Prohledat tento blog

neděle 13. června 2021

Ucpanej záchod a další srandy

 Za dva dny se vrací muž z lázní...

Takže je jasný, že úkolem posledních dnů je dát domácnost pořádně do kupy... 

Zvlášť když předchozí týden jsem prakticky na nic nesáhla, a jen jsem opravdu hodně jednoduše vařila, myla nádobí, a za celej týden vyprala jen dvě pračky. Finišovali jsme totiž synovo portfolio za druhý pololetí... (Neb druhorozeňák je letos stále v domácim vzdělávání.) Točili jsme a na moodle vkládali všechny ty videa, kde mluví anglicky, počítá zlomky, představuje knihu, rýsuje trojúhelník, nebo hraje na kalimbu... Skenovali jsme poslední stránky pracovních sešitů, pracovní listy a pozapomenutý výtvarný práce. Pak ho posadit k povinejm online testům a na závěr napsat návrh hodnocení... To byl očistec největší, jak jsem se už zmiňovala na fb... 

Prostě všechno šlo ten týden stranou, domácnost a v závěru i mnou nově tvořenej látkovej panel...

Ve čtvrtek večer, kdy jsem konečně onen návrh hodnocení odeslala, to tudíž už doma vypadalo spíš jako na skládce... 

I jsem se ptala při večeři dětí, jak se jim líbí, jak to teď doma, a hlavně u nich v pokoji vypadá...

Dozvěděla, jsem se, že těm lichejm se to prej nelíbí. 

Druhorozeňák prohlásil, že je to úplná katastrofa. 

A ta nejmladší je všechny překřičela radostným výskáním: "Líbí! Líbí! Mně se to tu líbí!"


Každopádně už asi víte, jak je můj muž na pořádek...

Takže jsem hned v pátek ráno začala s debordelizací bytu... 

Večer jsem pak skončila s nádhernou migrénou včetně solidní nauzey... 

Do toho děti ječely... 

Všechny kadily...

A záchod ucpali... 

Lahůdkový kombo...


No, a od tý doby je pořád ucpanej, a nedaří se a nedaří ho oducpat...

Linka už je vyklizená, a za dřezem nově vytmelená. Skládka z dětskýho pokoje taky zmizela. Lékárna probraná. Boty jsou vytřízený a uložený. V kontejneru na oblečení, hračky, boty a spol. přibyly další tři tašky. V kontejneru s papírem plná krabice. V plastech zase taška... a další ve skle, plus dva pytle ve směsnym...

Zbývá vybílit nejzmatlanější zdi, naolejovat linku a zkrátit předminulej týden koupený zatemňující závěsy... A pak ještě převlíct postele, vysát a vytřít...


A mezit vším tím třízenim, vyhazovánim a renovovánim vždycky chvíli bojuju s tim záchodem... 


Nejlepší to bylo včera odpoledne, kdy jsem ho zase přišla zkontrolovat, kolik toho po posledním pokusu následovanym spláchnutím za cca hodinu odteklo... 

A zděšeně koukám, že je tam toho ještě víc! 

A k dovršení všeho na hladině hromada toaletního papíru, jak pořádná porce šlehačky v šálku s kávou!!!

"Kdo tam naházel další papír?!?" (Přiznávám, že jsem zněla notně hystericky...)

Podezíraje tu nejmladší jsem v zápětí nestačila zírat! 

On to byl ten nejstarší!!!

Že prej to chtěl vyčistit!!!

No mrkala jsem na něj nevěřícně... a ptala se ho: "Prosimtě, jak přesně nám pomůže ta hromada toaleťáku s tim, že je ten záchod ucpanej?"

Nevěděl...

No, já taky ne...



Nu, aktuálně je záchod důkladně vyčistěnej... z velký části i vodního kamene zbavenej... (spousta jedlý sody a celkem už dvě láhve octa...) 

Kam až do odpadu dosáhnu volnej... 

Ale stejně skoro neodtejká!


Tak mne asi ráno čeká volat instalatéra... nebo nevim, jestli mne ještě něco do rána napadne...

Každopádně mi držte palce, ať se mi to podaří zdárně dořešit... protože jinak, nevim, jestli klepne po návratu opět muže, nebo tentokrát mne... 



Update: Článek jsem psala v neděli pozdě odpoledne... 

A dnes, v pondělí v devět ráno, můžu konstatovat,... že jsem zkrátka dobrá! Podařilo se mi v baumaxu sehnat zvon... A po několika minutách usilovnýho snažení vodu v odpadu rozpumpovat natolik, že se to tam kdesi hluboko konečně hlo... A náš záchod odtejká! Johó! šikovná jsem ;-)

úterý 1. června 2021

Mamablog roku 2021

 


Pod dvou letech se opět účastním ankety mamablog roku.
Nejenže mne svými hlasy můžete dostat na slavnostní vyhlášení (posledně nám to uteklo skutečně o fous), ale navíc můžete vyhrát skvělé ceny.

Hlasovat můžete od 1. do 20. června tady.
A to až úplně dole.
(Jména jednotlivých blogů jsou v roletkách seřazený hezky podle abecedy, takže jsem až předposlední, a to v kategorii lifestyle.)

Celkem můžete během těch dvaceti dnů hlasovat třikrát.
Každý den se z došlých hlasů losuje o něco jiného.
Sledujte mojí fb stránku, a já se vám budu každý den snažit dát vědět, co pěkného zrovna můžete vyhrát ;-)



sobota 22. května 2021

Jedno extra vydařené ráno

 Před pár dny odjel muž do lázní...

A hned ten třetí den ráno jsme s dětma hrubě nezvládli.


Děti nechtěly vstávat, vracely se do postelí, zapomínaly se, nemohly najít co potřebovaly, pořádně se neoblíkaly, nejmladší si dvakrát svlíkla ponožky... Prostě taková ranní klasika... 

Jen trvala ještě o nějaký tři, čtyři minuty dýl, než obvykle. 

A ráno jsou tři, čtyři minuty strašně, strašně moc...

Zvlášť když se pak začne kazit jedna věc za druhou jako lavina...


Ve chvíli, kdy jsme konečně vyrazili z bytu, vyšlo najevo, že je výtah zaseklej o patro výš.

Zatímco jsem holkám na schodech zapínala boty a bundy, vyrazil nejstarší napřed po schodech...

Ovšem s holkama je to po schodech nadlouho, a my už takhle neměly času nazbyt.

Tak jsem houkla na syna, kterej už byl o dvě patra níž, že to vezmu s holkama výtahem z vedlejšího vchodu, že se sejdem venku, a vyrazila s nima kolem sklepů ke kýženému pojízdnému výtahu... Kterej k nám jel tak dlouho, že se zdálo, že nejede z přízemí, ale nejmíň tak z mínus třetího patra.

Ok, určitě jel úplně standartní rychlostí, ale znáte takový to "délka minuty závisí na tom, na které straně dveří od záchoda se nacházíte"? Tak tohle byl evidentně podobnej princip.

Venku před domem ovšem nejstarší nebyl...

Volám tam na něj opakovaně jak debil, rozhlížim se kolem, a přemítám, kam ho vyrazit hledat spíš...

Starší pán, co jde kolem se starostlivě rozhlíží a říká mi, že žádnýho pejska teď neviděl... :-D

Říkám mu: "To je kluk." a letim do našeho vchodu. 

Cestou zdravim dvě sousedky, který už takhle časně stihly vyrazit do krámu... 

Takže se to naše zběsilý ranní pobíhání neobešlo bez svědků...

Proběhnu vstupem a rozrazim dveře...

Volám na něj nahoru na schody... 

Něco kňourá... 

Z dálky...

Vypadá to, jako by ušel sotva dvě patra...

Vůbec mu neni rozumět...

"Pojď prosimtě! Půjdeš se ségrou napřed na zastávku a já skočim do školky!" volám na něj a letim zase zpátky před dům...

Čas se krátí...

Říkám třetí, ať počká na bráchu, že k ní za moment dorazí, a vyběhnu ověšená plyšáky, batohem a nejmladší směrem ke školce...


Neběžíme ještě ani dvě minuty, a už nemůžu popadnout dech...

Kontroluju za mocného sípání čas na mobilu...

Nezbývá, než přijmout fakt, že ani kdybych měla podstatně lepší kondičku, nemám šanci za devět minut dorazit do školky, převlíct a přezout dítě, odevzdat ho ve třídě, a následně stihnout doběhnout na zastávku autobusu...

"No nic, to už stejně nestíháme,"  vzdávám to... "Dneska se holt s náma budeš vozit přes město sem a tam jak blbá, místo aby sis už hrála ve školce... Třeba aspoň budeš zítra míň zdržovat." 

(No, nebylo to druhej den o moc lepší... Pro změnu se zahrabala po snídani místo oblíkání do peřin tak důkladně, že jsem jí málem nenašla...)

Svym způsobem jsem ovšem byla ráda, že se vracíme, a že ty dva aspoň rovnou zkontroluju, jestli se vůbec našli...


Chvíli jsme s nejmladší počkaly na cestičce, než nás došel nešťastně kňourající nejstarší, spolu se třetí.

"Co se ti stalo?"

"Já nemám legitku a klíče! Asi jsem je nechal někde doma. Ale já je nikde neviděl!"

"Chm... skvělý..." a pak mi bleskne hlavou vzpomínka... "Já vim, kam sis je dal..."

"Kam???"

"V polici, co mívá táta batoh byly hozený."

"A proč si mi je nevzala???"

"Miláčku, já je tam viděla ležet včera večer. A hlídám příliš dalších věcí, než abych ještě stíhala kontrolovat, jestli sis ty klíče vzal nebo ne. To si máš hlídat sám!"

"Můžu si pro ně dojít???"

Kontroluju opět čas...: "Ne! Za šest minut jede autobus... Naprosto bez šance vracet se domu."

"Já se pro ně vracel předtim, ale nemoh jsem vás najít, vy jste najednou někam úúúúúplně zmizely!"

"Já na tebe volala, že jdem do výtahu vedle... S nima by jsme ty schody sešli možná tak teď. Hele dobrý, já ti zaplatim lístek od sebe, na cestu zpátky ti dám peníz, a klíče nutně nepotřebuješ, minimálně brácha bude doma... Jo, počkej! Ty tam máš i čip na oběd!?! Že jo?!?"

"No..." kníkne.

"Doprdele!!! Agrrhh!!!" dávám neartikulovaně průchod další z vln zoufalství a frustrace, kterejch se přese mne jen za posledních dvacet minut přelilo už nepočítaně...

"No..." kníkne nejstarší zase. "Ale můžu si první den vzít lístek..."

"Dobře... Tak jo... Tak super..." vracim se zas do rovnováhy. "Tak ale jdem! Ať nám to přece jenom neujede... Ještě musim stihnout zarouškovat holky i sebe..."


No hele... ráno jako malovaný....

Doufám, že další podobný se nám na dlouho vyhne... ;-)

Držte nám palce 💜

pátek 7. května 2021

Dárek k narozeninám

To jsem tak v pondělí ráno, dva dny před svejma narozeninama, dorazila s tour školka-škola domu, a u kuchyňskýho stolu seděl mžourající a zívající druhorozeňák, a povídá:

"Mami? Můžu si dneska zahrát na Vé-eRku?"
"Cože?" čuměla jsem na něj nechápavě.
"Jestli si můžu zahrát na Vé-eRku, až budu mít všechno hotový?"
"Na jakym Vé-eRku? Myslíš virtuální realitu?" došla mi alespoň část jeho sdělení.
"No, na tom cos dostala k narozeninám."
...
Chvíli na sebe oba zíráme, než nakonec řekne:
"Aha, tak to se mi jenom zdálo..."

No, smála jsem se, div jsem se nepočůrala...


Jen doufám, že to nebyl nějakej věšteckej sen...
Já nechci k narozkám virtuální realitu!
Já chci profi akvarelky!
O čtyřiceti osmi odstínech...
Konkrétně tyhle bych moc ráda ;-)
...

Manžel tuhle seděl u PC a volal na mne:
"Tohle jsou ty barvy, co jsi chtěla?"
Ve vyhledávači měl akrylový...
"Ne, tyhle ne."
"Á, já už vim," na to on, a naťukal do vyhledávače akrylátový...
:-D
Chm,... sice jsem mu pak teda ukázala, který že barvy to chci,... ale vzhledem k tomu, že si to nikam nepoznamenal, tak to moc růžově s těma akvarelkama nevidim :-D
...

Možná bych měla vypsat sázky, který barvy od A nakonec dostanu ;-)
Co myslíte?
Ale tak, třeba to trefí,... naděje umírá poslední... ;-)

středa 14. dubna 2021

Den jako... dnes každý druhý

 No, jako každý druhý naštěstí ne...

Ale je těch dnů poslední dobou nějak víc, než by bylo mateřský psychice zdrávo.

Kterejch?

No... takovejch těch náročnej, kdy máte pocit, že vám nutně brzy hrábne... že byste nejradši odešla... někam hodně daleko...  a vrátila se nejdřív tak za týden...

Jo, i díky distanční výuce takový dny nějak přibyly.

Jo jo, i u mne, která jsem na to nemít hlídání a mít děti doma, díky posledním letem domácí školy relativně zvyklá...

Ale ten poslední měsíc?

Uhgruhg... Škoda mluvit...


Nejdřív si holky poslední týden února střihly nějakou menší virózku... 

Než se stihly uzdravit, zavřel se první stupeň i školky...

Jedenáct dní na to mi ráno po noční muž volá, ať jsem v klidu, že je všechno v pořádku, už je všechno v pořádku, a že ho v noci odvezli s infarktem!

No seděla jsem na tý posteli... s mobilem u ucha... tupě zírala na skříň, a přemejšlela, jestli si ze mne dělá srandu...

Nedělal...

Takže zbytek dne jsem byla zralá na zhroucení...

Týden na děti nonstop sama...

Jen pátej den dorazila tchýně... Nakoupila, umyla nádobí a dětem po vycházce boty, a taky vytřela všechno to bahno, co nanosily na těch krásně zaprasenejch botách do předsíně...  

No bomba naprostá! (Bodlo by to každej tejden ;-) )


Sedmej den se muž vrátil...

A já se konečně rozbrečela...


Postupně jsme si s dětma zvykli na jakejsi režim, ale začátkem dubna už to bylo nekonečný...

Teď v pondělí nám do školy nastoupila třetí...

Ale popravdě, nějak žádnou úlevu nepociťuju...

Skoro naopak.

Musim vstát o hodinu dřív, abychom spolu dojely včas do školy... A doma jsem tak v osm dvacet...

Úkoly má stejně... V tomto směru je ta úleva absolutně minimální...

No, ale aspoň ona je nadšená, že zas vidí kamarády naživo ;-)


Zato kluci jsou nějak vyšťavený... 

A já taky...

Muž nám konečně přestal kouřit, ale na nervy je každou chvíli stejně... Po dvou týdnech doma si radši šel "odpočinout" do práce.

Druhorozeňák má poslední dny vyloženě morální krizi. Nejradši by nedělal vůbec nic. Respektive by nejradši jen pařil nějaký hry, čuměl na pokemóny, nebo lítal s bráchou po bytě a střílel po něm z nerfky... 

Občas se mi ho teda podaří něčim zaujmout a vtáhnout do řešení nějakýho zajímavýho problému, často inspirovanýho zadáním v některym z pracovních sešitů... Ale opakovaně narážim na limity svejch pedagogickejch i diplomatickejch schopností...

Ani karate se mu už nechce on-line cvičit... Dneska skoro půl hodiny řval, ať ho prej odhlásíme...


Nejstarší na tom neni o moc líp. Hlavně všechny úkoly odkládá, co to jen jde... (Dnes jsem navíc zjistila, že vůbec nechápe větnej rozbor, a větný členy si plete se slovníma druhama... Takže to spolu budem muset důkladně projít... No už se vyloženě těšim...)

V pondělí i v úterý jsme dodělávali učivo a odevzdávali zadání do teamsů ještě i chvíli po večeři...

To jsem už vždycky zralá na Chocholouška.

Je to vážně únavný...

Nekonečnej kolotoč...

Muž má teď aspoň vyhlídku, že pojede po tom prodělanym infarktu do lázní...

Bych hned jela taky...

Aspoň na týden...

Vážně únavný...


Jo, a včera večer už jsem z toho všeho byla tak mimo,... že jsem si při mytí nádobí kápla na houbičku místo jaru sirup!!!... A všimla jsem si toho, až při mytí druhýho talíře, neb ten první byl růžovej, a nějak mi hned nedošlo, že to vůbec nepění, a místo po citrónu to voní po malinách... 🙈

A vzápětí se mýmu únavou vypnutýmu mozku podařila ještě jedna podobná blbost... ale tu už jsem dodneška nebyla jaksi schopná udržet ve svý přetížený paměti... ;-)

(To je taky důvod, proč teď tak málo píšu, sem i na fb... jednak málo času, a jednak, co nenapíšu hned, nebo si to aspoň někam nezapíšu, to zkrátka zapomenu... )


Tak dobrou noc, milé spolumatky... A držte se... 💗

čtvrtek 11. března 2021

"Dej si dvacet!" - výzva pro tvořivé duše

Jak teď fungujete?

Schválně...

Kolik z vás je taky doma s dětma?

Školníma?

Školkovejma?

A kdo už je z toho taky občas na nervy?

JÁ BYLA NA ZHROUCENÍ TEĎ VE STŘEDU...

Mám to ve složení šesťák, čtvrťák, prvňačka a školková opice...
A v dvoupokojovym bytě je hromadná distanční výuka s asistencí čtyřletýho na všechno naštvanýho dítěte (v tu středu byla nejmladší fakt šílená) v kombinaci s manželem spícím po noční... přímo třaskavě lahůdková záležitost...
V jednom pokoji spící muž...
V druhym tři školáci, souběžně dvě mluvící učitelky z počítačů a k tomu opakovaně se vztekající školkový děcko, kvůli každý kravině...

A čiň se, matko!

No, nakonec měl afekt i ten náš nejstarší ádéháďák... ani se mu nedivim...
Dorazil muž...
Hádka!
A do toho slyšim učitelku naší třetí, jak jí říká: "...vypni si prosimtě mikrofon, máš tam nějak rušno."

No, výborný, že jo? 🙈

A pak ve mně během dne... poté, co jsem se dost vyplakala... dozrálo rozhodnutí...
Rozhodnutí, že takhle to dál nejde!
A že si prostě musim dát občas oraz...
Co občas? Hezky pravidelně!
Každej den!

Každej den, někdy odpoledne, před večeří,... si dám dvacet!

Dvacet minut, kdy zcela bez výčitek posadim děti k telce a zaberu se do nějaký svý tvorby... ať už šití, kreslení, nebo něčeho dalšího...
V zájmu zachování svýho psychickýho zdraví a posledních zbytků příčetnosti 😉

A vám navrhuju to samý 😉❤


Pojďte si dát dvacet! Dřív než nám z toho hrábne!

Každý den, po celý březen, a třeba i dál...
A vždycky se pak pochlubte, co jste ušily, namalovaly, vyšily, upletly, uháčkovaly, nebo jinak vytvořily 😉
Hezky fotkou, každý den pod příspěvek označený číslem dne.
Nemusíte začít hned zítra, můžete klidně později, když vynecháte, navážete další den...
NEBUDU VÁS KONTROLOVAT... DĚLÁTE TO PRO SEBE 😉
Budu se těšit na vaši inspirativní tvorbu...
Já si včera a dnes pro začátek uklidila svůj stůl, abych měla vůbec KDE tvořit 😉
Můžete dát pro začátek fotku svýho tvořícího stolu či koutku 😉

Do výzvy se můžete kdykoli připojit v facebookové skupině šijeme se čtyřmatkou... a tentokrát to nemusí být nutně jen o šití ;-)


P.S.: Než jsem tenhle článeček stihla zveřejnit, skončil mi muž v nemocnici s infarktem... Vypadá to, že to bude dobrý... Ale stejně jsem z toho poněkud mimo, takže pár dní toho asi moc nevytvořim... ale aspoň mezitim stihnete v klidu dohnat první tři dny výzvy...

neděle 28. února 2021

Návod na ušití Indiánů do tašky

 
Mám pro vás poslední návod k trojici jednodušších panelů do tašky... 

Indiány!



Ať už máte doma malou Nšo-či, Ribanu, nebo Vinetoua, tohle se jim bude určitě líbit ;-)


Na ušití budete kromě malého indiánského látkového panelu potřebovat:

4 kusy měkkého bílého filcu A4

cca 50 x 50 cm oboustranně nažehlovacího vlizelínu

a kousek suchého zipu nebo dvě patentky na zapínání.


neděle 31. ledna 2021

Návod na ušití Pirátů do tašky

 
Konečně jsem pro vás dopsala další návod.


Kromě tohoto panelu  a nití budete k ušití ještě potřebovat:

4 kusy měkkého bílého filcu A4

1 kus hnědého filcu

cca 50 x 50 cm oboustranně nažehlovacího vlizelínu

volitelně dvě patentky (na přichycení pádel

a kousek suchého zipu, nebo další dvě patentky na zapínání

středa 20. ledna 2021

Seznam zimních radostí - ke stažení

 Tak nám před týdnem konečně taky nasněžilo... 

Díky tomu jsme si mohli s dětma odškrnout z našeho zimního seznamu spoustu položek vázaných právě na to, zda sníh napadne a nebo ne...

Což mi připomnělo, že se o něj s váma musim podělit... Protože trocha inspirace na činnosti s dětmi se hodí vždycky... ;-)

Většinu z toho asi děláte... ale třeba aspoň nějaký bod pro vás bude inspirující...


Seznam si můžete stáhnout ve formě PDF tady ;-)


Užívejte zimu a nohy držte pokud možno v teple... Já si jdu zítra pro objednaný sněhule... Jsem na to zvědavá, bez zkoušení jsem boty ještě nekupovala, tak mi držte palce ;-)

pondělí 18. ledna 2021

Vánoční a Novoroční radosti

Máme tu už pár dní novej rok... A já konečně píšu první letošní článek na blog...

První je i v jiném ohledu, ale k tomu se dostanu později... ;-)

Vánoce letos byly o poznání klidnější, než v předchozích letech, což mi popravdě celkem i vyhovovalo... A vzdor celosvětové situaci, a dost možná trochu paradoxně i díky ní, jsme je tentokrát strávili ve zdraví, a ne jako loni, kdy jsme skončili v horečkách a s pořádnym bolehlavem...

Stromek jsme s dětma vyzdobili krásně do strakata,... páč Vánoce jsou přece záležitost veselá ;-)
Dárky jsme opět balili na poslední chvíli... To je už asi naše nejdodržovanější tradice.

Manžel pak vytáhnul děti ven, že se kouknou, jestli někde nelítá Ježíšek a ukážou mu cestu, zatímco já tvrdila, že ještě zatim doobalim ty ryby... A místo toho jsem v rychlosti hlavně balila poslední dárky, a fofrem to všechno expedovala pod stromek,... abych se pak po příchodu dětí, halekajících vzápětí, že už tu Ježíšek byl, že ho sem navedli dobře, strašně divila, jaktože jsem si ho vůbec nevšimla ;-)...

Pak jsme se opět přesvědčili, že dětem prostě salát chutná jen a pouze pár hodin před štědrovečerní večeří, zatímco večer už by nejradši snědly jen žabičku z vajíčka natvrdo, co z něj dělávám na ozdobu talíře...
A pak nastal čas se vrhnout pod stromek...

Co všechno dostaly od Ježíška děti vám tu vypisovat nebudu, beztak by to akorát někomu přišlo málo, a někomu zas moc... ;-) Ale prozradim vám, že domečky od Silvanian families se po složení asi o půl centimetru do poliček Kallax z Ikey... NEVEJDOU!... To kdybyste si to někdo plánoval podobně hezky jako já... ;-)

Ovšem musim se vám pochlubit, co všechno jsem pod tim stromkem našla já... nebo přesněji, co mi z pod něj děti nanosily ;-)

Krom dvou podprsenek, který jsem si objednala sama, se od Vánoc tešim bezvadně příjemnejm legínokamašům, šedivejm, s bílejma hvězdičkama... Teploučký pohodlíčko k nezaplacení ;-) A až to tu dopíšu, půjdu si hned po sprše oblíct krásnou a báječně jemňounkou košilku s krajkou a saténovou mašlí...

Ty krásný velký akvarelky, v který jsem dost doufala, pod stromkem nebyly...
Zato tam ovšem bylo něco, v co jsem si doufat vůbec netroufala...
Tenhle dárek jsem nějakej čas musela vstřebat... a i z dalších důvodů si ho postupně začínám užívat až tenhle týden... 

A užívám si ho zrovna teď...
Konečně zase můžu psát krásně pohodlně všema deseti a bez nutnosti používat šílenosti typu alt+98!!!
Jo, to se to píše, když má člověk všechny klávesy funkční ;-)

Tedy, popravdě se pár kláves znovu učim používat, jak jsem ze starýho notebooku zvyklá, že nefungujou, tak mám pořád tendence je místo prostýho zmáčknutí nějak obejít...


Tady vidíte můj starej notebook... (a v odrazu i mne...) 
Pokud se vám zdá, že se to za klávesnicí vlevo nějak divně zvedá, tak se vám to nezdá...To jsem ho tak týden před Vánoci otevřela, ono v něm tak trochu cvaklo... a ten roh se takhle zvednul nahoru...


Takhle to tam vypadá z boku... Vlastně je úžasný, že vzdor tomu, jak zoufale vypadá, funguje po nějakejch dvanácti letech používání pořád celkem normálně... Jen občas omdlí z přehřátí :-D 


No, a tohle je můj novej miláček od miláčka... 
To se to bude psát a tvořit ;-)
Vlastně... Právě jsem začala... Tohle je můj první článek na novym notebooku ;-) Snad jich na něm napíšu ještě spoustu, a snad se vám budou tak dobře číst, jako mně se na tý krásný klávesnici budou psát ;-)
Tak hodně radosti do toho dalšího roku, a pochlubte se, co pěknýho Ježíšek přinesl vám ;-)
 


neděle 27. prosince 2020

4. Adventní obrázek k vybarvení

Tak trošku se zpožděním mám pro vás i čtvrtou letošní omalovánku...

Ostatně pohádek už je v televizi dnes a zítra trochu míň, tak třeba se vám pro zabavení dětí bude ještě jeden obrázek s vánoční tématikou hodit ;-)

Doufám, že jste si letošní Vánoce užili, že vás všechny potěšilo, co jste našli pod stromečkem... a že jste stíhali aspoň o něco líp, než já ;-)


Poslední letošní obrázek k vybarvení si můžete stáhnout tady ;-)

středa 23. prosince 2020

3. Adventní obrázek k vybarvení

 Bez dlouhých okolků vám představuji třetí obrázek letošního Adventu...

Jestlipak taky doma stavíte Betlém?

My máme vždycky v plánu upíct jeden z perníku... Ale stíháme ho tak každý druhý Vánoce... letos to teda budou druhý Vánoce za sebou :-D


Obrázek si můžete stáhnout tady ;-)

úterý 22. prosince 2020

2. Adventní obrázek k vybarvení

Dnes mám pro vás ke stažení druhou adventní omalovánku.

Jsou na ní děti posílající Vánoční přáníčka...

Snad se bude i těm vašim líbit, a na chvíli je zabaví ;-)

 
Omalovánku si můžete stáhnout tady ;-)


pondělí 21. prosince 2020

Ztráty... a nálezy

Minulej týden byl u nás ve znamení ztrát... a zaplaťpánbů taky nálezů...

Ale to předbíhám...

Vezmeme to popořádku... hezky den po dni...


Pondělí:

Odpoledne zjišťuju, že nejstarší nemá penál.

Ale prý ho neměl už ráno ve škole...

Ovšem včera s ním ještě dodělával nějakej úkol...

Po hodinovém hledání dostává náhradní, výletní, co měl v létě na táboře...

Krom hledání penálu věnujeme nějaký čas i hledání druhorozeňákova mobilu, který je nezvěstný už nejmíň dva týdny... 

Hlavní podezřelou v kauze "ztracený mobil" jsem já... Možná si někdo vybavíte bod 18 z tohohle článku... S patrnou výhrůžkou, k synovi jenž měl místo prováděné činnosti psát jakési cvičení: "Nech ten mobil! Neblbni! Zas ho někam schovám, a zas ho nebudem moct měsíc najít...."


Úterý:

Ráno při odchodu chytne nejstarší hysterák, že nemůže najít legitku... Nenachází ji, a tak musí narychlo vyštrachat z kašičky drobný na autobus...

Odpoledne nenacházíme ani legitku...

Ani penál...

Ani mobil toho mladšího...

Večer nachází manžel legitku na nějakym úplně absurdnim místě.

Tak absurdnim, že nejsem absolutně schopná si vybavit na jakym.


Středa:

Ráno na odchodu chytne nejstarší hysterák... Nemůže najít klíče... "No, ale včera sis s nima odemknul ne?... Už neni čas je hledat, prostě si zazvoníš, tou dobou stejně budu doma..."

Po zbytek dne je nezvěstný penál, mobil i klíče...


Čtvrtek:

Během dne se opakovaně pokoušíme hledat nezvěstné věci...

Neúspěšně...

Večer skládám prádlo... na dně prádelního koše leží synovy klíče...


Pátek:

Penál i mobil jsou stále nezvěstný... 

I po dvou hodinách intenzivního hledání, během kterýho uděláme doma pěknej bordel...


Sobota:

V rámci předvánočního úklidu nachází druhorozeňák penál toho nejstaršího ve svý poličce za hromadou svejch pracovních sešitů...


Neděle:

Brzy odpoledne mi druhorozeňák radostně hlásí, že táta právě našel jeho mobil... prý za postelí... za naší, respektive za svojí částí naší postele...

Nevim, co tam vlastně šel manžel původně hledat, každopádně se výskyt mobilu za postelí snažej dál hodit na mne... 

Ale já vim svý... 

Tentokrát jsem v tom nevinně... 

Konečně ;-)

...

A hlavně,... vlastně jsme nakonec všechno našli... Takže fajn ;-)

Ale teda... Dobrej blázinec doma máme, což? :-D

sobota 19. prosince 2020

1. Adventní obrázek k vybarvení

No, letos nějak ty adventní obrázky stíhám ještě hůř než loni a předloni...

Na jednotlivý adventní neděle jsem to tentokrát nestihla...

Ale mám je!

Dva první komplet, a druhý dva ve skice... už je jen načisto obtáhnout ;-)

Myslím, že o prodloužených prázdninách oceníte každou možnost k zabavení svých ratolestí...

Takže dnes mám pro vás první ze čtyř obrázků na letošní advent...

A další tři čekejte v průběhu následujících šesti dnů... ;-)

Odkaz ke stažení obrázku najdete hned pod ním ;-)


Obrázek k vybarvení si můžete stáhnout tady ;-)

neděle 13. prosince 2020

Perníkový domeček

Možná si perníkový domeček pečete...
Možná každý rok...
Možná pečete Betlém, jako se o to každý rok snažíme my...
Minulý Vánoce nám to ovšem nevyšlo... a letos je to zatím ve hvězdách...
Ale...
Loni jsme krátce před Vánoci byli v Ikee, a tam jsme narazili na takovejhle perníkovej domeček k sestavení... I cukrový lepidlo tam měli,... a taky ty pěnový stromečkový bonbóny...

Takže pokud se teď chystáte do Ikey (než to zase všechno zavřou) tak tenhle domeček doporučuju vaší ctěné pozornosti ;-)

 
Jako... určitě je možný si s výzdobou pohrát daleko víc, a mít to mnohem, mnohem bohatší, než to vidíte na našich fotkách...
My jsme to pojali poněkud... hm... řekněme minimalisticky :-D
Prostě jsme byli rádi, že se nám to podařilo slepit dohromady, a následně to olepit bonbónama ;-)

 
Takovej komín byl docela oříšek...
 
 Ale užili jsme si to... 
 
Hlavně pak teda to "loupání perníčku" :-D
Asi dva dny jsem jí bránila, a ve chvíli, kdy jsem jí uvolnila k sežrání bylo během půl hodiny po ní ;-)
 

Perníkový domeček z Ikey najdete tady ;-)
V odkazu vidíte jaký balení tam hledat ;-)

neděle 6. prosince 2020

Návod k látkovému panelu Betlém

 

JO! Další panel je zdolán!

Ušila jsem Betlém!

Ještě zbývá sepsat návod pro vás všechny ostatní, který doma váháte nad tímhle látkovým panelem, a nejste si možná tak úplně jistý, co s ním ;-)

Tak tady je:  


Potřebovat budete:
látkový panel Betlém
3 x měkký bílý filc A4
nažehlovací vlizelín, cca 50 x 70 cm
ronopast cca 48 x 84 cm, nebo dva kusy 48 x 42 cm
asi 10 cm suchého zipu, nebo tři patentky
přibližně 7 - 8 hodin času
 

sobota 28. listopadu 2020

Adventní seznam 2020

Páni!
Už zítra je tu první adventní neděle!
To to zase uteklo!

Ovšem většina adventních kalendářů klasicky začíná až prvního... což bude letos v úterý...
I ten můj činnostní...
Mám na něj už léta tu kolíčkovou girlandu se zlatejma kapsičkama z roliček od toaleťáku... Pamatujete?
Do jednotlivejch kapsiček přijdou na svitcích převázaný úkoly na jednotlivý dny.

Kdybyste hledali inspiraci na ony předvánoční činnosti, tak takhle vypadá náš letošní seznam:
 

Adventní seznam jako pdf k vytištění si můžete stáhnout tady ;-)

Jo, a co se adventních omalovánek týče, doufám, že zas letos budou... 
Kdo netuší, o čem mluvím, ten se může mrknout na omalovánky z předchozích tří ročníků   a třeba si prozatím vytisknout ty ;-)  

čtvrtek 26. listopadu 2020

Řvoucí děti v autobusech

Milujete děti řvoucí v autobuse?

Já jo...

Tedy, abych byla přesná, miluju CIZÍ děti řvoucí v autobuse.

Miluju na tom ten fakt, že aspoň v tu chvíli řvou jiný děti, než ty mý.


Když totiž řve cizí dítě, je to SKVĚLÝ!

No vážně!

Proč?

Důvodů je víc...

Pár vám jich zkusim sepsat:

1) Nemusíte to řešit, v podstatě se vás to netýká... Jůchů! Pohoda...

2) Nikdo na vás blbě nekouká, že máte nějaký divný, určitě strašně blbě vychovaný dítě, nejspíš jste totálně neschopná matka... A když si to neumíte vychovat, měla byste chodit pěšky, nejlépe kanálama, a neotravovat slušný lidi v autobuse...

3) A už vůbec vám nehrozí, že vás někdo sprdne, proč si to dítě neuklidníte, a řekne vám všechno to v předchozím odstavci pěkně nahlas... (To jsem teda ještě nezažila, asi i proto, že já se vždycky fakt hodně snažim ten řev vlastních dětí nějak eliminovat, i když výsledky mýho snažení jsou často dost sporný... ale stejně se furt snažim... i proto, že se možnejch blbejch keců tak trochu bojim ;-)...) 

4) V souvislosti s předchozím, je fakt super, necítit se provinile, že to s dítětem zrovna nějak nezvládáte...

5) A navíc... je opravdu hluboce uklidňující vidět, nebo v tomhle případě teda spíš slyšet, že řvou i jiný děti než ty vaše... A to i přesto, že při tom prvním zařvání nadskočíte leknutim deset čísel nad sedačku :-D


Já takhle nadskočila zrovna dnes...

A pak jsem se pod tou rouškou tlemila, když asi dvou a půl až tříletej chlapeček celou dobu, co jsme stáli na červenou křičel: "Jéď! Jéď! Musíme jet! Musíme jet!"

A když jsme se pak rozjeli, tak spustil: "Néééé! Stůj! Stůj! Stůj! Stůj!"

Na další zastávce zase pronikavě naříkal: "Musíme jet!"

Za jízdy se jal opět zoufale řvát: "Stůj! Stůj!"

A takhle to šlo další tři nebo čtyři zastávky...

Maminka ho občas nějak zkusila zklidnit... Bez efektu...

A pak, když měli vystoupit, tak zas řičel na celej bus, že nechce vystupovat a že: "Domu nééé! Domu nééé! Domu neci jít jestě!"

Slyšet byl ještě přes zavřený dveře, přes řvoucí motor rozjíždějícího se autobusu...


Nejmladší, která vedle mne seděla na sedačce, a ony tři čtyři zastávky užasle mlčela, což je u ní velmi neobvyklý, se mne pak hned ptala: "Mamí? Poč ten chlapeček tak stašně kšičel?" 

A já se na ní pobaveně podívala a povídám: "Protože je podobně praštěnej jako ty. Aspoň vidíš, jak to vypadá, když vřískáš na celej autobus. Nic moc, co? Tak si to pamatuj."...


A to je další důvod proč milovat cizí děti řvoucí v autobuse... vaše děti názorně viděj, jak blbě to vypadá...

A možná...

Možná jim to za pár let docvakne, a vy budete v autobuse v pohodě už na furt... 

A ne, že budete už o půl hodiny později v autobuse cestou zpátky od sebe odtrhávat svoje řvoucí děti, snažící se za pronikavého ječení servat o to, kdo má pravdu, a kdo co jak myslel... :-/

Jo... taky moje dnešní zkušenost... ;-)


Co bych vám tak popřála závěrem?

Chm... Co třeba tohle? Ať cizí děti řvou v autobuse častěji než ty vaše!

To je docela dobrý, ne? 

Aspoň pro začátek... ;-) 

 

středa 25. listopadu 2020

Dopis Ježíškovi

Už jste všichni napsali Ježíškovi?

Já ještě ne...

Pro všechny opozdilce, jako jsem já, tu něco mám...

Zase něco ke stažení ;-)

Naše děti už maj teda dopisy pro Ježíška napsaný a nakreslený...

My jsme ale se sourozencema jako děti psali Ježíškovi až začátkem prosince...

Pak jsme dopisy nechávali za oknem v čepicích, připravenejch na Mikulášskou nadílku, s tím, že je s sebou svatý Mikuláš Ježíškovi do nebe vezme, že to má přece při cestě :-D

Takže, kdo píšete taky později, můžete si vytisknout tenhle speciální dopisní papír ;-)


Stáhnout jako pdf a následně si ho vytisknout můžete tady ;-)