Dopis z tábora

Tak mám kluky už týden na jejich prvním táboře... Taková zvláštní směs strachu, radosti, vzrušení i nostalgie ohledně vlastních kdysi prožitejch táborů... a že jich nebylo málo... Kdysi dávno po třetí třídě jeden ještě od ROH, a pak další roky v našem holčičim oddíle, sedm let jakožto řadovej účastník a dalších sedm pak jako vedoucí. Milovala jsem to.. Byl to úžasnej kus mýho života.
Nepřeberno zážitků... z bezvadnou partou, daleko od domova, pod stanem na louce mezi lesy... koupání v potoce...
Dnes už jsem tak zpohodlněla, že když jsem před pár dny viděla fotky, které naše bývalá vedoucí po letech dala na net, úplně mi zatrnulo po jakym žebříku jsme přes ten poněkud podemletej břeh suverénně lezly do studenýho Mastníku...
Z těch táborů jsem kdysi domů psávala sáhodlouhé dopisy... psala jsem sice jen tak tři až čtyři za celej tábor, ale vždycky v tý obálce byly tak tři až čtyři oboustraně popsaný listy... A jak jsem kdysi z tábora psávala domů já, ocitla jsem se po letech na druhé straně týhletý dopisní komunikace...
Včera mi totiž přišel první dopis z tábora... na obálce stálo něco jako 2v1... To zřejmě proto, že v obálce byly hned dva dopisy, od každýho z kluků jeden.

Ten vlevo je od
druhorozeňáka, co právě vyšel první třídu...a vpravo od nejstaršího, co vyšel ze třetí.
Přiznám se, že jakožto dysgrafik jsem zvyklá číst a přečíst ledasco, neb luštit vlastní zápisky z praxí a přepisovat je doma do záznamů mne v tomto směru docela dost vycvičilo,... ale tady si místy fakt nejsem jistá, co v tom dopise stojí... Pochopila jsem, že tam má tři nový kamarády (respektive dva kamarády a kamarádku) a jakžtakž rozluštila jejich jména.. ale proč se podepsal jako PhoeBe a Pherb???? Netušim :-)... Třeba mi to poví, až se koncem týdne vrátěj...
Vlastně se mi o dost líp luštil ten kreslenej od našeho malýho tvůrce, kterej se zvěčnil ve svejch novejch botách, co jsme spolu dva dny před akcí sháněli, neb ty pevný, co jsme pořizovali na jaře se mu už stihli rozpadnout. (Mimochodem, to byla hrozná akce, to shánění bot těsně před táborem. Starší potřeboval holiny, pláštěnku a tenisky a ten mladší ty pevný boty a ještě sandály, který se mu rozpadli asi tři dny předtim... Pořád tam jak blbý lítali mezi regálama... Člověk pracně donutil jednoho, že si vybral barvu bot, a než jsem vytáhla krabici s jeho velikostí, aby se je teda zkusil, tak byl pryč :-/... fakt jsem z nich rostla.. a nejlepší bylo, když se po chvíli k rozlítanejm bráchům začaly přidávat ve ztrácení i obě holčičky... se fakt divim, že po tom co v tom krámě předvedli jim u kasy ten prodavač dal ještě mlsátka.) ...Jo  a taky si všimněte, že na obrázku náš druhorozeňákvyplazuje jazyk... Jo! Ten se panečku umí vystihnout! No a zřejmě hraje jakousi míčovou hru s nějakym kamarádem... Hádám, že jestli ten jeho novej kamarád má vážně tričko s pokemónem, tak se seznámili právě díky němu... Na to se budu muset taky přeptat ;-).

Teda ale řeknu vám.. TA radost, když ten dvojdopis přišel... A dojetí... Musim si je dobře schovat ;-)

P.S.: Tak jsem den po dopsání článku narazila v předsíni na obálku od dopisů... a ne, nestojí na ní 2v1... píše se tam 1v2 :-D