Prohledat tento blog

středa 11. září 2019

Zase jedna cesta autobusem aneb O trpělivosti

Občas jsou ty cesty autobusem fakt výživné...
Občas jsou výživné už cesty na autobus...
Děti nechtěj jít.
Ta má něco v botě.
Tý se skrčil v botě jazyk.
Tý upadla panenka.
Ten musí nutně vylízt na strom u cesty...
Ta křičí, že chce "taky na koužek, jako bácha!"
Ta křičí, že chce tancovat.
Ta křičí, že chce do školky...
Ta nechápe, proč je v pět zavřená...
A CHCE do školky...
TEĎ...
A nechápe, proč na její požadavek reagujete pobavenym smíchem...
A kouká na vás fakt naštvaně...

Po nástupu do autobusu spustí ta větší řev, že nechce jet autobusem, že bude blinkat...
Pro začátek na vás vrhne aspoň zlej pohled.
Pak si ostentativně sundá látkovej klobouček, a připraví si ho místo blinkacího pytlíku hezky k puse.
Chvíli do něj na celej autobus hlasitě dáví, aniž by cokoli vyblinkala...

Načež holky spustěj nanovo tirádu na téma "Á ci taky jít na koužek!" "Ne, JÁ ci jít na koužek!"
A po deseti hádavejch výrocích z obou stran, prohlásí na druhé stanici z osmi ta menší: "Já ci čuat!"
A vy jí jen pevně a zcela bez vzrušení, takovym tim tónem, kterej nepřipouští žádný námitky, odvětíte: "Vydržíš!"

A tak se zase hádaj dál, o to která z nich chce jít s bráchou na kroužek...
A vy si vduchu říkáte, že jestli jste kdysi prohlásila svoje soužití se čtyřmi mladšími sourozenci v jednom pokoji za vysokou školu tolerance...
Pak jakožto vícenásobná matka denně skládáte přinejmenším profesuru z trpělivosti...


Mnoho trpělivosti a pevný nervy všem spolumatkám
přeje
čtyřmatka Jenovéfa

sobota 7. září 2019

Konstruktivní lenost

Tenhle termín rád používal můj táta... "konstruktivní lenost..."
"Když už jsi línej, buď línej KONSTRUKTIVNĚ," říkával...

Pokud někdo netuší o čem je řeč, vězte, že konstruktivně línej člověk kdysi vymyslel kolo.
Konstruktivní lenost nepochybně stojí taky za vynálezem pračky... A vůbec za spoustou dalších vynálezů...
Prostě někdo línej vymyslel, jak si práci šikovně usnadnit, udělat jí jednodušeji, a ne se na ní prachsprostě vykvajznout... Nebyl tudíž jenom línej, byl línej konstruktivně...

Já si na ten termín vzpomněla nedávno... když jsem sekanou zadělala nikoli v míse, ale v pekáči...
Normálně jsem přímo do něj nasypala nakrájenou cibulku...
Mletý maso taky přišlo rovnou do pekáče...
Stejně tak strouhanka, sůl, špetička pepře, "nějaký ty zelený kousky, o kterejch člověk vždycky doufá, že jsou to bylinky...", a taky pár vajec...
Pak jsem to krapet zamíchala vidličkou, prohnětla to rukama, uplácala tři šišky, podlila to trochou vody... a vrazila to trouby... spokojená, že dnes mísu od masa mýt nemusim...

JO! Tomu říkám nápad :-D
Táta by mne ocenil ;-)

A jak jste si v posledních dnech usnadnili práci vy?
Podělte se o svůj tip ;-)

středa 4. září 2019

Zmrzlinové intermezzo aneb O zamazaných tričkách

U stolu sedí dvě holčičky.
Ta menší se vesele směje.
Na tričku má flek od čokoládové zmrzliny...
Flek má nejmíň osm centimetrů v průměru...
Takže je de facto skoro přes celej její hrudník...
A několik dalších, menších fleků je všude kolem něj...
Ta větší holčička, sedící vedle ní, si právě všimla malého flíčku od zmrzliny na svém tričku...
Flíček má sotva něco kolem dvou centimetrů...
Holčička ovšem spustí strašný řev: "Já jsem si umazala tyčkóóóó???"
A řve...
A řve...
A řve...
Zatímco menší holčička se dál spokojeně tlemí...

U stolu sedí ještě jedna holčička.
Poněkud přerostlá holčička...
Sedí naproti oběma malejm holčičkám...
Sedí tam s vědomím, že před čtvrt hodinou, po návratu z hřiště, vymyla oběma malejm holčičkám z vlasů písek a oblíkla je do čistých triček...
Tahle "velká holčička" si sice svojí porcí zmrzliny tričko nezmazala.
Zato se tou zmrzlinou, při pohledu na svoje malý holčičky, celkem obstojně dusí.


                                                            🌸