Tak máme za sebou další zápisy do školy...
Pro nás čtvrté a poslední.
Každý z nich přinesly svoje jedinečný zážitky...
Ty úplně první, s nejstarším, jsme absolvovali před sedmi lety.
Syn na nich paní učitelce ukazoval tvary, barvy... Odrecitoval jí básničku:
"Řekni honem králíčku,
jakou máš rád barvičku?
Černou ne, je moc smutná,
zelená mi nejvíc chutná!"
Pak učitelka načala nějakou další otázku a syn ji přerušil: "Počkej! Já jsem ti chtěl ještě něco říct! Víš jakou mám nejradši barvu?"
A my si s mužem u vedlejšího stolu, kde jsme vyplňovali papíry, říkali: "A jé! To bude: Pepíčku, napíšeš padesátkrát paní učitelce se netyká... Pepíčku, proč jsi to napsal stokrát? Protože jsem ti chtěl udělat radost..." :-D
A jako... docela se divim, že ještě s podobnym trestem nepřišel, protože problém s vykánim má dodnes...
I když dnes už se aspoň občas opraví...
Ze zápisu s našim druhorozenym si toho vlastně moc nepamatuju, ty proběhly tak nějak standardně...
Snad jen to si vybavim,... jak jsem si těsně před odchodem vzpomněla, že jsem ho přece chtěla vyfotit!
Postavila jsem ho k tabuli, ať má na památku hezkou fotku jako budoucí školák...
Muži šlo na nervy, že zdržuju...
Bylo tam mizerný světlo...
Klepaly se mi ruce...
A on se všelijak blbě tvářil...
No...
Marnost...
Zápisy naší třetí probíhaly v dubnu 2020...
Takže jsem obíhala vybrané školy v roušce a házela vyplněný formuláře v obálkách hezky do schránek...
Naštěstí jsme na konci února, asi dva týdny před tím, než nejmladší donesla neštovice, a necelé tři týdny před tím, než se školy poprvé zavřely kvůli covidu, stihly spolu se třetí aspoň den otevřenejch dveří... Takže školu i svou budoucí učitelku stihla poznat tam...
A DOKONCE! Dokonce s ní tenkrát ta naše nemluva vážně mluvila!!! Což bylo (a vlastně pořád ještě je) velmi neobvyklé.
Celkem normálně jí odpověděla na několik otázek...
Takže jí pak prvního září ve dveřích do třídy mohla učitelka říct: "Ty máš ráda žirafy, viď? Pamatuju si to dobře?" A rozsvítit jí tim jak Vánoční stromeček... 💗
No, a teď v pátek jsme byli zapisovat to poslední dítě...
Ráno na odchodu do školky, jsem v předsíni zjistila, že má z předchozího dne na bílý mikině oranžovočervenej flek od rajský...
Bylo mi jasný, že takhle narychlo s ní výměnu za něco čistýho rozhodně nedomluvim, a tak jsem to radši nechala být a čistej svetřík pro ni jsem si hodila do batohu až na odpoledne...
A rovnou jsem k němu přidala i hřeben a gumičky, protože přesvědčit ji na nějakej účes je další úkol na menší diplomatickou misi, takže ráno jsem ráda, že jí ty vlasy aspoň rozčešu...
Odpoledne v šatně školky, to šlo naštěstí celkem hladce. Nechala si vysvětlit, že na zápis je moc dobrý vypadat jako roztomilá šikovná holčička, a že v čistym svetříku a s učesanými culíčky bude vypadat právě tak, a to se bude učitelkám určitě moc líbit.
Takže jsem tu naši nespoutanou rozcuchanou zmatlanou divošku v rychlosti proměnila v poněkud reprezentativnější a spořádanější verzi, a vyrazily jsme spolu vyzvednout ségru a na zápis...
Tam jsme ale měly ještě chvilku času...
Mimochodem, byly u vás taky ty dva dny přeháňky a mokro?
U nás jo...
A jak jsme tam ještě skoro čtvrt hodiny čekaly, stalo se, že jsem v jednu chvíli něco řešila s tou starší, a když se otočim...
Tak akorát vidim, jak si to moje načesaný načančaný dítě v čistym svetříčku právě na trávníku kleká do bláta!!!
No...
Vážně...
Marnost...
Ale zazpívala jim tam fakt pěkně...
Až jsem sama čuměla, jak dlouhou písničku s docela složitym frázovánim a změnou temp se ve školce naučila...
Nejdřív jim ovšem velmi důležitě sdělila, že ve školce jí na testech školní zralosti pochválili, a řekli jí, že má jít už do školy, tak tu teda je... ;-)💗
Tak jsem na ní v tom příštím roce zvědavá...
A vy mi dejte vědět, jak to při zápisu probíhalo u vás ;-)
P.S.: Pokusila jsem se googlit tu písničku, ale bez většího úspěchu... našla jsem jen první sloku...
A já si z jejího zpěvu bohužel pamatuju jen zhruba tohle:
Kudy chodí jaro,
zelenými vrátky,
stejnou cestou za rok
půjde zase zpátky,
zas bude mít šaty
z ... modrých výšek
a věneček zlatý,
celý z pampelišek.
ROK! Co dá nám rok,
zas dozvíme se nápřesrok.
...léto chvátá...
...
děti nosí hrdě
pusy od borůvek.
ROK! Co dá nám rok,
zas dozvíme se nápřesrok...
...
podzim si vůůůůbec nepamatuju...
...
Kudy chodí zima
stříbrnými vrátky,
stejnou cestou za rok,
půjde zase zpátky,
zas bude mít kabát
bílý jako vločka...
nananananana
tam je prej zase vločka... (to po tý druhý vločce přerušila a sdělila jim: "No, tam je dvakrát vločka..." než jela s patřičnou dramatizací zase dál a do finále :-D )
ROK! Co dám nám rok,
zas dozvíme se nááápřééésrok.
Jestli to někdo znáte, tak mi určitě napište ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat