Jak jsem si na netu objednala látky a čekala na jejich doručení...

Látky, to je taková moje obsese... Kupuju je i když z nich pak pořádně nestíhám šít... Ale vždycky, když nějakou kupuju, tak přesně vim, co z ní bude... I když se občas tahle moje jasná představa u některejch z nich třikrát čtyřikrát (a někdy i dost zásadně) změní, než se skutečně za rok, dva, tři... šest sedm... dostanu k tomu, abych z nich konečně něco ušila...
A protože máme malý byt a finančně bych taky rodinu zruinovat nemusela, snažím se v tomto směru držet trochu zkrátka... Čímžto jsem teď už rok žádnou látku nekoupila, ač teda nejrůznější stránky látky nabízející přes net okukuju často... a někdy je vážně těžký se udržet, člověk kolikrát až dech ztrácí nad tou nádherou, co v internetovejch prodejnách s látkama vidí... Chápete? ROK! To je docela slušná doba abstinence, no ne?... A jak začátkem prázdnin odjely tři starší děti i s manželem a babičkou na Moravu... tak se "ucho utrhlo"... A já po dvou dnech virtuálního osahávání látek nakoupila... A hned ve dvou obchodech... Krásně se to bude kombinovat dohromady ;-)



No a pak jsem čekala na balíky...
Nejdřív mi volali z Primavery, že
v jedný z mnou objednanejch látek, posledním to panelu z role, je tam a tam malinkej kaz a jestli ho i tak chci, a že mi těch třicet centimetrů odečtou z ceny. Což jsem odkývala s tím, že tomu by se nejspíš měl střih i vyhnout, a že to určitě nějak vymyslim,  a že děkuju, že mi volaj...
(Já mám na tohle oproti manželovi vůbec, štěstí, z Ardeka mi kdysi taky volali, že jednu z mnou objednanejch látek nemaj, že jim má dorazit z Ameriky do měsíce další zásilka v který látka bude, a jestli chci zatím poslat část objednávky, kterou maj, a tamto později, nebo jestli to chci poslat až pak všechno dohromady, nebo jestli chci jenom to co maj teď... To jemu nikdy nevolaj, prostě ticho po pěšině, až tam tak za týden či dva, už poněkud rozezlen, volá on, co že se jako děje...)

Vzápětí přišel mejl z Bubulákovo, že mou zásilku už odeslali.
Zásilka z Bubulákovo ke mně šla ze Slovenska a vezlo mi jí PPL... A bylo to napínavý...
Dva nebo tři dny po té, co přišel zmíněný mejl, že zásilka ke mně již míří přišla v 11:45 SMS zpráva od PPL, že mi budou balík doručovat mezi  třináctou a patnáctou hodinou. V 16:44 konečně zazvonil telefon... úplně jsem po něm s dychtivostí skočila... Ale ne, řidič PPL nebyl před barákem, a vlastně ani na cestě, i když podle toho, jak mi popsal kde je, byl tak půl minuty jízdy autem od našeho domu, někde v polovině naší ulice. Říkám mu, že jsme až úplně na konci ulice na rohu s tou a tou další ulicí... a přiznám se, že jeho odpověď, že netuší, kde tu ulice toho jména je, mne docela zaskočila, stejně jako jeho zmínka, že už nás hledá skoro hodinu. Nicméně jsem mu následně barvitě popsala náš barák i další domy a jiné orientační body v těsném sousedství. Řidič odtušil, že to teda snad najde a zavěsil.
Dovytřela jsem s dítětem za zadkem (no většinou ani ne tak za zadkem, jako spíš s rukama v bublinách v tom kýblu se špinavou vodou) podlahu, do toho se vrátil manžel z Moravy... a PPLák  ani po půl hodině nikde. Tak mu volám, abych zjistila, kam aktuálně dobloudil a případně mu navrhla, že mu někam zaběhnu naproti, když už jsem teď s sebou po návratu manžela po podobnejch manévrech nemusela tahat nejmladší, ale číslo už bylo nedostupné...

Ráno e-mail z PPL... Oznámení, že se mi včera neúspěšně pokusili doručit zásilku. Po chvíli váhání, jsem jim napsala, že ano, že o tom moc dobře vím, a že se obávám, že dokud řidiče (podle všeho brigádníka) nevybaví navigací, nebo alespoň mapou, nebude mi zásilka úspěšně doručena ani zítra, ani pozítří...
O den později koukám odpoledne, (ten den už asi potřetí) na svoji zásilku na netu... a ona u ní změna, v níž se tvrdí, že mi budou zásilku doručovat dnes ve večerních hodinách...
A opravdu, večer, asi hodinu po té, co mi švagrovci přivezli z Moravy naši třetí, zvoní telefon. V něm už podle hlasu jinej pán z PPL... ovšem zase kdesi vprostřed naší ulice... Říkám mu stejně jako tomu posledně, že jsme až na rohu s tou a tou ulicí... a ani on neví, která to je... tak mu místo složitýho popisování (poučena z předchozího nezdaru) říkám, že jsme zkrátka na severnim konci ulice... Říká, že dobře, že tam za chvíli bude... a já v rychlosti kontroluju hotovost na dobírku a obouvám holky...
Jo! Sympatickej starší vlasatej a vousatej PPLák nás našel! Bingo!
První balík doma.

Nojo, ale co ten balík z Primavery? To přece vypadalo, že už mi ho posílaj... A ono zatim furt nic. Koukám na svůj účet na jejich stránkách do historie objednávek... Píše se tam, že byla změněna... To jak mi odpočítávali těch třicet cenťáků... Jinak tam nic o tom, že by to odeslali nevidim... No co, nechám tomu pár dní a na konci týdne jim když tak napíšu...
To jsem si řekla v pondělí... (zásilka z bubulákovo dorazila v pátek předtím).

V úterý dorazili z Moravy kluci... a že to s nima bylo hned ten první den psycho... Hlavně druhorozeňák byl rozlítanej a naprosto se nekontrolující.
Když jsme šli po obědě k doktorce pro papír kvůliva táboru, vlítnul i přes mý neustálý hlídání a napomínání pod auto, nějaký moje: "Stůj! Čekáme!"?... Nezájem... :-/
Pani naštěstí jela krokem, neb hledala místo k parkování... evidentně jela s dětma k téže doktorce, od který jsme my právě vyrazili.
V lese lítal taky jak smyslů zbavenej... tam aspoň auta nejezděj... Pak v tom, zřejmě pro zpestření fádního dne v práci zaměstnanců místního albetra, i s bráchou vesele pokračoval v obchodě, ...to už jsem jich  obou měla plný zuby a jen si nevěřícně říkala: "Půl dne jsou doma .. teprve půl dne.., a už mne z nich klepnout může..."
Před albertem vyžbluňkli láhev pití, co jsem tam koupila... neb pití připravené na cestu z domova jsem pro jejich neustálé divočárny, jimiž hrozili vzbudit manžela spícího po noční, nechala zapomenuté stát na kuchyňské lince... To že jsem si na ně vzpomněla dvakrát jaksi nestačilo... k tomu abych je strčila do tašky u kočárku mi nikdy nebylo umožněno se dostat.
Pak jsme jeli na hřiště, s tim že jim tu láhev se "sátkem" doleju z velký láhve tam... Pět minut cesty... Nekonečných pět minut, kdy všichni měli problém se všim... Nejmladší se (pouze) dožaduje, že už chce "houpat koťata", a ti zbylí tři nevydržej bez dalšího pití až na hřiště... všechno je bolí, je jim horko, nemůžou chodit, maj žízeň a určitě do tří vteřin na tu žízeň umřou... Nicméně, na lítání sem a tam maj oba kluci energie dost... zejména druhorozeňák, jak jinak. A furt se hádaj:
"Tys tu flašku promáčk!" obviňuje mladší staršího.
"Já myslel, že jí pak mám vyhodit." hájí se on.
"Prosim vás, kluci, vždyť je to jedno, no tak je trochu zmáčklá, no a?"
Dozvídám se, že to rozhodně jedno neni... evidentně jsem úplně mimo a nejsem schopná rozpoznat tragédii národních, ne-li nadnárodních či mezinárodních rozměrů.
Řvou na sebe. Snažej se rvát. Mladší vztekle řve. Starší hystericky brečí... Několikrát je od sebe rozeženu... Pak je asi deset vteřin klid...
A když se pár metrů před brankou na hřiště ohlídnu, jestli je všechno ok a ta moje smečka jde stále v pořádku po cestičce za mnou, tak vidim, že druhorozeňák flašku otevřel a šťourá do ní nádherně špinavym klackem. Naštvaně jsem mu vytrhla flašku, víčko i klacek... křikla na něj při tom něco jako "Ty tele, co do toho šťouráš tim hnusnym klackem, jak z toho teď asi budete pít..." a mezitim se na těch dvou metrech, kde se jinak rovná cestička lehce svažovala směrem k brance na hřiště, rozjel mnou puštěnej kočárek a narazil do branky. Při nárazu k dovršení všeho vypadla z pod kočáru láhev piva, co jsem koupila manželovi na večer a z hlasitým třísknutím se rozbila...
A tak jsem sbírala ty střepy a chtělo se mi brečet... a ani jsem se neměla do čeho utřít, protože jak v obchodě blbli a v  regále s vlhčenejma ubrouskama, ty co byly v akci nebyly... tak než jsem dojela k regálu s akcema, jestli nejsou tam... tak jsem úplně zapomněla, proč jsem tam jela...

Ale to jsem dost odbočila že jo? Pamatujete si, že ještě pořád čekáme na ten balík s látkama z Primavery? Tak čekáme.. čekáme...

Ve středu jsme s dětma po obědě vyrazili na autobus do Prahy, neb v Praze zase po čase pobývala, dříve pěti a teď už dokonce šestidětná kamarádka žijící ve Švýcarsku... A tak jsme jeli na další fajn zahradní setkání o němž snad něco víc napíšu někdy příště... třeba až mi z něj přijde nějaká ta slibovaná fotka ;-)...
A jak jsme tak vyrazily s dětma na autobus, koukám, že je něco ve schránce... Nejdřív jsem si řekla, že to nechám, až se budem večer vracet... ale nakonec mi to nedalo a já schránku odemkla rovnou... Naštěstí! Ve schránce totiž výzva z pošty, a to údajně opakovaná, k vyzvednutí zásilky... Ano, balík z Primavery! A dokdy, že ho mám vyzvednout, než ho pošlou zase zpět? No dodnes do šesti večer!
Takže jsem s nadáváním letěla s dětma zase nahoru pro peníze. Pak na poštu. Tam bezva fronta. Pak zas zpět, hodit to domu za dveře... A pak rychle přepočítat, kterej autobus a z který zastávky stíháme... Jo, ten poslední našlej spoj, když to vezmem až na tu poslední zastávku, tedy přesně na druhou stranu než bylo původně v plánu (bydlíme na půl cesty mezi nima) bysme ještě chytit měli... Takže "úprkem v prk!" A čekali jsme tři minuty, neb přijel s dvouminutovym zpožděnim... Jo, hezky nám Česká pošta zpestřila den... bez toho bych se jako matka čtyř dětí vážně ukousala nudou...
A to jsem si  prosím myslela, že akci PPLka z předchozího týdne už jen tak něco konkurovat nemůže...

Poučení pro příště... stejně jako je rozumné objednávat vánoční dárky nejpozději v půlce listopadu, neni vůbec od věci vyhnout se i objednávkám v letních měsících... neb s těma doručovatelema, co mi balíky od PPL i  od Český pošty vozej normálně jsem teda nikdy takovýhle "žůžo dobrodrůžo" nezažila ;-)


Ale že ty balíčky s látkama i tak stály za to...
Mrkejte ;-)

Vlevo látky z Bulukákovo, vpravo z Primavery.

Spousta úpletů a nějaký ty tyly z Bubulákova...

Budu muset zprovoznit overlock :-)

A krásnej balíček  nádhernejch látek z Primavery... 

Původně to bylo zabalený ještě krásněji... fotila jsem to až po tom, co jsem si látky nedočkavě všechny prohlídla a nejmladší navíc v mezičase rozvázala tu mašli, kterou jsem fakt tak pěkně už uvázat nezvládla ;-)

Už se těšim, až z těch látek něco vznikne... doufám, že aspoň něco vznikne už na podzim :-)