O chybách z nepozornosti a jedný hře

Znáte to? Věčnej stres a zmatky, pozornost z nezbytí roztříštěná několika směry... a pak snadno dojde k nějaký tý chybě, neb člověk kolikrát pořádně ani neví, co mu ruce dělaj, když zároveň očima čekuje dvě tři různý místa...
Mě se jedna taková chyba povedla zrovna dnes.
Víte o tý akci, co teď má Albert? Na tu hru "Naše století"? Jo, sbíráme. My obecně body z Albertu sbíráme. Máme ho totiž nejlíp při cestě ze školy i ze školky. Takže se nám při tom množství strávníků, co nás doma je, body sbíraj skoro samy, a pokud věci za bodíky nedojdou už v polovině kampaně, což se bohužel občas stává, tak nemíváme příliš velkej problém zkompletovat třeba celou sbírku knížek či pohádkovejch DVD.
Tentokrát jsme si hru přinesli domů už předevčírem a kluci jí s tátou hned prubli. A protože mu celkem logicky příliš nestačili, bylo tak nějak hodně jasný, že první dvě rozšíření, který ke hře berem, budou ty Junior 5+ a Junior 8+.
A díky tomu, že teď maj v akci různý (nám zrovna docházející) křupinky, za který jsou krom toho i body navíc, nasbírali jsme na první rozšíření už dnes. Jenže...
Jenže doma jsem vybalila nákup a na balíček kartiček úplně zapomněla...
Až krátce před večeří jsem si uvědomila, že jsme koupili to rozšíření, ale že jsem ho odnikud nevybalila... Takže jsem znovu prohlídla tašku, batoh, peněženku a nakonec, už poněkud hystericky, jsem vysypala celou kabelku na zem... No, kartičky nikde. Tak jsem aspoň vytřídila účtenky a povyhazovala jízdenky za poslední týden...
A pak jsem vzpomínala, kde jsem ty kartičky viděla naposledy... a poslední, co jsem si byla schopná vybavit bylo, že jsem je dala i s kartičkou s vylepenejma bodama na pás až jako úplně poslední na krabici s křupkama a sdělila druhorozeňákovi: "Hlídej si ty karty!" Načež jsem ho o pět vteřin později musela napomenout, ať společně s nejmladší přestanou vylamovat tu zábranu u vedlejší kasy... a pak už nevim... uklízela jsem nákup, říkala druhorozenýmu ať sleze z toho zábradlí, platila, hlídala si vrácený peníze, koukala kde je nejmladší, jestli neprchá z obchodu, uklízela peněženku, uklízela nákup, ještě si řekla o body, znovu vytáhla peněženku a přidala body mezi drobný, okřikla druhorozeňáka ať nechá ty vozíky... a že jdeme... a šli jsme...
Vůbec jsem nebyla schopná vzpomenout si, jestli jsem ty karty někam uklízela nebo ne.
A tak jsem lamentovala, že... "jsem to tam asi někde nechala, no já vůbec nevim, že bych to pak někam dávala..."
A zlobila jsem se i na děti: "To je tak, když místo abyste mi pomohli, tam akorát lítáte a děláte kraviny, a já nevim, co dělat a kam koukat dřív..."
A vyhrožovala: "A bude hůř. Bude hůř! Máma už je z toho tak přetažená, že jí úplně vynechává mozek. Kdoví, co zapomene příště."
A pak jsem mazala housky tuňákovou pomazánkou a pořád nad tim dumala, a hrozně mne to štvalo a chtělo se mi brečet, neb jsem se dost těšila, že si o víkendu zahrajem... Zatímco dětem to bylo evidentně putna... Takže jsem se ještě slyšela, jak říkám: "Víte co je nejlepší? Že já jsem z toho smutná a vám je to šum a fuk!" Na což druhorozeňák tvrdil, že jemu to šum a fuk neni, a já mu to nevěřila...
Asi o dvě hodiny později, když už byli všichni umytý a v postelích a já ještě trošku poklidila v kuchyni, jsem si řekla, že aspoň vylepim ty tři body, co jsme dostali... A najednou v tý peněžence, kam jsem už předtím koukala... BYLY!
Chtěla jsem se podělit s dětma, ale už všechny spaly... Tak až ráno. Je mi ovšem naprosto jasný, že z toho stejně nebudou mít větší radost než já ;-)...
Ale jako... fakt už mi ten mozek vynechává a nevnímá, co dělaj ruce... A bude hůř. Bude hůř!... Kdoví, co se semele příště... ;-)