Naše domácí odvšivovací wellness a další radosti

Tak jsem si slibovala, jak v září, když budou děti ve škole a školce a doma budu mít jen tu nejmladší, jak budu konečně zase víc psát... Jak dopíšu ten tucet rozepsanejch článků a k tomu určitě napíšu aspoň půl tuctu z těch, co jsem přes léto rozepsala jen v hlavě... A nějak to teda vůbec nedávám... Ale to já tak mám vždycky, takový velký voči a představu co všechno je možný stihnout... a ono to prostě nějak možný neni...

To máte furt něco... Vybavit výtvarný kufříky. Koupit všem bačkory a
tenisky na tělák. Sešity. Obaly na sešity. Jiný sešity. Ne na žákovskou nemůže být neprůhlednej obal. Musíš sehnat jinej, mámo... Měl jsem to mít včera. Tys to nekoupila? Mám mít to... A mám mít tamto... Tohle mám mít taky obalený...
"Tak si to obal, tady máš obaly, velkej už seš na to dost..." pověřila jsem nejstaršího...
Půl dne ty obaly ležely i přes připomínání na zemi... Vytřískali jsme se na nich snad úplně všichni... :-D
Každopádně máme teprve osmý školní den a já už šla čtyřikrát spát s migrénou... a ani včera jsem tudíž nenapsala nic...

Trochu si říkám, že ta včerejší a předvčerejší migréna mohla bejt i z toho, jak intenzivně nám třem vlasatějším byl poslední dny cítit z vlasů tea tree oil... Tuhle vůni já jsem totiž nikdy neměla ráda... Jenže podle všeho jí nemaj rády ani vši...
Jo! Už jsme v tomhle školním roce stihli chytit vši. Třetí si je ze školky přinesla hned první středu. Už na schodech ve školce, když jsme odcházeli, se drbala a já říkala spíš jako vtip: "Co se drbeš? Doufám, že už si nestihla chytit vši. To by bylo rychlý teda..."
No, tak stihla...
Sice jsem jí hned to odpoledne odvšivovala, ale přesto jsem je pak v neděli našla u nejstaršího, kterej si přes léto nechal narůst vlasy až na ramena... a taky u sebe...
Takže následně zůstal v pondělí doma, šli jsme spolu koupit další odvšivovadla, neb zbytek starejch zásob padnul v tu středu na vši ve vlasech třetí... A pak jsem mu ty jeho dlouhý vlasy skoro o půlku zkrátila, vystříkala, po dvaceti minutách vymyla a vyčesávala a vyčesávala... a přitom mu vyprávěla, že může bejt rád, že má za maminku mne a ne moji maminku, která nade mnou, když jsem kdysi v sedmý třídě chytla vši, hystericky vyjekávala: "Á veš! Veš! Á další! Á! Á!"... A stříhala mne a stříhala, až jsem skončila sice bez vší, ale taky prakticky i bez vlasů... Zato s rudejma očima od pláče a nudlí až na bradu... (Bezva trauma pro třináctiletou holku toužící po vlasech do pasu...) Neb já na rozdíl od mý mámy likvidaci vší pojímám tak trochu po lovecku, tedy stylem: "Tady je mrcha... Pojď sem potvoro... Puk! A je po ní... Vidíš? Tohle je hnida. Leskne se jak broučí krovky. Poslouchej... Slyšels jak pukla? Ta už tě do hlavy nehryzne."... :-D

Ovšem tahle vší epidemie není zdaleka všechno, co už jsme v tomhle školním roce stihli...
Náš nejstarší si stihl vysloužit důtku třídního učitele, neb emočně nezvládnul, že ho učitelka vyřadila při hře "Kuba velí"... a zhádal se s ní neskutečně, že určitě nekoukal do strany a řval na ní, že je lhářka, lhářka, lhářka! A podvádí!... A nakonec do ní ještě vzteky strčil... Což zkusil v létě dvakrát i na mne, a má sílu teda... už to neni sranda, ty jeho nezvládnutý emoce... No radost chodit řešit podobný věci do školy... Hned čtyři dny po zahájení :-/...
Přiznám se, že když mi ze školy učitelka volala a říkala, že by potřebovala, abych se zítra dostavila do školy na půl osmou, že se mnou musí probrat synovo chování, že dnes už to překročilo únosnou mez, tak že v tu chvíli jsem byla přesvědčená, že jde o našeho druhorozenýho... Tak ne. Ten se dodnes jakžtakž držel... Až dnes dostal poznámku od učitele, co je jakožto rodilej mluvčí má na angličtinu... Dočetli jsme se v žákajdě, že: "...byl zlobi behem lekce"... Úsměvné formou, nikoli však obsahem... :-/
Vytáhli jsme z něj následně, že místo aby normálně po anglicku počítal, říkal jenom: "Blá, blá, blá, blá, blá..." A podle všeho patřičně znuděně.. nebo počítat anglicky on už přece dávno umí... :-/
Každopádně nejstarší teď už několik dní, asi po tý čočce, co schytal ze všech stran, vyloženě seká dobrotu... A jak rychle měl dnes úkol... ani jsem se nestihla zeptat, jestli nějakej má a už mi ho nesl k podepsání. Úplně jsem čuměla, neb většinou jsou to u něj strašný obstrukce...

Do toho všeho se mi nejmladší skoro každej den někde vymlátí... od předvčíra má třeba bezva odřeninu na čele, jak s sebou flákla zcela bez varování na cestičku, a včera jí hned pod ní přidala naše třetí další modřinu, neb se jí podařilo praštit ségru židličkou, kterou nutně musela někam stěhovat...
Fakt má úplně nádherný čelo.
A dnes sebou flákla zas... tentokrát to odneslo odřeninou jenom koleno.
A jako bonus jsme my dvě... nejmladší a já, nastydly... během toho slunečného pondělka. Neptejte se mne jak. Sama to nechápu ;-).

Ale aby to nevypadalo, že si jen stěžuju... Jednu bezva modřinu mám od předvčíra i já. To jak jsem se v pondělí večer při nahánění druhorozeňáka majzla o pelest manželský postele... A včera večer za mnou přišla nejmladší na záchod, všimla si toho čtyři cenťáky širokýho a skoro deset dlouhýho temně fialovýho fleku na mym stehně a povídá starostlivě: "Mami bebí."
A já na to: "Jojo, máma má bebí, jak se včera praštila o postel..." a v příští chvíli jsem užasle zírala na to, jak mi moje dvouletá dcerka na tu modřinu vlepila pusu.
Vzmohla jsem se jen na dojaté: "Jéééé. No teď se mi to určitě zahojí mnohem rychleji."
... Skoro deset let jim líbám bebíčka... a to nejmladší dítě mi to teď vrací...💗


P.S.: Jo, a nadpis tohohle článku si neni nepodobnej s tím, co jsem zapsala nejstaršímu do žákovský jako důvod nepřítomnosti. V tý totiž stojí "Domácí odvšivovací wellness".
Jo, jsem praštěná ;-)