Pastelky v penále jsou přímo fascinující jev...
Hlavně TO je na nich fascinující, jak se v něm různě vyskytují a nevyskytují, případně v jakém se v něm vyskytují stavu... Jo, tím posledním narážím na okousané pastelky našeho nejstaršího... Ale o jeho pastelkách dnes psát nechci.
Dnes chci psát o tom, co s pastelkama ve svém penále dokázala naše nejmladší v jednom jediném prosincovém týdnu...
Aby bylo jasno, naše nejmladší má normálně mít v penále pastelek čtrnáct, neb ke standardním dvanácti, které dostala u zápisu, jí naše snaživá třetí přidala ze zásob ještě tělovou a zlatou...
Páč bez těch to prostě nejde... 
A tak jednoho krásného prosincového dne sice naše nejmladší zvládla donýst ze školy domů penál, což samo o sobě je u ní výkon, ale pastelky v něm měla jenom dvě, a další dvě vysypaný v aktovce.
Takže všehovšudy jenom čtyři...
A z toho DVĚ ČERVENÝ!!!
Druhý den mi při otvírání penálu nadšeně hlásí: "Já jsem tu červenou vrátila Dominikovi!"
"To je dobře," odtušim, zatímco otvírám penál, a pak do něj konsternovaně zírám, neb v něm chybí červený pastelky OBĚ!
Místo nich je tam s dvěma pastelkama z předchozího dne bleděmodrá...
O tom, že ani jedna z nich nebyla zasunutá v gumičce asi netřeba se zmiňovat...
Aspoň byly tentokrát všechny tři v penále, a ne mimo něj, někde v hlubinách aktovky...
Nejmladší jsem znovu důkladně kladla na srdce, že má všechny chybějící pastelky dohledat, a dát si je do penálu... I jsem jí navrhovala, kam se má ve škole všude kouknout... Do lavice, mezi zeď a lavici na zem, do kapsáře na výtvarku...
Výsledkem bylo, že další den donesla pastelek osm!
No, hurá!
Z toho ovšem byly dvě jiný, než předchozí den... 😎
Další den, po další domluvě, jich vítězně donesla jedenáct...
A ano, opět se část z nich v návštěvě domova vystřídala, a ve škole si daly přespávačku zase jiný...
Každopádně, teď už chyběla jen růžová, oranžová a fialová...
"Vždyť růžovou a fialovou přece potřebuješ nejvíc." Snažim se jí přesvědčit, aby si na ně dávala větší pozor...
Další den je ale v penále i aktovce dohromady jenom sedm pastelek, a v notýsku liebesbrief od třídní učitelky: Nemá v pořádku pastelky!
Úplně se mi chtělo napsat: Ale neříkejte, jsem si ani nevšimla.
Nebo aspoň: Jo, taky jsem si všimla. 😁
Ale nakonec jsem se jakžtakž ovládla a napsala jen něco jako: "Jo jo, už jich ze školy domů tenhle týden donesla i míň." A pak připsala ještě: "Dnes dostala nový, snad jí chvíli vydrží." A naskládala jí do penálu celou novou sadu, neb jak víte z videa na fb, tak míváme pastelky do zásoby ;-)...
Zatim se docela snaží si je nepoztrácet. Obvykle nechá ve škole přespat jen jednu, dvě, nebo tři... Ale v gumičkách jich v penále nikdy nemá zasunutou víc jak půlku...
Jako, myslela jsem si, že žádný dítě nemůže mít ve školních pomůckách větší binec, než náš nejstarší... ale bohužel nezbývá, než konstatovat, že jsem se evidentně spletla... 😎
Vzhledem k tomu, že tohle je můj první článek v letošním kalendářním roce, hodilo by se v jeho závěru vám něco do nového roku popřát... (I když už je skoro konec ledna... 🙈)
A vzhledem k tématu článku bude moje přání následující: Hodně trpělivosti a všechny pastelky na svých místech vám i vašim dětem přeje do nového roku čtyřmatka Jenovéfa...
I když vaše děti doufám s pastelkama takový problémy nemají... Nebo možná doufám, že mají, a nejsem v tom sama... Můžete mi dát vědět 😜
