Tehdy jsem pochybovačně říkala, že nevim, jestli to zvládnu, že jsem se včera vrátila z porodnice, neb mne jakýkoli nečekaný změny vždycky zaskočej a raději se jim zkoušim vyhnout, a navíc jsem strašně líná a nikdy se mi nikam nechce... ani jít odevzdat děti do školky, aby s nima měl pro změnu starosti někdo jinej... 🙈😁
A pani ředitelka na to, že to bych určitě zvládla, že tu má maminky, co taky včera přišly z porodnice, a že si to máme doma co nejrychleji promyslet, aby to kdyžtak nabídla dalšímu... Domluvily jsme se, že jí zavolám tak za hodinku...
No, volala jsem jí už po deseti minutách, že mne muž se synem jednoznačně přesvědčili, že už do školky chce...
A včera... Po devíti letech a jednom měsíci od chvíle, co tam nastoupil ten nejstarší... Jsme tam definitivně skončili... S nejmladší, o který jsme tehdy ještě netušili, že jí kdy budeme mít...
V kuchyni i od učitelek teda zaznělo, že třeba přivedem ještě další dítě, ale... Ne! My už máme splněno... Vrchovatě... 😉
Ale doják to teda včera byl...
Jedna etapa definitivně končí.
Teď už máme doma čtyři školáky!
Silný pocity...
P.S.: Tušim, že hned druhej den po nástupu toho nejstaršího, jsem ve dveřích školky potkala svoji spolubydlící z pokoje na šestinedělí, která rodila jen pár hodin po mně a šly jsme ve stejnej den domu... A já se pak na sebe doma zlobila, že ta byla celkem fajn, byla s ní sranda, a já tele si na ní nevzala žádnej kontakt... Toliko k tomu, že tam má pani ředitelka maminky, co se taky včera vrátily z porodnice ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat