Apríl

Apríííííl!!! 
V posledních letech mám chuť ho zrušit hned po ránu... 
Nevim jak u vás, ale naši kluci, jak se probudili, tak jeli: "Mami, my dnes nejdem do divadla, ale do kina. Apríl!" "Mami, my jsme zaspali! Apríl!" ... Jenom za první půlhodinu jich vychrlili něco k padesáti.

Ovšem nejlepší "apríl" toho rána se povedl autobusu... 
Blok před zastávkou u školy najednou prudce zatočil, a odvezl nás jinam... Tak jsme se do školy pěkně proběhli... A zastávka dole byla na obě strany plná lidí... Nikde žádný info... Jen o zastávku výš, kudy už autobus teda stále jezdí, bylo z jízdního řádu patrný, že v něm je změna... Jízdní řád příznačně platný od 1.4. ;-)
Manžel pak teda doma tvrdil, že on o výluce ví, že na tý zastávce, z který jezdíme, když nestíháme, to prý psali. Každopádně, dle výrazů lidí v tom autobuse, ve chvíli kdy zahnul, většina cestujících o tý změně neměla ani páru, stejně jako my... A děti halekali: "Co? To je asi apríl?!"
Krom toho druhorozeňáka cestou ze školky na ten aprílovej autobus málem přejelo auto... 
Jsem mu pak říkala: "Uvědomuješ si doufám, že jsi málem místo do divadla jel do nemocnice?"
No prostě to bylo celkově fakt náročný ráno.

Ale odpoledne bylo taky bezvadně aprílový.
 Cestou ze školky s holkama jsme se potkali s manželem a klukama... a já na ně vesele volala, že: "No super, tak jste živí!". 
To kvůli tý ranní příhodě s autem... Jsem pak totiž celý dopoledne trnula, jak ten náš kozel přežije cestu do Prahy a zpět, když je tim aprílem celej až tak nebezpečně rozjařenej.
A manžel povídá: "No, to počkej, co se mu zase povedlo."
"Co se mu povedlo?" přešlo mne hned to veselí.
"No jen ať se ti pěkně pochlubí sám."
A druhorozeňák ke mně došel s provinilym vyrazem, sklopil hlavu a říká: "Mne dneska vyhodili z divadla."
"Jak vyhodili z divadla? Co si prováděl, že tě vyhodili z divadla?"
"No to neni všechno," pokračoval manžel, "musela odejít celá třída."
"Kvůli tobě musela odejít celá třída? Cos tam prosimtě dělal?"
"No to nejen on, ono se jich tam servalo víc, ale já už jsem s učitelkou domluvil, že to vstupný uhradíme."
Tou dobou jsem se už v duchu viděla na důvěrně známém koberečku, a jen jsem se napůl v mdlobách syna vyčerpaně zeptala: "S kym si se zase rval?"
Načež manžel hlaholí: "Apríl!"
A ten malej, do tý chvíle strašně zkroušenej opičák se chechtá jako blázen... 
A já na ně po dvouvteřinovym dojezdu zmatenejch myšlenek řvu: "Bože, vy ste volové!" 
... A pak se směju taky... 
Úlevou... 
Volové :-D

Manžel se pak druhorozeňákovi omlouval, že už to nevydržel hrát dýl, prý: "Já už viděl jak na maminku jde infarkt."
:-D