Milujete výlety s dětmi?
Já ohromně...
Vždycky je pak tak týden rozdejchávám... :-D
Zrovna před tim týdnem jsem v sobotu zase na jeden dětičky vytáhla.
Už nějakej čas jsem měla v plánu vyrazit s nima do planetária...
Původně jsem to měla v kalendáři zapsaný na tu sobotu po Štědrym dnu, ale tou dobou jsem díky chřipce byla ráda, že zvládnu rodince uvařit čaj s citrónem.
Takže jsme vyrazili až teď...
Zatímco čtyřotec dorazil z noční, a chystal se jít před další noční spát, my se chystali opustit domov, aby vůbec spát mohl...
Cestou jsme se stavili pro proviant, a vybírali ho tak důkladně, že jsme i přes původní opravdu velkorysou časovou rezervu měli nakonec co dělat, aby jsme vlak stihli...
Paní u kasy na nádraží mne trochu vykolejila z mého nadrčeného způsobu objednávání, když mi začala klást otázky typu: "Zpátky pojedete taky s náma?"
Navíc jsem pak zjistila, že mám v ruce těch lístků nějak strašně moc!
Ale to už jsem hnala děti na perón, a o chvíli později je cpala do vlaku, kde na mne vzápětí od průvodčího, třídícího náš paklík lístků na hromádky TAM a ZPĚT, čekalo vysvětlení, že zpáteční lístky se už neprodávaj, že prej o ně byl malej zájem, tak jsou od prosince zrušený.
Nicméně to nebylo celý vysvětlení těch zvláštních otázek paní na pokladně...
To přišlo až cestou zpět...
Ve vlaku se dcerky vykukovánim přes okraje sedadel seznámily s jistym malym chlapečkem, s kterym pak chtěli jít i venku, kde se k nám na chvíli přidaly i další dvě holčičky, aby dojem školky byl ještě věrohodnější...
Nicméně se záhy ukázalo, že každá rodinka míří jinym směrem a brzy jsme zůstali sami... tedy jen v pěti...
Když jsme svým hlemýždím tempem konečně dorazili do planetária, pochválila nás paní na pokladně, že jdem lístky na odpolední představení koupit už dopoledne, že se to rychle plní...
Následovala akce "vyfoť se s hrdinama filmu"
Vyfotit jednoho, kterej chce, je ještě docela brnkačka...
