Jak jsme byli na borůvkách aneb Další boží výlet

To jsem takhle potkala v časopisu z albertu mimo jiné i recept na borůvkový knedlíky, a v návalu nostalgie po táborových výpravách na borůvky dostala geniální nápad... Půjdeme na ně s dětma!!!

Tenkrát na tom výletě v únoru 2020 jsme přece potkali obrovský lány borůvčí! Jakže to tam jezdí? Jo! Pozítří mám volno... Skoro půlka července... To jsme vždycky na táboře s holkama nasbíraly spousty borůvek... V půl osmý vstanem, v osm vyrazíme, v osm čtyřicet pět nám jede vlak, za osm minut nás tam vyklopí, a v 10:54 jede zase zpátky... To budem mít dvě hodiny na sbírání... To je akorát...  Kolem dvanáctý jsme doma i se zastávkou v mekáči, na večeři jim udělám borůvkový knedlíky, a v pět vyrazim na noční...

Nádherně naplánováno...

A jakže to reálně proběhlo?

V půl osmý jsme vstali...

Nejmladší se oblíkla téměř bez problémů... Ne, nevezme si nic delšího... "Já už mám tyhle kraťasy, mami! Ty mi stačej!" 

"No, jak myslíš... A že TY by si se taky oblíkla?!?"

Jo, s třetí to bylo na dýl, ale relativně taky dobrý.

I ten nejstarší, když se nakonec vzbudil a vstřebal, že někam jdeme, (ne, v žádnym případě rozhodně neslyšel, že jsem to včera říkala... ani jednou, natož pětkrát...) se nakonec oblíknul relativně rychle a bez dalších delších keců...

Nejhorší to bylo s druhorozeňákem...: "NE! JÁ NIKAM NEJDU!" 

Trval na tom ještě v 8:05...

Naše léto 2024

 

I tohle léto máme svůj seznam, co všechno bychom během prázdnin rádi stihli...
Letos něco doplnily přímo děti... To ta ZOO, kino, bowling a aquapark ;-)
A taky letos poprvé pojedeme k moři... Já teda jediná z rodiny u moře už byla, ve třeťáku se školou ve Španělsku... ale autobusem... Takže letadlem poletíme poprvé úplně všichni... 
Náš seznam můžete stáhnout tady... a nebo můžete mrknout na některejch z předchozích let ;-)

P.S.: A dejte mi vědět, jestli vám ten odkaz na uložto funguje... Dělali tam nějaký změny a omezení, tak si nejsem úplně jistá, jestli to přes ten odkaz budete mít skutečně přístupný.

Oslava naší nejmladší

Normálně sranda...

Nejmladší má zítra přes poledne oslavu osmejch narozenin...

Zítra, protože je to široko daleko jedinej víkendovej den, kdy nemáme nic v plánu a manžel je v práci... Protože manžel by větší koncentraci holčiček, než co doma normálně máme, v našem panelákovym 2+1, nejspíš nepřežil... 

Minulej víkend jsme s nejmladší vyrobily pozvánky. 

V pondělí je roznesla... 

Dvanáct si jich po delším smlouvání vyžádala...

Během dvou dnů čtyři maminky psaly, že přijdou, a tři maminky jinejch čtyř dětí zas, že bohužel nemůžou... 

Zbytek nic...

Dnes jsem měla rozhovor s druhorozeňákem, kterej mi potřeboval říct, že se mu to, že tu zase budou nějaký malý holky (před měsícem slavila třetí) nelíbí.

Tak jsem ho uklidňovala, že přijdou jen čtyři holčičky... Že rozdala dvanáct pozvánek a přijdou jen čtyři, že to je tak akorát...

A on, že jaktože tolik pozvánek, a jaktože jen čtyři...?

Tak říkám, že asi, že je zítra den dětí, a že jsme dali vědět tak pozdě, tak už měli jiný plány...

A on, proč jsme ty pozvánky rozdali tak pozdě?

Tak jsem po dvou vteřinovym zaváhání, zda to fakt říct, poprvé nahlas vyslovila to, co jsem si do tý doby vždycky říkala jen v duchu: "Aby nepřišlo moc dětí."

Tak se chlámal... 

Jo, to matku vždycky zahřeje, když jí její pubertální dítě jednou za čas shledá vtipnou ;-)

Nojo... 

Jenže...

První ze zbylejch maminek psala teď těsně před šestou, že by Vanesska, nebo která, přišla...

To jsem se ještě tlemila, že nojono, zítra má prej pršet, tak radši dovezou dítě k nám, než s ním moknout třeba někde na Sletišti (místní stadion, kde se pořádá furt něco, ke Dni dětí vždycky)...

V sedm psala další...

Po chvíli třetí...

A teď krátce před devátou čtvrtá...!!!

No ty vole, ještěže ten manžel bude na denní! 

Osm cizích holčiček...!

No to budu na mrtvici zralá i já!

Fanynka Harryho Pottera

 Před časem mi naše nejmladší několikrát za sebou důležitě oznámila, že je fanynkou Harryho Pottera. A já jí pokaždý odvětila, že to vysvětluje, proč nám tu ten druhej/třetí/ čtvrtej... díl běží dneska už po pátý...

Od tý doby jsme nejen každej z dílů viděli nejmíň dvacetkrát, (což znamená, že ona sama je viděla nejmíň padesátkrát), ale taky se jí podařilo z tatínka vydyndat několikery Potterácký ponožky, z maminky papučky, který maj na jedný nakreslenýho Harryho a na druhý Hermionu, pak opět z tatínka obraz sovy Hedviky k malování podle čísel, kterej už stihla z části polít černou barvou...

No a minulej týden dostala i první knihu, do který se začetla nejen ona, ale i ten nejstarší.

A k dovršení všeho mi před pár dny oznámila: "Maminko, já až budu velká, tak budu mít dvě děti, holčičku a kluka. A víš, jak se budou jmenovat?"

"Hm. No, jak se budou jmenovat?"

"Lily a James!"

A já si přešlápla a povídám: "Aha, chápu, ty jsi ta fanynka Harryho Pottera."

Ona svítila spokojeností a radostně odskákala do pokoje, kde běžel asi po pětapadesátý už nevim kterej díl...

A já při krájení papriky k večeři s nostalgií vzpomínala na doby, kdy mi hrozilo, že budu mít vnoučata se jmény Filip a Filípka, Elza a Elzák, nebo (moji nejoblíbenější 😉) Růženka a Růženec.

Jo, časy se mění...

Teď je na pořadu dne Lily a James...

P.S.: Asi dva týdny zpět jsme si pustili všichni dohromady Fantastický zvířata... A naše fanynka Harryho Pottera, co chvíli pronášela repliky, těsně před tím, než zazněly z obrazovky...