Sežeňte ovečky... ve Stromovce

Pokud máte z úvodní fotky pocit, že jste nějak zapomněli počítat do čtyř, nebojte se, nezapomněli. Skutečně tam jedno dítě navíc je ;-)

Vlastně se tohohle výletu za ovečkama zúčastnilo ještě víc dětí, jak prozrazuje tahle fotka u důležitého orientačního bodu, jímž je fontána ve Stromovce pod letohrádkem...
A ještě jedno další dítě chybí i na týhle fotce. To totiž právě kýženě usnulo v kočárku, neb mu v době výletu bylo jen šestnáct dní.

 Ovšem tohle je složení dětí se kterym jsem původně na tenhle výlet vyrazila...

A takovouhle fotku jsem měla v plánu s dětma udělat po nalezení schránky s heslem...
Ale dopadlo to jinak....
To máte tak.

Hned jak byli kluci doma z tábora, vybrali jsme z nadcházejících čtyř dnů ten, v němž nám meteorologové slibovali největší chládek (což znamená, že ten den bylo přibližně jen těch 31 slibovanejch °C) a vyrazili na výlet sehnat nějaký ty další ovečky.
To, že se na tuhle akci, kterou pořádá televize déčko chystáme, jsem ostatně zmiňovala už v  červenci v článku o našem letním seznamu.
Lístky na vlak jsem nám sice koupila zpáteční a až na Bubny, ale vystoupili jsme už v Dejvicích, s tím že půjdem procházkou přes Stromovku dolů.
Nejdřív jsem ovšem, po tom co jsme na těch Dejvicích vystoupil, děti protáhla cestou, kterou jsem jako holka chodívala do školy, aby jako věděli, kde se jejich maminka pohybovala, když byla malá... No, moje vyprávění je zaujalo sotva z půlky... užívala jsem si ho spíš já ;-)... Ale! Ale tím, že jsem se rozhodla vzít to kolem svojí školy a ne kratší cestou o blok vedle, se stalo co se stalo...
Jak si tak spíš sama pro sebe vykládám věci jako: "Jé, no to jim udělali pěkný, to školní hřiště, to za nás tam byl čistě jen asfalt a nic..." Tak najednou koukám, že u jedný z laviček před školou stojí kočárek... a hlavou mi běží: "Jé, takovej kočárek má ségra! Ty jo! To JE ségra!"
Dozvěděli jsem se, že tu byla i se všema třema dětma vyřídit něco u svý praktický lékařky, že jí má pořád tady, i když dávno bydlí jinde... a že o tom, že by šli do Stromovky za ovečkama taky uvažovali, ale že se zapomněla kouknout, kde přesně to tam je... A tak jsme se následně dohodli, že jdeme všichni spolu.
Čímžto pádem jsme teda byli ještě o něco míň akceschopný, neb sedm dětí a dvě matky se prostě sladí ještě o něco hůř než čtyři s jednou matkou, ale bylo to fajn, i když hlavně díky horku docela vyčerpávající.
Cestou do Stromovky jsme si ještě ukázali kostel svatýho Godharda, kde se před téměř osmi lety ženil náš brácha, a kteréžto svatby se tenkrát z dětí účastnil jen náš nejstarší a druhorozenej byl tehdy v břiše (necelý dva měsíce do porodu... Když se pak vdávala ségra, byla jsem těhotná se třetí a měla jsem do porodu ještě o týden a kousek míň... Tak jsem pak vtipkovala, že jestli se bude jednou ženit i ten zbývající brácha, tak bych měla bejt těhotná zas... No těhotná jsem nakonec byla, aniž by se on oženil ;-)...)
A pak už jsme vlezli do Stromovky, kde se mi naskytlo další milé a nečekané, leč poněkud prekérní setkání.
Znáte situaci, kdy vás někdo zdraví a vy moc dobře víte, že toho člověka znáte, ale nemůžete si vzpomenout, kdo že to je?... Navíc jsem, zblblá místem výskytu, vytáhla v hlavě úplně špatnej seznam a pokusila se dotyčnou přiřadit k některýmu z jmen v něm. Samozřejmě špatně, protože to nebyla spolužačka ani z jedný ze dvou Dejvickejch základek, do kterejch jsem chodila, ale až z vysoký... což mi spolu se správnym příjmením naskočilo až po té, co mi řekla to správný křestní... takže trošku trapas :-D Ale má dva pěkný chlapečky s vcelku sympatickym pánem. A pro samý zmatení z celý situace, jsem si na ni ani nevzala kontakt... budu jí muset zkusit vyhledat on-line ;-).

Nu a pak jsme se docela dlouho motali Stromovkou k tomu ne moc vzdálenýmu vodotrysku, protože děti nadchlo, že jsou všude stromy a louky a nikde žádný auta, a měly až příliš silnou touhu lítat všude po okolí... Ovšem nakonec jsme došli nejen k němu, ale i k místu, kde měla být podle návodu schovaná schránka s heslem... A po chvíli pročesávání všech míst, které v našich očích splňovala udaný popis, jsme tu schránku šťastně našli.
Takže máme už druhý heslo, neb to první sehnali s tátou v tom Uherskym brodě, jak jsem zmiňovala v onom článku o Letnim seznamu... A našli jsme další houf oveček! :-)

 A takovouhle z toho měly děcka radost... Teda ty mý čtyři a ségřin nejstarší... ten prostřední šel za mámou zkontrolovat nejmladšího bráchu ;-)

 Jo, je to super...

 ...našli jsme je...

 ... máme je! :-)

Takže už jen jedna výprava za ovečkama nás čeká. A snad už bude k výletům poněkud přívětivější počasí, protože než jsme se docaprtali Stromovkou dolu k Výstavišti a pak dál na Strosmayerák, tak jsme měli komplet všichni dost. Ségře s klukama jsme zamávali do tramvaje a následně vyrazili ještě sehnat něco k snědku a hlavně k pití, neb obojí nám jaksi došlo. 

Nakonec jsme si v obchůdku s názvem Libeřské lahůdky koupili pět briošek. Šunkovejch jsem se v tom vedru trošku bála a o vajíčkovejch mi navíc bylo jasný, že žloutky budou úúúúplně všude, takže jsem si řekla o ty s herkulesem (i v nich bylo po jednom plátku vajíčka... takže jsem pak žloutek s podlahy ve vlaku přece jen sbírala ;-)...) a hlavně jsme vzali dva velký ledový čaje... a vyrazili s tim na vlak, že to sníme na nádraží, než nám to přijede. Ale vlak nám překvapivě přijel sotva jsme přišli, takže jsme to jedli už za jízdy dom... a všechno jsme vypili ještě ve vlaku, jak jsme v tom vedru byli vyprahlý.

Jako vždy to bylo krásné, ač značně vyčerpávající... asi jako celý mateřství ;-)