Jak jsem malovala byt... s asistencí aneb Máme doma trezor ;-)

Tak jsme chtěli malovat loni... a taky předloni... A letos, letos to konečně vyšlo.

Celý to teda zabralo asi tak třikrát tolik času, než jsem si původně představovala... Takže vlastně nic výjimečnýho, neb mně všecko trvá zhruba třikrát tak dlouho, než kolik času tomu původně plánuju věnovat... Nějak mám na tohle prostě blbej odhad, no :-).

Takže za dobu pobytu tří starších dětí
a manžela na Moravě jsem stihla společně s nejmladší zaštukovat všechny obouraný rohy a do zdí vyňoubaný díry...

Což naší princeznu, jak můžete vidět nadchlo a hladila zdi všude po bytě... byla při tom tak akční, že i na tý nejostřejší fotce je pořád hodně rozmazaná ;-)

A následně vybílit  a zamalovat všechny čmáranice a malůvky... teda všechny, až na jednu.

Pak jsme ještě vymalovaly růžově část kuchyně. A v obýváku se nám podařilo trefit stejnej odstín žlutý a přemalovat malůvky pastelkama i na žlutý zdi. Následně jsem stejně jako tu žlutou napoprvé trefila i světle modrou co jsem šest let zpátky namíchala od oka na nebe...

Ovšem s tyrkysovou na moře byl problém. VELKEJ problém... Nejdřív byla moc modrá, pak moc zelená. Druhej den jsem to přemalovala celý znova, ale bylo to sice jen o fous zelenější, než jsem chtěla, ale celý takový tmavý... a smutný...

Manžel mi sice před odjezem říkal, že si mám nechat namíchat barvu v Baumaxu, že ten odstín nemůžu trefit... jenže já v tomhle směru tak nějak umanutě věřim tomu, že to dám líp sama... 

A jak jsem s výsledkem pořád nebyla spokojená, vrhla jsem se na to, když pak kluci odjeli na tábor znovu. Nejdřív jsem tu barvu pořádně zesvětlila, přidávala modrou pak zas zelenou.. a malovala dva dny na kus zdi další a další pruhy vzorků... Až jsem nakonec koupila novou jasně modrou, neb ta v mezičase beze zbytku došla, a s tou, na který stálo že je azurová, to nějak nešlo a nešlo... a celý to namíchala od začátku... Bílá, kousek jasně modrý, přesně jako na nebe, co je v pokoji... ano, je to ona... a tentokrát, místo tý zelený bez přívlastku, trošku mátově zelený... a najednou to bylo tam!

Tenhle ostrov jsem na zeď klukům malovala před šesti lety s třetí v břiše... Ty zvířátka jsou takový dřevěný šablonky k pomalování, a pod želvou můžete vidět, jak se tyrkysová změnila v nežádoucí zelenou. No teda na tabletu je to celý takový zašedlý... v reálu ty barvy vypadaj veseleji :-)

Ty dřevěný šablonky k omalování, ovšem v podobě dopravních prostředků, jsem tenkrát použila i v předsíni na dveře komory, kam přišly i dřevěný háčky na oblečení pro děti.

A nad gauč jsme s holkama namalovaly loď... 

Já si k tomu začala zpívat: "Čtyři muže na palubě"..., ale holky, jak zmerčily, co mi pod rukou vzniká, hned začaly: "Hej hou! Piáti astavit ejdou!"... A mně to pak ještě pět dní znělo hlavou a zpívali jsme si to furt a zastavit to nešlo... A kdo nezná tenhle úžasnej song z pohádky Zvonilka a piráti... ten si ho určitě pustí. Podle mne je to vážně skvost... dokonce i vzdělávací... ano, ano, moje oborová deformace... ;-)

Úplně poslední pak přišla na řadu naše ložnice, kterou jsme malovali naposledy před devíti lety, když jsme se sem stěhovali. Když jsme pak před šesti měnili okna a zbytek bytu malovali nanovo, na tuhle místnost už nám nějak nezbyly síly a tak jsme tam ten vystěrkovanej šedej flek kolem okna měli až doteď.

Pro ložnici jsem se rozhodla pro kombinaci bílý a zelenkavý barvy. Ta přišla na zeď s oknem a nově taky za postel, nad kterou jsem si už před časem vysnila motiv stromu. 

Naivně jsem si představovala, že až večer uspim holky, tak motiv nakreslim, vystřihnu, nalepim a ráno to pak přetřu.

No kreslila jsem to, stříhala a lepila večery tři. Použila jsem na to samolepící tapetu a na tu tmavší jsem motivy čmárala bílym fixem.

A nakonecc šťastně došlo i na přetírání zelenkavou barvou, oproti tý u okna jsem tam ještě přikápla trošku obou zelených (hráškový a mátový), ale nezamíchala jsem je, aby to na zdi dělalo trošku barevný fleky, který mnohovrstvym přetíránim přes sebe, při kterym se barva psotupně slívala v jednolitou, působí tak zajímavě měňavě... že mne fakt baví koukat do koruny toho stromu.

A nakonec jsme spolu s třetí posloupávaly všechny lístečky a ptáčky a na zdi se zas objevil strom.

Pak jsme pověsily zpátky obrázky, který se naštěstí v mezičase nepodařilo nejmladší rozbít, ač se o to několikrát pokusila.

Co je uprostřed asi tušíte. Vpravo je Muchův Tanec, a vlevo prázdnej háček. Nicméně místo Muchova Tance a na ten prázdnej háček jsou už delší čas v plánu fotky dětí... Tak snad na to brzo konečně taky dojde.

Jo a ještě něco vám dlužim... ten trezor slibovanej už v názvu článku. 

Ano! Jak můžete vidět máme doma trezor! Zjistila jsem to někdy koncem ledna, když jsem se konečně dostala k tomu, abych starej rodinnej plánovací kalendář vyměnila za novej.
Čímžto se dostávám i k vysvětlení, kterou že to malůvku dětí jsem nezamalovala... Uznejte, že trezor schovanej za kalendářem, jsem prostě zamalovat nemohla. Tenhle pozůstatek tvůrčího génia našeho druhorozeňáka jsem prostě musela zachovat ;-)