Prohledat tento blog

středa 9. května 2018

Zmrzlinové intermezzo a "kažení morálky"

Nevim, jak ty vaše, ale moje děti co chvíli s oblibou vyžadujou něco, co na ulici viděj u jinejch dětí... zejména druhorozeňák se snaží často a se značnou vehemencí... typicky zmrzlinu, že ano...
A dnes, dnes jsem "kazila morálku" spolu s naší nejmladší já...
Šly jsme spolu po kolečku škola, školka, logopedie, ještě nakoupit a odměnily se za to náročný ráno zmrzlinou. Kornoutem aby bylo jasno, neb ten se tý malý nejlíp drží... A v půli cesty domů jsme potkaly maminku s asi pětiletym kloučkem s batůžkem a s asi tříletou holčičkou na odrážedle s panenkou miminkem nacpanou v košíku na řidítkách...
a ta holčička, jak nás minula, tak začala natahovat...
"Co je?" ptala se jí její maminka...
"Já ci zmzlinu..." říkala holčička plačtivě, a já slyšela vzdalující se maminku, jak říká jakousi nesouhlasnou podrážděnou odpověď... a musela jsem se smát při vědomí toho, že jsem tentokrát v opačný roli než obvykle...
O dva metry dál mi navíc dcerka podala zmrzlinu, s tím, že už jí nechce, a vyrazila spásat sedmikrásky... a já si pro sebe se smíchem říkala: "Jasně, co dál se zmrzlinou.. cizí matce už si zavařila a vršek už je beztak slízanej."

Žádné komentáře:

Okomentovat