli s dětma pryč, a muž tenkrát v troubě nechal chladnout jídlo... V tu chvíli se nám totiž v troubě začne srážet vlhkost, a ta prostě někam stejkat musí... a to přímo na vrch čela toho šuplíku... tam si našla nějakou drobnou prasklinku, kterou se mi někde v ní podařilo během let vydřít houbičkou, zatekla dovnitř, nasákla do tý výplně, a ta tak zvětšila svůj objem a následně potrhala ten svrchní lak... 

No vypadalo to poslední roky dost příšerně...

Každopádně se můžete z našich chyb poučit i vy... 

Dřevěnou linku nezapomínat brousit a olejovat, nenechávat chladnout věci v troubě a dávat bacha na srážející se vlhkost a vodu! 😉

Mimochodem, vy kdo mne sledujete dýl, možná pamatujete moji (kdysi) krásnou kuchyni...

Takhle vypadala kdysi dávno před lety, ještě i s původní troubou.

A tohle byla výchozí inspirace k nový kuchyni...

Tylová sukně pro "Sofii", návod k šití

 Když byly naší starší necelé tři roky, koupila jsem v látkách tři metry třpytivého fialového tylu a plánovala z něj ušít pro ni nádhernou tutu sukýnku...

            

Než jsem jí ale vůbec začala šít, tak to chvíli trvalo... dostala jí až ke svým devátým narozeninám 😉.

Kromě hromady zmíněného fialového tylu, budete na podobnou sukni pro cca osmi až deseti letou holčičku potřebovat zhruba 60 cm fialového saténu a metr a půl široké fialové saténové stuhy.

Nebo stejné množství nějak jinak barevného tylu, saténu i stuhy 😉

Z fialového saténu střihneme jednoduchou mírně áčkovou sukni.

Návod k látkovému panelu Namaluju duhu

 

Tyhle duhové šatičky jsem měla v hlavě minimálně od jara 2019. 

Chtěla jsem je totiž původně pro starší dcerku na první školní den.

Ale namalovala jsem je až minulé léto.

A ani ta mladší v nich tehdy první školní den do školy nešla. Bylo na ně tenkrát v ten den zrovna dost zima a vybrala si jiné...

Ale v těchhle se pak o nějaké dva týdny později ve škole fotila.

Inspiraci k nim jsem vzala u šatů v kterých jsem do školy šla ve svůj první školní den já.

Moje maminka mi je tehdy taky ušila z nějakého látkového panelu. Byly nahoře na gumu zašitou ve čtyřbarevném pruhu, a na stejně široká čtyřbarevná ramínka. A kolem dokola se táhly čtyři barevně šrafované linie na jejichž koncích byly čtyři pastelky v příslušných barvách.

Takže jsem chtěla pro dceru něco podobného... 

Ideálně s šesti barvami! 

A mohly by se na šatičkách klenout jako duha! 

A místo pastelek by to chtělo štětce namočené do těch barev!

Jo!

Přesně tak to udělám!

V létě 2020 tak vznikl tento návrh.

Sdílela jsem ho tenkrát na svém instagramu, kde stávající fanoušky tehdy nechal celkem chladnými, a já tak celou realizaci zamýšleného panelu pro evidentní nedostatek zájmu, financí i času odložila na neurčito.

Vrátila jsem se k němu po již zmíněných dvou letech, kdy jsem doladila detaily střihu, rozkreslila ho v přiměřené velikosti, odpovídající většině čerstvých prvňaček, (takže tý naší, prťavý po mně, to bylo malinko velký ještě teď na začátku druhý 😄), dovymyslela způsob zapínaní, a obrátila barvy horní obracené duhy na živůtku...

Při rozmísťovaní hotových jednotlivých dílů na panel jsem pak zbývající místo v levém dolním rohu vyplnila obdélníkem se stěžejním motivem, který můžete použít na polštářek, podsedák, či třeba pytlík na bačkory či cvičky. Při pravém kraji panelu jsou dva různé trojbarevné pruhy, které můžete použit jako vázačky podsedáku, mašličky, nebo stahující šňůry.

Letní seznam 2023

 A je to tady!

Školní rok nám právě skončil, a jsou tu prázdniny!

Mám pro vás stejně jako loni, předloni, předpředloni..., letní odškrtávací check list ke stažení.

Něco tam bylo už loni, něco málo je tam nového... Prostě všelico, co nás láká tohle léto vyzkoušet ;-)

Ten letošní je jako rozkvetlá letní louka, a stahovat ho můžete tady ;-)

Tak hurá na to! Stahujte! Tiskněte! Užívejte! A vybarvujte si třešinky ;-)

Děkovné kartičky pro učitele

Po roce jsem zase dělala nový děkovný kartičky pro učitele, který přiložíme ke všem těm dárečkům a kytkám...

Vytisknu je, a každý z dětí si ty svoje pěkně podepíše ;-)

A mám je opět ke stažení i pro Vás, můžete si vybrat, která varianta se vám líbí víc, a místo kytek tam tentokrát hrajou prim školní pomůcky.

Tak rychle stahujte a tiskněte, už je zase nejvyšší čas, za tři dny nám končí škola ;-)

Variantu na který jsou vespod drobný kytičky si můžete stáhnout tady ;-)

Podbarvenou variantu, která se hodí i pro pány učitele najdete ke stažení tady.

A tady najdete verzi, kde je k vytištění od každé varianty trochu ;-)

Mamablog roku 2023

Letos jsem vážně marná.

Kombinování péče o čtyři děti, s prací na plnej úvazek, a s udržováním e-shopu v jakéms takéms chodu, spolu s další vlastní tvorbou a psaním blogu je občas už vážně nad moje časový a mentální možnosti a schopnosti...

Neustále tak něco honím na poslední chvíli, a na spoustu věcí zapomínám i úplně... 

Třeba na začátku dubna jsem koukala do diáře a říkala si: "Teď někdy mám jít taky na tu gyndu... Nějakej pátek to má bejt... Tenhle, nebo příští... Jo, aha. Tak minulej... Hm. Super."

A takovou účast v letošním ročníku ankety mamablog roku jsem pořadatelkám letos potvrzovala až v první den hlasování, tedy na den matek, když přišel asi tři týdny po výzvě k registraci mejl, že dnes hlasování začíná. 

A vám o něm dávám vědět až na poslední chvíli, dnes, pouhé čtyři dny před koncem!

Utěšuju se jednak tím, že vám aspoň nestihnu jít neustálým připomínáním hlasování na nervy, protože místo dvou a půl týdne, tak budu činit jen ty čtyři dny, a jednak faktem, že hlasovat stejně můžete jen třikrát, tak snad se to k vám všem dostane nejpozději zítra, a vy mi ty hlasy dát stihnete... :-D

Takže připomínám pravidla, stejná jako loni: Tři hlasy, každý v jiný den, a pokaždý je navíc šance něco vyhrát ;-)

Hlasovací formulář je na konci týhle stránky a můj blog najdete v kategorii lifestyle (to je ta prostřední roletka), a v roletce je dle abecedy až úplně na konci.

Letos si teda vaše hlasy zas tak moc nezasloužim, protože to psaní zejména tady na blogu, ale i na sítích dost flákám... ale třeba mne za ty roky máte natolik rádi, že mi je pošlete i tak... ;-)

Za každej z nich díky 💜♡

A jestli někdo něco vyhrajete, tak mi určitě dejte vědět ;-)

Dům roztříštěných snů - kniha z "Čajového cyklu"

Už je to víc jak rok a půl, co jsem tuhle fantasy detektivku z první republiky zhltla během čtyř dnů...

První den jen něco kolem třiceti stránek. Druhý něco přes šedesát. Třetí kolem sto padesáti. A čtvrtý den jsem to prostě musela dočíst až do konce té pěti set čtyřicáté a bohužel poslední.

Tahle kniha se totiž s každou další stránkou čte líp a líp... Postupně vás úplně pohltí, a jediné, co vás na ní nakonec mrzí je, že už je prostě najednou konec...

Ale nebojte, autorka Irena Moravcová pilně pracuje na dalším románu, kterého se osobně už nemůžu dočkat. Jeho hlavní hrdinkou má být ta ze sester, o které se v Domě roztříštěných snů jen mluví.

Těch sester je celkem pět, a všechny jsou nadány velmi zvláštními schopnostmi, které se v jejich rodině dědí v ženské linii. Schopnostmi takové povahy, že když už se s nimi někomu vzácně svěří, zpravidla si dotyčná osoba myslí, že se nepochybně zbláznily...

A ty výjimky, které si to nemyslí... No, tak s těma je to pak hodně zajímavý...

Ale nechci moc prozrazovat detaily děje... Je to detektivka, a akorát bych vás připravila o spoustu Aha momentů, nebo dokonce o celé rozluštění. Jenom si při čtení pamatujte, že jako v každý správný detektivce, může být jakýkoli letmo zmíněný detail ve výsledku velmi důležitý! Všechny ty drobné dílky do sebe v závěru perfektně zaklapnou. Tak se snažte, ať vám žádný neunikne...

Celý děj se odehrává převážně na Pražských Vinohradech, které autorka důvěrně zná z dob svého dětství, a je zasazen do období jen krátce po vzniku první republiky, kteroužto dobu se v románu podařilo skvěle popsat a zachytit. Je zřejmé, že autorka si jako správná archivářka pečlivě nastudovala nejrůznější dobové prameny, a jejich studium pak při psaní náležitě zúročila.

Suma sumárum: 

Pokud máte rádi fantasy, bude se vám kniha líbit. 

Pokud máte rádi detektivky, bude se vám kniha líbit. 

Pokud máte rádi dobu první republiky, bude se vám kniha líbit taky... 

A pokud máte rádi všechno uvedené, budete tuhle knihu milovat.

A stejně jako já budete netrpělivě vyhlížet další román z autorčina pera... 

Abyste si alespoň trochu ukrátili čekání, můžete zalistovat některými staršími sborníky Mloka a Žoldnéřů fantasie, kde má autorka povídky, z nichž některé s románem "Dům roztříštěných snů" úzce souvisí...

Třeba v povídce "Slečna z lepší rodiny" (Mlok 2019) se dozvíte, co že se to stalo na té v románu zmiňované svatební cestě Leopoldiny (čtvrté ze sester) a jejího muže, bývalého legionáře.

Povídka "Na letním bytě" (Žoldnéři fantazie 2019) vám zase objasní, proč právě nejstarší ze sester byla ta, která byla ostatními vyslána kvůli jistým stopám do Vltavy...

A třeba v povídce "Chtít nestačí" (Vítězná povídka Žoldnéřů fantazie 2020) se dočtete něco o osudech nejmladší z pěti sester, Haničky, a taky její dcery dospívající už v době těžkého komunismu...

Autorce se podařilo ve svých povídkách a prvním románu stvořit dokonalý alternativní vesmír, v jehož rozvíjení doufám bude ještě dlouho pokračovat...

A nejlepší na tom všem je, že vám přijde zcela uvěřitelné, že před nějakými sto lety skutečně na Vinohradech žila jistá Dora Monique Krásová, druhorozená dcera význačného pražského advokáta a jeho ženy s francouzskými předky. Krásná, emancipovaná, a  nadpřirozenými schopnostmi obdařená dívka, která se jednoho dne, s vlasy zkrácenými podle nejnovější módy, rozhodla sama vydat do biografu, kde potkala jistého mladého doktora, jenž se od počátku jevil, jako tak moc dobrá partie. 

Ale... 

Ale to by bylo příliš jednoduché i na život, natož na román, který byste si určitě měli přečíst...

Mimochodem, moc se mi líbí, jak má ta obálka čajovou barvu...

Čaj, černý a sladký, je totiž v příběhu velmi důležitý.

Jak?

Proč?

Prostě si to přečtěte... 😉

A až si ve vašem okolí nějaká dívka, žena, paní... řekne místo kávy o čaj, ("Černý, prosím... Ne, bez mléka... a hodně cukru, prosím...") tak zbystřete... 😉

Trailer ke knize můžete zkouknout tady ;-)

Králík... aneb Povedený dárek pro celou rodinu...

 Tak máme od 25. prosince nového člena rodiny...

Naše nejmladší, ta, co už rok a půl zpátky hlásila, že bude doktorka pro zvířátka, a že bude léčit králíčky a žraloky, tak právě ta si snad odjakživa každou chvíli přála nějaký zvíře...

"Mami, já bych chtěla kočičku,... myšičku,... králíčka..." 

"Mami? Proč nemáme pejska?"

"Protože by nám chcal do bot!" to jí tenkrát takhle svérázně vysvětlil náš druhorozeňák... Ups... 🙊

A pak, když na podzim přišla manželova sestra s tim, že by ta naše nejmladší mohla od nich dostat k Vánocům králíčka, že sousedi maj zakrslýho beránka, a že ho chtěj prodat, protože ta jejich (asi čtyřletá) holčička ho strašně trápí... (No, nejsem si jistá, jestli si s tou naší holčičkou nějak zvlášť polepšil...) Tak tehdy jsme nějak podlehli, a víceméně to odkejvali, že možná teda jako snad třeba i... jo.

25. prosince, kdy se u švagrovců slavily společné Vánoce, jsem zrovna byla v práci... A tam mi manžel na mobil poslal tuhle fotku...

"Ty kráso!😱" psala jsem mu v odpověď. "To je obrovský zvíře! Já ho čekala tak polovičního!!!"

Že prej ho snad krmili chlebem, a on jim takhle přerostl, nebo co...? Já nevim... Nerozumim tomu... Jestli někdo víte, jak tohle funguje, tak mi napište do komentáře. 😉

No, byla k němu i klec se záchodem, pítkem, boudou, která mu ovšem byla malá, a taky obrovskej pytel sena, přes kterej jsem se po návratu málem nedostala domu.

Z počátku nás mile překvapilo, že čůrá výhradně do svýho záchůdku... 

Což mu ovšem vydrželo do chvíle, než druhej den vyskočil na gauč... 

A třetí den... 

A čtvrtej...

A pátej den na postel...

A nějakej další zas...

A takhle je to furt...

Teď jsem mu do klece koupila takovej měkkej pelíšek, místo tý prťavý boudy, do který se nevešel...

A ten blbec si myslí, že má dva záchody... 

Na druhou stranu jsem pak o Silvestru psala muži do práce: "Heč, mám průjem, migrénu a uřvaný děti. 🤪 Králíček je nejhodnější. Jedinej tu nevříská." 

Jo, tohle je na králíkovi super. Neštěká, nemňouká, nevříská jako andulky... 

Nebo jako naše děti... 

Jenom tak legračně pochrochtavá, když se mu chce dovádět. Občas bůhvíproč dupne. To jsem zatim nerozluštila proč... Prostě sedí, čumí, a pak najednou povyskočí, jen tak trochu a strašně rychle, a prudce dupne... Buch! Prve jsem koukala, kde co spadlo... Taky trochu štrachá, když rve ze zásobníku seno, nebo se někam snaží dostat... Třeba zpod skříně za otevřenej šuplík, kde neni úplně jednoduchý ho najít...

Prostě krásně tichý zvíře...

Co je ale hodně blbý, že hryže nejen seno a mrkev a salát a jabka a granule... 

Asi po týdnu, co nám doma pobíhal, jsme pohli vánočním stromkem, a vypadlo z něj asi dvacet čísel drátu se třema kdysi svítícíma hvězdičkama... Sice jsme všechny světýlka předtím zvedli nahoru, aby na ně nemohl... ale někde vzadu se evidentně jedny uvolnily a spadly níž... 

A teď o víkendu za mnou přišel brečící druhorozeňák a ukazoval mi překousnutej drát od sluchátek... Prej jak hrál, tak mu asi drát spadl níž... a najednou mu zmlkly... 

Radost...

No, už si se ségrou domluvil, že králík je její, tak mu ona koupí nový... Naštěstí pro ni, byly jen za čtyři stovky...

Jo, to už jsem říkala, že si teď myslí, že má v kleci dva záchody... A ještě něco, když mu ten pelíšek čistim, a bobky mu hážu do záchoda, tak ho to evidentně strašně rozčiluje, a ňafá po mně... A dvakrát mne i kous...🥺 Ne nijak hluboko, ale stejně teda... 

Jsou tu chovatelé králíků? 

Nějaká rada by byla? 

Jak to řešit?

A pak jsou tu drápy... 

Mám strach mu je stříhat... 

Sice jsem na ně už koupila kleštičky, ale píšou na nich, že stříhat máme jen tu světlou průhlednou část, a pokud má náš mazlíček drápy tmavé, což je náš případ, máme s ním vyrazit za odborníkem... 

Takže teď hledám veterináře pro jednoho přerostlýho zakrslíka... 😁

Ideálně co nejdřív, v pondělí šíleně poškrábal muže a včera mne... 😏

Muž se od tý doby přiklání k řešení, který jsem navrhovala první dny já... Stáhnem ho a upečem 😁

No, dáme mu ještě šanci... 😉

Ale vzhledem k tomu, že jsem v životě neměla jiný zvíře, než rybičky, tak budu fakt ráda za každou vaši radu, a za každej váš tip... Ať už tady, nebo na fb... 😉🐇♥️

Tak co?

Máte doma zvíře?

Jaký?

A jak se jmenuje?

Ten náš byl první týden Dominik. Pak ho nejmladší přejmenovala... netušim už jak... O týden později mu beztak říkala zas Dominik... A před dvěma týdny od tety zjistili, že se dřív jmenoval Lojzík, tak mu teď říká Lojzíku...

Muž mu teď začal říkat Tutanchámone, a občas o něm bůhvíproč, mluví jako o krtkovi...😁

No... já mu říkám obvykle buď králíčku, a občas, když už mi to množství bobků úplně všude, co zvládne nakadit za jedno jediný dopoledne, jde už hodně na nervy, Bobkátore... 😎

Vysvědčení

 Tak máme za sebou pololetní vysvědčení.

Nevím jak dopadlo u vás, ale u nás dost různě... Naštěstí ne vyloženě hrůzně, jak jsem se dozvěděla včera ráno v autobuse cestou do skoly s naší třetí, ale k tomu se ještě dostanu.

Když už jsme u tý třetí, začneme jí. 

To že docela plave v matice, jsem už myslím někdy zmiňovala na fb stránce tohohle blogu. Ve čtvrtletí to vypadalo vyloženě špatně, takže pro tohle pololetí je úspěchem ta trojka. Nicméně jsme se shodly na tom, že kdyby se jí to do konce roku podařilo vytáhnout na dvojku, a nic dalšího si nepokazit, měla by jen tři dvojky a v pohodě by dosáhla i na vyznamenání, a to by bylo moc fajn... 

Tak uvidíme, jak se bude snažit...

Ta doporučená Včelka, jí od čtvrtletí citelně pomohla, takže v ní hodláme pokračovat.

Nejmladší zatím svoje první vysvědčení nedostala, je tenhle týden nemocná, a já si tak užívám svoji první ošetřovačku. Ne že by od září až doteď nebylo žádný dítě nemocný, ale vždycky to bylo jen jedno dítě na dva, tři, maximálně čtyři dny, a vždycky jsme se nějak s mužem prostřídali, ale teď se to nějak začalo kumulovat, do hry vstoupila i antibiotika, blbě začalo bejt už i muži, a na mne padlo nějaký docela solidní vyčerpání, takže když odpadla v neděli ta nejmladší, tak jsem si to na ní v pondělí nechala napsat.

Ale zpátky k vysvědčení, to sice nejmladší zatim nemá, ale dle stávajících známek na něm tušíme dvě dvojky... Z matiky a češtiny... 

Holt když je místo počítání příkladů a skládání písmen potřeba dělat piruety, a když někdo nevrací pastelky a tužky a pera di penálu, a pak je nemůže najít a ztrácí tím čas, tak se to logicky nějak projevit musí... 

No, uvidíme, jestli jí to docvakne, a jestli s tim zvládne do budoucna něco udělat.

Krom nejmladší máme doma už skoro dva týdny druhorozeňáka, kterej dnes dobírá antibiotika, takže ten svoje vysvědčení taky zatím neviděl. Ale vypadá to na čtyři dvojky a vyznamenání, což je v šestý třídě vážně moc pěkný.

Kéž by si to hodlal udržet až do konce základky.

No, a zbývá nám nejstarší.

Ten se za poslední dva roky hodně pohoršil... 

Ještě za korony a za dob distanční výuky si v pohodě udržel vyznamenání. Ale loni se na vysvědčení objevily první trojky, a letos hurá ještě o stupeň níž... 

Jak mu angličtina nedělá problémy, a suverénně se vykecavá s rodilejma mluvčíma, jak jsem o tom psala před časem, tak v němčině teda naopak solidně plave. A češtinu letos taky nějak nedává...

Jo, dvě čtyřky... 

Má co dělat, chlapec, aby to vytáhnul... Když ty známky na konci roku už mu půjdou na přihlášku na střední...

Teď v prosinci a v lednu jsem s nim obešla střední školy, který by ho mohly zajímat, nechala ho vybrat, co by se mu nejvíc líbilo, a následně mu spočítala, že polovinu stávajících známek musí o stupeň vytáhnout, aby mělo smysl na tu školu vůbec podávat přihlášku... 

No, má co dělat, chlapec...

Ale víte co...

Včera ráno v tom autobuse, jak jsem zmiňovala na začátku, jsem se dozvěděla, že může bejt i hůř...

Bavili se tam nějaký cca taky osmáci, a ten nejhlasitější říkal něco v tom smyslu, že nechápe, komu chce máma to jeho vysvědčení ukazovat, když tam má dvě pětky a dvojku z chovaní...

No, přistihla jsem se, jak mi cukaj koutky... 

Jednak při pomyšlení, že i náš nejstarší je na tom pořád relativně dobře, a jednak nad tím, jak si z toho ten pětkař evidentně nic moc nedělá... 

Jo, rozhodně by to s tim něco dělat chtělo... I ty čtyřky jsou dost naprd, o pětkách ani nemluvě... 

Ale nehroutit se z toho! 

Ani děti, ani my!

Spíš se věcně zamyslet, a přijmout opatření, která by mohla vést ke zlepšení...

Mne čeká se synem doučování z češtiny. A do odvolání smí teď pařit jen "hru" kterou si včera na náš pokyn nainstaloval... A jestli neznáte Duolingo, tak na něj určitě mrkněte... 

Je fajn... Já tam od června pařim francouzštinu, a jak mi šla nastavit jen přes angličtinu, tak je to bčas docela sranda, neb anglicky taky moc neumim, takže se mi stává, že sice vim, co daná věta ve francouzštině znamená, ale mám problém jí přeložit do angličtiny... Takže se tak učim oba jazyky naráz... Což se ve výsledku hodí.

Tak co? 

Jak dopadly vaše děti?

A pokud je co zlepšovat, jak to řešíte?

Podělte se o své tipy 😉

Za nás připomínám Včelku a Duolingo.

Pastelky, ty v penálu i mimo něj... a taky malé, značně opožděné přání do nového roku

Pastelky v penále jsou přímo fascinující jev... 

Hlavně TO je na nich fascinující, jak se v něm různě vyskytují a nevyskytují, případně v jakém se v něm vyskytují stavu... Jo, tím posledním narážím na okousané pastelky našeho nejstaršího... Ale o jeho pastelkách dnes psát nechci. 

Dnes chci psát o tom, co s pastelkama ve svém penále dokázala naše nejmladší v jednom jediném prosincovém týdnu...

Aby bylo jasno, naše nejmladší má normálně mít v penále pastelek čtrnáct, neb ke standardním dvanácti, které dostala u zápisu, jí naše snaživá třetí přidala ze zásob ještě tělovou a zlatou... 

Páč bez těch to prostě nejde... 

A tak jednoho krásného prosincového dne sice naše nejmladší zvládla donýst ze školy domů penál, což samo o sobě je u ní výkon, ale pastelky v něm měla jenom dvě, a další dvě vysypaný v aktovce. 

Takže všehovšudy jenom čtyři...

A z toho DVĚ ČERVENÝ!!!

Druhý den mi při otvírání penálu nadšeně hlásí: "Já jsem tu červenou vrátila Dominikovi!"

"To je dobře," odtušim, zatímco otvírám penál, a pak do něj konsternovaně zírám, neb v něm chybí červený pastelky OBĚ! 

Místo nich je tam s dvěma pastelkama z předchozího dne bleděmodrá... 

O tom, že ani jedna z nich nebyla zasunutá v gumičce asi netřeba se zmiňovat... 

Aspoň byly tentokrát všechny tři v penále, a ne mimo něj, někde v hlubinách aktovky...

Nejmladší jsem znovu důkladně kladla na srdce, že má všechny chybějící pastelky dohledat, a dát si je do penálu... I jsem jí navrhovala, kam se má ve škole všude kouknout... Do lavice, mezi zeď a lavici na zem, do kapsáře na výtvarku...

Výsledkem bylo, že další den donesla pastelek osm! 

No, hurá! 

Z toho ovšem byly dvě jiný, než předchozí den... 😎

Další den, po další domluvě, jich vítězně donesla jedenáct... 

A ano, opět se část z nich v návštěvě domova vystřídala, a ve škole si daly přespávačku zase jiný... 

Každopádně, teď už chyběla jen růžová, oranžová a fialová...

"Vždyť růžovou a fialovou přece potřebuješ nejvíc." Snažim se jí přesvědčit, aby si na ně dávala větší pozor...

Další den je ale v penále i aktovce dohromady jenom sedm pastelek, a v notýsku liebesbrief od třídní učitelky: Nemá v pořádku pastelky!

Úplně se mi chtělo napsat: Ale neříkejte, jsem si ani nevšimla. 

Nebo aspoň: Jo, taky jsem si všimla. 😁 

Ale nakonec jsem se jakžtakž ovládla a napsala jen něco jako: "Jo jo, už jich ze školy domů tenhle týden donesla i míň." A pak připsala ještě: "Dnes dostala nový, snad jí chvíli vydrží." A naskládala jí do penálu celou novou sadu, neb jak víte z videa na fb, tak míváme pastelky do zásoby ;-)... 

Zatim se docela snaží si je nepoztrácet. Obvykle nechá ve škole přespat jen jednu, dvě, nebo tři... Ale v gumičkách jich v penále nikdy nemá zasunutou víc jak půlku... 

Jako, myslela jsem si, že žádný dítě nemůže mít ve školních pomůckách větší binec, než náš nejstarší... ale bohužel nezbývá, než konstatovat, že jsem se evidentně spletla... 😎

Vzhledem k tomu, že tohle je můj první článek v letošním kalendářním roce, hodilo by se v jeho závěru vám něco do nového roku popřát... (I když už je skoro konec ledna... 🙈) 

A vzhledem k tématu článku bude moje přání následující: Hodně trpělivosti a všechny pastelky na svých místech vám i vašim dětem přeje do nového roku čtyřmatka Jenovéfa...

I když vaše děti doufám s pastelkama takový problémy nemají... Nebo možná doufám, že mají, a nejsem v tom sama... Můžete mi dát vědět 😜

Moje první dovolená v nové práci ;-)

Minulý týden jsem se v práci dočkala i svý první dovolený... 

Jen pár dní... ale jak TY byly nabitý!

Začalo to středou, kdy jsem nejdřív sháněla parfém pro muže... Až mne pak cestou do Prahy ze všech těch vůní, co jsem na rukou zkoušela, a následně si je vezla půl dne všude s sebou, rozbolela hlava... Měla jsem pak totiž s nejstarším synem čtyřhodinovej výlet do Prahy na jeho dentální hygienu. 

Zbytek dne jsem, krom úkolů s dětma, věnovala pečení cukroví na školní vánoční trhy pro tu nejmenší... A ne nebylo to o šplhání, ale o jakéms takéms žehlení toho, jak se ta naše opice chová v hodinách, a jak všechno zapomíná 😉 

To jsem vám psala na fb... Jak v hodině tančí a štěká... 🙈

Ještě jsem pak v canvě udělala a vytiskla cedulky a všechno to hezky zabalila.

Recept na tohle jednoduchý a dobrý cukroví jsem už kdysi dávala na blog... Najdete ho tady ;-)

Kdyby se vám ty cedulky hodily, můžete si je stáhnout pod odkazem. Stačí kliknout na obrázek ;-)

Ve čtvrtek, hned poté, co jsem ráno ve škole odevzdala to cukroví učitelce, mne čekal další výlet... Pro změnu s druhorozenym k očnímu... 

A pak do optiky, kde ztropil naprosto úžasnou scénu, že žádný brýle nechce, že je nosit nebude, a že jsou to "ztracený peníze!!!"... 

Jako... 

Oscara za to psycho, co tam předvedl, by zasloužil...

A já?

Já půjdu rovnou do nebe... Za to, že jsem ho tam nezabila...

Takže je zatim bez brejlí... neb ty předchozí už před půl rokem pro jistotu ztratil... 😎

No, strčila jsem ho do školy a šla si spravit náladu utrácenim :-D... To jsem vám taky ukazovala na fb, co jsem pěknýho ulovila holkám na slavnostní večeři a návštěvy u babiček a na besídky ve škole... ;-) 

Pak mne čekala trocha předvánočního úklidu a pak ještě logopedie se třetí, kde se nakonec nechala logopedem překecat a jakžtakž i spolupracovala.

A opět úkoly...

A večer zlatý hřeb tohoto adventu, kdy jsme se s mužem a švagrovcema vydali do Prahy do Divadla Broadway na představení Vánoční zázrak... a cestou okoukli i trhy na Staroměstském náměstí.

A pátek? Ten byl taky moc fajn... 

Měla jsem v plánu během dopoledne poslepovat a naplnit aspoň nějaký cukroví, co jsem napekla o víkendu... Ale ukázalo se, že muž nemá denní, jak jsem si myslela, ale až noční... Takže jsme přes den uklízeli a uklízeli... V důsledku čehož to cukroví neni slepený a naplněný ani dnes, 21. 12., kdy tenhle článek ťukám do mobilu cestou z práce...

A že by nějak bylo vidět naše nasazení při úklidu...?

Tak to už dávno ne...

Odpolko jsme strávili na besídce tý nejmladší, kde jsme při venkovní produkci krásně zasněžili... 

To bylo fakt krásně Vánoční... jak stály děti pod světlem lampy,  nad nima ve vchodu vlály papírový vločky a za jejich zpěvu se nám všem na hlavy snášely vločky skutečný...

No a následně jsme všichni hromadně pořádně našlapali ve škole, kde se mi na trzích střídavě ztráceli kluci... 

No, střídavě... 

Občas byli kdesi v trapu i oba najednou...

Nakonec prohlásili, že už chtěj jít domu... Tak jsem je nechala jít, a šla s holčičkama ještě na koncert školních sborů, kde vydržely prvních šest písniček, během kterejch jsem naší třetí spravila zaseklej zip na sněhuli...

Pak chtěly holky ještě na dílničky, vyrobit si lucernu a záložku... 

Domu jsme to potom vzali přes Kaufland, a než jsme nákup dovlekli přes sídliště domů, bylo už pět minut po osmý...

Takže úkoly jsme nechali na sobotu, kdy jsme s dětma navíc udělali spoustu různejch kuliček... oříškovejch, kokosovejch, medovníkovejch a kaštanovo čokoládovejch...

Cestou přes to zasněžený a rozsvícený sídliště jsem je samozřejmě musela vyblejsknout u stromečku ;-).

A na neděli si druhorozeňák naplánoval oslavu s kamarády... 

Všechno si to domluvil sám.

Takže jsme měli v jednu sraz na náměstí, a volali z něj, že v jednu na lasergame nedorazíme, že až tak ve čtvrt...

A odtamtud jsme zas po první hře volali do cukrárny, aby jsme rezervaci ze dvou hodin posunuli na třetí, protože bylo jasný, že za dvacet minut, tam fakt nebudem, že to bysme nestihli ani druhou hru.

Jo, a řeknu vám, že i dvě hry jsou strašně málo...

Muži jsem domů poslala tuhle fotku, a sdělila mu, že vim, kde chci v květnu slavit narozeniny 😁😜 Tak jen doufám, že si se mnou někdo bude chtít zahrát... 🙈😉

Tuhle zbroj jsem si z těch šestnácti, co tam měli, prostě MUSELA vybrat 😜

P.S.: Omluvte sníženou kvalitu fotky... Když se fotíte ve tmě, narychlo, a tváříte se jak... no tak, jak se tváříte, tak to líp dopadnout prostě ani nemůže 🙈😉