Prohledat tento blog

pátek 25. ledna 2019

Čepičky od Lenky

Byly Vánoce a naše děti dostaly spoustu krásnejch dárků... 
Mezi nima i tyhle úžasný čepičky od Lenky Bílkový, kterejma se prostě musim pochlubit.
Holky dostaly čapky s motivem Minnie ve dvou růžovejch variacích a kluci zase dvě barevný varianty čepic s motorkama.
Děti mi celý tohle focení jako obvykle dost kazily, což ostatně velice dobře uvidíte i přesto, že jsem víc jak tři čtvrtiny fotek rovnou vyřadila jako absolutně nepoužitelný ;-)

Úplně nejlepší bylo, fotit je samostatně...

čtvrtek 24. ledna 2019

Spánková epopej

Spánek, to je jedna z věcí, který matky často řešej.
Ponejprv ten dětí a v důsledku pak i svůj.
Pravda, jsou i takové, které měly to štěstí, že ono věčný řešení toho, jak dítě spí, respektive nespí,  příliš nechápou. Mezi ty bych fakt docela ráda patřila... ale nebylo mi dáno.

Teď o Vánocích jsem si jednou ve vaně začala prozpěvovat "Chtíc aby spal..." Tuhle koledu jsem jako holka měla strašně ráda, hlavně pro tu melodii... No, tentokrát jsem spíš než melodii hluboce procítila právě ono "chtíc aby spal..." a "...miláčku SPI a ZMLKNĚTE andělové!" :-D

... A jak jsem to tak zpívala, znovu jsem si vybavila jednu noc zhruba tak dva měsíce po narození našeho druhorozenýho...
Manžel byl tehdy na noční a mladší synek jako obvykle v noci víc nespal než spal...
A pak, někdy kolem čtvrtý ráno, jsem najednou bila hlavou do polštáře tak půl metru od syna a v slzách jsem zoufale křičela: "SPI! SPI! SPI! SPI! SPI! PROBOHA TĚ PROSIM, UŽ KONEČNĚ SPI!"
O tom, jak silný to tehdy oné únorové noci bylo, a jak silná je moje vzpomínka na to, svědčí i fakt, že jenom jak o tom teď píšu, jsem si právě rozmazala poznámky k tomuhle článku slzama...

Ale to předbíhám, naše spánková epopej totiž začala už dva a půl roku před touhle krizovou nocí, kdy jsem ke zhroucení měla snad vůbec nejblíž za celou dobu svý "mateřský kariéry".
Tehdy se totiž narodil náš nejstarší, a ten... taky nespal.
A navíc...

pátek 11. ledna 2019

Fascinující slovní projevy naší nejmladší

Kdo mne čtete, tak víte, že naše třetí moc nemluví... Teda, teď se to už trochu lepší, konečně se rozkecala a občas jí je i docela rozumět. Někdy jí dokonce rozuměj i jiný lidi, než já, zvyklá jí slýchat roky, která jsem už přesně věděla, že "etěš" znamená "ještě" a hysterickej řev "Áč! Áč!" znamená vlas (z pravidla větrem nafoukanej do očí, či do pusy).V poslední době se teda z "etěš" stalo "ešče" a z "áč" už je "vas", takže pokrok... Ale na pět let a osm měsíců pořád dost bída.

O to víc pak vynikne ukecanost naší nejmladší.
Ještě měsíc zpátky, když jí bylo dva a půl a třetí o tři roky a měsíc víc, jsem říkala, že jsou na tom tak nastejno... Tedy, že maj podobně velkou slovní zásobu a je jim podobně rozumět. V posledních dnech mám ale čím dál větší pocit, že už jí ta mladší předehnala.

Nejmladší totiž jede a hubu nezavře.
Na začátku prosince mi sedíc u stolu v dětský židličce asistovala při vyrábění šperků, a při tom tak mlela a mlela, až jsem si část toho jejího vyprávění prostě musela zaznamenat:
"Nó. Já papám koájky. Ty ůžový. Ale koájky se nepapaj. Nepapej ty koájky! Ale já CI papat koájky. Já je spapala. Nikdo je nenajde. Né! Né! Nepapej! A já spapala... A já takhle sem odim koájky. Mami? Kde sou koájky? TADY sou koájky! Takhe vemu koáek. A takhe ho vátim. Óóó! Ty más koájky. Ty sou moe! A ty sou tvoe. Né tak. Schovei si je. Do batůžku. (a pak si zpívá) Bátůžek! Bátůžek! Bátůžek je dobej a fuj. (a pak skanduje) Ba-tů-žek je fuj! (a pak vykřikne) Ha! Mami! Spat koájek! (zatimco hledám korálek pod stolem, mele cosi dál a když se zvednu i s korálkem, vesele ho přebírá a uklízí mezi ostatní) Tak, to bude tady a tak to bude čeiný. Takhe to tam dám. Ne takhe to tam nedám. (A pak znovu zpívá písničku ze závěru kroužku, ale ne úplně správně) Dobze sme bavili, no tak uš sme skonči-i. (a pak se ptá) Mami? Pudem na koužek? (a zase si zpívá) Na koužek odchozim... (a pak změní melodii) Tak málo! Tak málo! (a volá) Ociko, spust své vásky! (a spouští dolu ze židličky řetízek)."

A jak je vám z toho jejího slovního proudu zřejmé, když zrovna nemluví, tak si zpívá.
Chodíme spolu navíc od září na kroužek, kterej tam taky stihla zmínit, "První krůčky k hudbě"... ona ho totiž vyloženě miluje a vždycky se celej týden ptá "kdy pudem na koužek???", a zpívá si ty písničky i doma a natřásá se u toho.
Poslední dobou si pak nějaký popěvky i sama vymýšlí, a to jsou občas pěkný frky.
Třeba zrovna dnes mne dostala. Nejdřív zpívala nějaký improvizovaný popěvky o ovečce, kterou měla v maličkym pytlíku "mixle pixle". Něco jako:  "Ovečka je huňatá, huňatá..." a pak najednou přešla k tomu že: "A já sem majinká, majinká, až vyostu budu maminkáá a budu mít p-sáááá!"
... Málem jsem se utopila v čaji :-D

neděle 6. ledna 2019

PF 2019 aneb Buďme duhy!

Krásný nový rok všem!
Přemýšlela jsem, co vám tak do začátku roku napsat a popřát... až jsem si vzpomněla na jeden svůj facebookovej status z ledna 2014...

Tenkrát mne totiž opět inspiroval náš druhorozeňák, kterej mne coby čerstvě tříletej odrovnal těsně před Vánoci jistym svym komentářem.

Tehdy jsme se večer takřka pravidelně dívali na Déčko, a  jak asi víte, než těsně před osmou končí vysílání pro děti a z Déčka se stane Art, skáčou tam ovečky přes potok... No, skáčou... spíš ho značně volnostylově zdolávaj, a v pozadí to hodnotí liška a dva vlci. Jsou tam ovečky baletky, ovečka superman, ovečka obr, ovečka s balónky, s raketou... a po letošních letních prázdninách tam přibylo ještě spousta novejch, co se po různu střídaj...
A hlavně, hlavně je tam ovečka maminka. Ta se přes potok natáhne jako most, a přes ní přeběhnou tři malý. My vždycky za každou doskočivší malou ovečku jmenovali naše tehdy ještě tři děti... a já pak na závěr říkávala: "A maminka jde dál, celá vytahaná."
Až do toho předvánočního dne, kdy mne z ničeho nic předběhl náš druhorozeňák s prohlášenim: "A z maminky je duha!"
A já zamrzla s bradou pokleslou a s očima dokořán v náhlém poznání.
No jistě!
Mateřství, milé spolumatky, a všechny ty oběti s ním spojené, z nás nedělá "vytahané ovce", ale umožňuje nám stát se "duhou"...
Naše děti nás tak už (možná, snad, většinou) vidí.
Změňme úhel pohledu i my!


Mnoho krásných zážitků s vašimi blízkými a nejbližšími v právě načatém roce, přeje tímto nejen všem stávajícím a nastávajícím matkám

čtyřmatka Jenovéfa

P.S.: Tady najdete video s ovečkami - maminka přichází v 1:25